Umělá (tedy nová) hmota nemá moc silný symbolický náboj. Nový pojem potřebuje jistou dobu, aby se pojmem stal, natož pojmem se symbolikou. Umělá bytost je naopak symbolikou obdařena vydatně. Má už taky nějaký pátek za sebou. Pojďme se na to trochu podívat...

Umělá hmota je doménou chemie,*1 vědy zabývající se čistě přírodními technologickými postupy. Přistoupíme-li na tezi, že svět je tajemstvím (či dokonce zázrakem), tak chemie (fyzika astronomie apod.) se snaží (po)odhalit principy, konstrukci, zákonitosti tohoto tajemství. Alchymie je - velmi zhruba řečeno - polem, kde hledači, alchymisté usilují mj. o získání tvůrčí síly, která umožní jak přeměnu vlastní alchymistovy bytosti, tak vytváření nových umělých bytostí. Religiózním slovníkem řečeno, chemie rozkrývá stvoření boží, alchymie chce tvořit jako bůh.

Golem starověký

Touha mít jakési své dvojníky, zástupce, případně pomocníky, kteří by za mne podstupovali pro mne většinou nepříjemné procedury, je asi stará jako lidstvo samo. Dokládají to mj. archeologické nálezy sošek tzv. vešebt z egyptských vykopávek již z období Střední říše (cca 2000 př. l.). Jsou to sošky v podobě mumie, které se používaly ve starověkém Egyptě jako součást pohřební výbavy. Soška měla zastoupit zemřelého při plnění pracovních povinností, které mu mohly být uloženy v podsvětí. Ano, tato povinnost se dle egyptských představ vztahovala na každého zemřelého, tedy i na faraóna! Někdy byly sošky vešebt chápány také jako služebníci zemřelého. Český egyptolog B. Vachala je dává do možné souvislosti s mnohem pozdější představou golema.

Lze si položit otázku, zda k podobnému účelu - službě zemřelému - nebyla zhotovena také tzv. terakotová armáda z mauzolea císaře Čchin, sjednotitele a prvního císaře Číny ze 3. stol. př. l.
Zmíněný výraz „golem“ - v posledním konkordantním překladu Bible jako „zárodek“ tedy neúplné, nedokonalé, nehotové - se ve Staré smlouvě/zákonu objevuje pouze jedinkrát, a to v Knize žalmů*2.
Podle talmudické interpretace byl prvním golemem už první člověk, Adam, který byl podobně jako pozdější „umělé“ bytosti, utvořen z hlíny. Podle talmudické legendy, je Adam nazýván golemem čili tělem bez duše *3 po prvých dvanáct hodin své existence.
Tvoření všech dosud zmíněných podob z hlíny má hluboký význam jak symbolický, tak praktický. Jíl, hlína, „prach“ země jsou příhodný, tvárný materiál pro zhotovení effigie. Který jiný materiál by ostatně přicházel v úvahu ve starověké filosofické koncepci čtyř živlů, z nichž se skládá svět - oheň, voda, vzduch a země? „Přízemnost“ stvořeného člověka pak připomínají slova z Tóry, resp. První Mojžíšovy knihy (Genesis): „Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země...“ a stále připomínané „Prach jsi a do prachu se navrátíš.“*4 Motiv stvoření člověka bohem z hlíny (smíchané z krví jiného zabitého boha) se objevuje již dříve v mezopotámských mýtech, dále i v jiných civilizacích. *Y

Golem středověku a novověku

M. Mysliveček ve svém „Panoptiku symbolů, znaků a znamení“ píše, že „golem je pokládán za symbol tupé, neovladatelné síly.“ *5 Tato charakteristika je akceptovatelná jen do té míry, že ji budeme považovat za nejobecnější, lehce zjednodušující pojetí fenoménu umělé bytosti hebrejské tradice. Golem má i další aspekt, a to ten, že je počátkem, oním zárodkem budoucího božského stvoření. Proto je nejen v alchymii golem uváděn společně s homunkulem, který představuje koncept umění stvořit živou bytost a život obecně.
Homunkulus se často objevuje v retortě jako antropomorfní substance (človíček) při alchymistickém procesu. Alchymista vysvobozuje homunkula z alchymistické nádoby, čímž lidský génius, podpořen milostí Boží, akt stvoření dokonává. Homunkulus i golem představují alchymistovu nižší pudovou přirozenost, kterou tento jejich stvořením od sebe samého oddělil, aby z prachu přízemního života povstal k vyššímu (božskému) prožívání. Alchymie, kabala, hermetická učení jsou ze své podstaty skryté cesty.

Nezasvěcené širší veřejnosti jsou však známa především legendární zhotovení a oživení hliněných velefigur, připisovaných rabínům a jejich pomocníkům ve střední a východní Evropě. Jde o populární golemy. Legendy zmiňují několikero golemů - z Vilna, z Chelmu, aj.

Nejznámějšího golema, kterého zpopularizoval vídeňský německy píšící spisovatel Gustav Meyrink (koncem 19. století žijící také v Praze) románem „Golem“ v roce 1915, podle legend stvořil pražský rabín Jehuda Levy (Löw) ben Becalel, (1525-1609). Poté, co golema vytvořil z hlíny, mu dal i jméno - Josille (Josífek).

Praotec Adam vytvarovaný z prachu země byl oživen Božím dechem. Víra v možnost stvořit věc vychází z přesvědčení, že dobří lidé mají tvůrčí sílu, která ovšem není taková jako síla Boží. Pojetí šému, který golemy oživoval, vychází z kabaly, neboť podle této nauky je možno zopakovat Boží tvůrčí čin s pomocí správné kombinace písmen Božího jména. Šém pak zpravidla byl pergamen, na němž byla magická slova napsána.*6
Za pozornost stojí okolnost, že místo, kam byl dle legend vkládán šém (není v tom zcela jednota, jedna verze tvrdí, že pod jazyk, do úst, druhá verze mluví o otvoru na čele; každopádně se jedná o hlavu), je místem, kam východní tradice umisťují šestou čakru (ádžňa - „třetí oko“).*7

Vytvoření a ovládnutí golema či homunkula v alchymii je prakticky shodné s první fází ničení temné minulosti u východních mystiků, neboť nejprve musí alchymista ze své bytosti vyčlenit nižší složky poutající jej k zemi (jak příznačné, že stvořený homunkulus či golem je hliněný), aby pak tyto složky opustily alchymistův svět jako opustil golem svět pražského rabbi Löwa.
Profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Gerschom Scholem vyslovil domněnku, že vytváření golema mohlo být jakýmsi zasvěcováním, mystickým obřadem, který se odehrával v extázi, v náboženském vytržení. Oživlý a částečně se pohybující golem mohl být důkazem nejvyššího zasvěcení a schopnosti ovládat kombinace hebrejských hlásek a praxi Božího jména. Ovšem tato teorie se nedá nikterak dokázat, protože nevíme, zda kabalisté byli nějak organizováni a nejsou žádní očití svědci toho, že byl golem vytvořen. Zachoval se pouze návod od rabbiho Löwa, ale i ten je pokládán za novodobou literární fikci.
„Mnoho pošetilců se snaží nalézt a poté oživit Golema, netuší však, že každý člověk má uvnitř sebe golema. Stačí jen obrátit pozornost do vlastního nitra a pod tlakem soustředění a vůle povstane ničivá složka nižší pudové přirozenosti člověka - golem v celé své hrůznosti.“

Židovský golem může upomínat na jakousi jeho obdobu v arabském prostředí a sice na džina, který také sloužil tomu, kdo si ho přivolal, respektive vyvolal k vnější existenci mimo lampu, kde jinak podle legend sídlil. Nicméně džinové nejsou výtvorem člověka, jsou to nadpřirozené bytosti stvořené Bohem (Alláhem).

Frankenstein je principu golema blíže. Nefiguruje zde však síla božího prvku - hamšemforaše, ale síly „pozemské“ - přírodní, fyzikální. Další vývoj tímto fyzikálním směrem vedl pak k sestrojení robota a dále k tzv. umělé inteligenci To už jsme ale mimo náš původní fenomén.*M

Golem korporátní

Je příznačné a vcelku pochopitelné, že figura umělé bytosti se nevyskytuje ani v heraldice klasické, rodové, ani v heraldice státní, obecné; autorovi článku se aspoň nepodařilo žádný příklad najít. Zná-li laskavé čtenářstvo nějaký příklad, autor předem děkuje za upozornění.

V byznysu se naopak s použitím golema, především jeho pražské verze psané už s velkým G jako jménem, setkáme u mnoha podnikatelských subjektů. Využívá se celá škála významových symbolik, které lze od fenoménu golema odvodit. Laskavý čtenář sám nahlédne, která použití figury golema jsou vhodná, účelná, ba i vtipná a jiná, no řekněme vztahově hodně volná až křečovitá, ale budiž, podnikatel/uživatel tak nese kůži na trh, doslova.

Golem kulturní

Realizace s figurou či motivem golema jsou rozličné, legendy samy nabízejí širokou škálu pohledů na golema, od němého hrubého, tupého ničitele až po sofistikovaného Agenta 007 či přímo Supermana.

Některá sochařská zpodobení golema, případně golemovského motivu stojí za připomenutí. Umístěním a pojetím patří k nejautentičtějším a nejpozoruhodnějším pomník Franze Kafky od sochaře Jaroslava Róny z roku 2003 na Starém Městě Pražském u Španělské synagogy. Sousoší vychází z Kafkovy povídky „Popis jednoho zápasu“, ale výsledek, jak ostatně sám sochař vysvětluje*JR, lze interpretovat jako (alchymistův) zápas s neuchopitelným světem. Postoj bezhlavé figury pomníku je dokonce typický pro golemovskou tradici.

Golem na Rudolfově kašně v Brandýse nad Labem je pojat netradičně minimalisticky a geometricky,

naopak tradiční hliněně hroudovitý stál u synagogy v Úštěku. Obě dvě posledně jmenované sochy vzbuzují otázky o oprávněnosti použití motivu golema - jednou proto, že tam císař Rudolf jezdil na letní byt (proč ne třeba socha Stradové nebo rovnou Wericha), podruhé proto, že tam je synagoga. Z Úštěku už prý figura golema zmizela, hrály snad v tom roli nároky dědiců autorských práv po sochaři J. Horejcovi?

Závěr

Ať už si myslíme o golemech cokoliv, faktem zůstává, že jejich fenomén existuje a zůstane neoddělitelně spojen s tajemstvím a několika místy, kde se měly vyjevit. Jak dalece to pro nás nezasvěcence, designéry, apod. zůstane inspirací, ukáže čas. Každopádně je to jedna z cest, jak se zeptat reality, existence na sebe sama. To není málo!

Poznámky:

 
*1  „Chemie je nepopiratelně vědou faktů, alchymie vědou příčin. Prvá, omezená na hmotnou oblast, se opírá o zkušenost; druhá dává přednost filozofickým východiskům. Jestliže předmětem studia prvé jsou přírodní těla, pokouší se druhá proniknout tajemným mechanismem, který řídí jejich přeměny. V tom spočívá základní rozdíl obou, a to nám dovoluje říci, že alchymie, ve srovnání s naší pozitivistickou vědou, dnes jedině přijímanou a vyučovanou, je chemií spirituální, neboť nám dovoluje skrze stíny substance zahlédnout Boha". Fulcanelli

*2  Ž 139, 16: „Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny ...“

*3  Talmud traktát Sanhedrin 38b

*4  G 2,7: „Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země; a do jeho chřípí vdechl dech života a člověk se stal živou duší.“
G 3, 19: „...dokud se nevrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.“

*5  V talmudickém traktátu Poučení otců (Pirke Avot) se golemem v 6. kapitole označuje člověk bez inteligence, společenských způsobů a dobrých mravů jako protiklad Chachama - duchovního učence.

Z těchto dvou významů vzniká pojetí golema jako umělé bytosti, postrádající lidskou duši a schopnost milovat a cítit.

*6  Šém je pergamen s nápisem Ha-Šem ha-meforaš

72písmenné jméno - V hebrejštině je toto jméno známo od středověku jako - Ha-Šem ha-meforaš. Vzniklo výkladem verše Ex 14, 19-21:...

Každý z těchto tří po sobě následujících veršů obsahuje 72 znaků, jejichž kombinací je možné získat Boží Jméno. Každý z veršů začíná písmenem vav, které má hodnotu 6. Počet 72 je atraktivní právě z numerologického hlediska, neboť 72 je 6 x 12, tj. 6 x (6+6).

*7  Ádžňa (ze sanskrtu) je šesté psychické nervové centrum, jehož rozvinutím se člověk oprošťuje od světských pout a žádostí a vede člověka k poznání.

*JR  citace zde

*M  Podle vědce Zdeňka Neubauera golem jako Slovem oživená hlína propojuje mytický svět se světem vědy. „Analogie má golem i v současnosti. Jednou z nich je počítač. Funguje pomocí písma, znaků... Základem hlíny, z níž byl Golem stvořen, jsou křemičitany - a počítačové technologie využívají jako jeden z hlavních materiálů křemík. Šémem počítačů je jejich software - programy, které jsou plodem lidského důmyslu. Není náhodou, že první izraelský počítač získal své jméno právě podle pražského golema.“, napsal M. Vlček (Naše rodina, č. 11, 2006)

*Y  - Sumer, který ovlivnil mnohé civilizace středomořského Východu. Bůh Enki tedy připravil očistnou lázeň, společně s ostatními bohy zabil boha Geštuge, obdařeného rozumem, smísili hlínu s jeho krví a stvořili tak prvního člověka. Bélet-Ílí vdechla prvnímu člověku život a poslala ho na zem pracovat.
- Egypt - slzy boha Ré se smísily se zemí a tak vznikli lidé.
- Řecké mýty vypráví o Titánu Prométheovi, který člověka stvořil z hlíny a vody. Pallas Athéna pak figuríně vdechla život.
- Mezoamerická verze ve zkratce: Bůh Tlalok uhnětl člověka z hlíny, ale ten se po styku s vodou rozpustil. Takže bílý bůh Quetzalkoatl uhnětl těsto z bílé a žluté kukuřice a z vlastní krve, vymodeloval figurku a vdechl jí život.

Zdroje:
- Fulcanelli, Tajemství katedrál, 1926, česky např. Trigon 1990
- G. Meyrink, Golem, 1915
- T. Plesinger, www.zidovskehrbitovy.cz

Původní text byl napsán koncem zimy roku 2015, publikován ve Fontu č. 140/2/2015.

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla začátkem léta 2015 v krkonošském zákoutí.