V imaginárním zvěřinci, jakým je člověčí obrazotvornost, se vyskytují zvířata, jaká nemá žádný zoopark. Vypravme se za nejprestižnějšími kousky této čistě lidské-naší menažérie - (hlavně) za gryfem a (také trochu i) za jednorožcem.*0

Ačkoliv příroda oplývá tvory-živočichy, kteří mnohdy svou bizarností či velkolepostí udivují i bujnou lidskou představivost, člověk měl/má potřebu definovat si další a další zcela nové. Některé najdeme pod samostatnými hesly, např. ANDĚL, DRAK, FÉNIX, KENTAUR, nakonec i dvouocasý LEV k nim patří.

GRYF

Jak jsme již dříve viděli, ze skutečných, dlouhodobě pozorovaných zvířat člověku nejvíce imponovali dravci - velcí draví ptáci, velké šelmy, ve starověkých kulturách také mohutní sudokopytníci (pratur a hroch), lichokopytníci (nosorožec), případně slon. Ve středověku v Evropě to byl jednoznačně „král vzduchu“ - orel a „král (pozemních) zvířat“ - lev. Tato dvě zvířata také dominovala éře klasické heraldiky.
Figura gryfa - půl orla, půl lva - se ale objevuje již koncem 4. tisíciletí před naším letopočtem ve Střední Asii a na Předním Východě. Gryf byl ochráncem tamních zlatých pokladů. Spojením hlavy, křídel a spárů orla - jako symbolu bdělosti a pronikavého zraku a těla - a zadních tlap lva - jako symbolu síly - vznikl komplexní tvor velké působivosti. Skytové tak mohli zabezpečovat svá naleziště zlata před kočovnými prospektory.*K Z etnografických kruhů zazněla spekulace - paleozoology nepotvrzená, že na vznik podoby gryfa mohly mít vliv nálezy fosílií dinosaurů rodu Protoceratops (cca 2,5 m dlouhý a 175 kg vážící) v mongolské poušti Gobi, kudy vedly obchodní trasy již koncem doby kamenné.

Ve starověkém Řecku byl gryf tvorem zasvěceným bohu Slunce Apollónovi, bohyni moudrosti Athéně a bohyni pomsty Nemesis.

Ve středověké Evropě byl gryf ztělesněním síly, ochrany a sluneční moci a stal se (proto) dokonce symbolem Krista a zmrtvýchvstání.
V heraldice se gryf stává křesťanským symbolem božské moci a strážcem božského.

Jednorožec

Gryf byl přes zmíněný pokus etnografů tvorem umělým, nikdy nespatřeným naživo. To jednorožec byl údajně spatřen a také několikráte zpodoben očitými svědky. Existuje působivá kresba jednorohého zvířete již z období paleolitu (viz obr.). I předložené hmotné důkazy ve formě rohu doložily omyly pozorovatelů. Vždy šlo o jednorohému zvířeti podobné druhy (pra)turů, antilop, většinou nahlížené z boku, z profilu, nebo v podstatě zraněné kusy s jedním zlomeným rohem z páru, v nezpochybnitelném jednorohém případě o nosorožce, jejichž přítomnost byla doložena i v pravěké Evropě a západní Sibiři.

Jednorožec je popisován jako velmi plaché, ale divoké zvíře (není divu, zraněná zvěř dodnes představuje větší nebezpečí; nosorožci obecně), které lze chytit pouze s pomocí dívky-panny, pro které má naše zvíře obzvláštní slabost.*P V její přítomnosti ztratí plachost, položí dívce hlavu do klína a bezbranný usne - tu je polapen a zabit.

Symbolizuje čistotu, odvahu a dvorskou lásku.*L. Jak je to s odpovědností pannen, legendy neříkají...
Na téma jednorožec vznikly ve Francii kolem roku 1500 dva významné cykly tapisérií - „Hon na jednorožce“ a „Dáma s jednorožcem“. Především prvně jmenovaný definitivně konstituoval dnešní vnímání figury jednorožce. O obou obsahově odlišných souborech tapisérií podrobněji pod heslem JEDNOROŽEC.

Jednorožec má své obdoby i v jiných oblastech světa, připomeňme aspoň jeho čínskou verzi v Říši středu zvanou qílín (čchi-lin). Podobně jako evropský jednorožec, čchi-lin symbolizuje dlouhověkost a štěstí. Od symbolu míru a klidu se posunul k ochránci moci a síly. V Japonsku je znám pod jménem kirin.

Bájná zvířata v heraldice

Gryf:
V českém prostředí se gryf objevuje koncem 11. století na dlaždicích církevních staveb.

Oblíbený se však jako figura symbolizující ostražitost a moudrost stal až v 15. a hlavně 16. století u novoštítných rodin. Sedláček vypočítává v česko-moravském prostředí na 70 erbů s figurou gryfa. Jsou mezi nimi i Arnoltové z Dobroslavína, čeští knihtiskaři.

Největší heraldické slávy se gryf dočkal jako štítonoš několika královských erbů či státních znaků. Jeden gryf spolunese erb Rakousko-uherské monarchie, oba štítonoše jako gryfy najdeme na erbu Alžběty Bavorské. Z novodobých státních znaků gryf slouží na znaku Lotyšské republiky.

Jednorožec:

Heraldického vrcholu tak jako gryf dosahuje jednorožec jako štítonoš královských erbů a státních znaků. Coby národní zvíře Skotska plní roli štítonoše na erbu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska spolu se lvem. Tato kombinace se datuje od roku 1603, kdy na anglický trůn nastoupil Jakub I. Anglický, který se stal zároveň Jakubem VI. Skotským. Jednorožce si měli Skotové zvolit proto, že jako on raději zemřou v boji, než by se nechali zajmout a žili v poddanství. Štíty erbů skotských monarchů nosili dva jednorožci. Oblibu jednorožce ve Skotsku dotvrzuje Národní muzeum jednorožce v městečku Forres ve správní oblasti Moray nedaleko srdce skotské Vysočiny, Inverness.
V případě litevského královského erbu a prezidentského znaku Litevské republiky (od 1919) účinkují obě figury společně.

Bájná zvířata v CI

Gryf:
Jakkoliv je symbolika gryfa mocná, jeho zjev je, upřímně řečeno, nelibý až hrozivý, někdy i odpuzující. Přesto se některé společnosti nebály zvolit tuto figuru pro svou CI. Že je mezi nimi dost sportovních klubů, nepřekvapuje, divokost vzhledu gryfa k bojovnosti sportu pasuje. Nakonec i u automobilové značky SAAB to funguje, byť je to jen orlí hlava...
Gryf držící dva tiskařské tampony se stal symbolem tiskařů a typografů vůbec.

Jednorožec:

Pro údajnou (viz poznámku *N v hesle JEDNOROŽEC) vlastnost nádob vyrobených z rohu jednorožce indikovat a ničit jedy v nápojích do nich nalité byl jednorožec mnohokrát používán jako vývěsní znamení lékáren.

Neviditelný růžový jednorožec, zkráceně NRJ, je ústřední „božstvo“ parodie na teismus. Má formu neviditelné samice jednorožce, která má paradoxně růžovou barvu. Hnutí vzniklo na Iowské universitě kol. 1990.

Neuchopitelnost podstaty jednorožce, respektive možnost naplnit jeho mlhavou formu (je neexistující!) jakýmkoliv obsahem z něj činí báječný materiál pro byznys, ideologii, apod. Historií přifařené konotace (viz*P) pohansko-kristologické s důrazem na jeho vztah k pannám, ho umožnily použít i v projektech na hranicích kýče. Možná si laskavé čtenářstvo vzpomene na Magické Duhové Jednorožce, plyšové hračky, či umělohmotné i umělomyšlenkové Barbíny, které byly vybaveny i duhovým jednorožcem. Letmé nahlédnutí do e-shopů nás ujišťuje o stále trvající obchodní nosnosti tohoto tématu.

Závěr

Gryf přes svůj starobylý původ respektive zakotvení v minulosti a mírně odstrašující vzhled má, kupodivu, stále své obdivovatele a uživatele. Jak v lehce staromilských heraldických a korporátních aplikacích tak ve fantasy produkci. Budiž mu přáno!

Poznámky:

 
*0  Více o jednorožci pod samostatným heslem JEDNOROŽEC

*K  Obdobně samotní prospektoří ve středověku bránili fámami o obrech v sudetských horách svá naleziště, např. o Rübenzahlovi/Krakonošovi v Krkonoších

*L  Toto spojení možná vzniklo při pozorování mohutných, hřmotných, divokých a většinou zabahněných nosorožců na základě kontrastu jejich zjevu a něžného, „dvorného“ chování samce a samice v období páření. Možná.

*P  Spojení jednorožce s pannami pochází ze spisu Physiologus, didaktického křesťanského textu původem z Alexandrie 2. stol. naší éry. Spis, předchůdce Bestiářů, ovlivnil zásadním způsobem evropské (středověké) mínění o zvířatech, jejich vlastnostech, potažmo o jejich symbolice. Středověká básnická literatura i středověké církevní umění ve svém symbolismu vychází z Physiologa. Zde budiž připomenuto, že Tridentský koncil (všecírkevní sněm,1545-1563, protireformační) zakázal (v náboženských dílech) zobrazovat jednorožce, neb nikdo ho už nepovažoval za reálné zvíře. To byly starosti (a nedůslednost!!), kam se hrabe EU komise!!

Původní text byl napsán v adventu roku 2018, publikován ve Fontu č. 164/2/2019 (téma: Zoologické zahrady).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na konci zimy 2018–2019, za prvních sněženek a bledulí v krkonošském zákoutí.