M Ý D L O S J E L E N E M | ||
Proč výrobce mýdla Johann Schicht v Ústí nad Labem zvolil na svoji úspěšnou tenzidovou směs jako emblém jelena, není známo. Myšlenkový řetězec drogerie > čisticí prostředky > mýdlo > jelen ale v sobě něco skrývá. Možná nás něco napadne, když se na fenomén jelena podíváme blíže. Jelen dávnověku Náš rychlý parohatý sudokopytník se objevuje v dnes dostupných pravěkých malbách, rytinách či soškách jako jeden z nejčastěji zobrazovaných živočichů.
Jeho řev a souboje během říje, impozantní zjev korunovaný každoročně dorůstajícím parožím z něho v očích prehistorického člověka udělaly skoro mýtickou bytost. Mimo jiné mu to vyneslo i přízvisko „král lesa“. Jelen také patřil k nejušlechtilejší lovné zvěři. Zmíněné dvojí postavení z něj učinilo předmět speciálních
quasináboženských kultů a zároveň objekt mocenské prezentace. Lidská společnost okolo jelena vytvořila mnohá tabu, která se projevila jak v tom, kdo smí
jelena lovit, tak v tom, jak bude loven. V Mongolsku a na Sibiři stojí stovky tzv. jeleních kamenů, megalitických stél z období konce 2. a začátku 1. tisíciletí př. Kr. převážně zdobených jakoby
letícími jeleny. Jejich původ ani účel však nebyl dodnes hodnověrně jednoznačně objasněn. Má jít snad o duše hrdinů, kteří odchází do nebe, zaznělo na ČT2 25.
září 2013 v cestopisném pořadu Na cestě po severozápadním Mongolsku. Pozůstatky těchto kultů jsou mj. tzv. jelení tance, s nimiž se lze setkat během folklorních slavností v severovýchodním Japonsku nebo v praxi i na znaku
severomexického státu Sonora. O celé evropské heraldice nemluvě, viz níže.
Jelen starověku Jelen byl zobrazován již v prvních velkých kulturách Přední Asie. Použití motivu jelena mělo jistě kultické souvislostí, zkuste je vyčíst z níže uvedené ilustrace. Zlaté přívěsky ve tvaru přesvědčivě stylizovaných ornamentálních jelenů stepní skytské kultury dokumentují dokonalou znalost jelení zvěře a zároveň víru
v moc zvířecích vlastností u další nomádské společnosti, Skytů, kočovníků iránského původu operujících ve stepích východní Evropy.*F Skytové svoji úctu
k jelenovi projevovali především na pohřebištích; považovali jelena, coby rychlé zvíře, za průvodce duší mrtvých (jako později u Skytů, viz níže); jelení parohy připevňovali i k hlavám
pohřbených koní.
Pro antické Řeky (Římany) je jelen (především laň) spojen s panenskou
bohyní Artemidou (římskou Dianou); bohyně měla ve svém vozíku zapřežené čtyři laně se zlatými parohy*L. Symbolika jelena Jelen je v Číně symbolem klidu, bohatství a dlouhého života. V čínštině je výraz pro jelena shodný s výrazem pro hojnost.
Podle čínské mytologie je Nebeský jelen kouzelné zvíře schopné mluvit lidskou řečí. Ač se jmenuje Nebeský, tento jelen žije v podzemí a vodí horníky ke zlatým a stříbrným žílám. U Keltů patří jelen k zázračným (nadpřirozeným) zvířatům poskytujícím mléko. U Slovanů v pohádkách vystupuje jelen se
zlatýma rohama (Smolíček Pacholíček). Figuruje jako kouzelné zvíře v legendách o původu Maďarů. V Japonsku je jelen považován za posla k šintoistickým bohům. Ve městě Nara, kde je několik významných šintoistických chrámů, u nichž se chovají volně
stáda jelenů sika včetně bílých, se jelen stal jedním ze symbolů města. Hebrejci řadí jelena ke kulticky čistým zvířatům, jejichž maso může být konzumováno. Izraelský kmen Naftali má jelena ve znaku. Jelen je leckde považován
za sluneční symbol, jeho parohy symbolizují Strom života. V podobné souvislosti s parožím coby Stromem života se objevuje ve vikingské mytologii jasan Yggdrasil - Strom světa. Jeho větve a kůru okusují čtyři velcí jeleni se jmény: Duneyrr, Durathror, Dvalin a Dainn. • Čtyři jeleni na Stromu světa, manuscript, 17. stol., IS Jelen byl jedním z 20 glyfů, kterými Aztékové označovali dny ve svém kalendáři (o 260 dnech; 260=13×20) v kombinaci s číselnými hodnotami od 1 do 13.
Podle Panoptika symbolů, značek a znamení M. Myslivečka jelen symbolizuje rychlost a loveckou (sic!!) čest. Rohatý bůh Antropoložka M. Murray vyložila, že tzv. rohatý bůh (fr. Dieu cornu, angl. Horned God) označuje prehistorické božstvo, které bylo obecně uctíváno,
dokud ho křesťanská církev nenazvala ďáblem a neztotožnila se satanem, aby tak potírala (konkurenční) pohanství. Rohatý bůh odpovídá tomu, co etnologové,
antropologové a historici náboženství nazývají Pán zvířat. Jedná se o boha lovců, obzvláště od doby vynálezu luku, později i boha pastýřů, kdy nabývá rysů
boha Pana.*KK
Dědicem tohoto prehistorického božstva byl keltský bůh Cernunnos, rohaté božstvo vypodobněné na známém kotlíku z dánského naleziště Gundestrup. Cernunnos - Cornu (rohatý) bylo galské božstvo mužnosti, lesných končin a regenerace. Dle posledních poznatků, mužské, virilní božstvo nebyl protipól,
opozice ženskému božstvu, Velké Matce Zemi, ale jejím harmonickým doplněním (ve smyslu platónské původní jednoty bytí).*W Je evidentní, že Cernunnos -
jako ostatně ostatní keltská „pohanská“, přírodní božstva - byl veledůležitým cílem křesťanského vymýtání ďábla.
Jedná se o nejstarší dochovanou pařížskou památku, FR • Rohatý bůh, mozaika z britsko-římského města Verulamium, po pol. 1. stol., dnešní St. Albans, Hertfordshire, Anglie, UK Rýbrcoul/ Krakonoš Kresba postavy ducha/pána nejvyšších hor Sudetské (Krkonošsko-jesenické) subprovincie se poprvé objevuje na mapě Slezska od vratislavského kartografa
Martina Helwiga z roku 1561. Helwigův Rübenczal má podobu stojící postavy jelena s orlí hlavou, parožím a chvostem, který se opírá o hůl. • Zobrazení Krakonoše z roku 1740 (zdroj: Eva Koudelková, Krakonoš v literatuře, Nakladatelství Bor, 2006) Dodnes není zcela
jednoznačná shoda odborníků na tom, zda podoba, ba informace o bájné bytosti v nitru hor byla odstrašující maskovací kampaní (pravděpodobně vlašských) sběračů
drahokamů, takto chránících svá naleziště, nebo výplod lidové fantazie, takto se vyrovnávající se skutečností drsných podmínek života v horách. Anebo... ale
ne, ponechme některé možnosti nevyřčené. Jen poznamenejme, že název pohoří Krkonoše pochází z označení keltského nebo germánského kmene Corconti, který uvádí
ve svém díle Klaudios Ptolemaios (85-165 n. l.). K úvaze patří i jméno podkrkonošského centra na polské (slezské) straně hor - Jelenia Góra, která má našeho
tvora také ve znaku.
Apoteóza jelena V době bronzové (mezi 1700 a 700 př. Kr.) získala figura jelena ke své původní reprezentaci a symbolice i novou konotaci náboženskou, jak dokládají verše
Starého zákona, kde v Žalmech čteme: „Jak laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože!“ (Ž 42, 2*S).*V To bylo pro pozdější úspěch
křesťanské reinterpretace jelena důležité. S nástupem křesťanství je původní přírodní, pozemská výlučnost zjevu jelena posunována do polohy mysticko-duchovní.
Od 2. století n. l. je jelen, resp. obraz jelena, připodobňován Kristu. Ve scénách s hadem asociací jelen představuje Krista přemáhajícího moc jedovatého
ďábla čistou vodou případně dechem (boží) moudrosti. Další kristologická představa spojuje obraz každoroční obnovy paroží se symbolikou znovuzrození a obnovou života.
Vrcholná gotika se svou spiritualitou, rytířskou kurtoazií a rozvrstvením společnosti přiřadila jelena (a bílého obzvlášť!) coby nejušlechtilejší lovné
zvíře v rovině nadpozemské ke Kristu, v rovině pozemské králi. Jelen v heraldice Připomeňme, že jelen v rámci emblematiky nejvyšší společenské úrovně, tedy mezi symboly císařské a královské moci - lvi, pardáli, orli apod. - není šelmou.
U Anglosasů je jelen popisován jako královské zvíře již v 6. stol. • Tapisérie Okřídlených jelenů, pol. 15. stol., FR - jeleni vstupující do ohrady (francouzské království) symbolizují provincie Normandii a Guyenne získané Francouzi na Angličanech ve Stoleté válce Bílý jelen na zeleném palouku tvoří znak Richarda II. Anglického. O oblibě figury bílého jelena na britských ostrovech více níže. *WH • Detail andělů s emblémem bílého jelena ze stejného diptichu Další suveréni, potentáti a vašnostové všeho druhu dodnes umisťují jeleny do svých erbů jako štítonoše - někdy po obou stranách. Taktéž různé následnické instituce, včetně
subjektů z třetího stavu. Okres Hertfordshire a okresní město Hertford mají mluvící znaky. Na náměstí v Hertfordu stojí socha - ano, uhodli jste, je to socha jelena. • Hertford, Parlamentní náměstí Co se českého prostředí týče,
tak nejstarší doložený erb s jelenem je k vidění ve slavné erbovní kolekci na karlovském hradě Laufu - je to erb pánů z Herštejna*H. Jako atribut křesťanských svatých jelena (laň) shledáváme, podle abecedy, u Eustacha Římského, Felixe z Valois, Huberta (více viz níže), Ivana, Jana
z Manthy, Jiljího a Prokopa. Jelen ve světské heraldice (státní a obecné) je velmi frekventovaná figura, k dnešnímu dni lze v České republice napočítat městských erbů s jelení tématikou
(celý jelen či laň, jelení hlava, paroží) na sto čtyřicet. U některých obcí jde i o znak mluvící, např. české Horní Jelení, polská Jelenia Góra nebo španělské
Cervelló. Motiv-figuru jelena/laně najdeme i v dalších aplikacích. Paradox jelena sv. Huberta Jelen s krucifixem na hlavě mezi parohy je přiřazován legendami dvěma světcům*E - Eustachovi, římskému důstojníkovi z 2. stol. a Hubertovi, šlechtici,
pozdějšímu prvnímu lutyšskému biskupovi (zemř. 724). Jejich legendy se prolínají, jejich osoby jsou někdy zaměňovány již v období středověku. Oběma mělo život
změnit setkání se zmíněným jelenem, který jmenované muže vyzval k obrácení na křesťanskou víru a Huberta navíc k pokání (na hon vyrazil na Veliký pátek).
Oběma jelen mluvil do duše, aby přestali pronásledovat lesní zvěř a následovali Krista.*B Což pánové učinili. Přesto si je za své patrony zvolili právě lovci.
Co na to Hubert s Eustachem? A jelen?!!
Jelen v byznysu Roku 1891 si podnikatel v chemických/drogistických výrobcích Johann Schicht v Ústí nad Labem zaregistroval mýdlo s jelenem - zrodila se legenda. • Reklamní cedule Schichtova mýdla pro Polsko • Mýdlo s jelenem, výrobek Setuzy, CZ Značka přežila poválečné změny a stala se pojmem, který generuje své vlastní děti: Jelen se jeví být úspěšný i v jiné chemii blízké oblasti: tolik destilátů a alkoholických nápojů s emblémem jelena není náhoda. Že v tom figuruje
jelen sv. Huberta sice nadhazuje otázku ohledně vztahu myslivci/lovci a alkohol. Jelen sv. Huberta je v tom opět nevinně. Na značkách pálenek
se jelen objevuje i bez kříže mezi parohy. Asi bude čirou náhodou, že jeden z nejznámějších tuzemských výrobců pálenek, rodák z Vizovic, se jmenuje Rudolf Jelínek;
má jako trademark zaregistrován mluvící znak - jelena. Paroháč - podle celoevropsky rozšířené metafory manžel nevěrné ženy má na hlavě parohy.*PP
(Co byste doporučili jako lék na designérskou impotenci?) Obdobně mluvící znak jako lihovarník Jelínek má výrobce polnohospodářských strojů - John Deere.
Nejstarší a nejmladší logo v detailu a kompletní A ještě přehršel značek s jelenem napříč obory: Pozor, zvěř Výstražná značka „Pozor, zvěř (jelen)“ má po světě různé podoby: 2/ 3/ 2/ Česko • Polsko • Velká Británie • USA • Crossing, USA 3/ Zimbabwe • Německo • Chile • Finsko • Irsko Závěr Kajícně přiznávám: Proč Schicht použil emblém jelena, jsem neobjevil.*J Určitě ne proto, že by jako surovinu k výrobě mýdla použil jelení lůj. :o)
Možná některý laskavý čtenář důvod už zná. Mnohotvárný fenomén jelena však umožňuje různé interpretace. Pohanské i křesťanské asociace mohly hrát svoji
roli. Není divu, že severočeský mýdlař neváhal emblém jelena na svůj produkt umístit. Figura jelena inspiruje i dnes. Až jsem z toho jelen!
(opravdu značka registrovaná na Úřadě průmyslového vlastnictví v Praze, CZ; ještě 2013 v evidenci) Poznámky:
Celá láhev o obsahu 500 ml
Matka Země a Rohatý Bůh
Maska Artemidiny laně v akci, US
Stradbroke, Suffolk • Stow on the Wold, Gloucestershire • Thatcham, Berkshire • Buckfastleigh, Devon • Witley, Surrey, kol. 1750 • Newenden, Kent • Inn, Hadleigh • Hingham, Norfolk • Hockley, Essex • Hythe, Kent • Cheddar, Somerset • Margaretting Tye, Essex • Wolvercote near Oxford, Oxfordshire Původní text byl napsán začátkem podzimu 2013, publikován ve Fontu č. 132/6/2013 (téma: Drogerie). Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku. Rozšířená verze vznikla následovně, během proměnlivých podzimních dnů v krkonošském zákoutí. |