Politické strany mají mnoho společného se sportovními - klubovými týmy, hnutí pak s fankluby. Jedním z vnějších znaků zmíněných zájmových uskupení bývá oblečení. Pojďme si tento fenomén trochu prohlédnout.

Úvod

Měnit dres. Převlékat kabát*H. Kam vítr, tam plášť. Pod vlivem těchto rčení jsem vnímal fenomén respektive symboliku zmíněných kusů garderoby víceméně negativně. Při sbírání materiálu pro tento článek jsem ocenil význam a široký záběr rčení Šaty dělají člověka*O a rozšířil si pozitivní vnímání jmenovaných částí oděvu.

Obecně a historicky

Dříve, v dávnověku, se záležitosti dresu pojily především s oblastí vojenskou, s tím, co dnes nazýváme uniformou. Ve středověké Evropě to bylo plně v gesci heraldiky. Někde se používá označení „skupinová identita“. Ve většině kultur pak platila jistá pravidla, co kdo si smí obléci, a to se týkalo jak použitých materiálů, tak jejich úpravy.*S Z logiky věci taková pravidla se vztahovala ponejvíce na svrchní oděv, což byl ve většině případů nějaký druh pláště.

Svým způsobem je dresem/uniformou také oděv příslušníků a příslušnic církevních řádů nebo určité víry. Barva a způsob úpravy-nošení roucha odlišuje víru od víry, řeholi od řehole (řád od řádu), ale někde i umístění v dotyčném systému, jinak řečeno hodnost. Ano, hierarchická organizace vojenská a církevní se jedna od druhé v mnohém ohledu zas tak neliší.

Na rozdíl od řeholního hábitu, který vznikl ve středověku z běžného oblečení, klerika i talár je až novověkým jevem, který byl vytvořen už jako odznak stavu.
V mnohých kulturách je zlatá barva symbolem světla a nejvyšší pravdy, V buddhismu nosí mniši a mnišky šafránová a okrová roucha, která odkazují na oranžovou, žlutou a hnědou barvu padajícího podzimního listí, a tedy i zřeknutí se světa a následování osvícení.

Též jeptišky většiny křesťanských řeholí nosí charakteristické hábity, které jsou velmi prosté, neboť se jejich nositelky vzdaly světskosti. Z těchto rouch se vyvinuly i oděvy ošetřovatelek, jelikož řeholnice se tradičně ošetřovatelství věnovaly. Dnes symbolizuje uniforma ošetřovatelek po celém světě profesionální péči a čistotu.
Na roucha a pláště vládců, ale v Evropě i státních, soudních, církevních ba i akademických hodnostářů, se dodnes používá bílý hermelín jako symbol morální čistoty (sic!) a spravedlnosti.
Uniforma se může stát také odznakem ideologické a politické příslušnosti, viz např. případ Garibaldiho „rudých košil“ v revoluční Itálii 60. let 19. století, nebo černých košil různých fašistických a nacistických organizací od Itálie po Velkou Británii ve století dvacátém. Dodnes černé oblečení volí mnohé extrémistické organizace po celém světě.

Zcela v jiném duchu užívá uniformy Armáda spásy, která tím naznačuje svůj křesťanský boj za společenské dobro a pomoc těm, kteří ji potřebují.

Plášť heraldický

Pláště a další zde pojednávané svršky se samostatně v erbech a znacích vyskytují velmi sporadicky, v podstatě výjimečně. Více až hojně je můžeme sledovat jako příslušné části oděvu osob, které jsou figurou erbu/znaku; buď na štítě, častěji jako štítonoši.

Zvláštním případem je tzv. erbovní plášť. Je to honosný látkový závěs (drapérie) na způsob pláště, který obklopuje celý štít, splývá z koruny a je vyvázán zlatými šňůrami s střapci po obou stranách, odkud pak volně zavěšen visí dolů. Heraldický plášť je součást velkého znaku panovníků a vysoké šlechty. Od barokní doby se erbovní pláště (v případě suverénů rozšířené o kupoli mezi vlastním pláštěm a korunou, pak se jim říká stan) velmi rozšířily, ale ne všechny evropské monarchie užívají dnes plášť jako součást svého státního znaku.
Vzhledem i funkcí je heraldický plášť ochranitelským prostředkem.

Plášť atribuční

Nejstarší nalezený plášť a kabát patřily tzv. ledovcovému (přírodně mumifikovanému) muži z Ötztalských Alp na italsko-rakouském pomezí v nadmořské výšce přes 3 200 m. Ötzi, tak byl muže pojmenován, žil v době měděné, v období okolo 3300 př. Kr. Na své poslední cestě po horách měl na sobě mj. kabát z jelenice s kožešinou z kozoroha a navrch plášť utkaný z travin. Pláště podobného typu (střih, materiál) dodnes nosí mj. vesničani v některých částech Japonska.

Z dějin evropských plášťů si připomeňme ještě aspoň běžný starořecký oděv, kterým byl právě náš plášť:

Některé pláště/kabáty se staly identifikačním znamením konkrétních osob. Příkladem budiž z pohanské tradice jeden z nejslavnějších hrdinů řeckého starověku, Héraklés, který se halil, zdobil, pyšnil, chránil pláštěm z kůže nemejského lva, oběti jedné z hrdinových prací, které musel jako pokání vykonat pro mykénského krále Eurysthea.

Z křesťanské strany uveďme příklad samé Královny nebes, matky Spasitele, Panny Marie a její modrý plášť.*P

Rozdělením o svůj plášť se žebrákem u bran města je znám sv. Martin z Tours.

Červený plášť přes modrý trikot nenosí nikdo jiný než Superman. Přes modrý trikot černý plášť- pelerinu se špičatými konci připomínajícími netopýří křídla nosí jeho kolega Batman.

Povinnost nosit bílý plášť (symbolizující čistotu) vepsal roku 1128 sv. Bernard (opat cisterciáckého kláštera ve francouzském Clairvaux) do regulí jednoho z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku - templářů viz obr. výše. Bíle se oblékali či oblékají příslušníci několika církevních řádů: kamaldulové, poustevnický řád založený sv. Romualdem v letech 1023-1026 volně navazující na benediktinskou řeholi; bílý hábit (s černým škapulířem-zástěrou) byl zaveden v roce 1100 pro nově vzniklý řád cisterciáků. Také kartuziáni - polopoustevnický řád založený v 11. stol. u Grenoblu - oblékají bílý oděv s kapucí, přepásáni bílým koženým řemenem.
V novodobé praxi bílý plášť se objevuje především v lékařském prostředí, a to přestože bylo doloženo, že bílá barva na pacienty nepůsobí nejpovzbudivěji, respektive uklidňujícím dojmem.
Postava staré osoby v plášti s kožešinou bývá zosobněním zimy.

Plášť +

Ačkoliv jako samostatná heraldická figura se plášť nevyskytuje, fenomén pláště je starobylý a velmi rozsáhlý. Od prostého kusu látky přes ramena, přes prestižní znak moci a bohatství (viz erbovní plášť výše), po záhadný nástroj kouzelnictví či božské ochrany. Již v prvních knihách Tóry (knihách Mojžíšových - Genesis, Exodus, Levitikus, atd.) je plášť zmiňován jako významná část majetku a zbroje. V dalších knihách Tanachu (hebrejské bible křesťany nazývané Starý zákon) a v Novém zákoně jsou slovní obraty, z nichž později vznikla i úsloví, která význam pláště rozšiřovala, zhusta přes básnickou metaforu: Halíš se světlem jak pláštěm (Žalmy 104, 2); Přioděj se pláštěm spravedlnosti (List Jeremjášův 5, 2); oblékli mu nachový plášť (Matouš 27, 28); jimž svoboda slouží za plášť nepravosti (1. Petrův 2, 16).
Mýty, pověsti a pohádky celého světa vyprávějí o různých magických pláštích, které své majitele činí neviditelnými, nezranitelnými, schopnými se přemisťovat v čase i prostoru, atd. apod. A jen pro úplnost přidejme básnická skoroklišé jako Pod pláštěm noci, Pláštík tmy, Noc je pláštěm chudých, Zahalil se pláštěm mlčení, Oděl se pokorou jak dvojitým pláštěm...

Plášť korporátní

Kupodivu naše oděvní součástky - přes všechnu magičnost a sílu v sobě obsaženou - se ani v korporátní identitě moc často neuplatňují.

Závěr

Svrchní oděv chrání naše tělo před chladem či žárem, ale i před pohledy okolí. Chrání a skrývá. Je tak jakýmsi štítem, který o nás svým vzhledem i mnohé vypovídá. Nejen z tohoto pohledu je o něj třeba pečovat.

Poznámky:

 
*H  Anglosasové mají pro tuto situaci rčení o „různých kloboucích“ podle potřeby a příležitosti měněných

*O  Blízké téma - fíkový list jako oděv aj. - viz samostatné heslo LIST FÍKOVÝ

*P  Plášť Panny Marie byl také pláštěm ochranitelským: „Můj široký plášť je moje milosrdenství, přijď tedy, moje dcero, a skryj se pod můj plášť.“ svědčí o Královně nebes sv. Brigita (14. stol.)

*S  Stačí zalistovat ve Starém zákonu, např. Exodus kapitola 28 - Hospodin nařizuje Mojžíšovi, jak má vypadat kněžské roucho

Původní text byl napsán v lednu roku 2020 a publikován ve Fontu č. 169/1/2020 (téma: Politické strany).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla během předvelikonočního půstu v aprílovém únoru 2020 v krkonošském zákoutí.