Chléb v nejrůznějších podobách je hlavní potravou člověka od nepaměti. Stal se tak samozřejmou složkou lidského života, lidské kultury, že na něj pro samá zdánlivě veliká témata mnohdy zapomínáme. Dorovnejme tento deficit následující, jak jinak než letmou toulkou za chlebem…

Počátky

Člověk pekl chléb již v neolitu. Vynález (netřeba pochybovat, že k pochopení procesu pečení chleba bylo nutno disponovat dostatečnou intelektuální kapacitou) chleba jako dějinná událost pro lidský rod s nemalým duchovním přesahem se zapsala do paměti většiny kultur.*1

Podobnost znázorňování chleba respektive design symbolu chleba u starých Egypťanů a v ideogramech staré Číny*2 a také srovnání s pravěkými symboly nalezenými v jeskyních Laponska je až zarážející.

Magie, náboženství a politika

O důležitosti chleba málokdo pochyboval.*3 Chléb byl přítomen v egyptském rituálu smrti. V sumerském Eposu o Gilgamešovi jsou stvoření a vývoj světa přirovnávány ke stárnutí chleba.*4 Abraham hostí Hospodinovy posly podpopelnými chleby (Gn 18, 5-6). Židé přinášeli o sobotě do svatostánku dvanáct chlebů (obětní, vesměs nekvašené „chleby předložení“*5) určených pouze ke konzumaci kněžími. Nekvašený chléb je také stále připomínkou velikonočního uniknutí Izraelců z Egypta.*A Bethléem znamená v aramejštině „dům chleba“.*6 Zázrak rozmnožení chlebů se mimo Ježíše přisuzuje i proroku Elizeovi a Mohamedovi. Římský lid byl ovládán metodou „Chléb a hry“. I v antickém Římě byl chléb nošen v procesí během náboženských ceremonií a obětován za zesnulé. Obyvatelé Newfoundlandu považují chléb za ochranu proti vílám. U Slovanů jsou hosté vítáni „chlebem a solí“. Chléb je zmiňován i v základním anglickém právním dokumentu z roku 1215, známém jako Magna charta libertatum (Velká listina práv a svobod). Chléb figuruje ve sloganech a heslech většiny lidových a sociálních hnutí novověku. A to ve skutečném, ale i přeneseném významu slova.

I takto však lze s pojmem chléb také nakládat.

V novopohanských rituálech má chléb své veledůležité místo. Pro dva velké svátky, sabbaty, jarní Beltine a letní Lughnasadh či Lammas, pečou wiccani sváteční chleby. V případě jarního svátku je to chléb plodnosti v podobě falusu; pro letní slavnost žní je chléb formován do podoby celé mužské postavy, boha žní. Pojídáním chleba se tak podle wiccanského přírodního náboženství uzavírá cyklus, v kterém přežívá duch boha zrna. Paralela se antickou, starořeckou bohyní Deméter a s obdobnými cyklickými mýty a kulty po celém světě je nabíledni.

Křesťanství

Ani dominantní náboženství formující Evropu po antice, tedy křesťanství, nepracuje, jak jsme již mnohokrát poznali, z jinými archetypálními vzorci (od toho jsou to ostatně archetypy). Vidíme tedy, jsme svědky či prožíváme „proměňování chleba“.*7 Chléb je v centru eucharistie, mše, bohoslužby oběti. Při přípravě obětních darů kněz říká (v římské verzi ritu): „Z tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme. Je to plod země a plod lidské práce, a stane se nám chlebem věčného života“. Při pozdvihování hostie: „Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává“. A dále lid recituje: „Kdykoliv jíme tento chléb….zvěstujeme tvou smrt…, Pane Ježíši Kriste…“. Velká hostie je rozdělena na menší kousky - to je ono příslovečné lámání chleba…Běžně se při obřadu používají malé „jednohubkové“ hostie s křížkem uprostřed - 3D symbol bochníku se zářezy ve vrcholu.

V základní modlitbě křesťanství, otčenáši, modlící prosí (dej nám dnes - sic!) o chléb (Mt 6, 11), podle různých překladů „vezdejší, denní, každodenní, zítřejší, potřebný, pozemský“. Důležitější je však význam slova chléb v duchovní rovině, tak, jak lze číst např. v Janově evangeliu (J, 6, 30-40). Jde zvláště o obrat „chléb života“, míněno života věčného. Tento a podobné obraty jsou základem většiny novozákonních podobenství. Staly se také doslova brandem několika církevních a laických organizací, samozřejmě, že křesťansky orientovaných.

Slova „chléb je živý Kristus“ krásně ilustruje freska ze 16. století v moldovitském klášteře v Rumunsku - na paténě místo hostie leží Kristus v lidské podobě.

Jak to vypadá, když se „živá slova“ přeženou, ukazuje tzv. Toast Jesus – krajíc chleba s nazarénskou podobiznou Syna Božího. Avšak tentokrát ne jako „zázračný“ obraz způsobený nějakou plísní, ale normální topinka, která na vás vyskočí ze Svatého Opékače Topinek (Holy Toaster)**, který lze běžně objednat na eBay. Takže je to spíš potravina nebo suvenýr, soudě dle obrázku? Ani Kristus není ochráněn proti kýči, bohužel!!!

Jak osvěživé je podání v podstatě stejného tématu v možná pro někoho mírně neuctivě brutální, každopádně upřímné a výtvarně přesvědčivé podobě od australského malíře Simpsona...

Posvátnost chleba není spojena pouze s křesťanstvím a naší euroatlantskou kulturou. Výskyt motivu chleba ať jako pecnu, skývy, krajíčku či jen jeho drobečků v mnoha pohádkách celého světa dokládá význam role chleba v celých lidských dějinách. Nebudu laskavé čtenáře zatěžovat citacemi skoro nespočetných přísloví a rčení, která používají výrazu chléb a motivu tohoto „božího daru“ pro vyjádření nejrozličnějších aspektů lidského života. Bude stačit, aspoň pro českou oblast, když odkážu na příslušné pasáže z „Babičky“ B. Němcové, tam je takových příkladů sdostatek.

Slovo compagnion, počeštělý kumpán (z latiny „cum panis“ - s chlebem), znamená „sdílející chléb“. Termín pochází ze skutečnosti, že prkénko s chlebem bylo určeno dvěma osobám sedícím společně u stolu.

V minulosti byl v rámci výměnného obchodu chléb používán místy jako lokální platidlo univerzálnějšího charakteru. V době již univerzálních kovových a papírových platidel můžeme pouze konstatovat, že motiv chleba na těchto nosičích je jako v případě obecních znaků sporadický až mizivý. Na současných mincích a bankovkách ČR se motiv chleba nevyskytuje. Taktéž na platidlech eurozóny. Jedinou zmínku jsem nalezl mezi příležitostnými švýcarskými mincemi.

Mezi alternativními platidly (Font. č.101, 2008) se v oblasti Berkeley, Kalifornie, objevuje měna s názvem Chleba. Jistě jako vyjádření úcty a ocenění jeho významu.

Tvar

Kruhový pecen, bochník či podlouhlá šiška chleba, tak jako i oblé protáhlejší formy vycházejí přirozeně z ručního tvarování těsta, ze symetrie ergonomických pohybů pekaře či pekařky. Mapka Francie tvořená regionálními variantami chleba ukazuje, že ručních forem je velké množství. V případě pečení v otevřeném prostoru (kdy mluvíme spíše o chlebových plackách) se na vytváření podoby podílí fyzikální zákonitost, že při lití těsta se utvoří vesměs kruhový tvar, tvar připomínající slunce, tvar tak oblíbený napříč všemi kulturami. O to zajímavější je nález bochníků chleba ve tvaru rovnostranného trojúhelníka v egyptském hrobě z období 2 tisíce let př. n. l. (viz obrázek na začátku článku). Pracnost formování takového chleba stěží mohla mít jiné než rituální, náboženské důvody. Dlužno připomenout, že jeden z hieroglyfických znaků značících chléb má také trojúhelníkovou, byť rovnoramennou podobu.
Pozdější pestrost tvarů chleba je dána tvary pečicích nádob, které formují půdorys bochníku. Jak se vytvaruje kynoucí těsto nad tento půdorys, je záležitostí zručnosti pekaře a práce kvasnic, vydutost je však zákonitá i žádoucí.
Samozřejmě, že chlebové těsto lze vnímat i jen jako (pouhou) modelovací hmotu a tvořit z ní sochy, objekty apod., které mohou být i velmi krásné, ale s chlebem jako potravinou či obětinou mají již pramálo společného.

Dobrý český chléb

Č. Vavřena v knize „Výroba žitného chleba“ popisuje, „co má mít chléb, aby byl dobrý, anebo raději výborný:
1. velký objem
2. pěkně klenutý nepomačkaný tvar
3. barvu kůrky pravidelně sytě kaštanově hnědou
4. kůrku suchou, čistou, uzavřenou, bez trhlin, silného lesku
5. velikost střídky normální, která po stisknutí zůstává pružná
6. póry střídky pravidelné, střední velikosti
7. barvu střídky odpovídající druhu chleba
8. střídku čistou bez trhlin, při krájení nelepivou na nůž
9. silně aromatickou vůni
10. lahodnou, příjemnou chuť“.

To snad ani není výrobní popis, to je báseň…

Festivaly, Slavnosti a Dny chleba

Setkáváme se s nimi, bohudíky, po celém světě již dlouhodobě. V roce 2007 se konal ve Victorii „První kanadský festival chleba a pšenice“, akce na podporu místní, kanadské pšenice, oživení místních tradic produkce potravin, především chleba. Tato akce připomíná globálně sdílené mínění, že chléb je symbolem požehnání (kterému je nutno přispět vlastním snažením…).
Kdosi spočítal, že v Německu se peče na šest stovek druhů chleba, které se liší tvarem, použitou moukou, přísadami a způsobem výroby. Není divu, že v německém Ulmu mají Museum der Brotkultur. Nejenom tedy chleba jako dejme tomu sběratelského oboru, ale přímo kultury chleba! Jak inspirativní… Ostatně marketingové oddělení německé agrární komory pořádá od roku 1999 poslední pátek v září Den německého chleba s máslem.*8 Při pohledu na systém vesměs zahraničních nákupních center v Česku si obdobnou akci pro český chléb stěží dokážu představit. Ne že by se v Čechách nepekl také dobrý a výborný chléb! I Slavnosti chleba se po vlastech českých konají, ale spíš jako místní „atraktivity“, než koncepční záležitost celostátního rozměru.

Svatební a jiný

V minulosti nejdůležitější události v životě člověka se m. j. vyznačovaly tím, že se pro tyto chvíle pekl zvláštní chléb. Chléb byl darem dáván při narození dítěte, při vítání nevěsty v jejím novém domově a jako znamení dobrého osudu novomanželům. V městě Laško v Dolním Štýrsku ve Slovinsku dávají nevěstě a ženichovi speciální „svatební koláč“ v podobě bochníku chleba zdobeného písmeny IHS, pšeničnými klasy, vinnými listy a dalšími ornamenty z těsta. Tento chléb, po slovinsku svatovska pogača, v současnosti získal, vedle certifikátu kvality, také uznání jako památka živé tradice a je chráněn ® u Úřadu duševního vlastnictví, obdoby čs. ÚPV. Ano, tak si někde ještě cení chleba!
Známou mexickou tradici hlučných a veselých slavností na hřbitovech dokládá i zpracování „chleba pro mrtvé“ (Pan de Muerto) - křesťanský křížek zdobící obvykle bochníky je vymodelován jako zkřížené kosti.
Řekové jsou známi jako pověrčivý národ a jeden z mnoha druhů řeckého chleba je tak speciálně zhotovován pro ty, co něco ztratili. Tento tzv. chléb sv. Fanouria - „svatého (nálezce) ztracených věcí“ - je pečen doma s nadějí, že se ztracené náhle objeví. Co objevíte určitě, to je báječná chuť tohoto sladkého chleba, pro našince spíše koláče.
Tradiční portugalský sladký chléb je připravován pro velikonoční svátky jako připomínka znovuzrození. Většina receptů předepisuje, aby veprostřed chleba bylo rozprsknuté vejce jako symbol skalního hrobu Ježíše.

Erby, znaky

Přes rozšířenost chleba jako základní potraviny, je chléb jako znak, emblém poměrně vzácným jevem. Erb s chlebem v celé heraldické tradici se vyskytuje vůbec velmi poskrovnu. Mysliveček ve svém „Erbovníku“ neuvádí ani jedinou aplikaci tohoto motivu mezi erby české šlechty. Z doby vlády posledních Přemyslovců je sice znám rod Svačinů z Visperštejna, který za husitských bouří stál „neochvějně na straně podjednou, což vyplývalo z jejich chlebového erbu“, ale vyobrazení, pokud vím, se nedochovalo. V Evropě se chléb vyskytuje na erbu aragonského rodu Moncadů, který obdrželi od Jakuba Aragonského za pomoc v bojích proti Maurům.*9

Ani městské a obecní znaky neposkytují příliš ukázek použití našeho motivu.*10 Sv. Havel (Gallus) s bochníčkem chleba v ruce se objevuje na znaku švýcarské obce Knies. Psa s chlebem v tlamě jako odkaz na sv. Rocha vidíme na znacích obce Slopné na Zlínsku, kde má končit chléb a začínat kamení, jak říká místní zkušenost. Naříznutý bochník vidíme v ČR na znaku města Bělá nad Radbuzou.*11 Naříznutý chléb vytváří zajímavou figuru vlajky obce Nyklovice. Velkorysost návrhu pojetí vysvitne při srovnání se znakem obce, kde vidíme čtveřici bochníků pouze se seříznutou patkou.

Párkrát se chléb po Evropě sem tam vyskytne, ale tak nepatrný počet vzhledem k důležitosti chleba je dost zvláštní. Anebo snad právě pro jeho všeobecnou známost a potřebu se vyskytuje jako erbovní figura tak málo; zná na to někdo odpověď?

O co méně se chléb vyskytuje ve světské symbolice, o to více ho nacházíme v symbolice náboženské, jak jsme se pokusili naznačit výše. Doplňme ještě, že chléb je atributem několika svatých. Zmiňme aspoň sv. Marii Egyptskou s charakteristickými třemi bochníky chleba, s kterými se odebrala poustevničit do pouště; častou sochou na morových sloupech bývá sv. Roch, patron proti moru, se psem nesoucím bochník chleba v tlamě.*12 V belgickém městě Herk-de-Stad vyrábějí speciální „chléb sv. Rocha“ ve tvaru srdce na památku skutků milosrdenství tohoto svatého. Občas je vidět socha výše zmíněného sv. Havla.*13 Sv. Filip má více atributů, jedním z nich jsou dva chleby s odkazem na text Janova evangelia J 6,7.

Značky, loga

Ve srovnání s nepřeberným množstvím tvarů skutečně vyráběných chlebů (viz ukázky výše) je jejich odezva v symbolech, značkách a logách velmi prostá, div ne monotónní. V podstatě dva tři tvary, řekněme základní, se neustále otáčí, aniž by designéři použili nějakou zásadně jinou stylizaci než tu, která se objevila vlastně již před tisíciletími.

Panera, řetězec pekáren a kaváren, US   •   Pane - Výroba a prodej chleba, IT   •   Pekárna,orientační symbol, 1981, JP

Crousti - Mouky, B   •   Daunat - Chléb, potraviny, gastronomie, FR

Jüngst, Obložené bagety, DE   •   Le Pain Quotidient - Výroba chleba, restaurace, B

Symbolika lámání chleba může mít i jiné významy: Ilustrace pro rappera Roscoe, US   •   Cover pro hit amerického zpěváka Dujeous

Pitapan, řetězec restaurací s tradiční kuchyní a rychlou obsluhou, GR   •   Domapek, výroba dietetického chleba, CZ   •   Značka pro chléb, zač. 21. stol, US

Zásobování chlebem, US   •   Výrobce sendvičů By Appointment to Her Majesty The Queen - dvorní dodavatel, UK

Vděčný chléb, Pekárna a kavárna s bioprodukty, Santa Monica, US   •   Bread for All - Chléb pro všechny, motiv z designérského magazinu Core 77, Londýn 2009, UK   •   Breakfast & Lunch Cafe, Arizona, US   •   Stroje a směsi na těsto, SG

Co nebylo ve Fontu

Na závěr něco chlebové typografie respektive typografie okolo chleba...

Dobrou chuť!

Poznámky:


*1   Pro jistotu dodávám, že pečení chleba následovalo až po zásadním revolučním momentu, kterým bylo zvládnutí ohně; dřív bylo stěží možné…

*2   V ideogramech lze dobře v levé části rozpoznat bochník se zářezy a v pravé by to mohla být lopata s bochníkem vkládaná do pece; nebo máte jinou interpretaci?

*3   Marie Antoinetta ve své památném a pro ni fatálním doporučení, aby pařížský lid, kterému chyběl chléb, jedl tedy koláče, je osamocena.

*4   „I mluví Uta-napištim k němu, ke Gilgamešovi: ,Teď, Gilgameši, své chleby spočítej, to, co je na stěně vyznačeno, nechť je ti známo! První tvůj chléb je již vyschlý, druhý scvrklý, třetí zvlhlý, u čtvrtého zbělela kůra, pátý je do šeda zbarven, šestý je čerstvě upečen a při sedmém ses probudil náhle.‘“

*A   Novinářka D. Nowak v jedné reportáži o vinařství v Izraeli píše: „Jechielova poznámka o Boží přítomnosti v holokaustu dosud visí v prostoru. Vysvětluje ji na podkladě svátku Pesach. V té době nesmějí Židé jíst ani mít v domě nic kvašeného - „chámec“. Tradičně se jedí macesy, nekvašené pečivo podobné křehkému chlebu, knäckebrotu. „Chámec symbolizuje hřích,“ vykládá Jechiel. „Všichni máme chámec v sobě a musíme jej odstranit nejen ze svého domu, nýbrž i ze své duše.“ A dodává: „Macesy jsou úplně ploché. Znamenají: ‚Nejsem nic.‘ Kvašený chléb je oproti tomu nakynutý. Symbolizuje hřích, pýchu, aroganci, představu ‚já jsem ten největší‘.“ Udělá přestávku a zamyšleně pokračuje: „Kým jsi však skutečně, když stojíš před Bohem? Velké nic! Maces tedy znamená uvědomit si svou aroganci. Uděláš-li to, odstraníš chámec, který je v tobě.““

*5   V pravoslavné církvi se dodnes peče obdobný „chléb oběti“, zvaný prosforon. Bochníček je tvořen dvěma na sobě položenými vrstvami těsta, které symbolizují dvojí povahu Krista - lidskou a božskou. Před pečením je do vrchní části bochníčku otištěna raznice nesoucí rovnoramenný ortodoxní kříž s řeckými písmeny IC XC NIKA (Ježíš Kristus Vítěz)

*6   V arabštině však Bethléem znamená naopak „dům masa“; pak se divte, že se tam furt perou….

*7   O transubstancii se i uvnitř samotného křesťanského společenství vedou vášnivé disputace; oddělení různých křesťanských denominací v důsledku takových sporů je dodnes bolavou jizvou tam, kde by měla vládnout Láska, Caritas, Agapé…

*8   „Chléb s máslem“ je také název skladbičky, kterou Mozartovic pětiletý Wolfi napsal pro svého přísného papínka. Skladba je vedena v Köchelově seznamu jako Kinderstück „La tartine de beurre“ (Das Butterbrot) pod č. KV 6 A 284n C.27.09. Proč byla tato klavírní miniatura nazvána zrovna takto? Oficiálního vysvětlení jsem se nedopátral. Dle mého skromného názoru – laskavý čtenář dovolí – bude nějaký vztah mezi předepsanou hrou pravé ruky jedním prstem a mazáním, roztíráním másla po povrchu chlebového krajíce čepelí nože. Že by? Faktem je též, že tento klavírní kus se jednak také vyskytuje pod názvem „Papillon“ (Motýlek), jednak Mozartovo autorství není jednoznačné...

*9   Erb jednoduchou symbolikou vypráví historku o potravinové pomoci Viléma Moncady králi Jakubovi Aragonskému - v nouzi Vilém králi věnoval posledních sedm bochníků chleba. Král šest bochníků rozdal svým spolubojovníkům a o sedmý se rozdělil napůl s Vilémem. How elementary…

*10   Ani takový Archlebov ve svých symbolech s motivem chleba nepracuje, preferuje víno.

*11   Město má chléb pouze ve znaku. Na vlajce figuruje už jenom most…I z hlediska distinktivního nedobrá volba, neb obecních vlajek s mostem existuje přes čtyřicet, zatímco s chlebem necelý půltucet. O vztahu k chlebu už vůbec nemluvě!

*12   Připomínka toho, jak díky tomuto psu Roch přežil život v pustině, kam byl vyhnán, když se nakazil při ošetřování obětí epidemie.

*13   Sv. Havel, irský mnich a misionář (5. až 6. stol. n. l.), dožil jako poustevník v místech dnešního kláštera ve švýcarském St. Gallen. Je zobrazován s bochníkem v ruce a doprovázený medvědem, kterého si pomocí chleba ochočil. Medvěd mu podle legendy pomáhal stavět jeho poustevnu.


**   Svatý Topinkovač, kus za $31.95     ,
další podobné „zázraky“ na http://JesusToasters.com!!!

Mimo hlavní prameny uvedené v samostatné kapitole „Zdroje“ bylo čerpáno z následujících:
J. Staněk: Ukrojte si, Práce, 1989
B. Němcová: Babička, Mazač, 1932
K. R. Boulukos: The breads of Greece
Epos o Gilgamešovi, KPP, 1976

Původní text byl napsán roku 2009, publikován ve Fontu č. 105/3/2009 (téma: Pekárny a cukrárny).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na jaře roku 2012 v krkonošském zákoutí.