Ať už jste prožili dětství s vanou, neckami či jen škopkem, je velmi pravděpodobné, že vám při koupání dělala v mydlinkách společnost plastová (dříve narozeným gumová) kachnička. Pojďme se projít za fenoménem „kachna“.

Jmenovaný jev v sobě zahrnuje vedle kachny divoké a domácí jak pojem „kačera“ a „káčátka“ v přirozené, respektive přírodní formě, tak „kachny a spol.“ v jejich odvozených významech a metaforách. Laskavý čtenář jistě pozná, kdy se o příslušný pohled jedná.

Z dějin kachny

V sumerské civilizaci byla pro tvar kamenných kupeckých závaží použita i figurka kachny. Vzhledem k tomu, že obchod byl a je důležitý kulturně-civilizační prvek, lze zmíněnou aplikaci kachny považovat za významný projev vážnosti a uznání.

Domácí kachny byly často zobrazovány v nástěnných malbách a v hrobových objektech ze starověkého Egypta. Archeologové usuzují, že kachny byly ve Staré i Nové říši jedním ze symbolů plodnosti. S tím možná souvisí užití motivu kachny pro dózy na kosmetické přípravky (nejen) faraónských parádnic.

Kachna se objevuje i u dalších starověkých národů/kultur buď jako obětní zvíře či dekorativní figura. Ve tvaru kachny byly vyráběny nádoby z bronzu v Říši středu (starověké Číně), keramické nádoby-kachny známe jak z dalších východoasijských kultur (např. Korea viz dále), tak z blízkovýchodních a středomořských (Sýrie, Řecko, Itálie).

   

O existenci kachen na amerických kontinentech svědčí lovecké atrapy v jejich podobě víc jak dva tisíce let staré nalezené v Nevadě (USA).

Kachna obřadní

Účast kachny/kačera v tradičních rituálech/ slavnostech v různých kulturách trvá dodnes. Připomeňme aspoň dva případy ze světového folklóru: Tradice 600 let stará z rané doby korejského království Čoson (14.-19. stol.) vyžaduje, aby pro svatbu byl ze dřeva vyřezáván párek tzv. svatebních kachen. Jedna kachna představuje nevěstu, druhá ženicha. Po svatbě jsou dřevěné sošky umístěny viditelně někde v domě novomanželů a jejich vzájemné postavení bude vypovídat o momentálním stavu manželského páru. Otočeny zobáky k sobě budou sdělovat, že vztah manželů je dobrý, ocasy k sobě sdělují, že manželé mají neshody. Svatební kachna v korejské kultuře mj. znamená soulad (pohodu), množství dětí a nerozlučnost.

Druhý příklad vezměme ze slováckého zvyku (stínání, mlácení dnes již jen) hledání/kradení „káčera“, dnes opět k vidění během tradičních hodů na Kyjovsku a jinde. Kačer je tam nejen symbolem hodů, ale obecně patriarchálním symbolem; tak jak je kačer na dvoře otcem, soudcem, hlídačem - tak je symbolem patriarchální moci, proto mají ženáči živého kačera jako symbol hodů (mladí mají věnec). Kačer často ozdobený kloboučkem s kosárkem vykukuje z květinami a mašlemi nazdobeného koše přivázaného na židli. Krojovaní šohaji okolo židle s kačerem tančí a hlídají ho, nekrojovaní, ale hlavně „přespolní“ se kačera snaží zmocnit a odnést. Vznikne mela, někdy regulérní bitka; pro domácí by bylo ukradení kačera velkou hanbou, museli by ho vykoupit několika lahvemi vína. Ať je kačer ubráněn či ukraden, končí to stejně společnou pijatikou všech. Původ tradice je etnologií shledáván v dávných, předkřesťanských děkovných obřadech za úrodu, za požehnání rodu.*O

Kachna v humoru

Role kachny v historii humoru má svá zákoutí a peripetie. V roce 2002 tým psychologa R. Wisemana na univerzitě v Hertfordshire ve Velké Británii dokončil dlouhodobý experiment ohledně smíchu, respektive směšnosti, se závěrem, že ze zvířat právě kachny přitahují nejvíce humoru a hlouposti. „Pokud chcete říct vtip, kde figuruje nějaké zvíře, použijte kachnu.“ Už pouhé slovo „kachna“ se může stát v mnoha jazycích v podstatě vtipným možná proto, že kachny jsou podle svého vzhledu a chování považovány za hloupé. Bohužel, zpráva neuvádí, co konkrétně vědátorům přišlo právě na kachně směšné a hloupé. Je kolébavá chůze opravdu směšná? Káchání je směšné nebo hloupé? Vystrčené pozadí z vody také není vlastní pouze kachnám.

Zadal jsem do vyhledavače „humor and silliness of animals“ (tak byl ve zmíněném experimentu pojmenován studijní úkol). Vyhledavač nabídl stovky obrázků „humorných a hloupých“ psů, koček, koňů, lvů, veverek, atd., ba i pštrosů, racků, slepic a husí apod., ale jako na potvoru, humorných a hloupých kachen jen co by na prstech obou rukou napočítal, čili řádově jednotky. Čeleď ptáků kachnovitých, tedy kachen, patří mezi ekologicky nejúspěšnější druhy ptáků, který se byl schopen naprosto přizpůsobit rychle se měnícím životním podmínkám. Podobnému chování se u primátů (včetně člověka) říká inteligence. Tak nevím, zda informace o psycholozích z hertfordshirské univerzity nebyla nakonec opravdu jen kachna novinářská.*NT

Většina laskavých čtenářů zná postavičky zvířat z animovaných grotesek. Jsou prakticky z celé živočišné říše. Je mezi nimi samozřejmě i několik kachen, respektive kačerů. V beletrii, v komixech a především v kresleném filmu se objevilo několikero hrdinů-kachen-kačerů jako Donald Duck (Kačer Donald), či Daffy Duck (Bláznivý kačer), abychom jmenovali asi ty nejslavnější.

Disneyho film The Mighty Ducks (Mocné kachny), z roku 1992, vybral jako maskota pro fiktivní tým mladých hokejistů, kteří jsou protagonisty filmu, figuru kachny, která je popsána jako divoký bojovník. To vedlo k tomu, že kachna se stala přezdívkou a maskotem pro eventuální profesionální tým National Hockey League Anaheim Ducks. Kachna je také přezdívkou sportovních týmů Univerzity v Oregonu, stejně jako baseballový tým Long Island Ducks. To opět nepotvrzuje kachnu jako nezbytně směšné a hloupé zvíře.

Devátý červen je v USA veden jako Den Kačera Donalda, připomíná Kačerův debut na plátně. První veřejný vystup slavného kačera (autoři Al Taliaferro, Carl Barks a Don Rosa) se konal již v květnu roku 1934 ve vydání časopisu Dobrá hospodyňka (Good Housekeeping) v propagaci filmu „Moudrá slepička“.

Nedorozumění s ošklivým káčátkem

Sousoší v newyorském Central Parku ukazuje udivenou kačenu a spisovatele blazeovaně se usmívajícího. Jako by si pan pohádkář ani neuvědomoval lapáliji, kterou svým příběhem způsobil jak kachním rodičům, tak malé labuti, u té lze mluvit přímo o traumatizujícím dětství. Že si Andersen řešil svá stará dětská traumata na úkor tisíců rozplakaných dětí, bylo dost nezodpovědné, ostatně řada recenzentů a pedagogů ho za zmíněné literární dílko zkritizovalo. Celá ta historie je sérií podivností, které kladou otázky dánským autorem v jeho pohádce neřešené: jak se objevilo labutí vejce v kachním hnízdě?; to ty vychvalované labutě nechávají svá vejce ladem?; v kachní rodině se nikdo nepodivoval nad neobvykle vypadajícím vejcem?; je známo, že děti odlišnost vnímají negativně, ale proč autor používá výraz „ošklivý“?; a jsou opravdu labutě nejkrásnějšími ptáky pro všechny?; geneticky podmíněný vzhled není ani chyba, ale ani zásluha, závěr pohádky je opravdu elitářský, IMHO kritizovatelný.

Gumová koupací kačenka

Známou kaučukovou/plastikovou žlutou kačenku si nechal patentovat rusko-americký sochař Peter Ganine (specializace design šachových figurek) 29. prosince 1947 u Patentového úřadu Spojených států v Los Angeles, Kalifornie, pod spisovou značkou Serial No. 143,384 jako návrh pro „hračku kachna“. Graninova kačenka měla usměvavý zobák a líně hledící očka. Patent Allen & Shaw z následujícího roku měl malý zobáček, ale velké vykulené oči. Dnešní koupací kačenka je hybrid obou historických modelů.

Gumová koupací kačenka se stala předmětem mnoha transformací a persifláží a je populárním a sbírkovým předmětem. Ve Spojených státech má i svůj Národní den kaučukových kachniček - 13. leden.

V roce 1998 kvůli obsahu PVC v plastikových koupacích kačenkách a obavám z jeho vlivu na vznik rakoviny organizace Greenpeace na podnět sdružení spotřebitelů iniciovala u vlád zemí EU a Evropské komise zákaz prodeje hraček z měkčeného PVC.

Koupací kačenku jako symbol své nové „církve patolické“ (pato = kachna španělsky) si zvolil ve Španělsku žijící klaun a komik Leo Bassi. Principy jeho „pastorace“ jsou hravý duch a kritické myšlení; základní hodnoty - pokora, optimismus a tvořivost, ale také právo na výsměch jako transcendentální akt. Volba kachničky jako symbolu je způsobem, jak se vyhnout riziku, že upadne do modlářství nebo nesnášenlivosti, tradičních hříchů náboženství.

Od roku 1980 mezinárodní skupina designérů, výtvarníků, filmařů, architektů a sociologů interDuck se sídlem v Berlíně (http://www.interduck.de/) vytváří kačeří variace převážně parodického rázu na umělecká (ale i jiná) díla všech dob. Na jejich stránkách, v sekci e-shopu, najdete i dobrou řádku gumových kachniček do vany, srovnatelnou s výše zmíněným amsterdamským obchodem.

Kachna ve službách vědy

„Když vidím ptáka, který chodí jako kachna, plave jako kachna a káchá jako kachna, nazvu toho ptáka kachnou.“ Tuto sentenci údajně pronesl americký básník James Whitcomb Riley (1849-1916). V rámci teorie o logickém uvažování, abdukci, dedukci a indukci se tomuto postupu říká kachní test. Později byl použit při tvorbě dynamických typových systémů (duck-typing) a některých programovacích jazyků.

Kachna heraldická

V heraldice, respektive heraldické symbolice má kachna vyjadřovat spojení, svazek a manželské blaho. Nicméně, v klasické, středověké heraldice je výskyt figury kachna/kačer velmi řídký. V erbu středověkého uherského magnátského rodu Nádasdy (do kterého se přivdala Alžběta Báthoryová) je kachna jen doplňkovou ilustrací, hlavní roli mluvícího erbu hraje rákos, maďarsky nád.

V městské heraldice kachen najdeme již více. Figura kachny se většinou váže k místním rybníkům a jezerům s výskytem dotyčné vodní drůbeže.

Kachna korporátní

Postavička kachny/kačera/káčátka se snadno stává nositelem velmi rozdílných významů, tak jak byly zmíněny výše, slovní i formální, tvarové. Například oblíbené francouzské lidové vozítko dvouválec Citroën 2 CV je lidově zvaný Kachna, ovšem pouze v Holandsku, Německu, Maďarsku a Česku, pro svou houpavost, měkké pérování. Francouzi mu říkají Dodoche (zkratka z deux chevaux) nebo Deux pattes (Dvě tlapy), podle kresby francouzského karikaturisty Clauda Serre v albu L'Automobile z roku 1978.

Kachna (respektive letadla kachní koncepce) je také výraz pro letouny s dvojicí menších řídících ploch před hlavními křídly. V tomto případě to jako kachna nazývají skoro všechny evropské jazyky. Že by vliv vojenské discipliny?

„Kachna“ se jmenoval první hydroplán na světě zkonstruovaný Francouzi roku 1911.

Le Canard Enchaîné (Spoutaná kachna), satirické noviny (týdeník), které začaly vycházet 10. září 1915 (v druhém roce I. světové války!!!) považující se za „pacifistické, antiklerikální a antimilitaristické“. Podtitul týdeníku: „Jsem spoutaný, to je pravda, ale nemám žádná omezení!“. Pojmenování „kachna“ pochází z francouzské hantýrky pro časopisy, noviny a zároveň také pro nepravdivou zprávu, i v češtině ostatně zvanou „kachna“.*K Časopis vychází dodnes! Původní cylindr na hlavě kačera se změnil na měkký filcový klobouk. Pokrok nezastavíš...

Kachnu, poslouchejte psychologové z Hertfordshiru, si zvolilo jako maskota či emblém i několik vojenských útvarů, např. v USA a ve Francii. A leteckých společností. Sportovní kluby byly zmíněny výše.

A hádejte, badatelé, kolik je cen, které nesou název Kachna, některé zlatá? No, víc, než si myslíte, Google mne také (opět) překvapil.

A letem světem všemožných kachen, kačerů a káčátek:

Jako domovní znamení:

Na závěr

zmiňme duckface (kachní obličej), špulení rtů, který je ne sice zlým snem, ale ne moc hezkou realitou selfie komunity. Co ale naděláš? No, nevyšpulíš, že?

To taková pekingská kachna, to je jinačí pošušňání, to je extratřída, jak má být!

A co na to kachny?: „Kvák, kvák, kvák!!!“

Poznámky:

 
*K  Zakladately byli Maurice a Jeanne Maréchalovi, Victor Smell a kreslíř H.-P. Gassier. Týdeník měl slogan: „Svoboda tisku se vyčerpává, když se nepoužívá.“

*NT  Neověřené informace vydavatelé novin opatřovali latinskou zkratkou N. T. (Non testatur) - neověřeno. Fonetická podoba zkratky [enté] se zvukově podobá německému die Ente, česky kachna.(wiki.cz)

*O  Je pravděpodobné, že původně oběti mohly být i lidské, doklady pro to najdeme i ve Starém zákonu (obětování prvorozených, Abraham obětuje Izáka), později se obětoval dobytek, pak drůbež (stínání kohouta, mlácení káčera).
Dnes „Nejde zde o zvyk reálného krvavého usmrcení zvířete, ve smyslu obřadů minulosti, ale o moment důležitější, celý obřad zastřešující. Svérázné zápolení o živého kačera jako fetiše, symbol hodů. Šířeji razance života obecně, v ten den představované hodovou mládeží [...] V takto prezentovaném obřadu přežívá více než jen tradice dnes již nepotřebné oběti. Je to sám důvod stojící v hloubi obřadu. Představení síly, dovednosti a krásy mládí, té síly, která od věků drží život v kontinuitě.“ (J. Langhammerová Lidové zvyky, Praha, Vydavatelství Lidové noviny, 2004)

*PK  videorecept

Původní text byl napsán koncem roku 2017, publikován ve Fontu č. 160/3/2018 (téma: Koupelny).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze byla dokončena v roce 2018 v týdnu před letním slunovratem v krkonošském zákoutí.