B A R V Y   -   P O D V Ě D O M Í    -   T R A D I C E

Barva je spolu s tvarem jednou ze základních jednotek vizuálních symbolů. (M. O´Connell, R. Airey) Barvy patří k nejdůležitějším nositelům symbolických významů. (Dorling Kindersley)

„Barva je život, neboť svět bez barvy vypadá jako mrtvý. Jak plamen produkuje světlo, světlo vytváří barvu. Protože intonace dodává barvu mluvenému slovu, barva propůjčuje duchovní zvuk do formy.“ Johannes Itten
„Itten měl teorii sedmi typů barevných kontrastů. Jeho kontrasty obsahují: (1) kontrast podle tónu - kontrast barvy vůči barvě, (2) kontrast hodnotou - kontrast světlé a tmavé, (3) kontrast podle teploty - kontrast teplé a studené, (4) kontrast doplňky (neutralizace) - komplementární kontrast, (5) současný kontrast (od Chevreuil) - simultánní kontrast, (6) kontrast nasycení (směsi se šedou barvou) - kontrast sytostí (kvalitativní) a (7) kontrastní rozšíření (od a) - kvantitativní kontrast






Různé prezentace Ittenových sedmi kontrastů (zdroj. web)


Barvy a jazyk

Většina lidí barvy vnímá, reaguje na ně pocitově i citově, mnohdy podvědomě. Obecně shodně jsou vnímány a rozlišovány barvy na teplé a studené. Jak je však rozdílná citlivost jednotlivců na barevnou škálu (což je také otázkou trénování: např. profesionální prodavač látek musí rozeznávat několikero černí tam, kde laik vidí stále jen jednu černou), tak i výklad symboliky jednotlivých barev se různí podle kultury, ale i podnebních pásů, respektive přírodních podmínek.*U Odkazy na klasiky psychologie barev jsou tedy platné, a to ještě jen z části, vlastně jen pro euroatlantský prostor. Mnohdy jen v takové míře, jako je kývání hlavou dopředu souhlas a vrtění hlavou nesouhlas - jak kde.

Vnímání barev je navíc i subjektivní záležitost, protože přechody mezi jednotlivými barvami barevného spektra jsou plynulé. Podle studie Berlina a Kaye (1969) každý jazyk na světě rozlišuje 2 až 12 základních barev. Základní barvy se skládají z jednoho slova (tedy ne např. světlezelená, ale pouze zelená), užívají se s vysokou frekvencí a o jejich užívání panuje mezi mluvčími příslušného jazyka shoda.
Jazyky, které rozlišují mezi pouze dvěma barvami, vždy nejprve rozlišují mezi tmavou barvou a světlou barvou. Posléze se k nim vždy přidává červená - tím pádem tři nejzákladnější barvy jsou černá, bílá a červená. Následuje zelená nebo žlutá, pak druhá z dvojice těchto barev, a následně modrá. Všechny jazyky se šesti barvami obsahují černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou a modrou.
Později se vyvinou i názvy pro ostatní barvy. Čeština má, podobně jako angličtina a němčina, jedenáct základních barev: černou, bílou, červenou, zelenou, žlutou, modrou, hnědou, šedou, oranžovou, růžovou a fialovou. Všechny ostatní názvy barev, probereme-li je podrobně, jsou opisy, přirovnání.
Ruština a italština mají dvanáct barev - rozlišují mezi světle modrou (rusky goluboj, italsky azzurro) a tmavě modrou (rusky sinij, italsky turchino). Vyčlenění světle modré jakožto tyrkysové/azurové (cyan) mezi základní barvy bylo nedávno potvrzeno i pro angličtinu, a to spolu s barvou lila (světle fialová) - podle studie z r. 2015 tak má současná angličtina 13 základních barev.







Různé verze anglických třinácti základních barev...


Část škál/rozmanitostí/tónů některých barev:



růžová  •  magenta  •  červená  •  hnědá  •  oranžová  •  žlutá




zelená  •  cyan (azurová, tyrkysová)  •  modrá  •  fialová  •  lila (šeříková)  •  purpurová (nachová)




Některé töny šedé  •  černé


Barvy a věda

Objev Isaca Newtona (1666), že se sluneční světlo skládá z barevných světel, a proto se nám svět zdá být barevný, byl základním novodobým vědeckým přístupem k problematice barev a jejich vnímání.



Rozklad slunečního paprsku optickým hranolem  •  Schéma celého Newtonova experimentu: rozklad paprsku prismem a následné složení spektra v jeden paprsek bílého světla


Goethe se věnoval barvám v knížce Teorie barev (Zur Farbenlehre, Tübingen 1810), kde popsal lidské vnímání barvy a polemizoval s Isaacem Newtonem.*G
Barvy vyzařují různé elektromagnetické vlnění s rozdílným působením na lidskou mysl.



Tabulka vlnových délek a kmitočtů jednotlivých barev lidským okem viditelného světla


Zmíněného působení se využívá při colorterapii od dob starého Egypta, tedy již tisíce let. V našich zeměpisných šířkách je tento jev využíván již několik století např. při volbě vnitřních nátěrů pro specializované interiéry jako jsou lékařské ordinace, nemocniční prostory. V současné době psychologické výzkumy potvrzují, že škála mezi žlutou a modrou navozuje u většiny lidí pocit klidu a pokoje, proto se s modravými, zelenavými a žlutavými tóny setkáme ve většině léčebných zařízení. (Další souvislosti se zelenou viz níže) Interiérový architekt se vás jistě bude ptát na oblíbené barvy při návrhu, jak vymalovat ložnici apod.

Barvy a jejich symbolika

Jak již výše zmíněno, barvám se v různých kulturách přisuzuje někdy značně odlišný význam, symbolizují rozdílné postoje a jevy.

černá

Ukázkovým případem budiž volba smuteční barvy. V euroatlantském prostoru je to převážně černá, na Dálném Východě (Čína, Indie, Vietnam) naopak barva bílá.
Černá se v oděvnictví chápala jako obyčejná barva méně majetných vrstev, např. v Holandsku tzv. regentského oděvu, střízlivého oblečení obchodníků a úředníků městské správy. Postupně tento způsob oblékání přešel na protestantskou část obyvatel. Střídmá černá se tak stala znakem odklonu od pestrobarevného přepychu dvora a získala tak jiný, politicky, potažmo nábožensky zabarvený podtext. Tento model se šířením protestantismu dostal i do dalších evropských zemí. Černá to dotáhla až na neblahou barvu anarchistů, nacistů (německá Třetí říše, SS, pro jejíž špičky oděvy navrhoval H. Boss...), fašistů (Černé košile, Itálie) a naposledy samozvaného Islámského státu.



Bůh podzemí a mrtvých Anup v podobě černého šakala, hrobka Tutanchamona, 14, stol. př. Kr.; ve Starém Egyptě černá byla barvou plodnosti (nilské bahno)




Portrét Filipa II. Habsburského/Španělského, autorkou obrazu je italská malířka Sofonisba Anguissola, 1565
oblek Jeho katolického veličenstva není nejlepší ilustrací výše uvedené charakteristiky černé barvy...




Černá vlajka je s anarchistickým hnutím spojena od 80. let 19. století jako výraz opozice k pojetí národního státu a odhodlání nevzdávat se (oproti bílému praporu)




Čistě černá vlajka - používala ji mj. tzv. Černá armáda - Ukrajinská revoluční povstalecká armáda mezi 1917 až 1922 při pokusu o vytvoření bezstátní anarchistické společnosti na Ukrajině




Černé uniformy aj. pro nacisty (Wehrmacht a SS) před a během 2. světové války navrhovala a zhotovovala firma Hugo Boss




Logo České pirátské strany, symbol černé vlajky používají Pirátské strany mnoha zemí




Vlajka tzv. Islámského státu - radikální islámská teroristická organizace původem z Iráku, nápis na vlajce:„Není boha kromě Alláha“


bílá

Obecně je bílá symbolem čistoty, neposkvrněnosti.
Bílá barva je jak v západní kultuře, tak např. v Japonsku tradiční barvou svatebních šatů nevěsty.
V čínské, vietnamské a indické tradici symbolizuje bílá barva smrt a je barvou duchů. Smuteční oblečení je bílé.
Jako bílí jsou označování členové bílé rasy, tzn. lidé světlé barvy pleti.
Bílá vlajka symbolizuje kapitulaci či příměří, tzn. signalizuje mírové úmysly, obvykle v období války.
Blikající bílé světlo na železničním přejezdu znamená volno.
Jako bílý šum se označuje signál či zvuk, který obsahuje směs signálů všech frekvencí (obdobně jako bílé světlo obsahuje směs světla všech barev).
Bílý je označení jednoho z hráčů (podle barvy jeho hracích kamenů) v mnoha deskových hrách, např. šachu či go. Soupeřovy kameny jsou nejčastěji černé či červené.
V barevném značení odporů znamená bílá barva číslici 9.
Podle Dušana Třeštíka a dalších historiků symbolizuje bílá u starých Slovanů západ. Příkladem použití jsou Bílé Karpaty, Bělorusko, Bílé Chorvatsko a další západní části větších celku.
Bílá byla jedna z prvních barev používaných v umění. Paleolitičtí tvůrci používali vápenec nebo křídu, někdy pro pozadí, někdy pro zvýraznění, spolu s dřevěným uhlím a červenou a žlutou hlinkou ve svých svěžích jeskynních malbách.
Ve starověkém Egyptě byla bílá spojena s bohyní Isis. Kněží a kněžky Isis byli oblečeni pouze v bílém lněném plátně, do kterého bylo obvyklé zabalovat mumie.
V Řecku a jiných starověkých civilizacích byla bílá často spojována s mateřským mlékem. V Talmudu bylo mléko jednou ze čtyř posvátných látek, spolu s vínem, medem a růžovou vodou. Starověcí Řekové viděli svět ve smyslu temnoty a světla, takže bílá byla základní barva. Podle Plinia Staršího v jeho Natural History, Apelles (4. stol. př. l,) a další slavní malíři starověkého Řecka používali pouze čtyři barvy ve svých obrazech; bílou, červenou, žlutou a černou; Řekové pro malování používali olovnatou bělobu.
Bílá toga, známý jako toga virilis, byla v antickém Římě nošena při slavnostních příležitostech všemi dospělými římskými občany. Soudci a někteří kněží oblékali tógu praetextu se širokým fialovým pruhem. Za císaře Augusta se žádný Říman nesměl objevit na na římském fóru bez tógy.



Zlava doprava: tógy v císařském paláci v době císaře Claudia: toga pretorianského gardisty, tóga praetexta senátora, případně císaře, tóga pretoriánského tribuna


Staří Římané měli dvě slova pro bílou; albus, obyčejná bílá, (zdroj slova albino) a candidus, jasnější bílá (latinské slovo candere znamenalo zářit, být jasné). Muž, který chtěl získat v Římě veřejnou funkci, nosil togu bílou zesílenou křídou, nazvanou toga candida, odtud slovo kandidát.
Ve starém Římě byly kněžky bohyně Vesty oblečené v bílých plátěných rouchách, bílých pláštích (palla) nebo šálových přehozech a bílých závojích. Chránily posvátný oheň a římské rodinné bůžky, penáty. Bílá symbolizovala jejich čistotu, věrnost a cudnost.
Prvním ze čtyř apokalyptických jezdců je zmiňován (Zj 6,2-8) ten, který jede na bílém koni (následují ohnivý, černý a sinavý kůň)



Čtyři jezdci z apokalypsy, iluminace z rukopisu Beatus z Liébana aneb Apokalypsa ze Saint-Sever, Stephanus Garsia Placidus, kol. 1075, klášter Saint-Sever, Nová Akvitánie, Landes, FR  •  tatáž scéna na iluminaci kodexu v El Burgo de Osma, 1086, ES  •  Stejná scéna na iluminaci z němckého prostředí, 1523




Čtyři jezdci apokalypsy, W. Peiner, 1937, Německá říše




Apokalyptičtí jezdci, Viktor Vasněcov, 1887, RU (zleva doprava Smrt, Hlad, Válka a Dobývání, Beránek Boží nahoře uprostřed)


Raná křesťanská církev přijala římskou symboliku bílé jako barvu čistoty, oběti a ctnosti. Stala se tak barvou, kterou kněží nosí během mše, barvou oděvů mnichů cisterciáckého řádu a za papeže Pia V., bývalého člena dominikánského řádu, se stala oficiální barvou, kterou od té doby nosí sám papež. Benediktini měli oděvy z bílé nebo šedé přírodní nebarvené vlny, ale později to změnili na černou, barvu pokory a pokání.

Bílý beránek se stal symbolem oběti Krista. Bílý beránek je centrem jednoho z nejslavnějších obrazů středověkého období, Gentského oltáře od Huberta a Jana van Eyck.



Střední část a detail z ní, oltář od bratří Eycků, v katedrále sv. Bavona v Gentu, 1432, dnešní BE


Bílá byla také symbolickou barvou Kristovy transfigurace, tzv. Proměnění Páně. Evangelium svatého Matouše (Mt 28,3) popisuje Ježíšovo roucho v té chvíli coby „bílé jako sníh.“ Umělci jako Fra Angelico využili své dovednosti k zachycení bělosti svých oděvů. Na fresce Proměnění Páně zdůraznil Fra Angelico bílý oděv s použitím světle zlatého pozadí umístěného v mandlovém tvaru.



Proměnění Páně, Fra Angelico, 1439, klášter sv. Marka, Florencie, IT


Bílý jednorožec byl častým námětem rukopisů, obrazů a gobelínů. Byl to symbol čistoty, cudnosti a milosti, který mohl být chycen pouze pannou. Tak byl často zobrazován v klíně Panny Marie.




Cudnost (Panna a jednorožec), cca 1500-1550, okruh Timotea Viti, IT


Během středověkého období malíři zřídka míchali barvy, ale v renesanci humanista a učenec Leon Battista Alberti povzbuzoval umělce, aby přidávali bělobu do svých barev, a tak je zesvětlili, rozjasnili. Mnoho malířů následovalo jeho radu a paleta renesance byla výrazně jasnější.
/Až do 16. století bílou oblékaly vdovy jako barvu smutku. Vdovy francouzských králů měly bílou barvu až do Anny Bretaňské v 16. století. Bílou tuniku také nosili mnozí rytíři, spolu s červeným pláštěm, který ukázal, že rytíři byli ochotni dát svou krev králi nebo církvi.
Další výskyt bílé barvy: Bílý dům, bělogvardějci, bílé límečky, Bílá velryba, bílé útesy doverské. Bílá vlajka byla jako vyjádření žádosti o ukončení boje oficiálně uznána Ženevskou konvencí roku 1949.

červená

Rudá krev, červená lucerna, červený diplom, purpur císařský, purpurový kardinálský šat-klobouk, červený kostým Santa Klause (sv. Mikuláš byl biskup), červený koberec, rudá vlajka, červená vylučovací karta ve sportu, vidět rudě (obrat v mnoha jazycích), výstražná červená signalizace (značky, světla=Stůj!)
Symbolická barva křesťanských mučedníků, respektive jejich šatů, je červená.
Hebrejské jméno Adom je synonymem pro jméno Adam, které pochází z adamus=utvořen z červené hlíny. Kniha Exodus (Ex 25,4-5) Staré smlouvy zmiňuje Hospodinův požadavek, aby v oběti pozdvihování byla mj. „látka purpurově fialová, nachová a karmínová,... načerveno zbarvené beraní kůže“. Italské Garibaldiho vlastenecké oddíly, tzv. Červené košile, byly oblečeny do takto zbarvených košil z praktického důvodu - maskovat krvácející zranění.
Červená byla ve velké vážnosti a oblibě ve staré Číně, červeně byl oblečen císař Země středu, červeně natřené byly zdi, brány, trámy a sloupy císařského Zakázaného města. V čínské tradici je červená barvou štěstí. V čínské tradiční (tušové) malbě se červená používala minimálně, avšak pečeť malíře byla vždy červená.
Strom sapan, Caesalpinia echinata. pův. z Brazílie, poskytuje fernambukové dřevo obsahující červené barvivo (brasilin); to dalo název největšímu jihoamerickému státu - Brazilii.



Jedna z bran do Zakázaného města, Peking  •  V západním křídle Polední brány, Peking, CN




Lampionový festival, závěr novoročních čínských oslav


žlutá
V euroatlantské kulturní oblasti ambivaletní, spíše neoblíbená barva, spojovaná se zrádcovstvím (Jidáš, žluťácké odbory); více šance má jako zlatá a ve spojení s červenou. V asijských kulturách naopak je to barva ctnosti a šlechetnosti, v Číně spolu s červenou to byla císařská barva; legendární první císař Číny byl nazýván Žlutým císařem; význačným návštěvníkům byl před císařským palácem rozvinován žlutý koberec. Střechy paláců Zakázaného města jsou žluté.



Pohled na Zakázané město z kopce Ťing-šan, Peking, CN


Katalánské hnutí za nezávislost si ze španělské vlajky zvolilo za svou barvu žlutou. Došlo to tak daleko, že centrální španělská vláda 30. října 2017 zakázala používat (promítat apod.) žlutou barvu na veřejných budovách a fontánách.



Manifestace v Barceloně, 2006, ES
katalánská vlajka pochází z praporu Koruny aragonské, jejímž základem byla personální unie Aragonského království a Barcelonského hrabství ve 12. stol


oranžová

Škála oranžových od světle žlutooranžové po temně oranžovočervenou je barvou hábitů buddhistických mnichů a svatých mužů po celé Asii. V buddhismu oranžová (nebo přesněji šafránová) je barva osvícení, nejvyššího duchovního stavu, stavu dokonalosti. Šafránovou barvu šatů, které mají nosit mnichové, definoval sám Buddha a jeho následovníci v 5. století před naším letopočtem. Plášť a jeho barva je znamením zřeknutí se vnějšího světa a závazku k řádu.
V antické Evropě byla oranžová spojována s Dionysem, bohem vína, rituálního šílenství a extáze. H. Matisse v obraze Radosti života použil převážně žlutou, oranžovou a červenou. Opět doklad různé symboliky stejného fyzikálního jevu (určité délky elektromagnetického vlnění). Tzv. černé skřínky v dopravě (letadla, lodě) jsou v současnosti natřeny jasnou oranžovou... Rovněž reflexní vesty pro řidiče, venkovní úklidové čety, záchranáře, apod. atd. mají oranžovou barv...



Buddhičtí mniši v chrámu Wat Phra Singh, Chiang Mai, provincie Chiang Mai, TH




Bhútánská státní vlajka, 1969, BT (Žlutá barva symbolizuje monarchii, oranžová je barva tibetského buddhismu)




Le bonheur de vivre (Radost života), Henri Matisse, 1906, FR
(kombinace žlutých, oranžových, růžových a modrozelených)




Le Café de nuit (Kavárna v noci) Vincent van Gogh, 1888, FR
(také žluté, oranžové, zelené a červené, avšak se záměrem vyjádřit „hrozné lidské vášně“, tedy zcela opačné pocity než Matisse)


zelená

Lidské oko je nejcitlivější právě na zelenou barvu, což je výsledek evoluce, údajně proto, že na Zemi je, díky chlorofylu v rostlinách, právě zelená barva nejvíce rozšířená. Z fyzikálního hlediska je zelená, respektive vlnová délka a frekvence zeleného světla uprostřed lidským okem zachytitelného vlnění.
Pohled z vesmíru: Země ovšem ukazuje něco jiného - Země je pro lidské oko modrá planeta.
Některé jihoamerické indiánské kmeny mají ve své řeči desítky (uvádí se až 200 výrazů pro pojmenování zelené.
Zelená je tradiční barva islámu, je to barva rajských zahrad.
Ve staré Číně byly prostitutky nazývány „rodinou zeleného lucerny“ (oproti evropským červeným lucernám označujících nevěstince) a rodina prostitutky nosila zelený šátek.
Zelená barva všeobecně označuje volno, bezpečí. Používá se na semaforech jako signál volno.



Řeka Chicago ve stejnojmenném městě v Den sv. Patrika, Chicago, Illinois, US




Leprikón (irsky: leipreachán) je v irské mytologii druh zeleně oblečeného skřítka, který se údajně vyskytuje na Irských ostrovech.


modrá

Egyptská modř je nejstarší uměle vyrobený barevný pigment na světě. Objevil se před 5 tisíci lety na náhrobních malbách z doby vlády Ka-sena, posledního krále 1. dynastie.



Detail stropu Hathořina chrámu, Dendera, EG


„Řekové ani Římané ještě modré barvě žádnou větší pozornost nevěnovali, dokonce ji pokládali za barvu barbarů, nepříjemnou na pohled. Posléze nastává postupný vzestup a valorizace modrých odstínů, k čemuž prý přispělo to, že nikdy nebyla barvou s hanlivým kontextem a nepatřila ani mezi předepsané, ani mezi zakázané barvy. Proto bylo její používání neutrální a bez rizika, i když se prý obchodníci s červenou barvou snažili přimět skláře, aby za účelem zdiskreditování vzmáhající se módy modré zobrazovali čerty modře, ale byli neúspěšní. Dnes se jedná o barvu, jejíž obliba v celé Evropě daleko předčí barvy ostatní.“ (z recenze knihy Modrá. Dějiny jedné barvy, M. Pastoureau. Autor knihy nakonec tvrdí, že modrá je ta „nejneutrálnější, nejpacifičtější barva ze všech“, pročež ji také mají na svých vlajkách četné nadnárodní či mezinárodní organizace. A provokativně se ptá, co o sobě vypovídáme, když řekneme, že modrá je naše oblíbená barva, a sám si odpovídá: „Nic nebo skoro nic. Je to tak banální, tak vlažné.“ I pro modrou ovšem platí to, co obecně napsal Jacques Le Goff, totiž že nejen ve středověké symbolice „nemají označující prvky (zvířata, barvy, čísla) jako slovní jednotky svůj vlastní význam, toho nabývají teprve použitím“. Další potvrzení toho, že symbolika není pro všechny kultury a doby stejná...
K vývoji používání modré v Evropě ještě dodejme, že postoj k ní se výrazně změnil po roce 1140, poté co abbé Suger při přestavbě baziliky sv. Diviše u Paříže použil pro sklo vitráží kobalt. V kombinaci se světlem z červeného skla byla bazilika ozářena modravě fialově. Kostel byl považován za zázrak křesťanského světa a barva se stala známou jako „modrá sv. Diviše“ a byla použita v mnoha dalších slavných francouzských katedrálách. Stala se z ní v podstatě módní záležitost. Dalším faktorem, který přispěl k oblibě modré, se stalo v 12. století rozmáhající se uctívání Panny Marie a církví nařízená změna barvy Mariina oděvu na ultramarínovou (dováženou ze zámoří - outremer). Modrá tak byla spojena se svatostí, pokorou a ctností. Jako jedna z nejdražších barev se stala luxusní barvou pro krále a knížata celé Evropy. Erb francouzských králů se stal modrým štítem, posypán zlatými liliemi. Modrá přišla z temnoty, aby se stala královskou barvou.



Madona s dítětem a anděly, tzv. Wiltonův diptych, namalovaný pro krále Richarda II. Anglického, s bohatým využitím ultramarínové (k r. 1400), FR




Štít erbu starého francouzského království (France ancien), 1211–1376, Filip II. August z dynastie Kapetovců přispěl ke sjednocení Francie a odstranění vlivu anglických panovníků na kontinentě (dodnes ta rivalita neutichla)  •  Štít erbu francouzského království (France moderne), 1376–1515, Karel V. Moudrý z dynastie Valois  •  Znak města Saint-Denis, departement Seine-Saint-Denis, FR (sídlo katedrály sv. Diviše se zmíněnými modrými vitrážemi)




Pruskou modř, syntetickou barvu dovezenou z Evropy použil Kacušika Hokusai na malbě pro dřevořez Velká vlna u pobřeží Kanagawy, 1. list cyklu 36 pohledů na horu Fudži, kol. 1830, JP  •  Rybáři v Kadžikazawa v provincii Kai, 32. list cyklu 36 pohledů, celý tištěný pouze pruskou modří


azurová/tyrkysová

Chirurgové a zdravotní sestry často nosí šaty zbarvené azurovou a operační sály jsou často barveny touto barvou, protože jsou doplňkem červené barvy a tím snižují emoční reakci na červenou krev, která se vyskytuje při operaci na vnitřních orgánech v množství často víc než malém.
Tyrkysovou glazuru často používali stavitelé středoasijských měst, objevuje se také na vlajce Republiky Uzbekistán.



Věže madrasy v Buchaře, 1807, UZ




Vlajka Republiky Uzbekistán, UZ; tyrkysová má symbolizovat nebe a vodu; barva má pocházet od dobyvatele a vládce Tamerlána ze 14. stol.


fialová, nachová/purpurová

Fialová je barva nejčastěji spojená s umělým a nekonvenčním. Je to barva, která se vyskytuje v přírodě nejméně; byla prvním synteticky vyrobeným organickým barvivem (1856).
S fialovou jsou spojeny fenomény a pojmy jako královský majestát, zbožnost, víra, pokání a teologie, skvost, extravagance, individualismus, umělá, materialistická a krása.
Fialová barva evokuje dvojznačnost až nejednoznačnost. Stejně jako ostatní barvy vyrobené kombinací dvou primárních barev vzbuzuje (v Euroatlantsku) nejistu.
V Anglii, někdy je fialová spojena s smutkem. Ve viktoriánských dobách měli blízcí příbuzní na prvním roce po smrti („hluboký smutek“) na sobě černé a poté nahradili fialovou nebo tmavou zelenou ozdobenou černou.
V čínské malbě představuje barva fialová harmonii vesmíru, protože je to kombinace červené a modré (jang a jin).
V hinduismu je fialová barvou sedmé - temenní, korunní čakry. Funkcí této čakry má být příjem energie z kosmu. Je sídlem božské dokonalosti v člověku.


Sahasrára - čakra tisíce rounních plátků




Vlajka tokijské metropole - stylizované bílé slunce na podkladu barvy Edo fialové, JP




Purpurová známka s Alžbětou II., britskou královnou, 1958, UK  •  Markéta II., dánská královna, 2010, DN


hnědá

Tato barva nepatří do základního barevného spektra. Je to tzv. kompozitní barva - vzniká mísením zelené a červené barvy nebo jiných dvojic komplementárních barev; výsledek má vždy (trochu) jiný hnědý odstín.
Hnědou najdeme již v hlinkách používaných lidmi z období magdalénienu (pozdní část mladší doby kamenné - 17 až 10 tisíc let před. l.) v jeskynních malbách.



Malba koně z jeskynního komplexu Lascaux, Montignac, Dordogne, FR


V novověku hnědý přírodní pigment často používal např. malíř Rembrandt. Do spodních vrstev přidával umbru pro rychlejší schnutí. Tento nizozemský mistr šerosvitu začal používat také pigment z kasselské zemní hnědé z rozpadlé převážně rostlinné hmoty jako je rašelina. Tuto hnědou proslavil posléze vlámský mistr Anthony van Dyck, po němž také nese nyní své označení.



Autoportrét, Rembrandt van Rijn, 1659, Amsterdam, NL


Barva v heraldice

V heraldice červená, bez upřesnění tónu, je jednou ze šesti základních barev (barevných odstínů); v některých západoevropských jazycích (např. francouzština, angličtina, španělština, portugalština) blazon pro barvy (tinktury) používá specielní výrazy vycházející ze středověké franštiny (černá=sable, červená=gueules, modrá=azur a zelená=sinople nebo vert, žlutá=or, bílá=argent)
Červená, modrá a bílá jsou považovány za panslovanské barvy; černá, bílá a červená jako panarabské, najdeme je na státních vlajkách mnohých arabských zemí často se zelenou; červená, zlatavá žlutá a zelená (a černá) jsou barvami panafrickými, které jsou vypůjčené z vlajky Etiopie, jedné z nejstarších svobodných zemí afrického kontinentu.



Černobílý erb rodu Hohenzollernů, DE  •  Polský rod Bandinelli pocházející z Apeninského poloostrova, PL  •  Štít erbu vévodů rodu Albret z oblasti Gaskoňska, jihozápad FR
 •  Znak kantonu Ticino, CH


Barva korporátně

Laskavé čtenářstvo se jistě průběžně setkává s žebříčky četnosti barev použitých v CI společností. Obecně lze konstatovat, že promyšlený návrh a důsledné uplatňování CI nevylučuje žádnou barvu. Každý z nás dokáže přiřadit k většině barev spektra nějakou více či méně známější značku, logo, většinou několik, že. A také připomeňme, že změna je (někdy!) život i u velkých zavedených značek.*B Pro naše téma je ilustrativní případ proměny pestrobarevného jablka v černé a šedivé. Fungující Apple!
vývoj loga Google https://www.wired.com/2008/03/gallery-google-logos/
Velká modrá - IBM, Malá modrá - Microsoft



Black Sabbath, logo anglické heavymetalové skupiny, dvě verze, na webu skupiny je logo v barvě fialové




All Blacks (všichni černí - vzhledem k barvě dresů), logo novozélandské ragbyové reprezentace; Novozélandská fotbalová reprezentace mající stejné obrazové logo se jmenuje All Whites, všichni bílí, NZ  •  BBC, British Broadcasting Corporation, rozhlasová a televizní společnost plnící funkci veřejnoprávního vysílání ve Velké Británii, vleno verze z let 1988–1997, vpravo od roku 1997, UK  •  Black Diamond, vybavení pro horolezectví, lyžování a horské sporty Utah, US




Žluté stránky (v ČR i jinde Zlaté stránky), telefonní seznam podle profesí; chodící-listující ruka na žlutém podkladu se v různých verzích - národních mutacích objevuje po celém světě, ukázky Indonésie, Izrael, Kanada, původní logo vytvořil Henry Alexander




Žluté taxíky (tzv. medaillion taxi - se štítkem licence) operující mj. v centrálním New Yorku, zatímco jinde v NY obsluhují i tzv. boro-taxi, jablečně světle zelené, NY, US




Emblém České strany sociálně demokratické, CZ (přes červenou a žlutou se k oranžové ČSSD dostala za předsednictví J. Paroubka v roce 2006), CZ  •  Křesťansko-demokratická lidová strana Švýcarska  •  Orange, dříve France Télécom S.A., francouzská mnoho národnostní telekomunikační společnost  •  Vlajka města New York City, US (barvy pochází z vlajky Holandské republiky /Spojených provincií/ 17. stol., inspirované standartou Viléma I. Oranžského „hraběte holadského“)




Oranje - nizozemské národní fotbalové mužstvo, 2006, NL




Red Bee Media, dřívější název rádia Ericsson a mediálních služeb, UK  •  Sociálně demokratická strana Německa, DE  •  Milka (Milch-mléko a Kakao), původně švýcarská dnes mezinárodní značka americké společnosti Mondelez International vyrábějící čokoládu a čokoládové výrobky; šeříková fialová se na obalech jejích výrobků objevuje již od roku 1901; maskot značky - kráva, se jmenuje jak jinak - Lila; objevila se v tištěné a televizní reklamě značky v 70. letech minulého století




Mr. Green (pan Zelený, snad s ohledem na plátno hracích ploch), online kasino  •  Green, maorská Strana zelených, NZ




Blue Bottle Coffee Co.,kavárna a prodej kávy, Oakland, CA  •  IBM, (International Business Machines), americká mezinárodní technologická společnost s hlavním sídlem v Armonku, New York, US  •  Blue, nejčerstvější produkty moře a alkoholické nápoje, Virginia Beach, Virginie, US  •  Blue Wagon, restaurace, Praha, CZ




Squadra azurra, italské národní fotbalové mužstvo, IT




Košile zaměstnankyně olympijského výboru (?) s pouze bílými olympijskými kruhy  •  Logo (vlajka) olympijského hnutí, vytvořeno 1913 (navrhl baron de Coubertin), přijato OV 1914, poprvé použito na VII, OH 1920 v Antverpách, Coubertin jmenoval, která barva označuje který kontinent, ale oficiální web OH varuje před doslovnou interpretací baronových slov, „pět barev společně s bílým pozadím představovalo barvy vlajek všech národů v té době, bez výjimky.“  •  Logo LOH Rio de Janeiro 2016, BR




Action now!, network, J. Jost, designer-daily.com  •  Logo kongresu sdruženi, Lisabon, 2018, téma „Barva a lidské pohodlí“  •  Mezinárodní sdružení pro barvu, mezinárodní vědecká společnost, založená 1967, Washington, D.C.,, US, dodatečný emblém k písmovému logu  •  Vlajka Herri Batasuna (baskicky Lidový svaz), levičácká nacionalistická organizace, ES




Ilustrace z článku K. Komínka Loga a barvy (českých) politických stran (web Institutu politického marketingu, 2015); chybí už jen ta růžová, černá je výše




Nadace pro léčbu rakoviny, Zheng, Vancouver, British Columbia, CA  •  Chromatistes Meres (Pestré dny), společnost pro experimentální výchovu, GR  •  Světová výstava EXPO 2015, Miláno, IT, motto výstavy „Uživit planetu, energie pro život“  •  eBay, americký mnohonárodnostní e-obchod, San Jose, Kalifornie, US poslední logo od 2012, US




Ekkodesign, webdesign, Ekko=echo, NO  •  enchroma, optika, Denver, Colorado, US  •  Program Erasmus+ je vzdělávací program Evropské unie na období let 2014 až 2020, který podporuje spolupráci a mobilitu napříč odvětvími vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu  •  nizozemská verze




Viditelné spektrum




Původní osmipruhá verze vlajky gayů, navržená Gilbertem Bakerem v r. 1978; od shora dolů symbolizuje sytá růžová sex, červená život, oranžová uzdravování, žlutá svit slunce, zelená přírodu, tyrkysová magii/umění, indigo klid, fialová duchovno  •  LBGT vlajka v letech 1978–1979 bez růžového pruhu, kvůli výrobní nedostupnosti  •  Vlajka LGBT od 1979, šestibarevná; indigo a tyrkysová byly změněny na královskou modrou  •  Vlajka LGBT s devíti pruhy z Love Fest se objevila na karnevalu v Sao Paulo v únoru 2018; bílý pruh uprostřed reprezentuje celé gendrové a sexuální spektrum, mír a spojení všech (sic!), BR  •  Aktualizovaná vlajka na 9 pruhů, s pruhem levandule, Gilbert Baker




Duhová vlajka reprezentuje MÍR (italsky PACE), byla poprvé použita v Itálii při mírovém pochodu 1961  •  Světová mírová vlajka Světového mírového kongresu; James William van Kirk, metodistický duchovní z Youngstownu (Ohio, USA), navrhl první světový mírový prapor Země, použil pruhy duhy, hvězdy a zeměkouli




Vlajka peruánského města Cuzco, mylně spojována s vlajkou říše Inků (tehdy vlajky v dnešním slova smyslu ještě neexistovaly), barvy vlajky jsou barvami duhy, PE  •  Tzv. Wiphala je emblém používaný také jako vlajka, reprezentuje několik skupin domorodých obyvatel žijících v Andách (v Bolivii, Peru, Ekuadoru a částečně i v Argentině, Chile a Kolumbii) barvy duhy mají představovat: červená: planeta země - Matka Země, oranžová: společnost a kultura, žlutá: energie a síla, bílá: čas a dialektika, zelená: ekonomika a výroba, modrá: kosmický prostor, fialová: Andská politika a ideologie)




Absolut Colours, Absolut Rainbow, Absolut Mix (2016), Limited Edition, vodka Absolut, SE




Webový vyhledávač Google dvě verze (vpravo 2015)  •  Chrome, freeware webový prohlížeč společnosti Google  •  Kolo sdílené zaměstnanci v kampusu fy Google v Mountain View, Kalifornie, US




Harlekýn v divadle pantomimy v Tivoli Gardens v Kodani, DN (kostým z pestrobarevných kosočtverců, které oředstavují Harlekýnovu mnohostrannost, ale i jeho chudobu)  •  Stará harmonie, Paul Klee, 1925, CH




Inkdian, logopond  •  Mezinárodní den barev, 21. březen, den jarní rovnodennosti, logo s duhovou a černobílou polovinou představuje oko, poloviny pak den a noc, světlo a tmu, au-tor Hosanna Yau, 2012, Hong Kong  •  International school of Prague, nezisková nezávislá vzdělávací instituce, CZ




Současná verze loga společnosti Microsoft, Redmond, Washington, US




Michael Spitz, US  •  National Association for Stock Car Auto Racing (NASCAR), automobilové závody, US, 1976–2016  •  dtto od 2017




NBC, National Broadcasting Company, televizní a rozhlasové vysílání, New York, US; verze loga od 2011  •  dtto od 2014  •  Sunville, Nikita Lebedev




Ucon Projects, Logo for the Joinery Manufacturing Workshop, PH  •  Viljaiskij agrokombinát, RU


<

Vývoj značky Apple, Kalifornie, US
multikolorní verze loga používaná 1977–1998, Rob Janoff, US; podle Janoffa „odráželo skutečnost, že společnost vyrábí počítače s barevnými monitory“


Barva závěreční

Že je téma BARVA předmětem pro nekončící studium, a ne pro drobný článek, dokládá zpráva s titulkem Vesmír mění barvu. Teď je béžový na novinky.cz z listopadu 2009: „Dělali jsme to jako legraci,“ svěřili se Karl Glazebrook a Ivan Baldry, astrofyzikové z Univerzity Johnse Hopkinse. „Ale je to reprezantativní vzorek, jde to přes několik miliard světelných let napříč vesmírem,“ řekli ke svému ojedinělému výzkumu. Proměřili dvě stě tisíc galaxií a jejich současná spektra „zprůměrovali“ do jedné barvy, viditelné lidským okem. „Vyšla nám téměř bílá, něco jako latté, jako stěny naší kanceláře, prostě béžová.“ Prosím tedy laskavé čtenářstvo, aby autorovi odpustilo, že se pokusil o krátký exkurs.



Poznámky:

 
*B  Podle FinanceOnLine z deseti nejoceňovanějších (nejdražších) brandů současnosti jich má 5 logo modré (každé jiný odstín), 1 červené, 1 žluté, 1 zelené, 1 černé a 1 šedé

*G  I když je oceňována přesnost Goethových pozorování, u jeho teorie barev se nepodařilo prokázat prediktivní platnost a není považována za vědeckou teorii, ale spíše za fenomenologii.

*U  Prof. J. Uždil, kterého autor měl během studií na základy pedagogiky, svým studentům dokladoval ovlivnění vnímání a výtvarného projevu dětí klimatickým prostředím, kde děti vyrůstají. Barevnost dětských kreseb z Krkonoš se značně liší od barevnosti kreseb dětí z pobřeží Kréty, např.





Zdroje:
- Michel Pastoureau, Modrá. Dějiny jedné barvy, Argo, 2013

Původní text byl napsán v lednu roku 2019 a publikován ve Fontu č. 166/4/2019 (téma: Barvy/laky).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v srpnu 2019 v krkonošském zákoutí.