
Symbolem hudby je po tisíciletí lyra. V textu se dotkneme několika vysvětlení této skutečnosti. Ale i jiné hudební nástroje jsou zobrazovány již od pravěku.
Nástroje prahudby
O nejstarších hudebních nástrojích mezi organology (vědci zabývajícími se hudebními nástroji obecně) není úplná shoda. Nepochybují však, že jejich vznik
lze klást do doby před desítkami tisíc let před naším letopočtem.
Dokládá to dnes nejstarší dochovaný exemplář hudebního nástroje, za který je považována píšťala z aurignackého (mladší paleolit, cca 35 000 let BP)
naleziště v jeskyni Hohler Fels ve Švábské Juře na jihu Německa. Píšťala vyrobená z (duté) kosti supa. Nástroje z méně odolných materiálů (dřevo, šlachy, střeva, kůže)
máme doloženy až z mladších období historie.*1

Flétna/píšťala z Hohler Fels, celek a detail, DE
Antropologové a historici se domnívají, že bicí byly prvními hudebními nástroji, které člověk vyrobil. Lidský hlas byl pravděpodobně tím vůbec prvním
lidským hudebním nástrojem, ale ruka a noha, posléze klacek a kámen jako „bicí nástroje“ byly široce užívány dlouho před zaznamenávanou hudební historií.
Když pozorujeme děti, jejich akustické projevy - mimo primárního hlasového, tedy křiku - začínají většinou tak, že tleskají rukama nebo dupou nohama a co
nejdřív se chápou čehokoliv, aby s tím mlátily do podlahy, nábytku, apod. - a působily hluk, respektive vydávaly zvuk. Spontánně tak vytvářejí něco, co
lze zařadit k idiofonům, nástrojům samozvučným (u kterých tón vzniká chvěním celého nástroje nebo jeho jednotlivých součástí. Patří mezi ně nejrůznější
typy zvonů, gong, xylofon, vibrafon, triangl, kastaněty, kabasa, apod.)
Hudební nástroje ve starověku (hlavně o lyře a harfě)
Princip lyry/harfy byl objeven nejspíše již při prostém drnkání na tětivu luku. Nástroje podobné harfě se objevili v Egyptě a Mezopotámii v
třetím tisíciketí př. n. l., tyto nástroje však ještě neměly sloup.
Hráč na harfu, mramor, rané kykladské období, 2700–2300 př. Kr., Kyklady
Harfenice s harfou „lodního tvaru“, malba v pohřební komoře Nacht, 18. dynastie, 15. stol. př. Kr., Západní Théby, Nová Říše
Hudební nástroje u starověkých Egypťanů a Izraelitů: lyra, harfa, flétna, egyptská harfa, arghool (dvojflétna) a bubínky,
reklama na masové výtažky firmy Liebig, 1910
Harfy podle assyrských rytin z období 1000 př. Kr.
Hráč na lyru ozdobenou býčí hlavou, detail z tzv. Královské standarty z Ur (strana „Tvář míru“), perleť, lapis lazuli, růžový vápenec, cca 2500 př. n. l., Sumer
Lyra z Ur, rekonstrukce
Hráč na sedmistrunnou lyru, malba na minojském sarkofágu, cca 1400 př. Kr., Hagia Triada, Kréta
Etruská freska, 500 př. Kr., Tarquinia, Itálie
Kde je zeměpisně původ lyry, není jisté, jako možná místa zrodu nástroje bylo navrženo mnoho lokalit v jižní Evropě, západní Asii nebo severní Africe. Lyru lze vidět
i na ozdobách hlav některých egyptských bohů a bohyň jako sluneční kotouč s rohy.
Jeden ze dvou hlavních písemných zdrojů evropské kultury - Bible - k našemu tématu přináší strohé sdělení: „Jeho bratr se jmenoval Júbal. Ten se stal
otcem všech hrajících na lyru a flétnu.“ Gen 4, 21).*J
Pro nás případ poukažme ve zkratce na historii Múz, tak jak ji popisují texty antického Řecka. Původně svahy hory Helikón v Boétii obývaly tři Múzy,
z nichž jedna - Aoidé - byla múzou zpěvu*2 . Ranější mýty mluví již o devíti Múzách. Z nich tři mají jako emblém nějaký hudební nástroj: Erató, múza
milostného básnictví, je zobrazována s lyrou v (levé) ruce*3; Euterpé, múza hudby a posléze lyrického básnictví, jako dívka s flétnou aulos;
Terpsichoré, múza tance, také mívala v ruce lyru.
Takzvaný „Sarkofág Múz“, 1. pol. 2. stol. n. l., Via Ostiensis, Řím
Básník Músaios je vyučován múzou Terpsichorou hře na lyru, červenofigurová amfora, připisováno malíři Peleovi, cca 450 př. Kr., Attika
V antice, jmenovitě v mýtech starého Řecka, bylo jedním z nejvyšších uznání vůbec, že se dotyčná osoba, zvíře, věc nebo jev dostaly mezi souhvězdí,
respektive byly mezi ně umístěny - vesměs olympskými bohy.*8


Projekce lyry do souhvězdí v různých obdobích historie
Takto vidíme jedno ze souhvězdí severní oblohy pojmenováno Lyra (zkratka Lyr). Někdo si může položit otázku, proč se mezi antická (ptolemaiovská)
souhvězdí dostala zrovna lyra a ne píšťala nebo bubínek, nástroje pravděpodobně o něco staršího původu než lyra. Lyra, jako nástroj, na který se
doprovázel bájný pěvec řeckého starověku - Orfeus*6 - byla tímto krokem doslova povýšena nad ostatní hudební nástroje. Dominace lyry nad
flétnou/píšťalou je ilustrována i známou soutěží Apollóna (lyra*13) a Marsyáse (flétna)*4. Svoji roli při Ptolemaiově volbě snad hrála i okolnost, že
(průvod) boha Dionýsa doprovázela divoká hudba fléten, bubínků, činelů a podobných pronikavých nástrojů. Zatímco uměřenost vyznávající Řekové lyru
spojili*5 s Apollónem, bohem hudby a lídrem Múz. Lyry byly spojeny s apollónskými ctnostmi mírnosti a rovnováhy (oproti dionýsovským /Panovým/ flétnám,
které vyjadřovaly extázi a hlučné oslavy). A řecké zdroje tvrdí, že Orfeus byl synem Apollóna a na nebesa Orfeovu lyru umístili sami bohové po tragické smrti
thráckého pěvce. Jen ještě dodejme, že zmíněná lyra byla ten původní nástroj, který Apollón získal od Herma a následně věnoval svému synovi, Orfeovi.

Apollón hraje na shromáždění bohů, lukánský červenofigurový kratér, klasické období (kol. 450 př. Kr.), Sicílie
• Hermés vyrábí lyru z želvího krunýře, bronzový reliéf, řecko-římské (helénistické) období
Orfeus okouzlující svou hrou divoká zvířata, římská podlahová mozaika, Palermo, Sicílie
V řeckých mýtech vedle Orfea figuruje i další věhlasný muzikant - Amfíón. Jak jinak ani snad nemůže být, i on byl polobožského původu (otec nesmrtelný
Zeus, matka smrtelná pozemšťanka Antiopa, dcera thébského krále). Hrou na zlatou třístrunnou*12 lyru (dar od Herma) dokázal pohnout kameny
a podílel se tak na postavení města Théby.
Hráčka na harfu, podlahová mozaika, cca 260 n. l., palác sásánského krále Šápura, Bíšápur, Persie
Hudební nástroje heraldické
Dalo by se pochopit, že v heraldice raného období byly preferovány spíše nástroje vážící se k vojenské hudební produkci - bubny, píšťaly, trumpety.
Mluvící znak měli Bubnové z Litic, na jejichž erbu figuruje na štítě i v klenotu vysoký vojenský buben. Do erbů však byly použity i jiné hudební nástroje.
Hilary M. Weston, 26. viceguvernérka (Lieutenant Governor) kanadské provincie Ontario, má ve štítě svého znaku Panovu flétnu. Vlajka viceguvernéra jako
zástupce britské koruny obsahuje ovšem a pochopitelně harfu. V kanadské heraldice je používána harfa také jako brisura, příznak pro sedmou dceru.



Páni z Wieladingen, Schwarzwald (jižní Německo), kol. 1300, z Curyšského erbovníku z pol. 14. stol. • Páni ze Stein,
Schwarzwald (jižní Německo), 1340, stejný zdroj • Bubnové z Litic, Čechy • Rod Tabourot, Francie


Rod Gerini, vitráž, Florencie, Itálie • Rod Guicciardini, plastika na průčelí paláce, Florencie, IT • Rod Jungen, Frankfurt nad Mohanem, Hesensko, DE


Páni von Braunshorn (též znak obce stejného jména), DE
• Hilary M. Weston, CA • Erb francouzského rodu Arpajon (mluvící znak > la harpe = fr. harfa)
Asi nejznámějším použitím hudebního nástroje v heraldice je poslední v řadě uvedených nástrojů - harfa - a to jako znak (badge)*H Irska.
V keltské společnosti, jejíž kultury je irský ostrov jedním z dědiců, měl každý klan svého harfeníka, barda, který hrou na harfu a oslavnými zpěvy na
předáky klanu plnil důležitou mocensko-kulturně-psychologickou funkci. Harfa v Irsku je spojována s osobou proslulého irského velekrále Briana Boru; žil
okolo roku 1000 n. l. a byl prý velmi dobrým hráčem na harfu.*BB Takového chlapíka v raných českých dějinách postrádáme, sv. Václav
neproslul žádným zvláštním hudebním nadáním... *A


Hráč na raně gaelskou harfu, piktský reliéf na tzv. kameni z Monifieth, cca 700 n. l., Skotsko
• Kniha-Maedoc, detail desek, cca 1000, nejranější zobrazení irské harfy (Máedóc z Ferns (St. Mogue), irský svatý, první biskup z Fern,
hraje na posvátnou harfu), IE • Rytina z věže Lethendy, 10. stol., Perthshire, Skotsko
Harfa v klenotu jako symbol vládce Irska Richarda III. v tzv. Rous Roll - historie Anglie Richardovy vlády (15. stol.)
Harfa, oproti lvům a korunám, symbolizuje služebníka krále, tak jako biblický David hrající na harfu byl služebníkem krále Saula (I Sam.16.21).
Symbolika krále Davida pro postavení Irska vůči Anglii měla svoji logiku. Mějme také na paměti metody kristianizace překrýváním původních předkřesťanských
kultů přejímáním jejich symbolů a přeměnou jejich smyslu.
Poprvé*9 je harfa jako státní emblém Irska obrazově doložena na minci krále Jindřicha VIII. co krále anglického a irského.

Avers stříbrné mince zv. groat, ražené za Jindřicha VIII, jako krále irského, 1541-1542 • Alžbětinská ražba se třemi harfami, 1561
Irská harfa ve znaku krále Anglie, Skotska a Irska, Karla I., 1648
Za Jindřicha VIII. je Irské lordství přejmenováno na Irské království a ustanovuje svůj erb - zlatou harfu na modrém poli. Erb se třemi harfami na alžbětinské ražbě je ojedinělý.
Na vrcholu předního pilíře harfy se posléze objevuje groteskní hlava bytosti zvané „onchu“ (gealsky „mocný pes“).

Král David hrající na harfu, detail z iluminovaného rukopisu tzv. Yorského (Hunterova) Žaltáře, 12. stol., Anglie •
Erb z titulní strany „The Books of Heraldic Visitation“, 1607
Jedny z možných podob zmiňované „onchu“
Ta byla později pozměněna na ženskou tvář; v XVIII.–XIX. století již celá ženská figura dostala křídla a tato okřídlená bytost se stala známá jako
Maid of Erin (Matka Irska) a tak také byla včleněna jako symbol irského království do znaku Anglie od roku 1603 a posléze Spojeného království Velké
Británie a Irska.
V roce 1837 byla kresba irské harfy ve znaku Spojeného království značně zjednodušena.*10


Erb s harfou z období Irského lordství, vyobrazení z francouzského erbovníku zv. Wijnbergen Roll, kol. 1280 •
Irská čtvrtina královského erbu Velké Británie, 1541 (1714)–1801) • 1837–přítomnost


Z erbu Karla I. Stuarta, krále Aglie a Irska, 1625 • Harfa na královské standartě Kanady
Ve znaku samostatného irského státu od roku 1922 figura ženy s křídly byla nahrazena tvarem pozdně gotického gaelského nástroje pokrytého ornamenty.
*11
Státní znak Irské republiky
Známá verze harfy na zeleném poli se datuje z dob bojů Irů za nezávislost na Anglii, tedy z období Irské katolické konfederace před polovinou 17. století.
Zelená vlajka s harfou vlála nad hlavami irských vlastenců v povstání koncem 18. stol., byla vlajkou irských jednotek v různých zahraničních armádách.
Zelená v trikoloře současné vlajky Irské republiky má symbolizovat jak irské republikánství, tak gaelské tradice Irska.

Vlajka Konfederace, 1642 • Nezvyklý design standarty s korunou nad harfou


Vlajka Irské legie, irské vojenské jednotky v napoleonské armádě, 1803–1815 • Isrští dobrovolnící v I. svět. válce, 1916
• 69. brigáda irských dobrovolníků v Americké občanské válce na straně Unie (Severu), 1862
Ke státům, v jejichž znaku či na vlajce figuruje nějaký hudební nástroj, patřila do roku 1966 Urundi se zobrazením posvátného bubnu „gitega“. Do
dnešního dne má ve znaku ženu s harfou britské zámořské území Monserrat s odkazem na irské předky obyvatelstva ostrova a jeho přezdívku „smaragdového
ostrova Karibiku“ pro podobu s pobřežím Irska.

Urundi, do 1966 • Montserrat
Větší množství hudebních nástrojů najdeme jako samostatné přirozené figury znaků nebo jako součást znaků mnohých měst po celém světě.
Ve znaku městské rady Velkého Manchesteru, respektive u jednoho jeho štítonosiče vidíme lesní roh jako symbol kultury a hudby.
Francouzská obec La Couture-Boussey má ve znaku klarinet a lyru. V místě je muzeum dechových nástrojů a v okolí hojné porosty zimostrázu, které kdysi
odstartovaly místní výrobu dechových nástrojů z tohoto hutného zvonivého tvrdého dřeva.
Hudební nástroje typu lyry (resp. harfy) jsou známé a oblíbené i v jiných částech světa.*L



Kangasala, FI • Oru, EE • Spielberg - Altensteig, DE • Neckarsteinach, DE


Heddesbach, DE • Harpsted, DE • Petserimaa-Setumaa, EE


Hukvaldy, CZ • Bad Mergentheim (Hachtell), DE • Sopot, BG


La Couture-Boussey, FR • Mornant, FR • Krivany, SK



Longueville, Francie • La Celle-Saint-Cloud, FR • Detail znaku městské rady Velkého Manchesteru,
UK • Hrabství Huntingdonshire, Anglie, UK

Corneilla-del-Vercol, Francie • Ernée, FR


Maslivka, UA • Lavacolhos, PT • Líšnice, CZ



Citoliby, CZ • Leliunai, Litva • Kaustinen, FI • kraj Alzey-Worms, DE



Únice, CZ • Jacovce, SK • Bergen, CH • Molln, DE
Hudební nástroje, především lyra/harfa, na platidlech a jinde
Na mincích antiky vidíme dva hlavní motivy s hudebním nástrojem. Hráče na lyru ať už to je Apollón, některá z Múz, Orfeus či samotný nástroj, jako se
objevuje i na židovských mincích z období povstání Bar Kochba.
Na stříbrném denáru (zuz) z doby povstání Bar Kochby (132-135 n.l.) jsou na líci mince zobrazeny trumpety a nápis „Svoboda Jeruzaléma“
a na rubu lyra a nápis „Druhý rok svobody Izraele“
Druhým rozšířeným motivem je král David hudoucí na harfu, respektive Davidova harfa, která pastýře Davida a posléze krále symbolizuje pro izraelský kulturní okruh.
Král David s hudebníky a písařem/žalmistou, Weltchronik, iluminovaný manuskript pro Konráda IV. Štaufského, Rudolf von
Ems, Vorarlbersko, kol. 1250

Mince 25 agorot, 1960, IL • 1/2 nového šekelu, 1985, IL

Plaketa k 25. výročí vzniku státu Izrael, 1973 - David zde hraje na lyru • Socha krále Davida hrajícího na harfu nedaleko vstupu ke hrobu Davida, hora Sion, IL
Proti jejímu umístění v místě (respektive vůbec proti existenci sochy), protestovali ultraortodoxní židé, kteří podle starozákonního zákazu zobrazovat považují sochu na tomto místě za nečistou
Také tento obraz se táhne dějinami, takže není divu, že se s ním potkáváme i na irských mincích.
Harfa - neboť o tu v Irsku jde - se samozřejmě objevuje i na novodobých irských platidlech papírových i kovových, kde motiv hudebního nástroje hraje
významnou reprezentační roli, jak o tom svědčí národní motiv na eurounijních mincích.*14



Rub půlpenny sv. Patricka, ražba za Karla I. Anglického, 1. pol. 17. stol. • 1806 • Poštovní známka Irské republiky, 1922


1928 • 1968 • bankovka

2eurová mince, 2005, IE • 5hrivnová mince, UA
Hudební nástroje „logické“
Hudební nástroje najdeme i mezi domovními znameními, jako příklad uveďme aspoň pražský malostranský dům „U tří housliček“, kde žil houslař Leonard Pradter a houslařský rod
Edlingerů.
U tří housliček (Rabštejnský dům), poč. 18. stol., Nerudova ulice 12/210, Praha
Jak bylo na počátku zmíněno, harfa/lyra byla od dávnověku symbolem hudby a hudebníků. Vidíme ji na špici amsterdamské koncertní síně, jako logo ji
používá světový výrobce klavírů Steinway Piano, nesou ji výložky a označení vojenských hudeb mnoha států po celém světě od jednotek vojenské hudby
libyjské armády po US Navy Band.



Vrcholek střechy filharmonie Amsterdam, NL • Steinway, klavíry, US •
Označení vojenské hudby: Libye • US Navy
Lyra byla také základem hudebního systému izraelského kmene Levitů, kteří měli na starosti ochranu svatyně a chrámovou
hudbu*7; sloužili jako zpěváci a hudebníci v jeruzalémském chrámu, takže svým způsobem taky hudebně-branná jednotka.
Současná izraelská rekonstrukce levitského sboru
Irský pivovar Guinness používá harfu v pohledu z boku a v méně detailnější kresbě, než jaká je na státním znaku. A stranově obráceně, aby to bylo jasně odlišné. Jako svoji značku přijal Guinness harfu v roce 1862.
Zjednodušenou verzi kresby začal používat v 90. letech 20. století.



Harfa Guinness z různých dob vývoje loga

Vývoj loga Guinness • Krásná pixla, isn't it?!



ARPA, plastické výlisky, IT • Automn harp, kosmetika, US • Pěvecký sbor Orpheus, Brighton, Anglie
• Emily Reid, performer a učitel hry na keltskou harfu, UK
Davidova harfa, fond na podporu studia hry na harfu, CA



Světový kongres harfeníků, Vancouver 2011, CA • Seznam harfeníků, US • J. Froescheis, psací potřeby, dvě verze, DE


Rezidence King David v Jeruzalémě, IL •
Motiv trička pro harfový koncert, UK • King David’s Harp service, hudební a zábavní služby, US
Vydavatelství dětské literatury, US

Harfová akademie, Louisville, US • Severoamerické sdružení Lyra, hnutí pro hudební oživení, US


Lyra Pragensis, knižní edice Pragokoncertu 60. let 20. stol., CZ • Logo Svazu studentů Univerzity Helsinky, FI •
Orpheus, Helénská folklórní společnost, Řecko

2. mezinárodní harfenická soutěž Moskva 2009, RU • Northern alliance harp, zdravotnictví, AU



Orpheus, hudební divadelní společnost, Ottawa, CA • Orpheus, reproduktory, US •
Portrétní studio, US • Státní zkoušková komise, IE


Universita Dublin, IR, starší a nová verze znaku • Žlutá harfa, logo harfenice Kate Cockle, Chicago, US

Cattleyard promotion, propagace hudby, US • Zemědělské družstvo, potraviny, Bretagne, FR

Kytarový bar, US • Obchod s kytarami, US
Darren Barrett, jazzman, trumpetista, CA


Londýnský symfonický orchestr, Anglie • Melody dog, bar s klavírní produkcí, US • Hudební školka, US


Pepperhorn, restaurace s živou hudbou, Belgie • Trumpety, US


Warner Music Italia, hudební nosiče, IT • Flétnový kroužek, Washington, US •
Flutopedia - encyklopedie hry na indiánskou flétnu, US
Ryanair, irské aerolinky
Specifickým hudebním nástrojem jak z pohledu funkce, tak ikonograficky je trubka či roh, který je v mnoha zemích symbolem poštovních služeb.
Viděli jsme ji také už na jednom městském znaku výše. Malý výběr grafických aplikací s poštovní trubkou nabízíme zde.
Postilion, z titulního listu příručky pro jízdní poštu „Itinerario Delle Poste Per Diverse Parte Del Mondo“, Giovanni
da l'Herba, 1563, Řím
S jistou rezervou můžeme mezi hudební nástroje řadit i zvony, ale vzhledem k jejich speciální symbolice o nich pojednáváme v samostatném článku,
viz přehled vlevo na konci.
Hudební nástroje vůbec
Motiv hudebního nástroje jako symbol nebo „pouhá“ dekorace, ornament nabývá v průběhu staletí nejrůznějších podob:
Trubky a lyra na náhrobku v Bingley, West Yorkshire, Anglie
Davidova harfa, socha ve městě Roš ha-Ajin, IL
Most krále Davida s harfou, Jeruzalém, IL
Lyra a Puškinovy verše, z keramické výzdoby stanice metra Puškinskaja, Charkov, UA
Král David, kresba, Marc Chagall, 1956
Hudba zušlechťuje!, sympoziální scéna, červenofigurová výzdoba kylixu, malíř Douris, 480 př. kr., Vulci, IT
Na závěr
Úlevu snad najdeš ve zpěvu, vždyť nejen chlebem živ je člověk, ale dobré logo, to je rajská hudba!
Příroda je věčná inspirace - lyrochvost nádherný (Menura novaehollandiae), australský endemit
Poznámky:
*A Ilustrace přítomnosti harfy v životě irské společnosti v době, kdy už keltští bardové byli minulostí.
Dřevořez z knihy Obraz Irska, autor John Derrick, vydáno 1581, Londýn, Anglie.
Hostina pořádaná vůdcem klanu, příznačně doprovázená hrou na harfu
*BB Brian Boru, irsky Brian Bóruma mac Cennétig, král Munsteru (království v jižní části irského ostrova), byl současníkem biskupa Máedóca z Ferns (svatého
Mogua)

Socha Briana Boru, náměstí Merrion, Dublin, IE
• Brian Boru jako velekrál všech Irů, romantická podoba na malbě z 18. stol.
*J

Jubal na kresbě v iluminovaném anglo-saském manuskriptu „Caedmon's Metrical Paraphrase of Scripture History“, cca 1025
• Júbal, Nino Pisano, 1336, reliéf z výzdoby kampanily, Florencie
*H Badge je osobní znak, emblém, není to erb.
*L Symbolem města Jaffna na severu Srí Lanky je tamější obdoba lyry zvaná yal,
takže město je nazýváno též „Yalpanam - město lyry“

Nástroj yal • Taktéž tamilská varianta lyry zvaná mayya
*1 Je s podivem, že muzikoarcheologové nás neinformují o žádném hudebním nástroji z kamene, ač trvanlivost většiny kamenů je větší než trvanlivost kostí. A že známe horninu zvanou znělec, tedy znějící kámen, je vyzývající.
V červnu roku 1995 našel slovinský archeolog Ivan Turk v SZ Slovinsku kostěnou řezbu se čtyřmi otvory. Byla pojmenována Divje Babe Flute a kanadský muzikolog Bob Flink vyjádřil přesvědčení, že mohla být používána ke hře čtyř tónů diatonické stupnice. Prozkoumávání flétny dospělo k odhadu jejího stáří na 43 000 až 67 000 let. To by z ní činilo nejstarší známý hudební nástroj a jediný hudební nástroj spojovaný s neadrtálským obdobím předchůdců dnešního člověka.
Archeologické vykopávky ve 20. letech 20. století v sumerském městě Ur odhalily soubor hudebních nástrojů, který zahrnoval lyry, harfy, stříbrnou dvojitou flétnu , sistru a cymbály. Radio-karbonovou metodou byly nástroje datovány do poloviny 3. tisíciletí před naším letopočtem.
*2 Zpěv je zvuk lidského hlasu - hudebního nástroje svého druhu, ať už ho zařadíme k samozvučným, blanozvučným či dechovým.
*3 A doprovázená Érotem
*4 V soutěži Marsyás prohrál a byl stažen z kůže. Mythologové dovozují, že Apollónovo vítězství nad Marsyásem (a v dalším klání také nad Panem) je připomínkou helénského ovládnutí Frýgie a Arkádie a následného potlačení dechových nástrojů nástroji strunnými v těchto krajích vyjma u venkovského obyvatelstva. Zmíněná soutěž je též jedním z mnoha vyjádření vítězstvím nového, olympského, patriarchálního náboženství nad starším pelasgickým, které vyznávalo Velkou Matku Země.
*5 Za vynálezce našich dvou nástrojů označovali Řekové v případě lyry boha Herma, který první vyrobil z krunýře želvy a dobytčích střev strunný nástroj s ozvučnicí. Flétnu měla vymyslet bohyně Athéna, ale poněvadž se jí prý Olympané posmívali, že při hře na flétnu jí nafouklé tváře deformují obličej, tak flétnu zahodila. Našel ji Marsyás a ve hře na ni dosáhl takové zručnosti, že zpychl a vychloubal se, takže byl Apollónem ztrestán prohrou ve zmíněné soutěži. Budiž připomenuto, že soutěž soudcovaly Múzy, o jejichž úplné nestrannosti lze s úspěchem pochybovat. Navíc zpočátku, kdy sokové poměřovaly jen své hráčské schopnosti, i Múzy musely uznat, že je to rovnocenné, čili nerozhodně. Až poté, co Apollón neregulérně ke hře na lyru přidal zpěv, což na flétnu technicky prakticky nejde (i Stivín v podstatě jen připískává ústy druhý hlas) a výzvu, aby soupeř hrál jako on, Apollón, na svůj nástroj obráceně, což u lyry není problém, zatímco u píšťaly nemožno, tak Múzy přiřkly vítězství olympskému Apollónovi. Prostě zmanipulovaná soutěž…
*6 Pozemská pouť bájného pěvce a hudebníka řeckého starověku Orfeua, jehož hudba měla sílu překonávat i smrt, svou však skončila divoce a krvavě - opilé bakchantky-mainády (Orfeus se po smrti své milované Euridiky stranil žen vůbec) barda rozsápaly zaživa a jeho hlavu i s lyrou hodily do vody, která je donesla až na Lesbos, ostrov básnictví.
*7 Původně takto obsluhovaly „stan setkávání“, později šlo o chrám v Jeruzalémě, templ.
*8 Pro tuto chvíli není důležité, že i jiné kultury si skupiny hvězd pojmenovávaly, egyptská a sumerská prokazatelně dokonce mnohem dříve než helénská. Staří Řekové převzali velkou část babylonské astronomie, na kterou naroubovali svoje vidění světa.
*9 Pověst říká, že irské národní ikony - harfa a jetelový trojlístek - pocházejí od božstva jménem Tara (druidy vzývaná Bohyně Matka). Harfa každopádně byla známa keltských předkům
*10 Možná částečně z viktoriánské pruderie, kterou mohla pohoršovat nahá ňadra na předchozí podobě nástroje. Za věrohodnější a hlavně ověřenou verzi důvodu změny však předem laskavému čtenáři/čtenářce předem děkuji.
*11 V tomto případě lze oprávněně spekulovat s hrdým odkazem na dědictví národní minulosti.
*12 Byla prý zhotovena ke cti Trojité bohyně
*13 Apollón jako nepřítel barbarství (spojovaného s excesy a nemírností) byl hlasatelem umírněnosti ve všem. Jeho lyra byla sedmistrunná, což je vykládáno jako obdoba sedmi samohlásek staré řecké abecedy; struny měly mystický význam a užívalo se jich k hudební terapii.
*14 Že si Irové váží kvalitního zobrazení harfy, dosvědčuje i MEZINÁRODNÍ soutěž na novou podobu irských mincí pořádaná v roce 1927.
Návrh, kterým obeslal soutěž chorvatský sochař Ivan Meštrović, dorazil po termínu, takže nebyl do soutěže připuštěn. Plastika byla však tak kvalitní, že si
ji za svoji pečeť zvolila irská národní banka.

Mestrovičův návrh • Pamětní mince v hodnotě 15 Euro vydaná společně Irskem a Chorvatskem, respektive jejich
státními bankami v roce 2007
Původní text byl napsán v roce 2011, publikován ve Fontu č. 120/6/2011 (téma: Filharmonie).
Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.
Rozšířená verze vznikla na jaře roku 2014, v předčasně rozkvetlém předvelikonočním krkonošském zákoutí.
|