Křesťanské pojetí draka nezvítězilo ani naráz, ani úplně. Častým způsobem christianizace bylo překrytí původních pohanských kultů. Obliba bohů jara tak přispěla k rozšíření kultu sv. Jiří.*6   Svatý Jiří nebyl zvolen náhodně, aby se stal bojovníkem proti ďáblu. Původně jméno Jiří (řecky Georgios) znamenalo obdělavatel, kypřič, zemědělec, tedy někdo, kdo pracuje se zemí a umožňuje tak vzestup mocností podzemí. Stačila myšlenková přesmyčka a ten, kdo vyznával sílu země, se stal úhlavním nepřítelem podzemních >pekelných sil. Starověký motiv přemožení temnoty světlem, zla dobrem byl tak přetransformován do křesťanské „rytírny“.

Dědictví drakobijce sv. Jiří nalezneme v názvech států (např. Gruzie, Georgie/US), v desítkách jmen obcí (např. Georgetown, Jiřetín, Sv. Jur). V pro nás relevantní oblasti to jsou státní symboly (gruzínský státní znak, státní vlajka Maltské republiky - viz níže), vlajky a především znaky měst (Moskva, Heide, Sentjur, Třebenice, aj.). Připomínám, že v tomto oddílu mluvíme jen o figuře draka a jeho hubitele, neboť symboly sv. Jiří (červený kříž v bílém poli) je předmětem jiné naší toulky za znaky - za kříži; zde zmíněna jen příležitostně.

Křesťanský boj proti ďáblu umožňoval na jedné straně, aby se drakobijci stávali i jiní gerojové, případně gerojky, na druhé straně pak drak nabýval podoby přímo pekelné. (Někdy nemusí být zcela zřejmé who's who, archanděl Michael nepoužívá koně, svatý Jiří nemá křídla.)

S institucí středověkého rytířství, za jejíhož patrona je sv. Jiří považován, souvisí i vznik několika řádů nesoucích jméno či obraz chrabrého bojovníka pro víru a spolehlivého a dvorného ochránce slabších. A to řádu jak ve smyslu organizačního uskupení (Rytíři sv. Jiří), tak ve smyslu vyznamenání, mezi nimiž vyniká anglický Podvazkový řád, založený Eduardem III. roku 1348, nejvyšší rytířský řád a nejprestižnější ocenění v Anglii a Spojeném království dodnes.

Později byla vytvořena mnohá vyznamenání odkazující především na bojové vlastnosti světce - např. Řád sv. Jiří, nejvyšší ruské vyznamenání za chrabrost v boji či Jiřího kříž, britské civilní vyznamenání za statečnost (mj. zdobí i dnešní maltskou vlajku).*7

Drak Apokalypsy

Ještě jednoho draka křesťanského světa bychom neměli minout při naší procházce dračími luhy a háji. Je to drak z Janova Zjevení - Apokalypsy, závěrečné knihy Nového zákona. Drak v Apokalypse vystupuje jednoznačně jako ztělesněné Zlo a Satan. Laskavý čtenář se již jistě setkal s některými scénami této mnohoznačné knihy, připomeňme aspoň „Žena sluncem oděná a sedmihlavý drak“, „Boj archanděla Michaela s drakem“ a „Šelma vystupující ze země“. Je zajímavé sledovat, např. jak ilustrátoři řešili zobrazení sedmi hlav našeho draka. Na ukázku pro povzbuzení zájmu o tuto oblast pár méně či více slavných ukázek:

Heraldika

Svatojiřská tématika byla velmi oblíbená v západním a ještě více východním křesťanstvu*8. Role draka jako v podstatě otloukánka nebo lovné zvěře či esence všeho zla je častá. Není však jedinou formou jeho pozemské existence. Drak hraje důležitý part na znacích či vlajkách po celé Evropě i samostatně. Stojí za povšimnutí, že pozice draka v těchto případech není (vždy) poraženecká. Držitelé zmíněných znaků, přestože to byla křesťanská společenství, uznali za vhodné prezentovat se drakem jako symbolem síly (a nepřemožitelnosti); a jistě to nebyla adorace zla.

S touto polohou (drak jako symbol síly) souvisí i výskyt draků v několika rodových erbech. Několik středoevropských měst (např. Česká Kamenice v severních Čechách či Kisvarda v Uhrách) má České Kamenice má svůj znak ozvláštněn tím, že štít znaku je obtočen drakem. Je to památka na dobu vartenberského držení města. K používání vartenberské symboliky není podle historiků vždy oprávnění, ale pro nás je důležitá prezence draka jako ukázka Dračího řádu v městském znaku.*10.

Moderní použití staré rodové dračí tématiky se uplatnilo na značce automobilky Alfa Romeo. Krásně stylizovaný dráček erbu rodu Visconti však není tak zcela nevinný; to, co na značce vypadá na první pohled jako klasický „z tlamy šlehající oheň“ je ve skutečnosti pohlcované dítě, jak je vidět ze starší verze znaku (porovnejte také s „opeřeným hadem Quetzalcoatlem“ z aztécké mytologie). Více o erbu Visconti pod heslem HAD.

Vznášejícího se dráčka - někdy s korunkou na hlavě a prstenem v tlamě - používal jako svou značku Lukáš Cranach senior a po něm ji podědil LC junior.*LC

Dračí slavnosti

Slavnosti spojené s drakem (zmíněné tarasconské) mají svoji obdobu v nejednom místě v Evropě, ale i jinde po světě, jak dále bude zmíněno. Evropské dračí slavnosti mají často formu souboje, vesměs drak versus svatý Jiří.

Malý seznam obdobných dračích slavností v Evropě si lze přečíst na http://de.wikipedia.org/ wiki/Liste_von_Drachenorten. Najdeme mezi nimi i trutnovské „Vynášení draka“.

Trutnovský drak

V roce 2008 proběhla veřejná anonymní soutěž na logo města Trutnova se sloganem Trutnov - legenda draka. Velmi diskutovaný výběr odborné poroty tehdy zvolil za vítěze soutěže návrh Jana Jiskry.*ST On taky trutnovskej drak je ona - dračice, saň!!!  :o)

K Trutnovu připojme ještě zmínku o místní pobočce (spolkovou řečí „říši“) spolku Schlaraffia. Trutnovská pobočka byla pojmenována Gigantea, podle německého názvu Krkonoš. Její znak i spolkové insignie nesly podle příslušnosti k městu Trutnovu figuru draka. Zájemce o činnost spolku, jehož ideou byla péče o přátelství, humor a umění, odkazuji sem.

Ještě jednou východní draci

I když ani asijský Východ není prost výskytu obávaných draků (černé barvy),*O tak obecně (v čínském kulturním okruhu) je drak, na rozdíl od evropské mytologie, dobromyslné zvíře. Připodobňuje se k silám přírody, k silám sice nebezpečným, ale nikoliv skutečně nepřátelským člověku. Jako mocná bytost spojující protikladné principy je drak od dob dynastie Chan (206 př. Kr.–220 po Kr.) symbolem císaře nebo syna nebes. Číňané o sobě dodnes říkají, že jsou „potomky draka“.

Vlajka posledního čínského císaře (z dynastie Čching do roku 1912) nese ve zlatém poli toto znamení modrozelené životodárnosti. To, že si drak pohrává s perlou síly, dokonalosti a slávy, umocňuje příznivé vyznění celého znaku.

V symbolice zvířat světových stran představuje, jak jinak, východ. Zde je modrozelený a je spojován se zrodem života. Jeho protějškem je bílý tygr, vládce západu a smrti. Drak je posledním představitelem sil Matky přírody, největší božskou silou Země.

V Číně a Japonsku drak představuje mocnou duchovní bytost, schopnou opatřit nápoj nesmrtelnosti, proto je uctíván jako bytost přinášející štěstí a chránící před démony. Poskytuje plodnost, protože úzce souvisí se silami vod, a tedy s principem jin; zároveň reprezentuje především mužské aktivní síly nebes a tím princip jang.

Drak je také součástí čínské astrologie. Je pátým znamením čínského zvěrokruhu, odpovídá Lvu. V dvanáctiletém cyklu roků pod znamením různých zvířat se Drak také vyskytuje, a to mezi Králíkem a Hadem. Rokem Draka byl „zlomový“ rok 2000.

Kladný vztah čínské kultury k fenoménu draka je nepřehlédnutelný. Jeho podoba se objevuje na každém kroku. Novoroční dračí průvody jsou k vidění nejen v Roce draka, ale každoročně.

I jiné východoasijské kultury zasvěcuji drakovi patřičné svatyně.

V současnosti existuje pouze jedna země v Asii, která má na své vlajce draka - Bhútán. Samotný název země znamená Říše draků, někdy se říká Země hřmícího draka. Zvláštní je bílá barva draka, v čínském prostředí pro draka nemyslitelná. Bhútánská oficiální interpretace jejich bílé verze říká, že bílá zde znamená čistotu a poctivost. Někteří zmiňují jako inspiraci himalájské hřebeny procházející severní polovinou království, věčně zasněžené vrcholy a mohutná bouřková mračna...

K dračí kultuře patří ještě jeden fenomén, který se neomezuje pouze na území tradiční, jihočínské, kde v prostředí lidové vesnické kultury před zhruba 2 000 lety vznikl*D. Rozšířil se po celém světě, objevil se i na českých vodách. Ano, jde o spektakulární závody dračích lodí.

Draci sloužící

U Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze je zaregistrováno několik stovek obchodních značek s motivem draka. Část z nich jsou zahraniční značky, např. již výše zmíněná slavná italská automobilka. Výběr, který následuje níže, zahrnuje pel-mel napříč funkcemi, statuty a podstatami; spojuje je jediné - motiv draka:

Závěr

Východoasijské a především čínské pojetí draka a celá dračí kultura Říše středu je s většinovým evropským pojetím nekompatibilní. Ani rozkvět fantasy příběhů s občas se vyskytujícími draky „klaďasy“, Dračími pohádkami a dráčky Mráčky, atd. apod. neovlivní, dle mého, hluboko zakořeněný, především křesťanstvím vypointovaný negativní obraz draka v mysli řadového Evropana.

Nakonec zacitujme smířlivě a nadějně z knihy K. Koutského: „Drak podle mého názoru nepředstavuje v žádné fázi své existence jednotný fenomén, ale živý příklad toho, jak sny a představy rozdílných společenských skupin a různých dob mohou najít jeden společný jmenovatel. Řídí-li se dnes Evropa heslem, že její síla tkví v rozmanitosti, měla by do svého znaku přijmout draka. Málokteré fantastické zvíře v západoevropské kultuře spojuje do jednoho symbolu tak pestrý obraz.“

Poznámky:

 
*1 I v dnešní době stále ještě žije hodně plazů, kteří vypadají jako malé „modely“ draků. Stačí si je představit jen zvětšené a máte draka jak se sluší a patří. Je možné, že se s některými z těchto plazů setkali kupci nebo bojovníci za křižáckých tažení a jejich fantasie zvětšila zvíře na draka, právě tak jako fantasie obyvatel těchto vzdálených krajů. K těmto zvířatům patří například dnes přísně chráněná heterie (Sphenodon punctatus Grey), ještěrka asi 75 cm dlouhá, která má dokonce tři oči. K živé představě draka nejen svou podobou, ale ještě více velikostí svádí varani (Varadinae). První Evropané vyprávěli o živém draku na ostrově Komodo, teprve výprava r. 1926 zjistila, že tímto drakem je varan komodorský, který někdy dosáhne až 4 metrů délky, je tmavý až černý a útočí i na zdivočelé vepře, ale jinak dává přednost zdechlinám.

Dráček létavý (Draco volans), jihovýchodní Asie

Varanus komodoensis Ouwens

Zmije rohata (Cerastes gasperetti), Arabský poloostrov

Agama límcová (Chlamydosaurus kingi), Austrálie

Moloch ostnitý (Moloch horridus) zv. trnitý ďábel, Austrálie

 
*2  Samotný vznik souhvězdí Draka vykládá řecká mytologie tak, že drak Ládón, který hlídal jablka Hesperidek, byl zabit Héraklem. Drakovo tělo pak bohyně Héra proměnila v hvězdný prach, který rozhodila po obloze.

Héraklés odnáší tři zlatá jablka, jedna nymfa se ho snaží zadržet, další uklidňuje Ládóna, džbán na vodu, 460 př. Kr., Attika

Héraklés v souboji s Ládónem, červenofigurová váza, 490 př. Kr., Attika

 

Jak vidno, mýtus ponechává prostor pro různé verze příběhu - v jedné Ládón byl pouze okraden o jablka, v jiné okraden a Héraklem zastřelen šípem, jablka ukradl Atlas, atd.

 
*3  „Draconarium“ byl znak kohorty ve tvaru zlaceného draka na žerdi s kusem látky. Později toto čistě signalizační, distinkční znamení bylo pro potřeby heroldů upraveno tak, že hlava draka s otevřenou tlamou se stala troubou, na kterou navazoval rukáv, představující dračí trup. Tento praporec byl opatřen zařízením, které při pohybu ve větru pískalo. Pro vylepšení hrozivého efektu mohl být umísťován do rozevřené tlamy hořící materiál. Zajímavý dokument o tomto emblému máme z doby normanských nájezdů na reportážně-komiksové tapiserii z Bayeux, kde ve scéně smrti Harolda II. figuruje obdoba římského drakonária.

*4  „Zdobení“ přídí vikingských plavidel dračími hlavami nebyl, zdá se, jen projev divokosti skandinávských válečníků-dobyvatelů, ale také snaha zastrašit neznámé obludy, které je mohly během dalekých plaveb napadnout.

*5  Zabití draka symbolizuje vítězství světla a dobra nad temnotou a zlem. Podle mnohých etnografů je zabití draka jednou z mála skutečně hrdinských situací. Sociologický pohled na situaci připomíná středověkou rodovou politiku, kdy se žení jen nejstarší syn; ostatní jsou volní, „chudí“ (a závidí), stávají se z nich rytířové, kterým nezbývá než „bloudit“ a hledat příležitost k manifestaci svých rytířských vlastností a tím pádem vyniknout a zvětšit své společenské šance. Osvobození princezny určené drakovi za potravu byl ideální způsob jak toho dosáhnout. Tento moment vysvětluje i to, proč draci vyžadovali „čistokrevné“ princezny, vhodné zrovna na vdávání; jiné by nestálo za to osvobozovat…

*6  Zajímavý je starý zvyk konaný „na den sv. Jiří“, kdy „vylézají hadi a štíři.“ V tento den, kdy se skutečně jakoby země „otvírá“, se v některých krajích připravovalo zvláštní obřadní jídlo - trdelníky. Jsou to namotaní „hadi“ z těsta pečení nad ohněm a připomínají doby, kdy byl had ctěn a považován za posla z podsvětí, za posla, který zná tajemství země, života a smrti, nikoli za nositele zla, což byl názor křesťanský podložený starozákonní příhodou o pokoušení jablkem v zahradě Eden. Naši předkové ještě v 19. století věřili, že komu se o svátku sv. Jiří poštěstí uvidět hada, bude mít po celý rok štěstí. Dnes mnozí zase věří „skleněnému cecku“...

*7  Drakobijeckou scénu nese i zlatá mince sovereign, odpovídající jedné libře šterlingů, poprvé ražená Jindřichem VII. Anglickým na konci 15. století. Novodobě je ražena každoročně v neměnné podobě znova od r. 1817 dodnes. Jiří je prostě v Anglii oblíbený.

Sovereign, ražba rok 2000, UK

 
*A  Byť fantasy produkce posledních desetiletí pilně pracuje na opaku...

*8  Oficiální katolická hagiografie zaujímá k postavě sv. Jiří, tak jak je barvitě líčena v legendách, velice opatrný až skeptický postoj. Za pontifikátu Jana XXIII. (II. vatikánský koncil) byla role bojovného svatého prý výrazně potlačena, jednu dobu neměl sv. Jiří ani figurovat mezi významnými katolickými svátky. O to víc je mu holdováno v Anglii jako národnímu patronovi a jeho popularita v ortodoxní církvi se vůbec neumenšila.

Ve stínu galantního drakobijce Jiřího stojí ještě další postavy křesťanského nebe, jejichž atributem je drak: Benedikt z Nursie, Gothard (ten mrtvého draka křísí!!), Ignác z Loyoly, Lev Veliký, Markéta Antiochská, Marta, archanděl Michael (tento bojovník proti drakovi-ďáblovi je zpodobněn na vlajce města Bruselu či na znaku české obce Michalovy Hory)
Malého draka vidíme v kalichu sv. Jana Evangelisty, kde představuje sílu jedu vypuzeného přežehnáním z kalicha, který měl Jan na důkaz (ochranné) moci svého Boha vypít, aby přesvědčil nejvyššího kněze Dianina chrámu v Efezu. Tak praví Zlatá legenda.
viz též heslo KALICH

 
*9  Klenot erbu měl údajně vzniknout na základě heraldické slovní hříčky - Rei d'Aragón, dragón.

 
*10   Dračí řád byl založen v roce 1408 Zikmundem Lucemburským. Byl to v podstatě osobní, Zikmundův, řád, spolek jeho podporovatelů a spojenců. Jeho řádu měl být boj proti nevěřícím a obhajoba víry. V širokém záběru to byli otomanští Turci na jedné straně, kritici nepořádků a zlořádů v církvi na straně druhé. Dlužno přiznat, že Zikmund vládl v nelehké době, impériu čelícímu vnitřním i vnějším útokům.
Mezi členy řádu patřil mj. litevský velkokníže Vitold, polský král Vladislav, srbský kníže Štěpán Lazarevič, valašský kníže Vlad II. Dracul a také nejvyšší místodržící českého království Čeněk z Vartemberka.
Na jménu a podobě řádu mohla mít vliv víra Zikmunda, jako Lucemburka, že pochází z rodu pověstné a nešťastné Meluzíny z Lusignanu.

Erb rodu Báthoryů, Uhry  •  Erb Štěpána Lazareviče

Motiv Dračího řádu na keramickém kachli ze zámku v Českém Krumlově, kde Čeněk z Vartemberka byl jednu dobu správcem rožmberského majetku, 1415

 
*D  Konfuciánský vládní režim prastarou lidovou (dnes bychom řekli pohanskou) tradici slunovratových (respektive odehrávajících se v pátém dni pátého měsíce zemědělského roku solárně-lunárního kalendáře) obřadů - v podobě pádlařského klání provázeného profylaktickým popíjením pelyňkovo/sirného vína, pojídáním nadívaných bambusových listů a možná i obětmi - ideologicky přikryl příběhem politika a básníka Čchü Jüan (340~278 př. l.), který ve vyhnanství neunesl žal z politického osudu své ztracené domoviny a vrhl se sebevražedně do řeky. Lidé z okolí, kteří básníka milovali, chtěli jeho tělo vylovit dřív, než se do utonulého pustí dravé ryby. Proto házeli na odlákání ryb do vody rýžové knedlíčky, hlasitě bubnovali a z plně obsazených člunů tloukli pádly do hladiny řeky, prostě ryby plašili tak dlouho, dokud nebylo tělo básníka vyloveno. No - a již několik staletí, ba tisíciletí se pořádají každoročně po pátém měsíčním úplňku na paměť a počest básníka slavnosti, při kterých se pojídají a házejí do vody rýžové knedlíčky zabalené v bambusovém listě, popíjí víno a řeku brázdí dlouhé čluny podobné tělu draka s početnou posádkou a v rytmu bubeníka pádlují a pádlují... Krásná slavnost. Ale čínsky se to nejmenuje závod dračích člunů, ale svátek dvojité pětky, my bychom mohli říct svatojánský...

 
*E  Níže umístěná ilustrace je příspěvkem k debatě o vlivu staroegyptských mytologických motivů na sousední kultury (krétskou, mykénskou, aj.) Podobnost s legendou o boji sv. Jiří s drakem se dost nabízí...