J A K O   K N I H A

Hlava, stěna, deska, tabulka, svitek, kodex, kniha, eBook; co dál?


Výčet v perexu naznačuje, že může vzniknout diskuze, co máme na mysli pod pojmem „kniha“. Co do vzhledu, materiálu, techniky zpracování, jsou samozřejmě mezi zmíněnými pojmy velké rozdíly ve formě. Co mají však společné, je obsah, konzervace myšlenky s možností jejího předání, chcete-li, vektorovaná komunikace. Autor je smířen s tím, že toto vymezení, tato charakteristika bude mnohými shledána za příliš zjednodušující, ba povrchní. Následující text se bude snažit doložit, že pro styl našich procházek je to metoda ospravedlnitelná a dostačující.

Všechny svrchu zmíněné pojmy pracují s fenoménem paměti, záznamu, potažmo sdělení. Na začátku celé jmenované řady je myšlenka, její formulace, posléze její ventilování, sdílení.*S
S tím je nerozlučně spojena zaprvé řeč/hlas (o tom více pod heslem JAZYK/HLAS), a zadruhé (s výjimkou hlavy) písmo. Že se v průběhu dějin (člověka) měnila forma sdělování, komunikace myšlenek, je pak materiál pro dějiny technické civilizace, respektive dějin techniky samotné. Slovo samotné, jako myšlenka, se už tolik neměnilo.
Naše toulka se bude věnovat především té fázi zatímního vývoje zaznamenávání/komunikování, kdy předchozí formy zápisu textu dospěly do stádia, kdy je zaznamenaný text již členěn na části, kterým říkáme „stránky“, a tyto stránky jsou spojovány k sobě, takže v nich jde „listovat“. Tuto formu vytváření dokumentů nazýváme kodex, který je již přímým předchůdcem novodobé knihy gutenbergovského ražení, čili výsledkem knihtisku.



Něco z dětství písma

Mezi historiky/archeology není zcela jednota v názoru na počátky písma. Ani kde vzniklo nejstarší písmo, ani pro jaký účel. Různé zdroje řadí k nejstarším znakům, považovaných za proto-písmo, symboly na želvích krunýřích, které byly objeveny ve středovýchodní Číně (v Džia-chu, v provincii Che-nan). Jsou datovány do 7. tisíciletí př. l. a sloužily pravděpodobně k rituálním, věšteckým či pohřebním účelům.



Želví krunýř s věšteckými znaky, dynastie Šang, 2. tisíciletí př. l., CN


Další proto-písmové znaky byly nalezeny na hliněných destičkách podunajské civilizace Vinča v dnešním Rumunsku. Jsou datovány do 6. tisíciletí př. n. l.



Tzv. tabulky z Tartaria, podunajská civilizace Vinea údajni 6. tisíciletí po. l., okres Alba, RO


Do konce doby kamenné - neolitu a eneolitu umisťují archeologové/historici dosud nerozluštěné harappské písmo kultury poříčí Indu





Pečetidla/otisky pečetidel harappské kultury, 26.–20. stol. př. l.


a též tzv. tabulku z Dispilio, dřevěnou (sic!) destičku z dosud nerozluštěným písmem, nalezenou v severní Makedonii, datovanou do 6. tisíciletí př. n. l.





Dispilio


Bude zajímavé, na jakých závěrech a zda se historici shodnou; nálezy v Evropě by mohly trochu změnit pohled na historii písma.

Zatím vědecká obec je víceméně jednotná v názoru, že archeologické nálezy dokládají, že nejstarší písemné texty v našem dnešním slova smyslu se nacházejí na hliněných destičkách popsaných klínopisným písmem a pocházejí ze sumerského období, 3. tisíciletí př. l. v Mezopotámii (zhruba území dnešního Iráku, Íránu, Sýrie a Turecka). Jejich obsah se v počáteční fázi týkal účetnictví-skladování- obchodu, tedy administrativy.





Tabulka zaznamenávající distribuci piva ze skladu, Uruk, cca 3200–3000 př. l., Mezopotámie  •  Klkínopisný záznam sčítání koz a beranů, 2360 př . l., Ngirsu, dnešní IQ


Následovaly epochální texty jako Zákoník Chammurapiho a Epos o Gilgamešovi. První jmenované dílo patří mezi nejstarší dochované právní, soudní soubory zákonů; také je známo coby Kodex krále Chammurapiho. Slovo kodex v tomto případě znamená souhrn kodifikovaných právních norem, česky onen již řečený zákoník. Fyzicky je Chammurapiho kodex čedičová stéla, vysoká 2,25 m, pokrytá klínopisnými znaky; ve vrcholové části stély, která má tvar vztyčeného ukazováku, je vytesán reliéf s vyobrazením krále Chammurapiho, jak se modlí k bohu Slunce a spravedlnosti Šamašovi, který sedí napravo od Chammurapiho a symbolicky mu diktuje text zákoníku.



Celek, figurální část a detail zápisu zákoníku Chammurapiho, cca 1700 př. l., Súsy, dnešní IR


Sumerské klínopisné písemnictví bylo brzo následováno písemnou produkcí další velké starověké říše. Podél Nilu vznikající stát/státy/ pro své kulty, obchod a administrativu vyvinuly způsob zápisu, který obecně nazýváme hieroglyfy (z řeckého hieró glýfó - posvátný znak). Z hieroglyfy zapsaných textů patrně největšího věhlasu dosáhla tzv. Egyptská kniha mrtvých*P, soubor rituálních pohřebních textů v egyptštině nazvaná „Kniha vycházení do světla“. Šlo o obrazově často bohatě vybavené rukopisy psané a malované na svitcích papyru, umisťované na sarkofág s mumií, eventuelně jejich části opsané na látku byly někdy součástí mumifikačních obinadel. O důležitosti této „knihy“ pro život a kulturu civilizace podél Nilu, která celá byla zaměřena na otázky záhrobního charakteru, svědčí skutečnost, že byla čtena a doplňována po víc jak patnáct století; její používání/kopírování končí až okolo změny letopočtu.



Scéna Obřad otvírání úst, iluminace z Huneferova papyru (kopie) Knihy mrtvých  •  Bůh Anubis se šakalí hlavou vyvažuje pštrosím perem pravdy srdce písaře Hunefera na miskách vah boha Maat (harmonie, vítěze nad smrtí). Bůh Thovt, písař bohů s hlavou ibise, zapisuje výsledek vážení, ze stejného rukopisu, cca 1300 po. n. l., 19. dynastie, egyptská Nová říše. (Tato kresba je považována za nejstarší dochovaný lékařský dokument)




Ukázka zádušních textů - tzv. Textu z pyramid, předsíň pohřební komory ve Venisově pyramidě, 5. dynastie, 24. stol. po. n. l., Sakkara, Stará říše


Otázkami kolem existence po odchodu z tohoto světa a znovuzrození se ve svých textech zaobíralo vícero myslitelů. Velkého věhlasu dosáhla např. Tibetská kniha mrtvých (doslova „Vysvobození v přechodovém stavu skrze naslouchání“) základní kniha tibetského buddhismu, po delší ústí tradici zapsaná v 8. stol.





Foliant 35 z rukopisu Bardo Thödol (tibetský název knihy), Tibet


Co je v knihách?

Takže můžeme teď položit otázku: Co je v knihách? Laskavé čtenářstvo promine, že zde ve zkratce zmíním prastarý orientální příběh, který na položenou otázku odpovídá: Jistý indický vládce vlastnil knihovnu s mnoha tisíci svazky. Jak panovník stárnul, začal si uvědomovat, že není v jeho silách celou knihovnu přečíst. Pověřil tedy své rádce, aby vybrali ta nejdůležitější díla. I tento výběr byl však nad časové/životní možnosti vladaře. Pověřil zbylé rádce (ani rádci nejsou nesmrtelní), aby sepsali moudra ze všech těch knih do knihy jediné. Když bylo dílo hotovo, poslední žijící rádce ho donesl ještě stále žijícímu a ještě stále zvědavému panovníkovi. Ten, když shlédl tloušťku spisu, řekl slábnoucím hlasem: „Můj rádče, děkuji Tobě i Tvým kolegům za Vaši práci, ale již nemám sil ani na přečtení této jediné knihy. Tys ji však celou četl, tak mi řekni ve zkratce, o čem ta kniha, která shrnuje všechny knihy, o čem je?“ Rádce, také z posledních sil, odpověděl: „Můj pane! Všechny knihy světa jsou o tom, že se lidé rodí, trpí a umírají.“ A vovovo vo tom to je.*X







Detail z miniatury „Maharadža Randžít Singh se svými rádci“, 1850, Pandžáb, IN
 •  Zhruba po sto letech, otázky trvají, Nehrú a Gándhí na Všeindickém kongresu, Bombaj, 1942, IN


O písmu a knize ještě v hrubé zkratce

Vytvoření knihy vyžaduje nějaký druh obrazového nebo písmového provedení/záznamu.



Žena držící držící stylus a voskové tabulky, údajně starořecká basnířka Sapfó, detail fresky, poed 73 n. l., Pompeje, Římská říše


Starověké reliéfní obrazy a texty na skalách a stěnách paláců, chrámů a hrobek, lze za svého druhu knihy považovat, zvláště tam, kde je použito písmo, ať už jím jsou jakékoliv standardizované symboly. K těm nejstarším patří piktogramy, posléze ideogramy. Na druhé straně stojí malby/kresby, které zprostředkovávají obsah psaného textu negramotnému příjemci. Tyto obrazy jsou známé jako Biblia pauperum (Bible chudých) již ze středověkých kostelů (a některých manuskriptů). Jsou to komiksy své doby.





Kristův křest, nástěnný obraz z cyklu ze života Jana Křtitele v kostele sv. Jana Křtitele, malby dokončené 1711, Orávka, Orava, SK


Knihy a národy

Zvláštním fenoménem v dějinách je termín „lid Knihy“. Vyskytuje se v různých kulturách s odlišnými významy. Knihou v této souvislosti vždy byl/je míněn náboženský text, respektive soubor náboženských, věroučných textů monoteistického (jednobožského) pojetí. Sám sebe se za „lid Knihy“ považuje izraelský národ. Tento národ, zvaný též židovský, se stával „lidem Knihy“ v období babylónského zajetí a po něm, kdy seznámení především s Tórou*T pomáhalo k sebeidentifikaci Židů, jejich příslušnosti k bohu v jeruzalémském (byť momentálně zničeném) chrámu. Důraz, který kladlo a klade hebrejské společenství na vzdělanost, je živým pomníkem knize.



Předčítání z Tóry během chlapcova obřadu bar micva, IL


V muslimském podání má označení „lid Knihy“ trochu jiný význam. Pro vyznavače koránu jsou „lidem Knihy“ všichni věřící nemuslimských náboženství, kterým bylo „zjeveno písmo“. Rozumějí se tím především židé a křesťané, ale podle potřeby muslimské mocenské (!!) praxe jsou pod pojem „lid Knihy“ zahrnována i jiná náboženství. Jaký vztah má ta která pospolitost ke své svaté knize, případně svatým knihám, je jiná záležitost, byť jde při tom občas doslova o krk...
„Lidi knihy“ (ne „lid Knihy“!!) bylo někdy domorodé označení pro misionáře, kteří přicházeli k domorodcům s biblí v ruce.





Honosně vázané manuskripty v rukou světců, detail fresky Historie sv. Mikuláše a sv. Eldrada, 11. stol., benediktinský klášter v Novalaise, Val de Suse, Piemont, IT




Lyrický básník-minnesänger Der von Gliers se záznamem textu připomínajícím mojžíšovské desky zákona, miniatura z Velkého heildelberského sborníku písní a básní, tzv. Kodex Manesse, poč.14. stol., Curych, CH





Evangelista Lukáš a několik dalších světců s knihou, malby z cyklu deskových maleb Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže 1365–1367, hrad Karlštejn, Čechy; v karlštejnské galerii „nebeského vojska“ složeného ze světců a světic (mučedníci, biskupové, vyznavači, panovníci, panny, řeholnice, vdovy, rytíři, evangelisté, proroci, zakladatelé řádů, církevní představitelé), andělů a cherubů, s knihou, ať už zavřenou, polo či zcela otevřenou, čtou v ní či do ní píší!!




Madona s knihou, Sandro Botticelli, 1483, Florencie, IT, obraz ukazuje přítomnost knih v domech bohatších lidí té doby; kniha s verši z Izaiáše vypadá jako modlitební kniha hodinek - breviář




Sv. Mikuláš, detail ruské ikony, kol. 1500, RU




Sv. Mikuláš  •  a sv. Pavel, Jan Bedřich Kohl, pol. 18. stol., na (západním) průčelí chrámu sv. Mikuláše, Malá Strana, Praha, CZ  •  Sv. Vojtěch, Michal Jan Josef Brokof, zač. 18. stol., Karlův most, Praha, CZ


Kniha v heraldice

Otevřená kniha značí učenost a moudrost (případně cestu k ní). Zavřená kniha představuje uzavřený příběh, konec či dokonce smrt, stejně jako sfouknutá svíce či zvuk zvonu. Ve smyslu duchovní smrti se tyto tři atributy používaly/používají v obřadu exkomunikace z katolické církve. Tento výklad však se zdá být opravdu určen jen pro výjimečné případy, kterým jistě vyobcování z náboženské komunity bylo (a je). Těžko si ale lze představit, že by tomu tak bylo i v těch stovkách erbů a znaků obcí a společenství, kde je použita zavřená kniha. Tam je to pouze zavřená kniha s důrazem na slovo kniha, samozřejmě s možností, že je to sama Kniha knih, Bible (řecky ta biblía - knihy, svitky).



Štít státního znaku Dominikánské republiky, DO  •  Štít erbu arcibiskupa Donalda Bolena, Regina, Saskatchewan, CA, (meč sv. Pavla, epištola sv. Pavla Efezským 6.17: „Vezměte si také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo.“ Na knize je latinský nápis SLOVO ŽIVOTA)  •  Štít znaku kolumbijského města Córdoby, Nariño, CO, (kniha a nůž odkazují k místnímu patronovi, apoštolovi sv. Bartoloměji)  •  Sligo, komunita a centrum stejnojmenného hrabství, IE; figury znaku představují kolektivně literární a kulturní dějiny kraje - kříž odkazuje na knihu Ballymote a Lecan (pozdně středověký irský rukopis), růže k básníkovi W. B. Yeatsovi.




Perm, RU (bible na hřbetě medvěda má vyjadřovat divoké mravy původních obyvatel a jejich kultivace přijetím křesťanství)  •  Starší (r. 1900) a současný znak města Bochum, Severní Porýní-Vestfálsko, DE




Aluksne, LV; letopočet 1689 označuje rok, kdy místní německý pastor Ernst Glick dokončil první překlad Bible do lotyštiny  •  Póvoa de Santarém, Alentejo, PT, (kniha a pero odkazují k místnímu spisovateli a historikovi z 19. stol. jménem Alexandre Herculano)  •  Dunville (Terre-Neuve-et-Labrador), CA (epištoly sv. Pavla a meč, kterým byl mučedník popraven)  •  Gemunde-Maia, Porto, PT, kniha a palmové ratolesti se vztahují k místním patronům ss. Kosmovi a Damiánovi




Marondera, ZW (kukuřice-zemědělství, ozubené kolo-strojírenství, kniha-vzdělávací centrum)  •  Ibaté, stát Sao Paulo, BR  •  Kirchheim, Bas-Rhin, FR, kniha s iniciálou K a kožený nanášecí (černící) tampon odkazují k první tiskárně v Alsasku v 15. století právě v Kirchheimu  •  Mutters, Tyrolsko, AT, (symbol sv. Mikuláše, patrona místního kostela, potažmo obce




Liptovský Mikuláš, Žilina, SK (svatý biskup s berlou, knihou a třemi zlatými koulemi)  •  Liptovská Kokava, Žilina, SK (ss. Šimon a Juda, apoštolové, patroni města)  •  Oersberg, Šlesvicko-Holštýnsko, DE (kniha upomíná na zdejší zemědělskou školu, jednu z nejstarších ve Šlesvicku)
 •  Stouffvile, Quebec, CA




Rzekun, Mazowsko, PL ( lilie - P. Marie, meč a kniha - sv. Pavel, patroni obce)  •  S. Nicolau-Porto, PT (tři měšce jsou symbol sv. Mikuláše)
 •  Santarém-S. Nicolau, Alentejo, PT, (mitra, kniha a tři zlaté koule - odkaz na sv. Mikuláše)




Tapaste, CU (kniha odkazuje na zdejší univerzitu, založenou 1976)  •  Celek a detail znaku Benátek, IT (použit lev Benátské republiky, symbol evangelisty sv. Marka, nápis v knize: MÍR S TEBOU, MARKU - MŮJ EVANGELISTO)


Knihu nacházíme mezi symboly sv. Mikuláše Divotvůrce*M. Knihou, kterou sv. Mikuláš, biskup v Myře v Lykii (dnešní jižní Turecko) na zobrazeních drží (většinou zavřenou!!), je s pravděpodobností hraničící s jistotou evangeliář, obsahující texty evangelií (podle Marka, Matouše, Lukáše a Jana).*K Není divu, že sv. Mikuláš je patronem mj. právníků a studentů.
Knihu jako jeden z atributů najdeme nejen u sv. Mikuláše, ale i dalších svatých: samozřejmě evangelistů, ale i ss. Petra a Pavla, Ambrože, Lucie, kooptovaného apoštola Matěje, Norberta, Řehoře, a dalších.

Zmiňme aspoň sv. Bonifáce, apoštola Germánů a ochránce (patrona) Německa, prvního arcibiskupa mohučského. Kniha na Bonifácových zobrazeních je probodena mečem, někdy Bonifác sám drží v ruce meč s rozseklou a nabodnutou knihou. Podle legendy se měl knihou bránit při napadení (vrahem) během misie ve Frísku (sever Nizozemí).*V



Sv. Bonifác, rytina, Cornelis Bloemaert, nizozemský rytec, 17. stol., Řím


Meč a kniha, jak uvidíme dále, je hojně používanou figurou vojenských škol; že si Bonifáce Germáni/Němci vybrali za svého apoštola-patrona, může navozovat také jisté ne zrovna mírné asociace. Symbol je však (jen) symbol.

Kniha korporátní

V zemích Britského společenství národů je kniha často použita k symbolice univerzity, případně jiného školského ústavu vyššího stupně.
Kniha v logách náboženských organizací, církevních škol, náboženských denominací apod. je odkazem na Bibli, ať jako symbol smlouvy s Bohem nebo víry, Ježíšova učení nebo vzdělání a vzdělanosti obecně.



Gymnázium Alberta Einsteina, Bratislava, SK  •  Adarsh Vidyalaya Higher Secondary School, Čennaí, Tamilnádu, IN  •  Vojenská akademie generála M. R. Štefánika, Liptovský Mikuláš, SK  •  Covenant college, Bell Post Hill, Victoria, AU




Městská knihovna, Austin, Texas, US  •  Five Keys Charter School, škola pomáhající doplnit vzdělání znevýhodněným studentům (věznům, starším, apod.), 5 klíčů značí Vzdělání, Rodina, Rekreace, Zaměstnání a Společenství, San Francisco, Kalifornie, US  •  Asian Arts Publishing Group
 •  Atlantic Books, britské vydavatelství, Bloomsbury, London Borough of Camden, UK




Značka milovníků knih, autor I. Bobrov, BG  •  Logo akce estonské ambasády v Londýně 2010: „booknow2oioestonia“ (slovní hříčka ve smyslu „přijeď a poznej Estonsko“), UK/EE  •  Knižní klub, UK  •  Texaské Centrum knihy, TX, US




Kniha života, baptistická církev, CA  •  Knihy pro život, autor L. Bott, Kansas, US  •  Původní pečeť (1948) Brandeis Univerzity, financované židovskou komunitou, Waltham, Massachusetts, US  •  Česká biblická společnost, organizace vydávající překlady Bible a další náboženskou literaturu, provozuje Dům Bible v Praze-Kobylisích, CZ




Logo denverské veřejné knihovny, Denver, Colorado, US  •  Přátelé knihoven a archívů státu Texas, organizace na podporu a rozvoj zmíněných institucí, Austin, Texas, US  •  Lantern (Lucerna), akce nakladatelství Penguin v Austrálii  •  Gentlemen’s Book Club, Calgary, Alberta, CA




Pepek Námořník: Abych zesílil!, propagační leták vydavatelství Asociación Salvadorena de Agencias de Publicidad, ilustrátor E. Romero, San Salvador, SV SV  •  Gotham books (design E. Baker), součást Penguin Books, New York, NY, US  •  Americká biblická společnost  •  Grove Atlantic Press, vydavatelství, New York, NY, US




Židovská knižní rada, organizace na podporu a šíření židovské literatury v anglickém jazyce (!!), New York, NY, US  •  Logo veřejné knihovny Madison, Wisconsin, US  •  Knižní trh, Miami, Florida, US, loga dvou ročníků




Cirkevné gymnázium sv. Jána Krstitela, Trebišov, SK  •  Lid knihy, židovský knižní klub, jedna ze sekcí Židovského komunitního centra, Winnipeg, Manitoba, US  •  AbeBooks.com, (Advanced Book Exchange), e-commerce, online tržiště knih, grafik, efemer, fotografií, apod., sídlo: Victoria, British Columbia, CA (dnes to vlastní Amazon, osm národních webových mutací)  •  Obrazová část loga Presbyterní (reformované) církve Spojených států amerických, US




Studijní program na vnímání čteného, Orlando, FL, US  •  Červený cedr, knižní cena udělovaná dětskými čtenáři v Britské Kolumbii, CA  •  Revell Publishing, křesťanské vydavatelství, dnes součást Baker Publishing, Grand Rapids, Michigan, US  •  Veřejná knihovna, Saskatoon, US




Právní knihovna, San Francisco, US  •  Knihovna kongresu USA, Washington, D. C., US (autor: Sagi Haviv z Chermayeff & Geismar & Haviv, 2008)  •  Knižní klub, IT  •  Žluté stránky, telefonní seznam, CA




Univerzita Villanova, Pensylvanie, US  •  Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy, neuniverzitní soukromá vysoká škola, Bratislava, SK  •  Polytechnický institut, Worcester, MA, US  •  Policejní akademie, Košice, SK




Univerzita Yale, New Haven, Connecticut, US (hebrejský nápis v knize: úrím a tummím - světlo a pravda)  •  University of London, UK (britská federální univerzita)  •  Univerzita Oxford, UK  •  Univerzita Auckland, NZ




Univerzita Dublin, IE  •  Univerzita Liverpool, UK  •  Univerzita T. Bati, Zlín, CZ (Erudire et creare - vzdělávat a tvořit)  •  Vysoká škola práva (dnes Fakulta práva Panevropské vysoké školy), Bratislava, SK




Insignie armádního duchovního hebrejského vyznání, letectvo Spojených států amerických - USAF, US
starší verze s římskými číslicemi a novější, od roku 1981, s hebrejskými


Že může i kniha ve znaku působit problémy, ilustruje případ rebrandingu vizuální identity Trinity College Dublin v Dublinu v roce 2014.*D Političtí korektníci ve vedení zmíněné vysoké školy v rámci „iniciativy identity“ (jinak žádoucí sjednocení roztříštěné vizuální identity a nejednotného pojmenování!!!) však rozhodli změnit i čtyři století platný znak. Našeho tématu se týká především nahrazení zavřené Bible otevřenou knihou ne zcela určitelného druhu, jakousi univerzální, obecnou. Kritická odmítavá reakce odborné i laické veřejnosti posléze přiměla děkanát k revizi rozhodnutí: bible zůstala. Našince „potěší“, že v tom nejsme sami...



Znak Trinity College Dublin, nejstarší irské university, IE, stav před rokem 2014  •  návrh na změnu v r. 2014  •  současný stav  •  Pečet univerzity


Motiv knihy byl svého času součástí imidže (identity, vzhledu) Mezinárodního bienále grafického designu - Bienále Brno. Základní logo BB se jako kresba knihy dalo interpretovat. Tehdejší praxe bienální grafiky - použít na plakátu BB písmeno velké B, případně rovnou symbol knihy - dala za léta vzniknout zajímavé galerii variací na figuru knihy. Jo, kde že loňské knižní sněhy jsou..





Přehled brněnskobienálních log - béček i ostatních - v letech 1964 až 2016, Brno, CZ
(pro 28. BB 2018, ač by osmičky umožnily lecjakou variaci na verzálku B, organizátoři & kurátoři motiv „B“ nepoužili...)*BB




Jiří Hadlač, B pro výstavu Československý plakát a propagační grafika, Brno 1964  •  Logo Mezinárodního bienále grafického designu, J. Hadlač, 1966, Brno, CZ  •  Plakát pro II. Bienále Brno (knižní grafiky a ilustrace) 1966, Jan Rajlich  •  X. Bienále užité grafiky, 1982




IX. Bienále užité grafiky (ilustrace a knižní grafika), dvojplakát, Rostislav Vaněk, 1980  •  XIII. Bienále Brno 1988, Jan Solpera, CZ  •  Značka pro XXVI. Bienale Brno 2014  •  Odznáček se značkou BB 2016


Kniha velká

Motiv knihy se objevuje ve veřejném prostoru v mnohdy překvapivých souvislostech. Do knihy jako symbolu jsou schopni tvůrci napasovat opravdu hodně. Kniha, jak vidno, je velmi životný fenomén nejen k „pouhému“ čtení shluku písmenek...





„Největší kniha světa“, má 730 listů (1460 stran), každá „stránka“ má rozměry 107 na 153 cm, „stránka“ je 13 cm tlustá, jde o mramorové desky, na které byly vytesány barmským písmem buddhistické kánonické texty (Tipitaka). Každá deska má svoji vlastní „ochrannou boudičku“ - stúpu. Kuthodaw Pagoda, 1860–1869, Mandalay, MM






Bibliotheca Alexandrina, část vnějšího pláště nové budovy/komplexu alexandrijské knihovny, 2002, Alexandrie, EG. Na žulových deskách zdi jsou vyryty vzorky abeced z celého světa. Stavba je připomínkou starověké Alexandrijské knihovny zničené v roce 642 Araby.
 •  Logo knihovny




„Knihovník“, Guiseppe Arcimboldo, kolem 1560, Praha, Čechy (obraz zpodobuje pravděpodobně Wolfganga Laziuse, mj. ředitele věhlasné Kunstkammery a císařské knihovny na Pražském hradě)




Socha „Moderní knihtisk“, připomínající J. Gutenberga, jedna ze šesti soch Procházky ideí - Německo, země nápadů, vytvořila designérská agentura Scholz & Friends v Berlíně u příležitosti Mistrovství světa ve fotbale 2006 v Německu, DE  •  The Read Reader (neboli The Bookman - Muž-Kniha), Terry Allen, 2003, socha na nádvoří kampusu Techniky, Texas, US




Socha svobody (Socha svobody přinášející světlo světu), Liberty Island, New York, NY, US, autor: F. A: Bartholdi, 1886, FR  •  Detail knihy/tabulky s textem: JULY IV MDCCLXXVI (datum vyhlášení nezávislosti Spojených států)




Monumentální korán na Náměstí Kultury, Šardžá, AE


Závěr - kniha a společnost

Význam knihy pro lidskou a ještě lidštější společnost popsal kongeniálně R. Bradbury v novele „451 stupňů Fahrenheita“. Připomeneme-li si stará dobrá rčení a obraty jako „kniha-přítel člověka“, „číst v přírodě (v někom) jako v knize“, „kniha života“, pro fajnšmekry nakonec i „kniha jízd“, tak lze souhlasit s tvrzením F. R. Čecha: „Kniha je víc než cokoliv jiného, s knihou lezu do postele.“ To je dobré i grafického designéra.





Mojžíš s deskami Desatera, Rembrandt van Rijn, 1659, Amsterdam, Republika spojených nizozemských provincií






Poznámky:

 
*BB  Částečný přehled plakátů jednotlivých ročníků v dobrém rozlišení je na webu 28. ročníku Bienále Brno:
https://28.bienalebrno.org/thumbs/o-bienale-brno-2018/modules/image-7o5ook/bb_66-78-1200x1104-q75.jpg
https://28.bienalebrno.org/thumbs/o-bienale-brno-2018/modules/image-10kpcbu/bb_80-84-1200x1112-q75.jpg
https://28.bienalebrno.org/thumbs/o-bienale-brno-2018/modules/image-iruhqn/bb_86-94-1200x1098-q75.jpg
https://28.bienalebrno.org/thumbs/o-bienale-brno-2018/modules/image-im1dt6/bb_96-2000-1200x1106-q75.jpg

*D  TDC - zcela samostatná kolej Dublinské university, plným jménem Kolej Nejsvětější a Nedělitelné Trojice královny Alžběty u Dublinu, založená 1592 Alžbětou I. královnou Anglie a Irska, poslední Tudorovnou

Pro zájemce o tuto kauzu více např. na
https://brianmlucey.wordpress.com/2014/03/30/rebranding-tcd/
http://www.newstalk.com/TCD-Students-Design-Alternative-Logos
https://www.timeshighereducation.com/news/opinions-are-not-as-one-over-trinity-college-dublin-rebrand/2012727.article#


*K  Sv. Mikuláše znají i ateisté (neznabozi či přesněji bezbožci), byť si ho s knihou nespojují. Zkuste si vzpomenout, kdy jste mezi čerty a anděly viděli bělovousého muže s biskupskou mitrou a se zlatou berlou, který drží knihu?! Čest výjimkám!!

*M  Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec (po Panně Marii). Mikuláš z Myry zemřel patrně 6. prosince (podle některých historiků jde možná o fabulaci mající podložit umístění jeho svátku na tento den, aby nahradil pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu)

*P  Předchůdcem tzv. Knihy mrtvých byly tzv. Texty pyramid, rozsáhlé soubory magických formulí pro cestu podsvětím aj. Byly napsány na vnitřních stěnách pohřebních komor pyramid. Tyto texty odpovídají tehdejším náboženským představám, je z nich patrná představa, že napsané slovo má magickou moc. Tuto představu a víru ostatně vidíme dnes a denně po celém světě, no nééé??!!

*S  Připomíná-li to někomu z ctěného čtenářstva sdílení společného, latinské communio, tedy církevní výraz pro část mše, kdy se přijímá posvěcený pokrm, svaté přijímání, při kterémžto aktu vzniká společenství, které se latinsky nazývá taktéž communio, tak to není zas tolik od věci, neboť psaním a čtením textů/knih vzniká jistý duševní vztah, vazba, která svým dosahem nemá k duchovnímu rozměru zas tak daleko.

*T  Spíš by se mělo říci, že Izraelci byli v Babyloně a po návratu do Judeje s Tórou seznamováni - svými předáky, staršími, kněžími, soudci a hlavně proroky - dost pod tlakem, jinak hrozilo splynutí s okolní populací, a bylo by po vyvoleném národě.
Tóra (zákon) či jinak Pět Knih Mojžíšových je hebrejský (izraelský) posvátný spis. Talmud obsahuje Mišnu a Gemaru. Mišna je psanou sbírkou ústního zákona judaismu a Gemara je diskusí nad Mišnou a nad souvisejícími tanaitskými spisy, často odbočující k jiným tématům a podrobně vykládající Tanach (Tóra, Proroci, Spisy).

*V  Vzhledem k tomu, že misionáři přicházeli pohanská (=jinověrná) území byť jen duchovně ale přesto opanovat, dobýt, nebyla smrt christianizátorů řídkým jevem.

*X  Existuje i hláška, že knihy jsou jen pokaždé jinak poskládaných 26 (42, aj.) písmen abecedy. Z jistého pohledu - „z vonka“ - to tak „naozaj vyzerá.“






Původní text byl napsán koncem zimy 2016–2017, publikován ve Fontu č. 154/4/2017 (téma: VŠ a univerzity).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla koncem podzimu roku 2017, v mlhách, mrholení a prvními sněhy v krkonošském zákoutí.