M U L T I K U L T I   D R A K

Drak patří, vedle lva, orla, jelena, jednorožce (a dalších dle různých kultur) k heraldickým zvířatům vládců.

Dnešního Evropana, odkojeného pohádkami, konfrontovaného s hojně se vyskytující postavou svatého Jiří v evropské ikonografii, ale vychovaného v adoraci racionalismu*A , použití lva a orla jako erbovních zvířat nepřekvapuje, zatímco draci*U jsou pro něho určitým problémem.

Kde se vzal?

Pohled do kulturně-politických dějin ukazuje, že figura-motiv draka provází člověka od nepaměti ve všech světadílech.



Mapa výskytu dračích legend


Určitou komplikaci způsobuje skutečnost, že drak je zpodobňován velmi rozdílnými způsoby, od obrovského hada či plaza vodního nebo suchozemského po hybridní létající monstrum. Výskyt těchto tvorů v mýtech v různých částech světa pak dělá dojem, že se jedná o principiálně odlišná stvoření. Jako draci jsou pak prezentování či za draky považování tvorové, které v českém kulturním prostoru vnímáme někdy velmi odlišně, ba považujeme je za rozdílné druhy. I když u mýtických tvorů je to vůbec diskutabilní, jejich pravou povahu z podstaty věci nejsme schopni vůbec určit, pouze se o ní můžeme dohadovat. Takže do skupiny „draků“ se dostali velcí hadi, obří červi, různí ještěři, plazi, obojživelníci, někteří létavci. Kryptozoologie začíná nadzvedávat závoj zapomnění nad původem fenoménu drak. Jedním zdrojem, jak se vůbec mohl do (pod)vědomí člověka dostat konkrétní motiv (létajícího) draka, ukazuje obrázek níže. Skutečnost je většinou velice prostá, i když předstihuje veškerou naši fantazii*1.



Pterodaktylové




Představa legendárního afrického sauropoda Mokelé-Mbembé, Kongo



Vesmír

Druhým zdrojem existence ambivalentní bytosti draka jsou hvězdy (a jimi tvořená souhvězdí) - stálice, vzhledem k lidské historické paměti neměnné konstanty. Mezi těmito hvězdnými útvary jsou lidským rodem nejostřeji sledována souhvězdí ekliptiky a pak souhvězdí kolem světového severního pólu. K těm posledně zmíněným patří právě souhvězdí Draka, obtáčející Malou a Velkou Medvědici (Malý a Velký vůz).



Schéma souhvězdi Draka na hvězdné mapě




Vizualizace souhvězdí na pozdně středověkém dřevořezu, IT  •  Vizualizace souhvězdí Draco v Urania's Mirror, Londýn, cca 1825, Anglie




Pozice souhvězdi Draka během ročních období


Dračí mýtus, který se váže k souhvězdí Draka, tak vlastně mýtem ani není; je to reflexe lidské bytost tváří v tvář hvězdnatému nebi, prchavý dojem nekonečné, nezemské hrůzy a nepřátelství, která probleskuje neurčitě všemi nejstaršími kulturami lidstva.*2 Původ spojení draka s kosmickým děsem je vysvětlován různě. V pozadí může být genová paměť lidstva z dob, kdy se lidé utkávali s dinosaury, jak se domnívá americký vědec a spisovatel C. Sagan; nebo je za tím strach z neznámých mimozemských hrůz, jejichž odezvu najdeme v díle amerického spisovatele H. P. Lovecrafta. Jedna teorie spojuje mýtus o ohnivém létajícím draku-hadu, který pustoší Zemi, se zneklidňující zkušeností, kterou v lidstvu po celé planetě zanechal zjev svítivé komety a následky střetu této komety se zemským tělesem. Vše nasvědčuje tomu, že pocit děsu vyjádřený figurou draka je projekcí hlubin lidské bytosti do reálií okolního světa. C. G. Jung spatřuje v mýtech o zápase s drakem výraz boje mezi já a regresivními silami nevědomí. Draka spatřovali na nebi lidé od dob starších, než je písmo a kultura. Pravděpodobně lidstvo nikdy nežilo bez draků.

Z národů ač jsme různých

Podívejme se, co se stalo se vzpomínkou na pradávná setkání. Vlastnosti draka jsou různými kulturami pojímány velmi diferencovaně.



Apop, vodní had/drak zastaven božstvem (Atum?), freska, 2.–1. tisíciletí př. Kr., Nová říše, EG
Apop*E je bytost reprezentující princip chaosu, je protivníkem slunečního boha Ra.




Marduk bojuje s Tiamat/chaosem, otisk pečetního válečku, cca 800 př. Kr., Assyrie




Mušhuššu (drak boha Marduka), Ištařina brána, 6. stol. př. Kr., Babylon




Drak u nohou Marduka, otisk válečku, 9. stol., Babylon




Detail reliéfu z výzdoby Chrámu opeřeného hada, cca 800 n. l., mayská kultura, Xochicalco, stát Morelos, Mexico




Tyrkysový had/drak, aztécká práce, 15.–16. stol., MX




Šablona na zdobení nábytku, textilu, keramiky, detail z gotické skříně nalezené v kostele sv. Ducha, 14.–15. stol., Český Dub, Čechy




Detail keramické Stěny devíti draků, Beihai Park, Peking, CN
Devět barevných draků odrazuje od vstupu do parku démony a zlé duchy.*P


S vědomím ošidnosti generalizace, lze zjednodušeně říci, že draci euroatlantických civilizací jsou oškliví a zlí, zatímco draci východních kultur překrásní a hodní. Většina „západních“ draků jsou stvoření šedivá až nazelenalá (jako heraldické kusy i červená a bílá, výjimečně žlutá); „východní“ draci oproti tomu stvoření pestrobarevná, s častým podílem zlaté.



Konfrontace evropského (vlevo) a asijského (vpravo) draka, kresba S. Morrison, 2010, US




Ilustrace z knihy Západní drak, východní drak, autor R. Eversole, ilustrace S. Campbell, 2012, US


Zdůrazněme ještě jednou, že tento rozdíl je zjednodušující generalizací. V řecké mytologii, která, jak jsme již několikrát viděli, přejala mnohá témata ze sumerské mytologie, hrají draci kladné, záporné i neutrální role.



Kolchydský drak, hlídající Zlaté rouno, vyvrhuje Jásóna, který se chět rouna zmocnit, scénu doplňuje Athéna, Dourisův pohár s červenými figurami, cca 475 př. Kr., Etrurie
Neobvyklé provedení této mytologické scény, v originální Apolloniově (3. stol. př. Kr.) Argonatice Jásón s pomocí Médey nad drakem vítězí a Zlaté rouno odváží pryč.




Médeia, jedna z nejvěhlasnějších kouzelnic starověku, ve voze taženém draky, kratér s červenými figurami, cca 4. stol. př. Kr., Lucinian, Velké Řecko


I v evropském středověku jsou výjimky z pravidla, že drak je zlý a krvelačný. Draci, schopní nabývat lidské podoby, mívají vlídný charakter. Především zvláštní případ mezi nimi - Meluzína, od níž odvozuje svůj původ několik evropských šlechtických rodů*M.



Středověká heraldická podoba Meluzíny - drak v kádi, kol. 1400, střední Evropa
 •  Přebohaté hodinky vévody z Berry, březen, detail zámku Lusignan, (majetek vévody), nad věží se vznáší víla Meluzína v dračí podobě,
miniatura bratří z Limburka, kol. 1410, FR
 •  Ilustrace románu o Mélusíně, Jan z Arrasu, 1393, dřevořez k vydáni v Basileji, 1474, CH


Pozdně antický různorodý vztah k drakovi umožnil jeho použití jako válečného emblému zvaného draconarium, který byl nesen v čele kohorty římských legionářů.*3 Toto signalizační zařízení přejaly i některé kultury pod římským vlivem, např. Keltové.



Draconarium ve scéně smrti anglosaského krále Harolda II. Godwinsona v bitvě u Hastingsu (1066), tapisérie z Bayeux, výšivka 1077, Anglie


Tak byl doslova vnesen i na dnešní britské ostrovy. Plného rozkvětu doznal dračí motiv v artušovských legendách o červeném a bílém draku. Sílu tomuto znamení dodal i kontakt s Vikingy a jejich drakkary. *4




Znaky dnešního Walesu, Wessexu a Somersetu (viz dále v kapitole Heraldika) jsou plodem této směsice vlivů.

Jirko, na něj!

Zásadní dopad na evropské pojetí draka měla však bible, potažmo křesťanství. Pod jeho vlivem se z bájného tvora stává jednoznačná bestie s negativními vlastnostmi. V posledku se drak stává samotným „ďáblem a satanášem“ a jako takový je určen k porážce.*E



Detail z křídla hlavního oltáře kostela sv. Wolfganga, Lukáš Cranach St., 1535, Schneeberg, Sasko
Draka/ďábla zde zabíjí sám Kristus!


Zabít draka patřilo k oblíbeným zábavám a povinnostem středověkého rytíře.*5



Svatý Jiří a drak, Paolo Uccello, 1470, IT
Drak je již ochočen princeznou Cléodélindou, která si ho vede na provázku. Ale náš Jirka se nemůže přeskočit, von musí draka probodnout, prej je to jeho rytířská povinnost. Jo, středověk bylo drsný období...*T

Křesťanské pojetí draka nezvítězilo ani naráz, ani úplně. Častým způsobem christianizace bylo překrytí původních pohanských kultů. Obliba bohů jara tak přispěla k rozšíření kultu sv. Jiří.*6   Svatý Jiří nebyl zvolen náhodně, aby se stal bojovníkem proti ďáblu. Původně jméno Jiří (řecky Georgios) znamenalo obdělavatel, kypřič, zemědělec, tedy někdo, kdo pracuje se zemí a umožňuje tak vzestup mocností podzemí. Stačila myšlenková přesmyčka a ten, kdo vyznával sílu země, se stal úhlavním nepřítelem podzemních >pekelných sil. Starověký motiv přemožení temnoty světlem, zla dobrem byl tak přetransformován do křesťanské „rytírny“.



Spodní část bronzového sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem, bratři z Kluže, 1373, Pražský hrad
Za pozornost stojí drobní živočichové (ještěrky, hadi, aj.) na povrchu podstavce.


Dědictví drakobijce sv. Jiří nalezneme v názvech států (např. Gruzie, Georgie/US), v desítkách jmen obcí (např. Georgetown, Jiřetín, Sv. Jur). V pro nás relevantní oblasti to jsou státní symboly (gruzínský státní znak, státní vlajka Maltské republiky - viz níže), vlajky a především znaky měst (Moskva, Heide, Sentjur, Třebenice, aj.). Připomínám, že v tomto oddílu mluvíme jen o figuře draka a jeho hubitele, neboť symboly sv. Jiří (červený kříž v bílém poli) je předmětem jiné naší toulky za znaky - za kříži; zde zmíněna jen příležitostně.



Státní znak Gruzie  •  Obec: Castiel, CH  •  Kaltbrun, CH  •  Ruemlingen, CH




Znak Moskvy, RU  •  Třebenice, CZ  •  Jiříkov (okres Bruntál), CZ  •  Heide, Německo


Křesťanský boj proti ďáblu umožňoval na jedné straně, aby se drakobijci stávali i jiní gerojové, případně gerojky, na druhé straně pak drak nabýval podoby přímo pekelné. (Někdy nemusí být zcela zřejmé who's who, archanděl Michael nepoužívá koně, svatý Jiří nemá křídla.)





Radlje ob Dravi, SI (archanděl Michael)  •  Sintamand, B (sv. Amandus)  •  Grünsfeld-Zimmern, Německo (sv. Markéta)
 •  Margareten - Vídeň, AT (Markéta Antiochijská s dračí samicí!!!)  •  Beatenberg, CH (sv. Beatus)




Město Brusel (archanděl Michael vítězí nad ďáblem))  •  Michalovy Hory (titíž), CZ


S institucí středověkého rytířství, za jejíhož patrona je sv. Jiří považován, souvisí i vznik několika řádů nesoucích jméno či obraz chrabrého bojovníka pro víru a spolehlivého a dvorného ochránce slabších. A to řádu jak ve smyslu organizačního uskupení (Rytíři sv. Jiří), tak ve smyslu vyznamenání, mezi nimiž vyniká anglický Podvazkový řád, založený Eduardem III. roku 1348, nejvyšší rytířský řád a nejprestižnější ocenění v Anglii a Spojeném království dodnes.



Tzv. Velký Jiří, oboustranný emailová figurka zavěšená na náhrdelníku Podvazkového řádu
 •  Tzv. Malý Jiří, oboustranný odznak Podvazkového řádu, který se nosí zavěšen zlatým článkem na modré šerpě na pravém boku


Později byla vytvořena mnohá vyznamenání odkazující především na bojové vlastnosti světce - např. Řád sv. Jiří, nejvyšší ruské vyznamenání za chrabrost v boji či Jiřího kříž, britské civilní vyznamenání za statečnost (mj. zdobí i dnešní maltskou vlajku).*7



Kříž Řádu sv. Jiří 1. stupně, RU  •  Detail maltské vlajky se zmíněným řádem


Drak Apokalypsy

Ještě jednoho draka křesťanského světa bychom neměli minout při naší procházce dračími luhy a háji. Je to drak z Janova Zjevení - Apokalypsy, závěrečné knihy Nového zákona. Drak v Apokalypse vystupuje jednoznačně jako ztělesněné Zlo a Satan. Laskavý čtenář se již jistě setkal s některými scénami této mnohoznačné knihy, připomeňme aspoň „Žena sluncem oděná a sedmihlavý drak“, „Boj archanděla Michaela s drakem“ a „Šelma vystupující ze země“. Je zajímavé sledovat, např. jak ilustrátoři řešili zobrazení sedmi hlav našeho draka. Na ukázku pro povzbuzení zájmu o tuto oblast pár méně či více slavných ukázek:





Iluminovaná kompozice se sedmihlavým drakem, raný středověk, neznámá provenience




Beautus Facundus, 10.–12. stol., ES




Hortus Deliciarum, po pol. 12. stol., klášter Hohenbourg, Alsasko




Apokalypsa, 1020, Bamberg, Bavorsko




Tapisérie Apokalypsy, objednaná Ludvíkem I., vévodou z Anjou, celý cyklus byl vyroben mezi 1377 až 1382, FR




A. Dürer, dřevořez, 1498, Norimberg, Bavorsko


Heraldika

Svatojiřská tématika byla velmi oblíbená v západním a ještě více východním křesťanstvu*8. Role draka jako v podstatě otloukánka nebo lovné zvěře či esence všeho zla je častá. Není však jedinou formou jeho pozemské existence. Drak hraje důležitý part na znacích či vlajkách po celé Evropě i samostatně. Stojí za povšimnutí, že pozice draka v těchto případech není (vždy) poraženecká. Držitelé zmíněných znaků, přestože to byla křesťanská společenství, uznali za vhodné prezentovat se drakem jako symbolem síly (a nepřemožitelnosti); a jistě to nebyla adorace zla.



Zlatý drak, vlajka anglosaského království West Saxon (Wessex)  •  Anglosaský bílý dvounohý drak - wyvern
Souboj bílého a červeného draka podle legend odráží boj o moc mezi kmeny původních obyvatel britských ostrovů případně nájezdníky




Bojová korouhev Jindřicha VII. Tudorovce, 15. stol.  •  Národní vlajka Walesu s welšským červeným drakem
(tato vlajka i červený drak se welšsky řekne stejně - „Y Ddraig Goch“, a znamený to - nepřekvapivě - „červený drak“




Město Leicester, Anglie  •  Parliament of Wessex, Anglie




Queen Catherine of Braganza, manželka krále Karla II. Anglického  •  Londýn, Anglie




Peter IV, král Aragonský, 14. stol., kresba z heraldické sbírky Wapenboek Gelre, kol. 1400, NL *9  •  Valencijské společenství, ES
 •  Štít erbu arcibiskupa Pierre Martin Ngo Dinh Thuc, 20. stol., Vietnam




Rody v Čechách: Obešlíkové z Lipultovic  •  Hájkové z Robčic  •  Vartenberkové  •  Arpínové z Dornsdorfu  •  Vraždové z Kunvaldu - poslední dva erby mají figuru baziliška




Hrabství Somerset, Anglie  •  Obec: Beesel (znak a vlajka), NL




Drackenstedt, Sasko-Anhaltsko. DE  •  Drachhausen, Braniborsko, DE  •  Lindenhardt, Bavorsko, DE  •  Duplek, SI




Kamnik, SI  •  Brozany nad Ohří, CZ  •  Kolín, CZ *K • Kozje, SI




Trégor, FR  •  Navés, Katalánsko, ES  •  Stjordal, NO




Terni, IT  •  Tarascon, FR  •  Ljubljana, SL  •  Trutnov, CZ




Wurmannsquick, Bavorsko, DE  •  Wurmlingen, Bádensko-Württembersko, DE  •  Angera, IT  •  Wormsdorf, Sasko-Anhaltsko, DE




Rottenburg, DE  •  Artland, Dolní Sasko, DE  •  Šarkan, Slovensko




Kisvarda, Maďarsko  •  Jezvé, CZ  •  Česká Kamenice, CZ


S touto polohou (drak jako symbol síly) souvisí i výskyt draků v několika rodových erbech. Několik středoevropských měst (např. Česká Kamenice v severních Čechách či Kisvarda v Uhrách)má České Kamenice má svůj znak ozvláštněn tím, že štít znaku je obtočen drakem. Je to památka na dobu vartenberského držení města. K používání vartenberské symboliky není podle historiků vždy oprávnění, ale pro nás je důležitá prezence draka jako ukázka Dračího řádu v městském znaku.*10.



Původní vzhled znaku - drak má na hřbetě vyryt symbol sv. Jiří - červený kříž  •  kříž se z dračího hřbetu osamostatnil - drak je pod křížem  •  kříž ziskává plameny (víry)


Moderní použití staré rodové dračí tématiky se uplatnilo na značce automobilky Alfa Romeo. Krásně stylizovaný dráček znaku rodu Visconti však není tak zcela nevinný; to, co na značce vypadá na první pohled jako klasický „z tlamy šlehající oheň“ je ve skutečnosti pohlcované dítě, jak je vidět ze starší verze znaku (porovnejte také s „opeřeným hadem Quetzacoatlem“ z aztécké mytologie).



Alfa Romeo, IT  •  Znak milánské rodiny Visconti (zde použit ve znaku arcibiskupa Giovani Viscontiho na jeho paláci), IT  •  Quetzacoatl v aztéckém kodexu ze 16. stol., MX


Vznášejícího se dráčka - někdy s korunkou na hlavě a prstenem v tlamě - používal jako svou značku Lukáš Cranach senior a po něm ji podědil LC junior.*LC



Podpis Cranacha staršího na malbě z r. 1514  •  LC sen. 1531






nahoře: Podpis Lukáše Cranacha ml. z obrazu Portrét muže, 1548  •  z Portrétu Kašpara Crucigera, 1558
dole: Podpis LC ml. na jeho náhrobku z r. 2003, městský kostel, Wittenberg, D


Dračí slavnosti

Slavnosti spojené s drakem (zmíněné tarasconské) mají svoji obdobu v nejednom místě v Evropě, ale i jinde po světě, jak dále bude zmíněno. Evropské dračí slavnosti mají často formu souboje, vesměs drak versus svatý Jiří.




Součástí svatodušních lidových slavností je i běh s drakem a jeho souboj se sv. Jiřím, rytina, 19. stol., Mons, BE  •  Obdobná scéna, tentokrát fotozáběr ze slavnosti, 2007; Mons;
Slavnosti v Monsu jsou také na seznamu ICH UNESCO


Malý seznam obdobných dračích slavností v Evropě si lze přečíst na http://de.wikipedia.org/ wiki/Liste_von_Drachenorten. Najdeme mezi nimi i trutnovské „Vynášení draka“.



Trutnovský drak

V roce 2008 proběhla veřejná anonymní soutěž na logo města Trutnova se sloganem Trutnov - legenda draka. Velmi diskutovaný výběr odborné poroty tehdy zvolil za vítěze soutěže návrh Jana Jiskry.*ST On taky trutnovskej drak je ona - dračice, saň!!!  :o)






Dvě podoby nového trutnovského loga z Designmanuálu Jana Jiskry




Některé ze soutěžních návrhů:    Jan a Klára Horovi  •  Jan Vitásek  •  Lukáš Taneček a Slávek Hamaďák z agentury TAH


K Trutnovu připojme ještě zmínku o místní pobočce (spolkovou řečí „říši“) spolku Schlaraffia. Trutnovská pobočka byla pojmenována Gigantea, podle německého názvu Krkonoš. Její znak i spolkové insignie nesly podle příslušnosti k městu Trutnovu figuru draka. Zájemce o činnost spolku, jehož ideou byla péče o přátelství, humor a umění, odkazuji sem.





Znak Gigantey     Řád s drakem, jeden ze spolkových řádů


Ještě jednou východní draci

I když ani asijský Východ není prost výskytu obávaných draků (černé barvy),*O tak obecně (v čínském kulturním okruhu) je drak, na rozdíl od evropské mytologie, dobromyslné zvíře. Připodobňuje se k silám přírody, k silám sice nebezpečným, ale nikoliv skutečně nepřátelským člověku. Jako mocná bytost spojující protikladné principy je drak od dob dynastie Chan (206 př. Kr.–220 po Kr.) symbolem císaře nebo syna nebes. Číňané o sobě dodnes říkají, že jsou „potomky draka“.



Znak a vlajka mandžunské dynastie Čching (císařská vlajka je z roku 1862), 1644–1912, CN




Půlcentová známka čchingské císařské pošty, 1897, CN


Vlajka posledního čínského císaře (z dynastie Čching do roku 1912) nese ve zlatém poli toto znamení modrozelené životodárnosti. To, že si drak pohrává s perlou síly, dokonalosti a slávy, umocňuje příznivé vyznění celého znaku.

V symbolice zvířat světových stran představuje, jak jinak, východ. Zde je modrozelený a je spojován se zrodem života. Jeho protějškem je bílý tygr, vládce západu a smrti. Drak je posledním představitelem sil Matky přírody, největší božskou silou Země.

V Číně a Japonsku drak představuje mocnou duchovní bytost, schopnou opatřit nápoj nesmrtelnosti, proto je uctíván jako bytost přinášející štěstí a chránící před démony. Poskytuje plodnost, protože úzce souvisí se silami vod, a tedy s principem jin; zároveň reprezentuje především mužské aktivní síly nebes a tím princip jang.



Porcelánová miska s dračím dekorem, dynastie Ming, období Čeng-te (1506-1521), CN


Drak je také součástí čínské astrologie. Je pátým znamením čínského zvěrokruhu, odpovídá Lvu. V dvanáctiletém cyklu roků pod znamením různých zvířat se Drak také vyskytuje, a to mezi Králíkem a Hadem. Rokem Draka byl „zlomový“ rok 2000.



Logogram DRAK, starověké pečeťové písmo  •  Novoročenka k Roku draka 2012, na přání se objevuje logogram DRAK v klasické kaligrafické formě a ve velké kaligrafii s kresbou dračí hlavy, je logogram napsán směsí kurzívního a pravidelného zjednodušeného skriptu, zazzle.com (US)




Rok draka, který připadl na 2012, je věnován draku vodnímu. S periodicitou 60 let se střídá drak vodní, dřevěný, ohňový, zemní a kovový.


Kladný vztah čínské kultury k fenoménu draka je nepřehlédnutelný. Jeho podoba se objevuje na každém kroku. Novoroční dračí průvody jsou k vidění nejen v Roce draka, ale každoročně.



Novoroční dračí průvod 2010, Aojiang, východní CN




Střecha chrámu Horského draka, 1735, Taipei, Tchajwan
svatyně slouží buddhistům, taoistům i lidovým kultům jako je Ma-cu, bohyně moří.


I jiné východoasijské kultury zasvěcuji drakovi patřičné svatyně.





Dračí chrám, Bangkok, Thajsko


V současnosti existuje pouze jedna země v Asii, která má na své vlajce draka - Bhútán. Samotný název země znamená Říše draků, někdy se říká Země hřmícího draka. Zvláštní je bílá barva draka, v čínském prostředí pro draka nemyslitelná. Bhútánská oficiální interpretace jejich bílé verze říká, že bílá zde znamená čistotu a poctivost. Někteří zmiňují jako inspiraci himalájské hřebeny procházející severní polovinou království, věčně zasněžené vrcholy a mohutná bouřková mračna...



Bhútánské království, vlajka a znak země


K dračí kultuře patří ještě jeden fenomén, který se neomezuje pouze na území tradiční, jihočínské, kde v prostředí lidové vesnické kultury před zhruba 2 000 lety vznikl*D. Rozšířil se po celém světě, objevil se i na českých vodách. Ano, jde o spektakulární závody dračích lodí.





Záběr z 3. asijských plážových (sic!!) her, Haiyang, 2012, CN


Draci sloužící

U Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze je zaregistrováno několik stovek obchodních značek s motivem draka. Část z nich jsou zahraniční značky, např. již výše zmíněná slavná italská automobilka. Výběr, který následuje níže, zahrnuje pele-mele napříč funkcemi, statuty a podstatami; spojuje je jediné - motiv draka:



Mezinárodní federace dračích lodí  •  Haná Dragons, CZ  •  Jablonec nad Nisou  •  Závody dračích lodí, 1996, Jižní Afrika




Univerzita Cardiff, Wales  •  Rugby Team, Cardiff, Wales, UK  •  Bistro, Dominikánská republika




Catalans Dragons, rugby team, Perpignan, FR - starší a novější logo  •  Climate dragons, topení a klimatizace, UK  •  Comodo, browser, Clifton, New Jersey, US




Coppola Ricardo, obleky, IT  •  Dragon steel, obchod s ocelí, CN  •  Drak, divadlo, Hradec Králové, CZ  •  Dračí krev, nápoje, CZ




Znak Britského Hong Kongu, do 1997  •  Dragonair, letecká společnost, Hong Kong  •  detail ocasu letadla společnosti Dragonair




Dragonair, grafické pojednání celého trupu letadla Dragonairu




Základní prvek CI Hong Kongu  •  Hongkongská universita




Počítače,Wales, UK  •  Mezinárodní ropná společnost se sídlem v Londýně, UK,  •  Dragons, baseball, Dayton, US  •  Sea Dragon Team, plavecký klub, US




Univerzita Drexel, US  •  Sportovní klub drexelské univerzity




Socha nazývaná Mario Velkolepý, maskot univerzity, pojmenovaný po absolventovi a poté členu dozorčí rady univerzity




Zábradlí na nábřeží, Düsseldorf, DE  •  Dračí most, Alcalá de Guidaíra, Andalusie, ES




Pivovar Felinfoel, Wales, UK  •  Fotbalový tým, Evansville, Indiana, US




Frank & Walter Computer, Německo  •  Klub welšských vystěhovalců v Chicagu, Illionis, 1999, US  •  Lindt and Sprüngli, čokoláda, DE  •  Ljubljana, turistický úřad, SI




Midland, znak železniční společnosti, drak je dědictvím po Leicester and Swannington Railway, Anglie, UK  •  Starší obrazová znělka vysílání BBC Wales, UK




Mince 50 rupií s motivem komodorského varana, 1991, Indonésie  •  Zlatá mince nominální hodnoty 10 000 jüanů, vydáno k Roku draka 2012, CN




Vojenský řád draka, za služby během boxerského povstání v Číně, 1900, US




Mistrovství (světa) v karate a teakwonde, US  •  NBA Properties, advokacie, US  • Pivo Zlatý drak, NL




Červený drak, pivovar Starobrno, CZ  •  Erb Císařské dynastie Nguyen z Vietnamu




Emblém vietnamských vojenských vzdušných sil  •  Vlajka hnutí za obnovení vlády dynastie Nguyen ve Vietnamu  •  Závěs koloniálního Císařského řádu draka Annamu, do 1945, Annamské království (dnešní Vietnam)




Origami PF 2012 Rok draka, US  •  Drak ue stuhy v detailu z PF 2012, CN  •  Jsem hrdý, že jsem Anglosas, placka, V. Británie  •  Řád černého draka, e-game




Radio Dragon, CZ  •  Gordi, keramické nádobí, Kanada  •  Znak Regionální strany Wessexu, Wales, UK  •  Drago, škrobárny H. Brod, CZ


Závěr

Východoasijské a především čínské pojetí draka a celá dračí kultura Říše středu je s většinovým evropským pojetím nekompatibilní. Ani rozkvět fantasy příběhů s občas se vyskytujícími draky „klaďasy“, Dračími pohádkami a dráčky Mráčky, atd. apod. neovlivní, dle mého, hluboko zakořeněný, především křesťanstvím vypointovaný negativní obraz draka v mysli řadového Evropana.



Sousoší šťastného párku draků na pobřeží, Varna, Bulharsko




Josef Lada, 1929, CZ


Nakonec zacitujme smířlivě a nadějně z knihy K. Koutského: „Drak podle mého názoru nepředstavuje v žádné fázi své existence jednotný fenomén, ale živý příklad toho, jak sny a představy rozdílných společenských skupin a různých dob mohou najít jeden společný jmenovatel. Řídí-li se dnes Evropa heslem, že její síla tkví v rozmanitosti, měla by do svého znaku přijmout draka. Málokteré fantastické zvíře v západoevropské kultuře spojuje do jednoho symbolu tak pestrý obraz.“



Dračí orchestr, Karel Franta, 2007, Konto Bariéry, CZ




Poznámky:

 
*1 I v dnešní době stále ještě žije hodně plazů, kteří vypadají jako malé „modely“ draků. Stačí si je představit jen zvětšené a máte draka jak se sluší a patří. Je možné, že se s některými z těchto plazů setkali kupci nebo bojovníci za křižáckých tažení a jejich fantasie zvětšila zvíře na draka, právě tak jako fantasie obyvatel těchto vzdálených krajů. K těmto zvířatům patří například dnes přísně chráněná heterie (Sphenodon punctatus Grey), ještěrka asi 75 cm dlouhá, která má dokonce tři oči. K živé představě draka nejen svou podobou, ale ještě více velikostí svádí varani (Varadinae). První Evropané vyprávěli o živém draku na ostrově Komodo, teprve výprava r. 1926 zjistila, že tímto drakem je varan komodorský, který někdy dosáhne až 4 metrů délky, je tmavý až černý a útočí i na zdivočelé vepře, ale jinak dává přednost zdechlinám.



Dráček létavý (Draco volans), jihovýchodní Asie





Varanus komodoensis Ouwens





Zmije rohata (Cerastes gasperetti), Arabský poloostrov





Agama límcová (Chlamydosaurus kingi), Austrálie





Moloch ostnitý (Moloch horridus) zv. trnitý ďábel, Austrálie



 
*2  Samotný vznik souhvězdí Draka vykládá řecká mytologie tak, že drak Ládón, který hlídal jablka Hesperidek, byl zabit Héraklem. Drakovo tělo pak bohyně Héra proměnila v hvězdný prach, který rozhodila po obloze.



Héraklés odnáší tři zlatá jablka, jedna nymfa se ho snaží zadržet, další uklidňuje Ládóna, džbán na vodu, 460 př. Kr., Attika





Héraklés v souboji s Ládónem, červenofigurová váza, 490 př. Kr., Attika



 

Jak vidno, mýtus ponechává prostor pro různé verze příběhu - v jedné Ládón byl pouze okraden o jablka, v jiné okraden a Héraklem zastřelen šípem, jablka ukradl Atlas, atd.

 
*3  „Draconarium“ byl znak kohorty ve tvaru zlaceného draka na žerdi s kusem látky. Později toto čistě signalizační, distinkční znamení bylo pro potřeby heroldů upraveno tak, že hlava draka s otevřenou tlamou se stala troubou, na kterou navazoval rukáv, představující dračí trup. Tento praporec byl opatřen zařízením, které při pohybu ve větru pískalo. Pro vylepšení hrozivého efektu mohl být umísťován do rozevřené tlamy hořící materiál. Zajímavý dokument o tomto emblému máme z doby normanských nájezdů na reportážně-komiksové tapiserii z Bayeux, kde ve scéně smrti Harolda II. figuruje obdoba římského drakonária.

*4  „Zdobení“ přídí vikingských plavidel dračími hlavami nebyl, zdá se, jen projev divokosti skandinávských válečníků-dobyvatelů, ale také snaha zastrašit neznámé obludy, které je mohly během dalekých plaveb napadnout.

*5  Zabití draka symbolizuje vítězství světla a dobra nad temnotou a zlem. Podle mnohých etnografů je zabití draka jednou z mála skutečně hrdinských situací. Sociologický pohled na situaci připomíná středověkou rodovou politiku, kdy se žení jen nejstarší syn; ostatní jsou volní, „chudí“ (a závidí), stávají se z nich rytířové, kterým nezbývá než „bloudit“ a hledat příležitost k manifestaci svých rytířských vlastností a tím pádem vyniknout a zvětšit své společenské šance. Osvobození princezny určené drakovi za potravu byl ideální způsob jak toho dosáhnout. Tento moment vysvětluje i to, proč draci vyžadovali „čistokrevné“ princezny, vhodné zrovna na vdávání; jiné by nestálo za to osvobozovat…

*6  Zajímavý je starý zvyk konaný „na den sv. Jiří“, kdy „vylézají hadi a štíři.“ V tento den, kdy se skutečně jakoby země „otvírá“, se v některých krajích připravovalo zvláštní obřadní jídlo - trdelníky. Jsou to namotaní „hadi“ z těsta pečení nad ohněm a připomínají doby, kdy byl had ctěn a považován za posla z podsvětí, za posla, který zná tajemství země, života a smrti, nikoli za nositele zla, což byl názor křesťanský podložený starozákonní příhodou o pokoušení jablkem v zahradě Eden. Naši předkové ještě v 19. století věřili, že komu se o svátku sv. Jiří poštěstí uvidět hada, bude mít po celý rok štěstí. Dnes mnozí zase věří „skleněnému cecku“...

*7  Drakobijeckou scénu nese i zlatá mince sovereign, odpovídající jedné libře šterlingů, poprvé ražená Jindřichem VII. Anglickým na konci 15. století. Novodobě je ražena každoročně v neměnné podobě znova od r. 1817 dodnes. Jiří je prostě v Anglii oblíbený.



Sovereign, ražba rok 2000, UK



 
*A  Byť fantasy produkce posledních desetiletí pilně pracuje na opaku...

*8  Oficiální katolická hagiografie zaujímá k postavě sv. Jiří, tak jak je barvitě líčena v legendách, velice opatrný až skeptický postoj. Za pontifikátu Jana XXIII. (II. vatikánský koncil) byla role bojovného svatého prý výrazně potlačena, jednu dobu neměl sv. Jiří ani figurovat mezi významnými katolickými svátky. O to víc je mu holdováno v Anglii jako národnímu patronovi a jeho popularita v ortodoxní církvi se vůbec neumenšila.

Ve stínu galantního drakobijce Jiřího stojí ještě další postavy křesťanského nebe, jejichž atributem je drak: Benedikt z Nursie, Gothard (ten mrtvého draka křísí!!), Ignác z Loyoly, Lev Veliký, Markéta Antiochská, Marta, archanděl Michael (tento bojovník proti drakovi-ďáblovi je zpodobněn na vlajce města Bruselu či na znaku české obce Michalovy Hory)
Malého draka vidíme v kalichu sv. Jana Evangelisty, kde představuje sílu jedu vypuzeného přežehnáním z kalicha, který měl Jan na důkaz (ochranné) moci svého Boha vypít, aby přesvědčil nejvyššího kněze Dianina chrámu v Efezu. Tak praví Zlatá legenda.
viz též heslo KALICH

 
*9  Klenot erbu měl údajně vzniknout na základě heraldické slovní hříčky - Rei d'Aragón, dragón.

 
*10   Dračí řád byl založen v roce 1408 Zikmundem Lucemburským. Byl to v podstatě osobní, Zikmundův, řád, spolek jeho podporovatelů a spojenců. Jeho řádu měl být boj proti nevěřícím a obhajoba víry. V širokém záběru to byli otomanští Turci na jedné straně, kritici nepořádků a zlořádů v církvi na straně druhé. Dlužno přiznat, že Zikmund vládl v nelehké době, impériu čelícímu vnitřním i vnějším útokům.
Mezi členy řádu patřil mj. litevský velkokníže Vitold, polský král Vladislav, srbský kníže Štěpán Lazarevič, valašský kníže Vlad II. Dracul a také nejvyšší místodržící českého království Čeněk z Vartemberka.
Na jménu a podobě řádu mohla mít vliv víra Zikmunda, jako Lucemburka, že pochází z rodu pověstné a nešťastné Meluzíny z Lusignanu.



Erb rodu Báthoryů, Uhry  •  Erb Štěpána Lazareviče





Motiv Dračího řádu na keramickém kachli ze zámku v Českém Krumlově, kde Čeněk z Vartemberka byl jednu dobu správcem rožmberského majetku, 1415



 
*D  Konfuciánský vládní režim prastarou lidovou (dnes bychom řekli pohanskou) tradici slunovratových (respektive odehrávajících se v pátém dni pátého měsíce zemědělského roku solárně-lunárního kalendáře) obřadů - v podobě pádlařského klání provázeného profylaktickým popíjením pelyňkovo/sirného vína, pojídáním nadívaných bambusových listů a možná i obětmi - ideologicky přikryl příběhem politika a básníka Čchü Jüan (340~278 př. l.), který ve vyhnanství neunesl žal z politického osudu své ztracené domoviny a vrhl se sebevražedně do řeky. Lidé z okolí, kteří básníka milovali, chtěli jeho tělo vylovit dřív, než se do utonulého pustí dravé ryby. Proto házeli na odlákání ryb do vody rýžové knedlíčky, hlasitě bubnovali a z plně obsazených člunů tloukli pádly do hladiny řeky, prostě ryby plašili tak dlouho, dokud nebylo tělo básníka vyloveno. No - a již několik staletí, ba tisíciletí se pořádají každoročně po pátém měsíčním úplňku na paměť a počest básníka slavnosti, při kterých se pojídají a házejí do vody rýžové knedlíčky zabalené v bambusovém listě, popíjí víno a řeku brázdí dlouhé čluny podobné tělu draka s početnou posádkou a v rytmu bubeníka pádlují a pádlují... Krásná slavnost. Ale čínsky se to nejmenuje závod dračích člunů, ale svátek dvojité pětky, my bychom mohli říct svatojánský...

 
*E  Níže umístěná ilustrace je příspěvkem k debatě o vlivu staroegyptských mytologických motivů na sousední kultury (krétskou, mykénskou, aj.) Podobnost s legendou o boji sv. Jiří s drakem se dost nabízí...





Ochranný bůh Horního Egypta Sutech bodá holí do hada/draka Apopa, kresba kamenné stély , XVIII. dynastie (1550-1292 př. Kr.), Nová říše, EG



 
*K  Figura dvou draku s navzájem propletenými krky má symboliku ochrany před zlem - apotropaion.



Z výzdoby goticko-renesančního portálu z r. 1555, dnes součást průčelí radnice, Česká Lípa



 
*LC  Na autorovu otázku, vznesenou v původním časopiseckém vydání (Font č. 90/6/2006) tohoto článku, zda-li někdo ví, proč Cranach k podpisu připojoval dráčka, reagoval laskavý, byť anonymní čtenář (tímto mu děkuji). Z jeho odpovědi si dovoluji citovat:

Symbol draka ve vlastní signatuře používal od roku 1508 i malíř Lukáš Cranach st. Nebyl jen výkonným malířem, ale i úspěšným veřejným činitelem; byl členem městské rady a starostou. Jako dvorní malíř působil ve službách Fridricha Moudrého v saském Wittenberku, který ho povýšil v roce 1508 do šlechtického stavu a dal mu do znaku draka se vztyčenými netopýřími křídly. Lukáš Cranach mladší převzal dílnu i se symbolem draka po otci v roce 1537 (Dějiny umění, José Pijoan). Otázkou je, proč si malíř zvolil zrovna symbol draka?

Vztah člověka k drakům sahá až do pravěkých hlubin. Popsatelné dějiny starověku už tento vztah upřesňují: drak - had v Mezopotámii bohyně vod a podzemních sil, Magna Mater - bohyně Tiámat, která vládla kosmickému chaosu. Mytologický člověk s tímto hybridem hadem - bohem bojoval o nadvládu nad světem. Jejich hrdina se jmenoval Marduk a bojoval s ním, aby zajistil svému světu mužský řád, ke kterému od bohyň plodivých sil vývojem dospěl. Křesťanská věrouka symbol draka využila a po celý středověk jí byl prospěšným oponentem, který zastupoval Ďábla - 666.)

Malíř Cranach st. by určitě nepřijal symbol draka do erbu, kdyby byl v jeho době ještě symbolem zla. V době reformace už byla jiná situace a spíše symbolizoval jiný úhel pohledu na realitu. Přátelství s Martinem Lutherem, kterého několikrát portrétoval, to jen potvrzuje. Malíři Cranachovi st. byla roku 1520 udělena lékárnická privilej, kdy koupil ve Wittenberku lékárnu, což také koresponduje s drakem - démonickým hadem - lékařským symbolem uzdravujících sil. V jeho erbu není drak propojen s drakobijcem sv. Jiřím - zmutovaným křesťanským bojovníkem proti „černému zlu“, později dokonce zavrženým. Každopádně v jeho době již byla zpochybněna jediná cesta poznání přes autoritativní církevní dogmata a adorované „čisté dobro“ s příznačným zpohodlněním intelektu zbožného člověka, ale riskantní výzvou určitě byla „vzrušující černá temnota“ - lákavý a neznámý prostor „dračí“ opozice nebo pověstné třinácté komnaty (což dodnes asi potvrzuje patetické úsloví: Co tě nezabije, to tě posílí!).

Nevíme z jakých pohnutek se Cranach st. při výběru erbu přiklonil k drakovi, ale můžeme předpokládat, že symbolizoval aktivní intelektuální zdroj a byl opakem pasivní zbožnosti pod katolickou kontrolou.

*M



Jezdecké znaky Jana II. Lucemburského, knížete z Ligny, 15. stol., Burgundsko - helmice nese klenot v podobě Meluzíny.
Lucemburkové se považovali za potomky pověstné paní z Lusignanu.
Kresba je z Erbovní knihy Řádu Zlatého rouna 1473, NL



 
*O  Orientální legendy poskytují ostatně rozsáhlý materiál pro ty, kdo chtějí nalézat asijské protějšky evropských sv. Jiří, žen pronásledovaných drakem a další příslušné legendy.



Císař Gozu Tennô (posmrtně zbožštěný jako Šintoistický bůh moře a letních bouří Susanoo) zabíjí draka, aby osvobodil princeznu Inada, Utagawa Kuniteru po pol. 19. stol., Japonsko
 •  Princezna Tamatori pronásledovaná drakem Rjúdžinem, Utagawa Kunijoši, 1. pol. 19. stol., JP



 
*P  Démoni prý totiž neumějí zatáčet, proto před vstupy do parků, chrámů, ale i obyčejných domů často stojí zeď, kterou člověk obejde, zlý démon ji však překonat ani obejít nedokáže. A aby obyčejná zeď nehyzdila park, je zde takto nádherně vyzdobena reliéfními emailovými dlaždicemi. Takovýchto monumentálních keramických stěn s draky je v bývalé Říši středu vícero, stavěly se před císařskými paláci a zahradami. Dnes je najdeme i v jiných částech světa, většinou před vstupem do tzv. China-townů, čínských čtvrtí některých velkoměst, např. je v Chicagu, USA nebo v Mississauga, Kanada.





nahoře: Celá stěna devíti draků v Beihai Parku dole:  •  Stěna devíti draků z roku 1771 v nedalekém Zakázaném městě, Peking



 
*ST  Pro podrobnosti o soutěži možno na http://www.font.cz/logo/trutnov-navrhy-ktere-nepostoupily.html nebo http://www.font.cz/logo/soutez-na-draci-logo-trutnova-je-ve-2-kole.html.



 
*T  Princezna s drakem na provázku na prezentovaném obraze je odkazem na legendu o sv. Martě, která znamením kříže a svěcenou vodou zkrotila draka jménem Tarask, který sužoval město později nazvané na pamět ochočeného nebránícího se draka přesto zděšenými měšťany utlučeného - Tarasconem. Od 15. století se v tomto provensálském, jihofrancouzském městě, s drakem ve znaku, pořádají počátkem léta tradiční Slavnosti Tarasky (Fete de la Tarasque), od roku 2005 zařazené do Seznamu UNESCO Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva.





nahoře: La Tarasque de Tarascon vedená na stuze malou svatou Martou, pohlednice, 1910, FR
dole:  •  Chevaliers de la Tarasque ( Rytíři Tarasky) běži s obludou ulicemi Tarasconu, 2009



 
*U  Laskavý čtenář si povšimne, že autor pod heslo DRAK zahrnul různé „potvory“, které různé systémy a různí autority rozlišují detailněji. Nicméně už od starověku jde o označení mytologického tvora, což je licencí pro značnou libovůli. Obecně lze říci, že podle popisů a zobrazení se jednalo o tvora s hadovitými či ještěrovitými rysy, který se pohyboval ve všech prostředích - ve vzduchu, ve vodě, na souši i pod zemí.

- Heraldicky lze rozlišit draka a saň. Saň má na rozdíl od draka čtyři nohy. Drak je charakterizován ohněm planoucím z tlamy. Dračice, saň, vystrkuje pouze jazyk.

- Bazilišek dle obecných středověkých představ měl pro změnu kohoutí hlavu, drápy a někdy dva rohy. Bývá-li zobrazována pouze hlava nebo polovice tvora, stěží lze často určit jeho druh.



Zdroje:

- Kniha symbolů: Draci a bájná stvoření, Paseka

- Karel Koutský: Draci středověkého světa, MF Kolumbus, 2005

- Udo Becker: Slovník symbolů, Portál 2002

aj. a web celého světa…



Původní text byl napsán v červnu roku 2006 a publikován ve Fontu č. 90/6/2006 (téma: Vytápění).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na podzim roku 2012, jak již umíněno, roku Draka, v listopadových plískanicích a prvních sněhových chumelenicích počínající horské zimy v krkonošském zákoutí. Přepracována a doplněna začátkem zimy 2013.