K O L O   N E J E N   M L Ý N S K Ý

Potoulejme se okolo kola jako grafické figury i symbolu kola obecně. S kolem je spojen i pohyb. Pohyb (přemisťování) je mnohými vnímán jako synonymum změny a jako takový dokonce života.


Počátky?

Podle C. G. Junga*1 jedna mimořádně archaická představa, možná nejstarší náboženská představa vůbec, je spojena se slunečním kolem.*SK S jeho vyobrazením jako znakem se můžeme setkat již ve střední době kamenné.*2



Nejstarší známá podoba slunečního kola  •  Sluneční kolo, galský ochranný symbol*Z  •  Sluneční kolo zdvojené  •  Sluneční kolo Jungovy přednášky


Zkušenost a kontakt s pohybujícím se, zdánlivě kruhovým, životodárným, z hlediska jedince věčným jevem vedla člověka k úvahám jak duchovního, tak technického rázu. Od Jungem zmíněných představ byl pak jen krok ke konkrétním aplikacím založených na cyklickém, rotačním principu.*4



Kolo zákona/života/Buddhova učení - dharmačakra  •  Dharmačakra, zjednodušená verze  •  Tzv. Ašókovo kolo, více níže  •  Džinistický symbol s dharmačakrou, vše Indie




„Kolo od vozu“ se jmenuje i jedna čočkovitá galaxie (známá také jako Zwickyho elipsa), označovaná též ESO 350-40 v souhvězdí Sculptor (Sochař).


Doposud nejstarší známé zobrazení kola jako způsobu přepravy bylo nalezeno archeology v polských Bronocicích na keramice z období eneolitu, cca 3 500 let před n. l.





Keramický zvoncovitý pohár, Bronocice u Krakova, 3 500 l. př. l, PL
 •  Celá kresba samostatně


Sluneční kolo byl nejpoužívanější ochranný amulet u starých Keltů.



Různé varianty zmiňovaného amuletu, keltská Galie




Tzv. Taranidova kolečka, votivní dary, 50 př. l.–50 n. l., Belgie  •  Keltský bůh nebes a hromu Taranis s bleskem a kolem, 1. stol. př. l.–1. stol. po. l., Haute–Marne, Francie




Taranis, detail reliéfu na vnitřní straně tzv. kotlíku z Gundestrupu, stříbrná pozlacená rituální nádoba galského, keltského původu, 2.–1. stol. př. l., nalezeno na germánském území, Gundesdtrup, Dánsko


Do budoucna však - vedle vnímání kola jako prostředku k pohybu, k přemisťování lidí a věcí, obecněji hmoty - nebylo opuštěno, ba naopak posílilo vnímání kola, nebo chcete-li kruhu, jako „přepravníku“ myšlenky, jako symbolu s mnohavrstvým významem.*5

Kolo opatřené perutěmi také není až nápad z období rozvoje železnic v rakouské monarchii, ale najdeme ho již spojeno s nejvyšším assyrským božstvem jako okřídlené sluneční kolo boha Aššura.



Okřídlené slunce-Aššur, detail ze stély Aššurnasirpala II., 9. stol. př. l., Nimrud, Asýrie


Infiltrace sluneční motivace ve velké části symbolů, které mají kruhový tvar, je pro práci se znaky okolnost mnohdy nežádoucí, ale nutno s tím počítat. Při té příležitosti zmiňme, že jistě nikoli náhodou pověstný neidentifikovatelný létající předmět je prezentován převážně jako létající talíř, čili objekt kruhového tvaru…

Kolotání kam se podíváš

Princip rotace se zdá být v nám známém vesmíru tak obecný, že lze jen opakovat spolu s Hermem Trismegistem již mnohokrát řečené, a jistě ne naposledy: „Co je nahoře, to je i dole.“ Rotují galaxie, planety, rotují roční období, funkce, kádry, rotují bubínky v revolverech*7, rotují rotory motorů.*6. Můžeme sem zahrnout i vířivé tance sufických dervišů a jakutský národní kolový tanec „osuochaj“, tančený při slavnostech letního slunovratu.



Kroužení dervišských tanečníků v súfické lóži Galata Mevlevihane, Istanbul, Turecko
V roce 2005 byl turecký mauláwíjský (súfijský, dervišský) taneční ceremoniál zařazen na listinu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva




Osuochaj, Jakutsko


Pohyb vstoupil i do výrazu „koloběh“: takže známe k. života a smrti, vody, živin, krve, peněz, atd.

Statickou, spíše formální verzi motivu paprsčitého kola shledáváme u květin, světélkující paprsčitá kola vytváří jistý druh mikroskopických mořských živočichů.
Medicinmanská (lékařská) kola jsou kamenné struktury kruhového tvaru vytvářené ještě dnes některými původními obyvateli severoamerického kontinentu k účelům rituálním, astronomicko pozorovacím, léčebným či naučným.



Medicinmanské kolo, Wyoming, USA


Obdobně fungují prastaré meditační obrazce, jak jinak než kruhového tvaru, tvořené z barevných sypkých hmot, známé - dnes velmi módní - mandaly (v sanskrtu ostatně znamenající „kruh“ či „kolo“).



Mandala Kálačakra (kolo času), listopad 2009, Losang Samten na University of the Arts in Philadelphia, Pennsylvania, USA
proti rohům „stavby“ vidíme bílé dharmačakry, které symbolizují Buddhovo učení a jeho cestu k probuzení




Buddhistické kolo dharmy na fasádě chrámu Povýšení kříže v Irkutsku, chrám byl postaven/dostavěn roku 1760 ve stylu tzv. sibiřského baroka, RU


K pravěkým objektům našeho tvaru založeným na rotaci a cyklech patří samozřejmě i stále ne zcela rozkódovaný Stonehendge.*8



Kresebná rekonstrukce ideální podoby areálu Stonehenge, cca 2600 př. l., Anglie


Tzv. Kolo roku, které praktikují neopohané a Wiccani*9, spočívá v osmi svátcích, při nichž jednotlivá období lidského života se promítají do průběhu ročních sezón.



Kolo roku s keltskými svátky


Prvořadé, ba základní postavení zaujímá motiv kola v buddhismu, džinismu*10 a hinduismu. Kolo je nejstarším známým buddhistickým symbolem v indickém umění.*11 Ve své nejjednodušší podobě je symbolem buddhismu obecně. Kolo života - dharmačakra (nebo také Kolo učení*12) dominuje celé buddhistické duchovní soustavě; kolo (dharma) představuje zákon.



Zlatá socha Dharmačakry na lotosovém květu, střecha chrámu Džókhang, 7. stol., Lhasa, Tibet, dnes CN




Vlajka spolkového státu Sikkim s Ašókovým kolem (dhatrmačakrou z památníků krále Ašóky, IN  •  Státní znak Srílanské demokratické socialistické republiky s modrou dharmačakrou v klenotu  •  Vlajka s dharmačakrou, symbol buddhismu v Thajsku




Zlatá dharmačakra na státním znaku Státu Mongolsko, MN  •  Mezinárodní rómská vlajka, přijatá roku 1971 na prvním Mezinárodním romském sjezdu v Londýně; červená čakra odkazuje na indický původ Romů, zelený a modrý pruh symbolizují putování po zemi pod otevřenou oblohou  • Dharmačakra ve stříbrnomodrém provedení, označení buddhistických vojenských duchovních (kaplanů) v letectvu US Army, US


V podstatě stejnou myšlenku o neměnnosti koloběhu života (zrození, dospívání, stáří a smrt) a zákonitém vztahu mezi skutky a jejich následky představuje i pozdější „kolo Štěstěny“, hojně zobrazované od středověku podnes.



Štěstěna točí kolem osudu, iluminace z manuskriptu - obrazové encyklopedie Zahrada potěšení, Herrada z Landsbergu, abatyše kláštera Hora sv. Odily, 12. stol., Alsasko




Kolo Štěstěny, iluminace z manuskriptu Carmina Burana*CB (písně z Bavorska), 1230, Benediktbeuern, jižní Bavorsko
jednotlivé figury mají popisky (shora po směru hodin): regno-vládnu, regnavi-vládl jsem, sum sine regno-jsem bez vlády, regnabo-budu vládnout




Kolo Štěstěny, mozaika v podlaze katedrály Nanebevzetí Panny Marie, 13. stol., Siena, IT




Kolo osudu (Rota Fortuna) v De Casibus Virorum Illustrium (O osudech slavných mužů), Boccaccio, 1360, iluminace z francouzského manuskriptu, 1467, FR


V tarotové Velké arkáně figuruje Kolo Štěstěny na listu č. X.



Tarotova karta X - Kolo, tarotu Visconti-Sforza, podle návrhu milánských vévodů (Filippo Maria Visconti a jeho následovník Francesco Sforza) z doby kolem poloviny 15. století, IT  •  Karta z klasického tarotu z Marseilles, Jean Dodal, po 1700, FR  •  Karta X, návrhář Giovanni Vacchetta, 1. pol. 20. stol., Turín, IT


Kolo heraldické

Figura kola se vyskytuje v erbech a znacích relativně hojně. Své místo v heraldice našla kola různého původu - kolo vozové, kormidelní, mlýnské, nožové, ozubené, železniční (okřídlené), aj. Tzv. Mohučské kolo je figura, údajně podle kol běžného vozu té doby, která se objevuje na mnoha znacích měst v především oblasti působnosti mohučského arcibiskupství. Erb mohučského arcibiskupa - stříbrné kolo v červeném poli - nalézáme mezi erby sedmi kurfiřtů při volbě císaře r. 1341.



Kurfiřti volí Jindřicha VII. římským králem. Zleva (podle znaků): arcibiskupové kolínský, mohučský a trevírský, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský, král český; Codex Balduini Trevirensis (iluminovaný manuskript, který nechal zhotovit Balduin Luemburský, o římské cestě Jindřicha VII. a událostech okolo ní), 1341, Trevír


Původ figury mohučského kola není oficiálně zcela objasněn. Legenda zmiňuje řemeslnický-kolářský původ biskupa, jiné teorie pracují s křesťanskými symboly (chí-ro, kola sv. Martina). Vzhledem k tomu, že vznik erbu sahá do období raného středověku, kdy dědictví ještě po keltském slunečním kultu bylo překrýváno raně křesťanskou symbolikou, lze hledat i tímto směrem. Rozšíření mohučského kola odpovídalo významu mohučského biskupa, který byl primas Germaniae ve věcech církevních.



Znak arcibiskupa mohučského z 18. stol., malba  •  Hraniční kámen mohučského kurfiřství, Porýní-Falc, DE  •  Moderní znak současného mohučského biskupství, DE




Znak města Mohuče, 1605, pětiramenný  •  Znak Mohuče za Napoleona, 1811, osmiramenný  •  do 1992, šestiramenný  •  1992–2008  •  od 2008, DE


Zajímavou figurou je tzv. klévské kolo, osmiramenné lopatkové kolo zakončené hroty s liliemi, pojmenováno po figuře z erbu německého rodu Kleve. Obecné figuře, která zobrazuje jen část kola, tak jak to má např. rod Lažanských, se říká hezky česky (heraldicky) korbel*13.



Štít starého erbu rodu z Kleve, 15. stol., Klévské vévodství  •  Kateřina Swynford, vévodkyně z Lancasteru, 14. stol., Anglie  •  Redernové, Slezko  •  Rod Casteler, Norfolk, Anglie  •  Coulthard z Scotby, Umbrie, Anglie




Chotkové  •  Štít erbu Jana Filipa Husmanna z Namedy  •  Lažanští z Bukové  •  Koc z Dobrše, Čechy




Páni z Kadova  •  z Klimberka  •  z Onšova  •  z Rožďalovic, všichni Čechy





Indická republika  •  Italská republika  •  Kraj Tuttlingen, Bádensko-Württenbersko, DE




Liberecký kraj, CZ  •  Porýní-Falc, DE  •  Thajsko, 1782


V městské, obecní heraldice patří kolo k velmi frekventovaným figurám. Počet ramen, paprsků kola se pohybuje od čtyř výše.



Aalburg, NL  •  Bánovce nad Bebravou, SK  •  Čierná nad Tisou, Třebišov, SK  •  Žarnovica, SK




BArrie, Ontario, CA  •  Desná, Liberec, CZ  •  Kopisty, zaniklá obec, Most, CZ  •  Osnabrück, Dolní Sasko, DE




Heusden, Severní Brabant, NL  •  Liberec, CZ  •  Koloveč, Domažlice, CZ  •  Donnersberg, okres, dvě kola jsou ze znaků dvou bývalých okresů - modré Hohenfelsen z erbu Rockenhausenů, červené Bolanden z erbu Kirchheimbolandenů. „Zelená - zalesněné donnersbergské hory, slunce - slunečné pláně a význam vinohradnictví pro okres“ (sic!), Porýní-Falc, DE




Sluneční kolo se sv. Jiřím, znak obce Molsheim, FR  •  Trnava, SK  •  Kitee, FI  •  Töstamaa, EE  •  Kolo, PL




Midland, Ontario, CA  •  Kolo sv. Kateřiny:   Mühlheim am Main, Hessensko, DE  •  Gütenbach, Bádenskoo-Württenbersko, DE  •  Hora Svaté Kateřiny, Most, CZ




Znak a vlajka města Logatec do 2010, SI  •  Nový znak Logatce, od 2010, SI  •  Znak a vlajka obce Šuto Orizari, je to největší romská osada v Evropě, kde mají Romové vlastní samosprávu, školu s výukou v romštině i televizní stanici, Skopje, MK


Kola, kola mlýnská i jiná

Letmá přehlídka kol jako fyzických předmětů či aspoň zobrazení představuje docela pestrou směs variací na dané téma: kolo lopatkové, mlýnské, nožové, oběžné, okřídlené, ozubené, palečné, vodní, korečkové, vozové, železniční*14. Co se týče posledně jmenovaného, tak připomeňme, že Severní dráha císaře Ferdinanda (jako císař rakouský Ferdinand I. Dobrotivý, jako uherský a český král Ferdinand V.) použila okřídleného kola na uniformách svých zaměstnanců již v roce 1849.



Alegorie železnice, Čechy, 19. stol., Rakousko-Uhersko




Oficiální odznak pro železničáře, přidělený v r. 1914, Rakousko-Uhersko  •  Tzv. křidýlka, železničářský odznak, označení profese, většinou býval na čepici, ČSR  •  Značka Správy státních drah, ČSR




Límcové označení vojsk železničních praporů, 1918–1938, Československo  •  Límcové označení vojsk cyklistických praporů, 1918–1938, Československo  •  Odznak oddílů technické služby železničního vojska čsl. armády, 60. léta 20. stol., CZ  •  Klopový odznak automobilového vojska čsl. armády, 60. léta 20. stol., CZ




Knoflíky uniforem Českých drah z různých časových období, CZ




Označení vedoucího pevnostních staveb, Wehrmacht do 1945, Třetí říše  •  Označení Řidič-mechanik, US Army, současnost, US




Logo Dánských státních drah, DK  •  Znak města Alvesta, Kronoberg, SE




Znak dánské železničně-lodní dopravní společnosti na jídelním nádobí společnosti, výroba Rareuther, Bavorsko, DK  •  Znak společnosti na zádi přepravní lodi Barrow Sjaelland, DK




Vlajka společnosti Severní čínské železnice za japonské okupace (1938-1945), CN
 •  Odznak na čepici staršího železničního vedoucího, období Třetí říše, DE


<

Secesní plastika Okřídlené kolo nad vchodem na staré nádraží Vyšehrad, Praha, CZ  •  Okřídlené kolo, moderní plastika na průčelí nádraží, Plzeň, CZ




Alegorie železnice, kámen, 20. stol., Česká Lípa, CZ


Poměrně samostatnou kapitolou je užití kola v logách automobilek případně jednotlivých značek. Volkswagen je parádní ukázkou synteze abstraktního a stále ještě konkrétního - v logu lze disk kola přečíst velmi snadno.



Vývoj loga Volkswagen, DE




Audi, DE  •  Talbot, FR  •  Tatra, CZ  •  Toyota, JP




Silniční kontrola státu Kalifornie  •  New Jersey, Long Branch  •  státu Ohio, US


Kolo i v současnosti má silný symbolický potenciál, ačkoliv se mezi značkami příliš často nevyskytuje.



Cyklostezka, Berkshire, Anglie  •  Delmaz, lodní společnost, FR  •  Technica, veletrhy, Kolín na Rýně, DE




Venkow, dnes již zaniklé nakladatelství, CZ  •  Počítače, US  •  Mezinárodní strojírenské veletrhy, Brno, starší značka, CZ  •  Svaz mezinárodních veletrhů




Národní sdružení průmyslníků, US (NAM v současnosti - psáno v 2008 - nejvlivnější lobbystická ekonomická skupina v USA  •  Logo Mezinárodního sdružení Rotary (organizací Rotary klubů); hesly rotariánů jsou „Služba nad vlastní zájmy“ a „Nejvíce získává ten, kdo slouží nejlépe.“; logo má symbolizovat civilizaci a pohyb




Některé etapy z vývoje loga RI:   1905     1906     1910     1912    1924*RI




Lavička v jakémsi parku, instalovaná nákladem a péčí nějakého Rotary klubu




Rycroft, Alberta, CA  •  Brno Párty, společenské akce, Brno, CZ  •  Philadelphia Flyers, profi lední hokej klub, Philadelphia, Pennsylvania, US  •  Remell Inc., naftové a plynové motory, UY (historický vlastník byla Slavia Napajedla, ČSR)




Kolej sv. Kateřiny, DE  •  Kolej sv. Kateřiny, Oxford, UK  •  Siam, motorky, IT  • 




Swaraj vlajka (vlajka samostatného vládnutí) s indickým kolovratem (podle návrhu M. Gádhího z roku 1921), přijatá Indickým národním kongresem 1931, užívána do 1947 , IN •  Muzeum romské kultury, Brno, CZ  •  Vlajka Strany Samajwadi, regionální socialistická strana, stát Uttarpradéš, IN




Automobilový volant z různých značek


A ještě pár momentek letem světem na závěr:



Starobylá vodní kola v Hama na řece Orontes, Sýrie  •  Dvojice cyklistů na vyjíždce nedaleko Bílého domu, 1886, New York, US




Kolo času, údajně největší přesýpací hodiny na světě, Budapešt, 2005, HU  •  Londýnské oko alias Kolo tisíciletí, největší vyhlídkové kolo v Evropě, Londýn, UK




A přece se točí!...






Poznámky:

*1 Tavistocká 2. přednáška

*2 O významu vztahu člověka a Slunce svědčí i motiv ukřižování na kole (viz obr.) jako smírčí oběť slunečnímu bohu. Jeho ranější formu najdeme ve starořeckém mýtu o Ixíónovi, který byl za svá provinění vůči nejvyššímu bohu vpleten do hořícího neustále se otáčejícího kola.
Ixión - mýtický král řecké Thessálie, považovaný také za thessalské sluneční božstvo. Mýtus je interpretován jako vítězství invazních Řeků nad domorodými Thessálci.





Ixion připoutaný ke kolu, malba na poháru, kol. 500 př. l., Řecko (?)
 •  Ixión připoutaný hady k ohnivému kolu, malba na váze, cca 330 př. l., (Sicílie?)
 •  Ixión ne vpletený, ale ukřižovaný na kole. Malba na misce, pozdně helénistická práce, 1.–3. stol.?


 
*4  Existuje i jiné znázorňování pohybu - šipka, která vyjadřuje lineární pojímání času. Všechny známé náboženské systémy však kotví v cyklickém, opakujícím se, návratovém způsobu. Některé to vyjadřují přímo - např. buddhismus - reinkarnací, jiné např. křesťanství nepřímo - vzkříšením. I materialistická koncepce světa pracuje v podstatě s jistým koloběhem všeho. Zájemce o hlubší studium odkazuji na jednotlivé filosofické (a náboženské) školy.

*5  Pro primární spirituální konotaci a jako duchovní a náboženský symbol byly kolesové povozy zakázány ve starém Tibetu.


*6  Dnes již celosvětové sdružení organizací Rotary International začínalo v roce 1905 jako klub čtyř lidí, kteří si vybrali název Rotary, protože schůzky klubu rotovaly - konaly se týdně, pokaždé v jiné kanceláři jednoho z členů klubu.

*7  Není-li to už pleonasmus, neboť revolve=otáčet se.

*8  Může se zdát, že ne dostatečně rozlišujeme mezi statickou povahou kruhu jako abstraktním geometrickým tvarem a kinetickou podstatou, či raději funkcí kola, ale jak už bylo zmíněno, oba tvary jsou obtíženy takovým množstvím obsahů a symboliky, že se vlastně nikdy příliš nevzdálíme od tématu „pohyb“.

*9  O dianických Wiccanech viz zmínky v článku Měsíc v lunaparku kultur I, Font č. 97, 1/2008.

*10  Jedním ze dvou hlavních emblémů džinismu je ruka na dlani s kolem, které má ve středu slovo Ahinsá (nenásilí); znak je symbolem džinistického slibu dodržovat nenásilí a tak zadržet cyklus převtělování při hledání pravdy. Nejsvětějším symbolem džinismu je však levotočivá svastika (také jedna z podob slunečního kola) vyjadřující mír a dobro.

*11  Ve standardu Unicode se Dharmačakra nazývá „Wheel of Dharma“, je vyobrazena jako kolo s osmi paprsky a vypisuje se klávesovou kombinací U+2638

*12  Kolo má obyčejně osm špicí (paprsků, loukotí), které představují ušlechtilou osmerou cestu buddhismu: Správné chápání, Správný záměr, Správná mluva, Správné konání, Správná obživa, Správné snažení, Správné uvědomění, Správné soustředění.

*13  Snad pro podobnost části figury se starodávnou dřevěnou vysmolenou nádobou na pití. Je to starý název pro náboj loukoťového vozového kola, připomínající vypouklý sloupek. Od stejného tvaru pak byl soudkovitý obrys připodobněn i v oné nádobě. Kreslil se s dvěma špicemi (paprsky) a příslušnou částí obvodu kola (loukotí). Tato figura se začíná objevovat na Plzeňsku někdy od XV. století a odtud se rozšířila dále. Kromě české heraldiky se vyskytuje pouze v heraldice polské.

*14  Počátky používání okřídleného kola ve spojení s železnicí odborníci kladou do 30. let 19. stol. v Německu. V českých zemích se mělo objevit poprvé na uniformách zaměstnanců Severní dráhy císaře Ferdinanda v roce 1849. Stylizované okřídlené kolo pak najdeme podle prvorepublikové tradice i na poválečných předpisech. Ovšem pouze do roku 1952. Předpisová rada z roku 1955 již okřídlené kolo nepoužila. Ale ještě železničářský stejnokroj z roku 1991 zná knoflíky s okřídleným kolem. V „Katalogu stejnokrojových součástí Českých drah“, vydaném v roce 2003, již nefiguruje.

*CB  Ukázka z textu:

Sors immanis
et inanis,
rota tu volubilis,
status malus,
vana salus
semper dissolubilis

Přibližný překlad:
Surový a prázdný osude, ty jsi tím otáčejícím kolem, tvé stanovisko je nejisté

 
*RI  „První kresbu znaku provedl roku 1905 chicagský rotarián Montague Bear, rytec, který načtrtl obyčejné kolo od vozu s několika čarami naznačujícími prach a pohyb. Kolo mělo ilustrovat „Civilizaci, Pohyb a Službu v akci“. Většina raných klubů měla na svých publikacích a hlavičkách nějakou formu vozového kolečka. Nakonec roku 1922 bylo rozhodnuto, že všechny Rotary kluby budou používat jednoduchou kresbu jako exkluzivní symbol rotariánů. Takže současné ozubené kolo s 24 zuby a šesti paprsky bylo přijato Rotary International Association. Ozubené ozuby kolem vnější strany představují skutečnost, že je třeba pracovat. Šest paprsků představuje vnitřní směr a cestu (naší) odborné služby prostřednictvím reprezentace (našeho) členství prostřednictvím klasifikačního systému.“
(https://portal.clubrunner.ca/7134/page/history-and-meaning-rotary-wheel)

*SK  O Slunci a jeho kolové symbolice více v samostatném hesle Slunce, kapitolka Sluneční kříž, zvaný též kolový.

*Z  Stejný solární symbol se nalézá na soše Svantovíta, tzv. zbružském idolu, 9.–10. stol., Zbruch, Ukrajina





Zdroje:
- C. G. Jung, Tavistocké přednášky, Academia Praha, 1993
- P. Schreier, Z historie drah v časopise Železničář

Původní text byl napsán v roce 2008, publikován ve Fontu č. 99/3/2008 (téma čísla: logistika a transport).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na přelomu ledna a února roku 2017 v zasněženém a mrazivém krkonošském zákoutí.