Liška románová

Mezi nejpopulárnější díla středověké literatury patřil francouzský satirický Roman de Renard (Román o lišákovi): svět zvířat, zrcadlo světa lidí, slouží především ke kritice pokleslých mravů společnosti. Autoři se vysmívají všemu - od rytířů po poutníky, od justice po dvořany, všude ukazují pokrytectví.

Na motivy Románu o lišákovi napsal později J. W. Goethe poemu Ferina lišák (něm. Reineke Fuchs). Českému čtenářstvu je jistě známa Liška Bystrouška (1920) kniha v nářečí od Rudolfa Těsnohlídka a z ní vycházející opera Příhody lišky Bystroušky (1924) skladatele Leoše Janáčka.

    

A nezapomeňme Ladovu knihu O chytré kmotře lišce (1937).

       

V českých pohádkách liška často vystupuje jako pomocnice (v nouzi), zametá stopy při pronásledování, a vůbec vykazuje mnohé kladné rysy. Symbolizuje vítězství inteligence nad zlovolností i hrubou silou.
Antoine de Saint-Exupéry ve své slavné knížce Malý princ popisuje lišku, která mluví - a to velmi moudře! - k chlapci/princi. Vystupuje jako duchovní průvodce, který učí hlavní postavu důležitosti přátelství a zkrocení. Odhaluje jí, že „to podstatné je očím neviditelné“.

Veronika Makarova, lingvistka z University of Saskatchewan, upozorňuje, že v západoevropském folklóru slova vztahující se k liškám, jako například francouzský le renard, německý der Fuchs, španělský el zorro, nizozemský vos, norský rev, aj. mají mužský gramatický rod (maskulinum - m.), a proto jsou západoevropské lišky obvykle zobrazovány jako liščí samci, tedy lišáci. Středo a východoevropské jazyky, především slovanské, mají lišku většinou v ženském gramatickém rodě (femininum - f.)*Z: ruská lisica, což je důvod, proč jsou téměř všechna zobrazení lišek v tamním folklóru ženská. V českém prostředí ostatně také.

Liška heraldická

Ve středověku byla liška - i když často démonizovaná - poměrně populární zvíře, o čemž svědčí i fakt, že pronikla do heraldiky jak rodové, tak městské.
I u lišky platí odkaz na text blazonování, aby byla jistota, jakou šelmu vidíme; kreslířské respektive zoologické znalosti tvůrců erbů nebyly vždy na patřičné výši. V heraldice i ve znacích je třeba odlišovat lišku (obecnou) od vlka (obecného), který má delší a mocnější tlapy, méně špičatý čenich, menší uši; ocas vlka není tak velký jako liščí a oproti lišce, která oháňku spíš vleče za sebou, vlk ji nese vzhůru. Obě šelmy také odlišuje kořist, kterou nesou v tlamě - liška miluje drůbež, vlk oblibuje ovci či jehňátko. A liší se, pochopitelně, barvou - černý a šedý vlk kontra červenohnědá či zlatá liška. Existují, pochopitelně výjimky, jako třeba modrá liška na domovním znamení na pražské Kampě. Budiž připomenuto, že tak jako zoologická taxonomie specifikuje přes tucet druhů lišek, tak barva jejich kožešin variuje od bílé po černou přes hnědo-červené tóny. Viz foto na začítku stránky.

Liška korporátní

už může být naše šelma opravdu všemi mastmi mazaná. Figura lišky, lištičky či lišáka je velmi oblíbená společnostmi i jednotlivci. Její zpodobení osciluje mezi realismem a minimalistickou abstrakcí. Jak naznačují uvedené ukázky, figuru lišky používají v podstatě všechny obory, bez ohledu na tradicí forsírované asociace. Někdy paráda, někdy úplně mimo, laskavé čtenářstvo to posoudí samo.
Společnost Kara Trutnov byla založena v roce 1948, nicméně tradice zpracování kožešin v Trutnově sahá až do 16. století. První továrna na výrobu kožešin zde vznikla kolem 40. let 20. století, jež se v roce 1955 připojila ke Kaře. Název Kara si firma vypůjčila od karakulské ovce, která poskytovala cennou a luxusní kožešinu zvanou perzián.*K Logo s liškou poslední změnou o lišku přišlo.

<

Kávu s liškou či liščím ocasem*L mnozí pamatují z dob před listopadem 1989. Eklhaft!! Možná v Brazilii negativní spojení lišky a kávy nemusí fungovat, poněvadž tam nejsou lišky příliš rozšířené a káva je místní, takže např. Nordbeans Fox espresso (z brazilské farmy Sao Silvestre, Carmo de Paranaíba, stát Minas Gerais, BR) žádné negativní asociace nenavozuje, Ale že s tím nepočítá česká firma (praží a prodává fa Nordbeams.cz z Liberce či opavská kavárna FoxCoffee má dokonce liščí ocas v logu!!), je... no, zvláštní. I majitelovo vysvětlení, že je to odkaz na Malého prince, no, prosím, jak ctěná libost... A nejsou jediní... Možná se časy opravdu mění anebo jsem už staromódní...

A liščí a lišácká směska:

   

Jeden by ani netušil, kolik pomníků naší šelmičce bylo po světě vybudováno. Tak aspoň něco:

   

I k politické aktivitě lze lišku použít...

Ale vzdělání především. Typografkám a typografům známý pangram dává našemu zviřátku pěkně vyniknout. Již od roku 1885, kdy se poprvé objevil v Boston Journal jako „Oblíbená sada textů učitelů pro jejich žáky...“*X, rychlá hnědá liška skáče přes líného psa.

    

Závěr

Bajky, tedy poučení z bajek je platné i dnes. I tam, kde lišky dávají dobrou noc.

Poznámky:


*1  V minulosti se někdy do plátěných kabátů všívaly zvířecí kůže. Dle staré lidové pověry se mohou na člověka přenášet dotykem zvířecí vlastnosti, např. dotykem liščí kůže vlastnosti připisované liškám (mazanost, lstivost). Člověk, který nosil kabát podšitý liščí kůží, získával tyto vlastnosti a byl označován za lišku podšitou.

*A  Ze souhvězdí Husa zůstala dodnes už jen alfa Vulpeculae - Husa. Další drůbež byla Lišce přidána pojmenováním planetární mlhoviny Hen 2-437 čili Slepice

*D  V řecké mytologii najdeme příběh nepolapitelné teumesské lišky (snad) Dionýzem poslané ničit Théby a na lišku nasazeného neomylného loveckého psa Lailapa. Vznikla tak paradoxní situace: pes, který vždy chytí svou kořist, versus liška, kterou nikdy není možné chytit. Paradox vyřešil Zeus tak, že obě zvířata proměnil v kámen a jak bývalo tehdy zvykem, umístil je mezi hvězdy jako Canis Major (Lailap) a Canis Minor (Teumesská liška). Kdo nevěří, ať tam běží...

 

*F  Francouzský sochař Pierre Julien vytvořil r. 1785 sochu svého krajana spisovatele-bajkáře La Fontaina an sedí s listem papíru, na němž jsou první verše bajky Liška a hrozny; po boku na zemi na básníka pokukuje liška.

 

*G  Bajka o lišce a vráně se sýrem se s dalšími třemi ezopskými bajkami dostala i na výšivku výšivek - tzv. Tapisérii z Bayeux z r. 1066 o dobytí Anglie normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem

 

*K  Karakulská ovce je nejznámější z kožešinových plemen ovcí. Jejím domovem je dnešní Uzbekistán, Turkmenistán a Afghánistán. Perzián je kožešina z jehňat.

*L  Vadné černé či nedopražené světlé kávové zrno má vyšší obsah sirných sloučenin způsobujících nepříjemnou chuť a zápach kávy

*M  Jak přišel, respektive jak mohl přijít muránský kohoutí znak k lišce a hadu se zajímavě a poučeně píše na http://www.isolainvisibile.it/Stemma%20di%20Murano/IndexFrame.html

*O  Podle legendy se kdysi u Oži shromáždily lišky (poslové božstva Inari) pod velkým stromem, oblékly se do slavnostních šatů, aby navštívili místní svatyni Oži Inari (liščí bohyně). Dnes si lidé nasazují liščí masky a připojují se k průvodu, který se vine severní čtvrtí Tokia. O půlnoci se všichni sejdou ve svatyni Oži Inari, aby přivítali Nový rok, vedeni blikajícími lucernami představujícími liščí oheň a hravé duchy.

*R   Soudců 15, 5 „Pochodně zapálil a lišky pustil do nepožatého obilí Pelištejců. Zapálil jak kopky, tak nepožaté obilí, dokonce i vinice a olivy.“
Název románu L. Feuchtwangera, odkazuje na starozákonní motiv lišek, jejichž přítomnost ve vinicich je neblahá a zkázonosná. Román reflektuje právě nesvobodu, která ubíjí člověka a jeho možnosti. V knize proti sobě stojí Francie Ludvíka XVI. reprezentovaná svým panovníkem a nesvobodným zřízením a nová mladá svobodná Amerika reprezentovaná Franklinem.

*S  Např. Bajky Aesopovy, Pro mládež upravil Jan Karlík, Hradec Králové: J. Pospíšil, 1890

*X  Původním šiřitelem (ne-li skutečným autorem) fráze byl pedagog Henry Romaine Pattengill narozený v New Yorku. Pangram byl použit v článku nazvaném „Zajímavé poznámky“ v časopise, který poskytoval učitelům z Michiganu zprávy o vzdělávání a navrhované lekce. Pattengill napsal: „Následující věta je dobrou kopií pro procvičování, protože obsahuje každé písmeno abecedy ...“
Jako cvičení na psacím stroji, „ Rychlé skoky hnědé lišky přes líného psa“, se ho brzy chopila Linda Pennington Bronson-Salmon a použila ho ve své příručce „Ilustrativní těsnopis“ (vydané v San Franciscu v roce 1888). Bronson-Salmon, narozená v Baltimore v září 1844.

*Z  Ale také maďarsky - róka (bez rodu), portugalsky - raposa f., hebrejsky - šu'al m., latinsky - vulpes f., taktéž italsky - vulpe f., řecky - alepou f.

Původní text byl napsán začátkem ledna roku 2025 a publikován ve Fontu č. 199/1/2025 (téma: Módní značky).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v únoru téhož roku v krkonošském zákoutí.