Přechod pravěkého nomádského člověka od lovu zvěře a sběru rostlin k usedlému životu zemědělce se zapsal i do symboliky potravin. Podívejme se blíže na obilí.*0

Úvod

Přibližně před dvanácti tisíci lety končil poslední velký glaciál. Oteplování po ústupu doby ledové*1 vedlo k jedné z nejvýznamnějších změn v lidských dějinách. Došlo k výraznému nárůstu populace a k podstatně intenzívnějšímu využití planě rostoucích rostlin, především obilných travin. Proces postupné přeměny z planých na kulturní formy (domestikace) byl u všech hlavních plodin dovršen přibližně před čtyřmi tisíci lety a proběhl na několika místech na světě zároveň. Zajištění dostatku potravy vedlo k nebývalému rozvoji tvořivých schopností člověka a vzniku civilizací.

Obilí a společnost

Závislost komunit na (dostatečné) výživě se promítla do mýtů a duchovní sféry každé civilizace. I programově nenáboženské až proticírkevní státní zřízení cítila potřebu reflektovat provázanost svých mocenských systémů se zemědělskou produkcí. V období novodobých totalitních režimů byl symbol klasů zneužit ideologicky k vyjádření „účasti rolníků na řízení lidově demokratických resp. socialistických států“ (např. SSSR a téměř všechny jeho satelity). Věnec klasů či aspoň částečné rámování obilím se stalo tradiční a najdeme je i na mnohých soudobých netotalitních emblémech a znacích (příklady viz níže).

Obilí v antice

Antropologové argumentují, že spojení obilí s bohy nebo královskou hodností poukazuje na různé dřívější kulty „matky zrna“. Snop často symbolizuje plodnost a prosperitu.
Řecká Démétér a její římská „interpretace“ Ceres, byla označována nejen jako bohyně plodnosti, země, úrody, obilí ale i detailně bohyně pšenice. Vyobrazována byla s obilnými klasy.

    

   

   

   

Na římském kopci Aventinu, kde bylo centrum plebejské třídy, měla Ceres oficiální chrám. Ceres zastupovala farmáře a další, kteří se spoléhali na obilí a často sloužila jako ústřední bod pro třídní identitu.
Tento kult oslavoval hlavní festival Ceres v Římě, Cerealia. Tento kult považoval Ceres za matku Libery, bohyně vína a ovoce.
Sicílie (jako obilnice Apeninského poloostrova?) se však stala centrem řeckých obřadů bohyně. Příběh o únosu Proserpiny (řecké Persefony) a návratu z podsvětí byl vyprávěn proto, aby ilustroval mystické spojení mezi zemí smrti a růstem života.
V římském náboženském systému měla s řeckou kulturou propojená Ceres místní, římské pomocníky:
Vervactor: Bůh prvního obdělávání půdy.
Reparator: Bůh, který připravil zemi.
Imporcitor: Bůh, který udělal široké brázdy.
Insitor: Bůh sázení semen.
Obarator: Bůh, který přikryl zoranou zemi.
Occator: Bůh drásání.
Serritor: Bůh kopání.
Subruncinator: Bůh plení.
Messor: Bůh, který sklidil úrodu.
Konvektor: Bůh, který nosil obilí z polí.
Conditor: Bůh, který skladoval obilí.
Promitor: Bůh, který rozdával obilí.
Tito bohové představovali nejen práci zemědělství, ale také římský systém zajišťující zásobování města.

Většina občanů města republikánské éry měla málo přímých zkušeností se zemědělstvím. Protože se tolik římského jídla dováželo z venkova nebo z Magna Graecia, byli pro ně Conditor a Promitor dva z nejdůležitějších bohů v tomto cyklu.
Chrám Ceres byl vždy spojován s plebejskou třídou. Na počátku republiky to bylo centrum snah omezit moc a prestiž patricijů a učinit římskou společnost spravedlivější.
Ceres a její chrám byly tak úzce spjaty s plebejskou politikou, že její obraz a symbolika byly synonymem pro třídní hnutí. Zemědělské výjevy a stébla obilí se staly symboly pro politické hodnoty plebsu.

Obilí starozákonní

Vztah starověkých Izraelců ke skutečnostem probíhajících na obdělávaných polích byl v převážně rolnické společnosti tehdejšího, antického Izraele jistě velmi intenzivní a musel se odrazit i v myšlenkové a duchovní rovině a sféře, v slavnostech, rituálech. V textech Starého zákona vystupuje náš předmět jak jako skutečný klas či snop, tak jako symbol ať ve snech protagonistů starozákonního děje, nebo jako podobenství.
Genesis 27, 28: Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu.
Leviticus 23,9-10: Hospodin dále mluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, a budete sklízet obilí, přinesete snopek jako prvotiny své žně knězi.“
V Genesis 37:7 vypráví Josef svým bratrům o svém snu: „Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu.“

V židovství existuje náboženský obřad zvaný omer, což hebrejsky doslova znamená „odříznuté klasy, snop, snopek“ a označuje též prvotinu ječmene, která byla přinesena do jeruzalémského chrámu 16. dne měsíce nisanu*N jako oběť. Podle tohoto prvního snopku bylo nazváno celé období sedmi týdnů od svátku Pesach*P do svátku Šavuot*S jako počítání snopů. Omer je tak obdobím, kdy byl Izrael podle tradice vysvobozen fyzicky (z egyptského otroctví), ale ještě ne duchovně (darováním Desatera).
To, že prvobytný Kain*K je v biblickém textu popisován jako rolník, a tudíž v kritické příhodě obětoval obilí, také není náhoda; o souvislostech lze jen spekulovat.

Folklorní slavnosti

Lidové zvyklosti spojené s obilím jsou z podstaty věci velmi početné. Připomeňme aspoň slavnost zapsanou r. 2010 na Seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO - masopustní obchůzky (na Hlinecku). Jednou z hlavních postav tradičního průvodu masek je Slaměný. Úkolem Slaměného je válet se s přihlížejícími, především se ženami, aby se na ně přenesla plodivá síla slámy (která je symbolem plodnosti) a země. Ze sukně Slaměného dodnes hospodyně trhají stébla slámy, která potom dávají do posady, aby se jim vyvedly housata nebo kuřata. A čím výše při masopustu selka vyskočila do výšky, tím vyšší toho roku mělo být obilí na poli.

Figuru podobnou středoevropskému-českému Slaměnému najdeme i jinde, např. na jihu Evropy. V ilustracích ke zdravotní příručce Tacuinum sanitatis (autor Ibn Butlan, 11. stol., Bagdád) italský kreslíř znázorňuje muže a ženu sklízející obilí na poli. V popředí stojí další muž korunovaný a ozdobený pšenicí, možná jako ztělesnění léta.

Obilí novozákonní - křesťanské

Na počátku dějin křesťanské exegeze bylo vytvořeno silné spojení mezi pšenicí a Narozením, založené na symbolice eucharistie. Toto ztotožnění vyšlo z výkladu pasáží Nového Zákona, jako je Jan 6:41 a 48, ve kterých se Ježíš označuje jako „chléb sestupující z nebe“ a „chléb života“. Ve své homilii o Narození Páně Homilia VIII. in die Natalis Domini, učitel církve ze 6. století, svatý Řehoř Veliký, přeložil „Betlém“ jako „dům chleba“*B a vysvětlil proměnu Ježíška ze sena v pšenici. Tyto výklady, stejně jako praxe vkládání konsekrovaného chleba do relikvie jesliček instalovaných v kostele Santa Maria Maggiore a tam vzniklé liturgické jesličkové hry, které oživil a zpopularizoval svatý František z Assisi, zdůraznily svátostný aspekt narození Krista.
Tradici zobrazování malého Ježíška ležícího na hromadě obilí najdeme na vyobrazeních Narození Páně z konce 15. století. Na centrálním panelu triptychu Gerarda Davida Narození s dárci a svatými Jeronýmem a Leonardem jsou pšeničné klasy, které plní jesličky a sypou se ze snopu v popředí, zobrazeny v pečlivých detailech.

   

Niterný až existenciální vztah k obilí přispěl ke vzniku fenoménu Panny Marie Klasové. Toto vyobrazení Panny Marie (ještě bez dítěte) oblečené v šatech vyzdobených obrazy klasů pochází pravděpodobně z biblických předobrazů. Například v Písni písní 7,3 se píše „Tvé břicho je stoh pšeničný, obrostlý liliemi.“*PMK Mnozí autoři (např. Řehoř Divotvůrce) interpretují Pannu Marii jako neobdělané pole, na kterém vzešlo obilí bez setí, klasy pak vydají zrno, z něhož se stane chléb, což je obraz Ježíše Krista v Eucharistii.

Motiv sklizně obilí (nebo i jen požatých obilných klasů) v evropském malířství je častý, oblíbený a používaný přímo jako krajinářské téma (ale i v zátiší) nebo jako symbol, podobenství. Z početné dochované produkce se připomeňme aspoň některé:

       

   

   

Obilí-oběť-smrt

Transcendentní obsah našeho předmětu je značně hluboký a široký, jak naznačila již zmínka o eucharistii. Klasy obilí jako oběť, sebeobětování, obraz Smrti, která nás žne jak obilí. Kristova proměna vyústila u mnohých tvůrců v jistý druh idolatrie. připomeňme třeba van Goghovu oblibu motivu žence na poli, poté až fascinaci polem obilí, obilnými klasy a snopy, nemluvě o malířově obrazu „Havrani nad obilným polem“, namalovaným nedlouho před smrtí.*VG

Parabola člověka a sklizně vedla k užití motivu snopu obilí ve hřbitovních plastikách. Pšenice symbolizuje nesmrtelnost a vzkříšení. Ale stejně jako mnoho symbolů na náhrobcích mohou mít více než jeden význam. Například, protože pšenice je hlavní složkou chleba, snop pšenice může představovat Tělo Kristovo (viz výše).

Heraldické obilí

Použití klasu či snopu na znaku bývá většinou vysvětlováno jako symbol zemědělské produkce v místě; jiné interpretace mluví o dřině při zúrodňování půdy, další o generacích pekařů; na církevních erbech je mimo odkaz farmaření rodičů kněze zmiňována i symbolika eucharistie. Z výše řečeného vyplývá, že klasy a snopy nebyly zrovna příliš frekventovanou figurou v rodové heraldice. Někdy erb byl mluvícím znakem jako v případě českého novošlechtického rodu Lexů z Aehrenthalu (Aehre=německy klas).*A

   

Častější použití naší figury shledáme v církevní heraldice, kde lze oprávněně operovat poukazem na „přítomnost Pána v eucharistickém chlebu, který sytí naše duše“.
Obilné klasy jsou také atributem sv. Václava (sklízel obilí pro přípravu hostií), sv. Apolináře, sv. Brictia, sv. Walburgy, sv. Notburgy či sv. Izidora.

Ve státních znacích rámování obilím vidíme např. na znaku soudobé Číny a Bangladéše.

Zajímavý je příběh loga kanadské provincie Saskačewan, která má ve znaku tři snopy jako odkaz na význam produkce obilí/pšenice v ekonomice státu. Stylizovaný pšeničný snop byl přijat v roce 1977 jako základní symbol programu vizuální identity provincie, tedy logo. Volně splývavý design, přizpůsobený pšeničným snopům na štítu, vyjadřuje „růst provincie a vitalitu jejích lidí“. V roce 2013 saskačewanská vláda začala používat nové logo s prohlášením „Nejsme jen pšenice“.*SS I když nové logo je oficiálně popsáno jako stylizovaný pšeničný snop.
V problémech nejsme tedy sami...

V městské heraldice je obilí poměrně častou figurou. Web respektované České vexilologické společností, respektive vexi.info uvádí k 21. 1. 2024 dvěstě sedmdesát tři českých, moravských a slezských obcí s klasem/klasy na vlajce a šedesát pět se snopem/snopy.

Obilí v revoluci

O radikální rozchod s tradiční symbolikou spojenou s křesťanskými kořeny se pokusili ve Francii během jakobínské fáze republikánské revoluce v roce 1793. Jakobínskému teroru*J padl za oběť mj. i tradiční kalendář. Obvyklé svátky a jména svatých byly nahrazeny a spojeny s názvy zvířat (dny končící pětkou), nástrojů (dny končící nulou) nebo například rostlin, minerálů nebo chemických prvků (všechny další dny). Naše sledované figury dopadly následovně:
V letním kvartále - messidor (měsíc žní), thermidor (měsíc horka, koupelí) a fructidor (měsíc plodů), tedy v období mezi 19. červnem až 16. zářím - má většina nejznámějších obilnin své zastoupení ve jménech dní těchto tří teplých měsíců. Další - laskavec, pohanka, ječmen - se objevují v prvním podzimním měsíci vendémiaire (měsíc vinobraní). Zajímavé řešení, ale bylo příliš revoluční, nevycházelo z tradice. Takže se to neuchytilo. Asi naštěstí, představte si třeba jen ten nápor na pamatováka. A co jmeniny, že?!

Obilí v CI

Klasy a snopy v korporátní identitě nejsou, kupodivu, zas tak hojné. Symbolika je opět buď zemědělská nebo náboženská. Pod zemědělskou je zahrnuto i použití naší figury na etiketách pálenek či v pivovarnickém průmyslu.

Zvláštní vysvětlení mají klasy a snopy použité v symbolice zednářské lóže č. 1283 v texaském Dallasu. Obilí je v jejich emblémech odkazem na mzdu vyplácenou ve snopech obilí, jak to dostávali starověcí zednářští mistři za krále Šalamouna. Dnes slouží tento zednářský symbol minulé doby zejména při pokládání základních kamenů a svěcení, konstituování a zasvěcení nové lóže.

Zmiňme ještě jednou radikální Francii. Fédération Nationale des Gîtes de France (Národní svaz přístřeší ve Francii) je organizace, která monitoruje a hodnotí kvalitní kempy, penziony a penziony s vlastním stravováním. Tak jako hotely mají hvězdičky, tak Gîtes de France používá systém až pěti klasů pro ty nejkvalitnější objekty.

Závěr

Neházejte flintu do žita! Prázdný klas převyšuje klasy plné (české přísloví).

Poznámky:


*0  Perfekcionisty, detailisty, akurátníky, apod. prosí autor o shovívavost a toleranci při používání termínu obilí - slovník: kulturní tráva pěstovaná pro škrobnatá zrna (např. žito, pšenice, rýže, kukuřice). V článku nebude (příliš) hleděno na rozdíly mezi o bilninami.

*1  Globální oteplování není žádné novum, dokonce ani zásadní tragedie, jak naříkají někteří alarmisté. Dnes je Grónsko silně zaledněné. Pojmenování Groenland - Zelená země - byl dobový trik Erika Rudého ( zemřel r. 1003) pro přilákání nových osadníků, ale hlubinné vrty zpod ledovce vynesly na povrch vzorky zelených rostlin, které ukazují, že v průběhu minulých tisíciletí byl ostrov bez ledu již několikrát. V letech 800-1300 n. l. panovalo v oblastech kolem fjordů jižního Grónska relativně mírné klima, o několik ° C teplejší, než je obvyklé v severním Atlantiku, rostly zde stromy a byliny a choval se dobytek. Ječmen se pěstoval jako plodina až k 70. rovnoběžce.

*A  Je případné, že Jan Antonín Lexa zbohatl za napoleonských válek dodávkami obilí pro armádu

*B  Tak je to hebrejsky: Bejt Lechem, doslova onen „dům chleba“; arabsky je Betlém Bajt Lahm, doslova „dům masa“

*J  Jakobíni tvořili klub, jehož jméno bylo samozřejmě vznešené - Společnost přátel ústavy. Později, jak se situace přiostřovala, tak se klub přejmenoval na Společnost přátel svobody a rovnosti. Čistokrevný Orwel...

*K  Kain nebyl Hebrejec (Izraelita, Žid)

*N  V Tanachu je též pojmenován jako aviv, což znamená „zralý klas“, neboť v tomto měsíci na Blízkém Východě dozrává ječmen.

*P  Svátek Pesach připomíná vyjití Izraele z egyptského otroctví. Pesach začíná 15. nisanu (viz *N)

*PMK  Má jít o předobraz těhotné Panny Marie

*S  Připomíná se den, kdy Hospodin daroval Mojžíšovi Desatero na hoře Sinaj.

*SS  V provincii Saskatchewan se pěstuje polovina světové produkce čočky. Provincie je též největším světovým vývozcem hořčičného semene

*VG  Ad POSLEDNÍ OBRAZ Zmíněný obraz, zjevně dokončený, však není, jak se tradovalo, posledním malířovým dílem. Tím je obraz „Kořeny stromů“, dnes v amsterdamském Van Gogh Museum, zjevně nedokončený. A. Bonger, švagr Thea van Gogha navíc uveřejnil informaci, že Vincent pracoval na obraze Kořeny ráno toho dne, kdy došlo k osudné střelbě.
Ad SEBEVRAŽDA Balistická expertíza amerického forenzního experta Vincenta Di Maio prokázala v roce 2014, že smrtelné střelné zranění si malíř nezpůsobil sám. Byl nešťastnou náhodou nebo úmyslně postřelen mladíky, s kterými často popíjel. Pijatika se tragicky zvrtla.
Sebevražednými pokusy si malíř prošel několikrát v psychatrické klinice Saint-Paul-de-Mausole, umístěné v bývalém románském klášteře v Saint-Rémy-de-Provence.
Mění tato fakta výtvarnou hodnotu van Goghova díla?

Původní text byl napsán v únoru roku 2024 a publikován ve Fontu č. 195/3/2024 (téma: Zemědělské farmy).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla začátkem léta téhož roku za sekání trávy, zalévání žíznivých záhonů a přípravy dřeva na zimu v krkonošském zákoutí.