Běžná řeč (a funguje to nejen v češtině) pod výraz „koule“ (kulička) zahrnuje velmi široký okruh entit, které vykazují přibližně kulovitý tvar: jsou jimi jak koule koulemi nazývané (dělová, různé herní a sportovní, věštecká, bourací, sněhová, apod.), tak třeba sféra, globus, brok, bulva, klubko, bobule, ba i bublina je za takovou považována.

S koulí má co do činění kulový kloub, kulový blesk a třeba i kulové eso, atd. Svět-universum-vesmír je plný kulových útvarů. Sluneční soustava, planetární systém, který člověk obývá, je vizuálně v hlavních místech tvořen koulemi. Fyzikální zákony (odkud jen ty se vzaly?) jakoby upřednostňovaly utváření kulových těles - maximálních objemů s minimální plochou. Geometrie rozlišuje mezi koulí (plný tvar) a sférou (povrch koule), ale pro naši procházku od takových jemností odhlédneme. Koule jako koule, že?!*M

Úvod - koule filosofická

Již antičtí myslitelé konstatovali, že svět okolo nich - svět, tak jak je vnímaný člověkem (laskavé čtenářstvo prosím vylézt na vysoký kopec s kruhovým rozhledem a popatřit kolem dokola) - je prostor, který nemůže mít jinou podobu než kulovou. Pythagorejci*L postulovali, že jsou „čtyři základní prvky: oheň, voda, země a vzduch. ...Z těch také vzniká oduševnělý svět, nadaný myslí. Má podobu koule obklopující Zemi uprostřed. Ta má rovněž kulový tvar a je na povrchu obydlená.“
Platon ve spise Timaios popisuje „geometrickou stavbu vesmíru“ takto: (Demiurgos) „Tvar mu dal vhodný…takový, který v sobě objímá všechny tvary, proto jej vykroužil v podobě koule - tak mu dal tvar ze všech nejdokonalejší a nejjednotnější, uznávaje, že pravidelné je tisíckrát krásnější než nepravidelné.“

Aristotelés ze Stageiry, žák Platonův, ve spisu O nebi, v kapitole Kulatost nebe, uvádí: „Nebe má nevyhnutelně tvar koule, neboť tento tvar je nejvhodnější pro jeho podstatu a je od přírody první.“ A zdůvodňuje to následovně: „A přímce je možné vždy něco přidat, zatímco kružnici nikdy. Je tedy zřejmé, že kružnice je něco dokonalého. A protože dokonalé je přednější než nedokonalé, i kruh bude přednější než ostatní tvary. A stejně je to i s koulí mezi tělesy. Jediná koule je obklopená jednou plochou, zatímco hranatá tělesa více plochami. A čím je kruh mezi plochami, tím je koule mezi tělesy.“*A

Rotace „nebeských sfér“ byla pro člověka svou informací o čase (poloze) tak důležitá, že se musela nějakým způsobem zapsat do vnímání člověčího druhu. Nekonečno, nedosažitelné, si lidé symbolizovali a připomínali kruhem a koulí. Oba tyto tvary jsou, jak jsme citovali výše, rovněž považováné za dokonalé.*C

Koule sdílí symbolický význam kruhu, představuje nebesa a duchovní vesmír. Dante si nebesa představoval jako soustředné povrchy koulí (sféry) se Zemí vprostřed tohoto vesmíru.

Koule rituální

Obřadní „kosmogonické“ hry středoamerických kultur s pryžovými koulemi patří sice do hesla MÍČ, ale aspoň je zde zmiňme: jednak jako činnost s kulatými/sférickými předměty, tak hlavně jako reflexi tušených cyklů, respektive cyklických pohybů okolo nás.

Simulace pohybů nebeských těles, magická manipulace s nimi prostřednictvím (zmenšených) modelů se odrazila ve většině her s koulemi, které kdy v lidských kulturách vznikly. Lze takto nahlížet na vrhání, přihazování, ťukání, srážení, cvrnkání, strkání a další způsoby posunování koulí během hry. V těch chvílích vstupujeme - ať to tak pociťujeme nebo ne - do spoluúčastenství s principem vesmíru; s jistou nadsázkou lze říci, že v té chvíli jsme (jako) bohové.

Sporty koulové

Hra/činnost s kulovitými předměty je zjevně pradávná. Od výše zmíněné doslova smrtelně vážně prováděné rituální, ceremoniální, nabývala podob méně krvavých, ne však o to méně vážně provozovaných. Ostatně dnešní kopaná je rituálem s vášněmi a společenskou závažností nemenší než takové hry v kulturách před tisíciletími. A pochopitelně, peníze v tom hrají svoji nezastupitelnou roli - V+W Civilizace: „..za kulatý zas kulatý...“

Vedle biliáru, kuželek, kulečníku, vrhu koulí, cvrnkání kuliček, bowlingu, přes všechny míčové kolektivní hry, a nakonec i vedle baseballu, golfu, kriketu, apod. (ty poslední jmenované nejsou míčky, ale doslova projektily!) musíme do kategorie činností s koulemi zařadit i sportovně-loveckou činnost/hru zvanou střelba.
Kule, kulka, brok bezpochyby splňují kriteria kulového předmětu. A pocit moci se střelnou zbraní v ruce se u mnohých blíží pocitu (boží) všemohoucnosti. :o(

Koule světovládná

Koule glóbusu je (také) jedním z modelů světa. Některé antické sochy Dia/Jupitera (nejvyššího olympského boha) drží v ruce kouli jako symbol své vlády/moci nad universem. Byl to svého druhu výraz mocenského globalismu, doslova. Zmíněné sochy jsou zřejmě vzorem pro pozdější tradici vládců prezentovat se se zlatou koulí jako jedním ze symbolů své suverenity. Jako první ji takto začali používat římští císaři na znamení své nadvlády nad „světem“.

Tato zprvu pouze koule se v období křesťanství změnila na „Globus Cruciger“ (kříž nesoucí globus) a stává se součástí korunovačních klenotů.

Část Evropy (Německo, Nizozemí, Skandinávie, střední Evropa, část Balkánu) tuto součást regálií nazývá říšským, případně královským jablkem*J; Rusko a oblast pravoslaví državou, mocí. Ostatní Evropa tuto insignii nazývá světem, glóbem (orb, orbis čili svět). V západní ikonografii symbolizuje moc a vládu nad světem (koule/sféra je symbolem univerzální vlády), kterou vykonává křesťanský panovník (kříž). Od renesance je Ježíš Kristus zpodobován s koulí nebo na kouli jako Salvator Mundi - Spasitel Světa. Jeho jednou podobou je i Pražské Jezulátko - i ono samozřejmě drží globus cruciger ve své božské ručce.

Koule šperková

K ozdobám císařských, královských a jiných potentátských korun a ostatních (korunovačních) klenotů odedávna patřily perly.

Pravidelná kulatá perla od antiky byla považována za symbol dokonalosti*P, nevinnosti, čistoty, moudrosti*B.

Perly jsou spojovány s Měsícem a ženskostí...

Byly a jsou častou ozdobou oděvu/kroje nevěsty nebo jsou nevěstou přímo nošeny jako šperk.*D

... i když je nosili a nosí i muži:

Perly rozpuštěné ve víně byly svého času také považovány za nápoj dlouhověkosti. Pro muslimy je perla obecným symbolem duchovního světa.

V čínské kultuře hořící (kulatá) perla reprezentuje vrcholné vědění, moudrost a osvícení. Toho se snaží dosáhnout drak, a tak je hořící perla nejčastěji zobrazována jako pronásledovaná nebo držená drakem. Dokonalost přisuzovaná kulatým pravidelně tvarovaným bělavým perlám evokovala ve starověku představu cesty duše k posmrtné dokonalosti. Perla byla proto především v asijských kulturách vkládána zemřelým do úst nebo do rukou, aby pomohla zesnulému na pouti v záhrobí.*E

Koule heraldická

M. Mysliveček: „Koule je znamením neochvějnosti, práce a síly, zkušené moci a vlády, ale i nestálosti. Kreslí-li se s vyšlehlými plameny, jedná se o stylizovanou kresbu granátu. Často se vyskytuje figura tří koulí, vyjadřující sféru lásky, moudrosti a přírody.“
Jako obecné figury se v heraldice objevují dělová koule, orbis cruciger, armilární sféra, zeměkoule/globus, perla a koule jako „abstraktní“ geometrický tvar, koule „an sich“, jako taková.*KK
Z rodových erbů s figurou koule zmiňme aspoň erb Medicejských, florentského patricijského rodu: ač není přesně a hodnověrně doloženo, co znamenají nebo symbolizují tvary na štítu erbu*MX, Heraldicky korektně to jsou koule, jak to znázorňuje např. erb papeže Lva XI. (z rodu Medici).

Tři zlaté koule nebo zlatá jablka jsou atributem svatého Mikuláše.*SM

Koule korporátní

Podnikatelské, spolkové apod. subjekty si kouli do své značky vesměs vybírají dle druhu své činnosti. Se symbolikou koule to nemá většinou co do činění. Takže registrujeme ponejvíce zeměkoule, koule dělové a koule různých sportovních/herních činností. Symbolikou naopak oplývají koule coby perly.

Třemi mosaznými koulemi se označovaly zastavárny.

Koule gastronomické

Nemalý věhlas získala svého času kulovitá cukrovinka spojená se jménem geniálního salzburského hudebního skladatele - W. A. Mozarta. Tyto Mozartkugeln*MK byly v 70. letech minulého století předmětem soudnímu sporu o používání značky a tvaru mezi rakouským výrobcem Mirabell a německým Reberem, podporovaným rakouskými úřady; spor se dostal i na projednávání spolkového sněmu v Bonnu a k orgánům Evropské unie v Bruselu. Výsledkem sporu bylo, že pouze fa Mirabell z Grödigu smí vyrábět celokulaté Mozartovy koule, ostatní výrobky musí být v jednom místě zploštělé, čili vlastně už žádné koule...

Koule v kulinární oblasti se objevuje vícekrát, představuje významný fenomén, ať už jako výsledek tvarování lidskou rukou nebo následek přírodně-výrobních procesů (kvašení, apod.). Ne náhodou např. ve francouzštině se koule řekne boule, stejný výraz označuje tradiční tvar francouzského běžného chleba (asi jako český kulatý bochník, pecen) a francouzsky pekař je boulanger. Knedlík je francouzsky boule de farine (koule z mouky).

K typickým pokrmům ve tvaru koule, která vzniká spojenými dlaněmi, patří italská masová koule polpetta. Podobné jídlo figuruje již ve staročínských receptech z 3. stol. př. n. l. a krajové varianty lze najít dnes po celém světě.

Polévka s játrovými knedlíčky patří k nim také. Ovocné knedlíky jsou koulemi jakbysmet, byť značně šišatými.

Koule karbanické a jiné

Velkou kariéru udělala koule jako barva v německých herních karetních sadách. Karetní barvy v Evropě se ustálily kolem roku 1500, měly symbolizovat jednotlivé společenské stavy. Koule ve formě rolničky představovala stav šlechtický.*S Rolnička se posléze transformovala v kule.

Možná ještě zářivější kariéru má za sebou vánoční koule - z původní nápodoby jablíčka zavěšovaného na vánoční stromek se v polovině 19. století v městě Lauscha (Durynsko) skleněná foukaná koule (sféra!) stala jedním z hlavních vánočních zdobných prvků.

Množství soch lvů s tlapou na kouli inspirovaných tzv. Medicejskými lvy z Florencie (viz heslo LEV) historicky završuje socha na Lvím pahorku u Waterloo.

Podle tradice lev s tlamou otevřenou směrem k Francii má tlapu položenou na dělové kouli na znamení míru, který po bitvě v Evropě (dočasně) nastal.

Mnohá turistická centra po celém světě si v posledních desetiletích nainstalovala kašny v podobě kamenné plovoucí koule (kugel fountain, kugel ball), vznášející se a otáčející se na nestlačitelné tenké vrstvě vody, která zde funguje jako ložisko.

Přesně tesané geometrické tvary impozantních rozměrů - současná největší koule je umístěna před vchodem Virginského muzea vědy v Richmondu; průměr 2,653 m; váha 29 t - mají své statické na rovné zemi spočívající předchůdce ve stovkách kamenných koulích, které zbyly v džungli či na mořském břehu v Kostarice.

Nejenom Kostarika se může chlubit kamennými koulemi. Byly už nalezeny i jinde v Jižní Americe, na Novém Zélandě, na několika místech v Evropě, atd.

Fascinaci koulemi a jejich reflexí okolního prostoru najdeme v 60. letech 20. století v díle českého sochaře Huga Demartiniho*HD.

Kulové sféry jsou technicky brilantně realizovány v čínských slonovinových koulích-hlavolamech. Tradice vyřezávání těchto mnohavrstevnatých koncentrických koulí je stará několik století, vrcholu dosáhla za císaře Čchien-lunga z dynastie Čching koncem 18. stol. Je udivující, kolik vynalézavosti, zručnosti a času člověk věnuje věcem, které jsou na hraně smyslu a pochopitelna...

Koule je lidové označení plynojemu v Praze 8 Libni; vede k němu ulice Ke Kouli. Tady zase praktik i estetik pochvalně tleskají ruku v ruce kulatému smyslu.

Motiv koule se objevuje také v domovních znameních nebo ve značkách hotelů a restaurací:

Závěr

Vruboun posvátný, uctívaný skarbeus antického Egypta ztotožňovaný se slunečním bohem Cheprerem (Vznikající sám ze sebe)*CH, koulel svou kuličku trusu ze zcela prozaických důvodů: aby zajistil své potomstvo. Pro Egypťany byl symbolem převtělení. Koule je věčná.

Poznámky:

 
*A  Celá pasáž zní:
Nebe má nevyhnutelně tvar koule, neboť tento tvar je nejvhodnější pro jeho podstatu a je od přírody první. Povězme nyní něco všeobecně o tvarech, o tom, který z nich je přednější u ploch a pevných těles. Každý plošný tvar je buď rovný, nebo zaokrouhlený. Rovnost je určena více čárami, zatímco zaokrouhlenost jen jednou. A protože v každém rodu jedno je přednější než to, čeho je mnoho, a i jednoduché je přednější před složitým, kruh bude mezi plošnými tvary na prvním místě. Kromě toho podle uvedené definice dokonalé je to, kromě čeho není možné najít nic, co by mu patřilo. A přímce je možné vždy něco přidat, zatímco kružnici nikdy. Je tedy zřejmé, že kružnice je něco dokonalého. A protože dokonalé je přednější než nedokonalé, i kruh bude přednější než ostatní tvary. A stejně je to i s koulí mezi tělesy. Jediná koule je obklopená jednou plochou, zatímco hranatá tělesa více plochami. A čím je kruh mezi plochami, tím je koule mezi tělesy.
O nebi. O vzniku a zániku. Bratislava 1985
Pythagorejci: Počátkem všeho je jednotka, z ní pak vznikla nevymezená dvojice, která je jako látka podřazena jednotce jako příčině. Z jednotky a nevymezené dvojice vznikají čísla, z čísel pak body, z bodů čáry a z čar zase plošné útvary, z plošných útvarů prostorové tvary, z nich pak vnímatelná tělesa, jimž jsou i čtyři prvky: oheň, voda, země a vzduch. Ty se mezi sebou přeměňují a zcela přecházejí jedno v druhé navzájem. Z těch také vzniká oduševnělý svět, nadaný myslí. Má podobu koule obklopující Zemi uprostřed. Ta má rovněž kulový tvar a je na povrchu obydlená. Jsou tedy i protinožci, pro které je „nahoře“ tam, kde je pro nás „dole“. Diogenés Laertský, Životy filosofů

Milan Exner http://www.milanexner.cz/clanky/o-homerovi-germanech-a-vesmiru#_ftn1
: „Koule“ je stejně jako „kruh“ ohraničený tvar. Je to ovšem tvar spekulativní: nikde v přírodě neviděl archaický člověk povrch přesné koule - pokud za jakousi „polovinu“ této plochy nechceme považovat nebeskou klenbu! Abychom byli upřímní, ani my dnes žádnou přírodní kouli nevidíme… Měsíc v úplňku je vizuální kruh, ne koule. „Koule“ jako tvar je lidským objevem, ať už to myslíme jakkoli. Motivem tvrzení řeckých kosmologů, že vesmír je koule, mohla být lidová představa "co je nahoře, je i dole", která se zpřesňovala tou měrou, jakou do řeckého vědomí pronikala geometrie; celek vesmíru se tedy skládá ze dvou polokoulí položených na sebe svými řezy, totiž ze vzduchu a země. To vidíme víceméně jasně už u Hésioda. Mějme (tedy) na paměti, že základní topografický rámec je u Hésioda dost přesně vymezen. Tuto větu můžeme přeložit do řeči vyvíjející se kosmologie tak, že kulovitost celku bytí se objevuje historicky podstatně dříve než kulovitost jeho částí. Tento vývoj bude dovršen v období mezi Parmenidem a Platónem… Ani Platón (a po něm Aristotelés) ale nebude mít k dispozici empirický důkaz, že kulovitá je celá Země (a nikoli jen její svrchek, jak tvrdil Archeláos), nemluvě o Slunci a hvězdách! Experimentálně se dá dobře modelovat „kulovitost“ Měsíce a jeho fází tím, že potmě kolem nějaké koule pohybujeme světelným zdrojem. Pro celkový tvar skutečného Měsíce u Platóna (odvrácená strana Měsíce) však platí totéž co pro Zemi u Archeláa: empirický důkaz o úplné kulovitosti Měsíce člověk v dané chvíli neměl! Koule je (tedy) lidským „objevem“. Představujeme si, že první „koule“ byla vytvořena rukodělným způsobem, např. tvarováním hlíny. U Egypťanů je Slunci přisouzen kulovitý tvar v analogii s činností posvátného brouka skarabea, který válí kuličku trusu; odtud pohybuje Sluncem po obloze brouk (v jiných variantách má koule Slunce křídla). Takovými elementárními fenomény a útvary, jako je kruh Měsíce, svislice posvátného sloupu nebo rukodělná koule, je podmíněn vznik geometrie. Idealita geometrického objektu je do nich vkládána nazírající myslí.


*B  Matouš 7:6: „Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“

*C  Koule, podle P. Cézanna je spolu s válcem a kuželem v podstatě všech viditelných věcí >> kubismus.

*D  V Asii nosí nevěsty perlové náhrdelníky jako symboly plodnosti.

*E  Ve vztahu k perlám je jistá schizofrenie. Samozřejmě je fascinující schopnost relativně tak nízké formy života vytvořit takové dokonalé tvary a v tak lidské oko okouzlujících barvách, především bílé. Na druhou stranu to z pohledu mlže není nic jiného než reakce na vniknutí cizorodého materiálu do jeho vnitřku, obrana proti zranění či prostě úklid špíny na mlží způsob.

*F  Od roku 1996 uděluje Bratrstvo Veselé Koule z Liège (Lutych, Belgie) ocenění Křišťálová koule restauratérovi, jehož recept na masové koule se nejvíc přiblížil místní lutyšské tradici.

Logo Bratrstva

 
*HD  V roce 2010 zesnulý průkopník neokonstruktivismu v českých zemích

 

Hugo Demartini v Sumrakově, 2003, foto Jiří Jiroutek

 
*CH  V Textech pyramid je dáván do souvislosti s prvotním bohem iunského Devatera Atumem jako jedna z jeho podob. V tomto smyslu je bohem - Stvořitelem a zosobněním počátku veškeré existence, která povstává sebestvořením slunečního boha, cyklicky opakovaným jeho každodenním „znovuzrozením“ na východním horizontu v podobě Slunce.

*J  Proč se v části Evropy pro původní latinský výraz Globus cruciger - Svět nesoucí kříž - v národních jazycích vžil termín jablko, není zcela jasné. Jedna z teorií poukazuje na rozkvět pěstování jabloní za Karla I. Velikého, franckého krále a prvního středověkého římského císaře (roku 800).
Jiná akcentuje skutečnost, že jabloň/jablko brzy poté, co byla znalost jejího pěstování římskými legiemi zprostředkována na sever od Alp, získala u Keltů a Germánů mystický status. Pro Kelty bylo jablko symbolem smrti a znovuzrození, u Germánů jejich bohyně Iduna hlídala zlatá jablka, která mohla zaručit nesmrtelnost.
V prvních stoletích našeho letopočtu se sice v celém rýnském údolí pěstování jabloní rozšířilo, ale stále zůstávala jablka spíš luxusním ovocem a byla považována za symbol panstva, panování.

*KK  Koule je jako prostorové těleso znázorňováno až v pozdní fázi heraldiky. Raná (klasická) fáze ve smyslu rozlišovací funkce heraldického znamení používala schématické ploché jednobarevné tvary, které takto i byly blazonovány. Interpretace v podstatě abstraktního kruhu tak může být velmi různorodá.
Jazyk a blazonovací praxe v různých částech Evropy se liší. Heraldici nejsou jednotni ohledně blazonování různých případů. O laicích ani nemluvě. Např. o erbu Harrachů se lze dočíst, že (pštrosí, někde paví) pera jsou vetknuta do koule, jablka, knoflíku, míče (sic!), apod.
Některé heraldiky řeší situaci tím, že kruh určité barvy (tinktury) má svůj vlastní blazonovací název:

 
*L  podle spisu Životy filosofů od Diogena Laertského

*M  A vynecháme míče všeho druhu, ty jsou předmětem samostatného hesla MÍČ

*MK  Původ světoznámé cukrovinky zcela ve Formanovském duchu:

Fotografie-persifláž „Pravdivý příběh Mozartkugel“, Stefan Dokoupil, 2012, AT

 
*MX  Pro možné verze vysvětlení původu erbu rodu Medici např.
https://fr.wikipedia.org/wiki/Maison_de_M%C3%A9dicis#Blasonnement

*P  Vědci nedávno potvrdili názor lovců perel, že perly s perfektní rotační symetrií jsou skutečně „vysoustružené“ - to znamená, že při růstu rotují uvnitř pouzdra, které je drží uvnitř měkkého tkáňového pláště měkkýšů. Zpráva z roku 2005, která byla uveřejněna ve francouzském Journal des Perliculteurs (Chov perel) uvádí, že perly se typicky otočí jednou za zhruba 20 dní. To by vysvětlovalo rotační symetrii - každá odchylka v rychlosti růstu kolem jedné z os je následně přenesena po celém obvodu.

*S  Rolnička, vlastně chřestítko přivazované na nohy dravců bylo symbolem lovu s dravými ptáky, což byla výsada šlechty.

*SM  Legendy mluví o zlatých jablkách a zlatých koulích, ale také o pravděpodobnějších třech měšcích s penězi, třech zlatých mincích, případně třech kusech zlata

Původní text byl napsán na jaře roku 2017, publikován ve Fontu č. 155/5/2017, téma: Bowling.

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla počátkem zimy 2017 v adventním čase v krkonošském zákoutí.