Občasné aktivity orgánů Evropské unie a zákonodárných těles některých evropských států včetně Česka, směřující k plošnému zákazu užívání některých symbolů, jmenovitě svastiky, mne přiměly, abych se přestal vyhýbat ve svých článcích kříži jak ten příslovečný čert, a podíval se na fenomén kříže trochu blíž.

Definice

Základní podoba kříže jako geometrické figury se skládá ze dvou čar k sobě kolmých a navzájem se protínajících v polovině:

Jako tvarová, grafická figura je nejzřetelnějším, nejkontrastnějším setkáním dvou čar (viz jev v dětských kresbách např. v zobrazení komínů šikmo posazených vůči svislici, ale kolmo na sklon střechy, tedy dvě čáry svírající co nejzřetelnější úhel - 90°).

Dějiny a významy

Kříž - + - je označován jako zdaleka nejstarší lidský symbol, který se nachází všude, údajně s výjimkou některých oblastí Centrální Afriky a Jižní Mezopotámie.
V předkřesťanském období, časově podstatně delším, se kříž objevuje již v neolitických rytinách v jeskyních ve významu, který lze dnes jen odhadovat*W, ale již v předkolumbovské Americe toto znamení bylo užíváno pro označení bohů počasí, čtyř směrů.

Pozdější astrologický význam této figury byla matérie, pozemský život, alchymistické čtyři základní živly. Sémiotika tohoto znamení je průsečík vertikály (znamenající dokonalé, duchovní) a horizontály (znamenající hmotnou rovinu existence).

Jak ukazují neolitické petroglyfy výše, již od počátku lidské kultury fenomén kříže a fenomén slunce spolu úzce souvisejí. Bude to níže v článku několikrát ještě připomenuto, včetně odkazu na samostatné heslo Slunce, kde jak text, tak ilustrace se předmětu tohoto článku - kříže - mnohokrát dotýkají.

Nejstarší ověřená souhlásková abeceda (abdžád) - fénická, dle konvence proto-kannánská - má jako poslední znak foném T s názvem „taw“ ve tvaru křížku podobnému latinkovému X, a s významem „značka, znak“ (více níže).

Další důležitým významem kříže, často v kruhu, bylo znamení slunce, symbol slunečního boha. V různých podobách ho najdeme ve většině starověkých kultur.

V helénistické éře, kdy to byl Apollón, kříž ztrácí obklopující kružnici a jeho spodní rameno se prodlužuje, tak, jak se sluneční bůh dotýká země. Tato verze, zdá se, představuje jedno z prvních použití tzv. latinského kříže - † - ve středomořské oblasti. Nicméně tato forma kříže se sporadicky objevovala již před dobou bronzovou, jak dosvědčují některé skalní rytiny v (severní) Evropě.

In hoc signo

Kříž jako symbol křesťanství se konstituuje víc jak dvě století po události na Golgotě popisované v evangeliích. Před třetím stoletím používali (první) křesťané znamení lyry, kotvy, loďky, oranta, muže nesoucího beránka, holubice či ryby. Případně, podle textu proroka Ezechiela (Ez 9,4–6)*E se označovali (na čele) značkou, která v semitských abdžádech, tedy i v protohebrejštině Ezechielovy doby má podobu křížku (obr. výše). Jak Féničané, tak Ezechiel však křesťanský kříž předcházejí minimálně o půl tisíciletí.

Šťastná „hodina“ pro znamení kříže přichází za římského císaře Flavia Valeria Konstantina (Konstantina I. Velikého, pro východní křesťany posléze i svatého!!). Ten v bojích o moc před bitvou u Milvijského mostu u Říma v roce 312 měl podle legendy vidění kříže nad sluncem (snad halový jev*H), doprovázeného řeckým nápisem „En toutó níka“ (latinsky In hoc signo vinces - V tomto znamení zvítězíš). Ve snu měl Konstantinovi sám Kristus zjevit, aby štíty svých vojáků označil tímto znamením.
O přesné podobě zmíněného znamení se dodnes vedou spory. Eusebios z Kaisareie, křesťanský autor chvalořeči na Konstantina, tvrdí, že dle osobního císařova svědectví šlo v dotyčném vidění o konfiguraci dvou řeckých písmen Chí a Ró, kterými začíná řecká podoba slova KRISTUS (CHRISTÓS).

Názory na podobu kříže v Konstantinově vidění se v křesťanských výtvarných dílech různí.

Figura chí-ró tvoří část římské vojenské standarty zvané „labarum“ zavedené za císaře Konstantina. Chí-Ró ve věnci na vrcholu kopí s příčným břevnem nesoucím látku s portréty Konstantina a jeho dvou synů. Labarum, římským termínem spíše tedy vexillum, tak odráželo náboženské poměry za císařovy (Konstantinovy) vlády.

Objevují se názory, že Chí-Ró je mnohem staršího původu, je spojeno s božstvem času Chronem, jehož jméno také začíná písmeny Chí-Ró. Podobnost se slunečními symboly kultur Blízkého Východu též klade otázky ohledně původu a možných souvislostí.
Historická zkušenost radí tedy považovat časovou posloupnost v případě Konstantinova vidění, vítězství, vojenských insignií a znamení Krista s velkou pravděpodobností až za dodatečnou konstrukci pro potřeby vládnoucí ideologie. Jak následující vývoj ukázal, však konstrukci velmi úspěšnou. Někdo může dodat, že něco stokrát opakováno se stává pravdou...

Pro nás v šeru dávnověku se ztrácející vznik mýtu o umírání božstva a jeho zmrtvýchvstání o pár dní později, kterýmžto mýtem se člověk vyrovnával s jevem zimního slunovratu, dal vzniknout i figuře ukřižování boha. Tím se dostáváme od fenoménu slunce k fenoménu kříže.
Ač (sluneční) emblém Chí-Ró (v kruhu) v křesťanské symbolové výzbroji nechybí (podpořen ještě řeckými písmeny alfou a omegou (ve významu počátku a konce), v praxi zjevně dominuje samotný kříž. Proč došlo k oddělení oněch dvou součástí a k preferenci samotného (pravoúhlého) kříže? Sehrála roli formální jednoduchost kříže? Některé prameny mluví o pozemskosti pravoúhlých forem a nadzemskosti kružnic; R. Koch ve své Knize znamení z roku 1955 píše o spojení představy božského (vertikála) a světského, pozemského (horizontála). Nelze opominout ani snahu křesťanské ideologie potlačit původní sluneční význam symbolu, jeho zabstraktnění. Atd.

Kříž se tedy prosadil.*M Jaká je ta jeho pravá forma? Ježíš sám dle Písma nejenom žádný symbol, emblém, nepoužíval, natož kříž. V rámci křesťanství se kříž stal tím, čím je, až poté, co byl nástrojem Spasitelova umučení, tedy jako popravčí kříž. Ani o podobě kříže, který římští vojáci použili k trestu ukřižování, není však jednota. Texty evangelií se o této - konstrukčně formální - stránce ukřižování nezmiňují.
Dokumentační nouzi a nejistotu našich znalostí ilustruje následující trochu blasfémická karikatura:

Paradoxně (nebo snad příznačně?) první historické zobrazení ukřižování na kříži s příčnými břevny známe zatím také jen z karikatury, tentokrát dobové římské:

Tradiční zpodobení - dá se hovořit o nějaké tradici??!! Tedy, procházíme-li zobrazeními ukřižování od antiky po dnešek, vidíme většinou - v případech zobrazení ukřižování Ježíše Krista skoro výhradně - použití kříže tzv. latinského, kolmé delší břevno v horní části překřížené příčným břevnem:

Historické prameny z římské doby dokládají, že k ukřižování se používalo několik typů kříže. Český výraz „kříž“ implikuje představu křížení, něco překřížit znamená položit přes sebe. Nejstarším typem popravčího „zařízení“ na ukřižování však byl pouhý kůl. V typologii křížů se označuje jako crux simplex nebo crux acuta - špičatý. Asyrská a egyptská zpodobnění ho ukazují jako kůl, na který byli odsouzenci (nebo i nevinné oběti) naráženi, nabodáváni.

Samotný kolmý kůl byl pro popravu ukřižováním používán i v římské době. Někteří historikové v poslední době tvrdí, že tímto způsobem byl popraven také Ježíš Kristus. Nové průzkumy tzv. Turínského plátna ukazují na to, že osoba do plátna zabalená zemřela s rukama vztyčenýma vzhůru nad hlavou.

Debaty historiků, jak probíhaly popravy ukřižováním, včetně technického popisu dřevěných částí používaných k zavěšení odsouzeného, odkazují na některé aspekty, které nejsou zcela v souladu s tradičním zobrazením „Ukřižovaného“. Mezi nesčetnými obrazy křížové cesty apod. marně hledám verzi, na které by Spasitel nesl jen kratší, příčnou část kříže. Rčení „nést svůj kříž“ by tedy technicky správně mělo znít „nést své příčné břevno“...

Avšak právě tak měla probíhat většina exekucí. Zafixování kolmého kůlu, trámu, je časově dost náročná operace, proto tato pevná část kříže bývala pevně nastálo zapuštěna na popravišti, většinou mimo hradby města. I další části popravy se racionalisticky uvažující římská správa snažila pojednat co nejefektivněji, takže je velmi pravděpodobné, že popravčí četa ve většině běžných případů ukřižování - a poprava Ježíše pro římskou správu takovým případem byla - prováděla svůj úkol bez zbytečných nákladů a zdržování, rutinně.
Podobu golgotského kříže, jak byla později výtvarně traktována, tedy s kolmou částí čnějící nad příčnou část, mělo, podle názoru historiků z poslední doby, ovlivnit umístění titulu, tabulky s označením provinění odsouzence, takže mohl snadno vzniknout dojem, že kolmý trám přesahuje nad příčné břevno.
Většina druhů křížů, jak bude ukázáno níže, tuto formu kopíruje. Dlužno dodat, že latinský kříž a další formy kříže s  podstatným přesahem křižujících se ramen oproti tau kříži vizuálně vyvolávají dramatičtější dojem, jistě právě pro to výrazné křížení.

Scéna Ukřižování je jedním z velkých námětů výtvarného umění a uměleckého řemesla západní civilizace všech století následujících po ustanovení nicejské formy křesťanství roku 380 císařem Theodosiem I. státním náboženstvím římské říše. Několik ukázek zpracování tématu si prohlédněte ZDE.

Kříže kruciád

Pro jejich časté použití během křížových výprav hrají kříže hlavní úlohu v heraldice. Erbovníky dokladují na čtyři stovky použitých variant. Nicméně pouze nějakých dvacet forem je použito častěji.

Před třetí křížovou výpravou mělo roku 1188 dojít k ujednání mezi účastníky této „kruciáty králů“ o rozdílných barvách křížů standart, aby šlo snadno rozlišit jednotlivé armády:

Toto dělení není však jednoznačně doloženo a přijímáno. Spíše se mluví o jednotlivých rytířských řádech. K nejmocnějším patřili templáři, johanité a němečtí rytíři.

horní řada znak:  •  Řád templářů  •  Řád johanitů  •  Řád sv. Lazara  •  Řád strážců Božího hrobu  •  Řád německých rytířů  •  Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře
dolní řada vlajka:  •  Řád templářů  •  Řád johanitů  •  Řád sv. Lazara  •  Řád strážců Božího hrobu  •  Řád německých rytířů

Mimo geometrickou povahu, není pochyb o tom, že heraldický kříž měl reprezentovat Svatý Kříž.
Se současným zkracováním štítů se měnil také tvar křížů. Postupně se deformoval do tvaru, kdy byl stejný na šířku jako na výšku.

Skandinávský kříž

Apoštolský filipský kříž je latinský kříž položený na bok. Podle legendy byl sv. Filip ukřižován v této pozici kříže. Filipský kříž se vyskytuje na 39 vlajkách států a zemí celého světa, tedy nejen skandinávských.

Dánská vlajka, Dannebrogen, s bílým filipským křížem na červeném pozadí, se začala používat ve 14. století během křížových výprav a je považována za nejstarší trvale užívanou vlajku na světě.

Některé subjekty si s distinktivností své vlajky nedělají moc velké starosti:

Jiné subjekty se zas naopak v podstatě nadužívanou figuru snaží ozvláštnit, někdy na samu hranici rozlišitelnosti detailu...

Zajímavé jsou vlajky kombinující několik druhů křížů dohromady. Z těch nejznámějších to je Union Jack - vlajka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Po vzniku samostatného irského státu vyvstala otázka, zda kříž sv. Patrika na britské vlajce znamená jen Severní Irsko nebo Irsko celé. Před skotským referendem v září 2014 se diskutovalo, jak bude vypadat Union Jack v případě výsledku referenda ANO samostatnosti Skotska.

Stranou nezůstaly ani hlasy o nároku Walesu mít svůj díl na obrazu státní vlajky.

Na podobném principu jako Union Jack jsou vytvořeny i jiné vlajky, které však nejsou tak známé...

Jiný způsob kombinace křížů - prosté položení vedle sebe - se objevuje např. na malé vlajce italského námořnictva.

Kumulaci křížů lze kombinovat mnoha způsoby.

Nová státní (národní) vlajka Gruzie z roku 2004 je sice jedním z nejčerstvějších užití kříže v křesťanském významu (a další ukázkou kumulace křížů), je to však jen obnovení starší vlajky Gruzínského království. Ta je složena ze svatojiřského kříže a čtyř menších tzv. křížů Bolnisi, které pocházejí z nejstaršího dokladu křesťanství v Gruzii z 5. století.

Z velikého množství různých druhů křížů si připomeňme ještě několik dalších křížů rytířských řádů, vesměs vzniklých v souvislosti s křížovými výpravami:

Jeruzalémský kříž

Skládá se z většího centrálního kříže berličkového a čtyř menších řeckých křížů ve čtvrtích, interpretovaných jako čtyři evangelia či čtyři světové strany, do kterých se víra šíří, respektive je šířena. Podobná interpretace je i u jiných křížů, např. křížkového.
Zlatý na stříbrném podkladu (kov na kov čili heraldicky chybně!!) je znakem Jeruzalémského království vyhlášeného první křížovou výpravou, je to památka na dobytí Svaté země. V červeném provedení je odznakem Řádu Božího hrobu, udíleného papežem.

Maltézský kříž

Někdy se mu říká kříž příslibu (že v tomto znamení zvítězí). Pochází ze starého asyrského symbolu. Původně znak rodiny Amalfi, obchodníků a provozovatelů špitálu sv. Jana v Jeruzalému v 11. stol.

Rytíři Řádu sv. Jana v Jeruzalému se označovali bílým křížem v černém poli. Černá pocházela z černého hábitu benediktinů, kteří špitál provozovali před příchodem křižáckých rytířů. Později, pro vojenské účely, se začala užívat i červená barva podkladu.
Typický osmicípý tvar, který dnes vidíme mj. na obchodní vlajce Maltské republiky*MR a jinde, a kterému se říká také kříž sv. Jana, se jako znak rytířů špitálníků, jak byli také členové řádu označováni, ustanovil až v 15. století.

Osm hrotů kříže má symbolizovat osm blahoslavení z Kázání na hoře (Mt 5,1-12).
V 15. století osm vrcholů čtyř ramen kříže (až později pojmenovaného maltézský) představovalo osm zemí respektive jazyků, z kterých pocházeli, respektive kterými mluvili Rytíři špitálnící - Auvergne, Provence, Francie, Aragonie, Kastilie (a Portugalsko), Itálie, Bavorsko, Anglie (se Skotskem a Irskem).
Osm hrotů dle středověkého výkladu symbolizovalo osm povinností rytíře: žít v pravdě, mít víru, kát se za hříchy, projevovat pokoru, milovat spravedlnost, být milosrdný, být upřímný a oddaný, vydržet pronásledování.
Řád, původně náboženský, řeholní a vojenský je dnes laický, sekulární a civilní.

Kříž Řádu Kristova

je emblémem portugalského rytířského řádu, který vznikl počátkem 14. století po zániku templářů, z nichž část do nově vzniklého řádu přešla. Propojení řádu s portugalskými králi (např. Jindřich Mořeplavec), kteří byli jeho světskými správci, přispělo k zámořským objevům a zbohatnutí portugalského království.

Lodě Kryštofa Kolumba byly na plachtách také označeny křížem. Hlavním Kolumbem proklamovaným cílem zámořských plaveb bylo šíření křesťanství, jak jinak, že. Podoba kříže na Santa Marii, Pintě a Nině, karavelách výpravy, se liší od zobrazení k zobrazení, většina jsou různé verze tlapatého kříže, jejíž jednou verzí je i kříž Řádu Kristova. Taínové, domorodci ostrova Guanahani, který Kolumbus pojmenoval San Salvador, museli mít velikou radost, když viděli připlouvat lodě s tak hezkou grafikou na plachtách...

Řád Kristův, náboženský a bojový řád, byl roku 1789 plně sekularizován, velmistrem řádu je dnes prezident republiky. Kříž Řádu Kristova je jedním z nejvyšších vyznamenání Portugalské republiky za zásluhy o stát. Kříž Řádu Kristova je také označením strojů portugalských leteckých sil.

Kříže některých dalších řádů, aj.

Kříž křížkový

Symbol celosvětové evangelizace. Centrální kříž znamená počátek časů, čtyři malé křížky pak šíření víry do všech čtyř světových stran.

Kříž keltský

zjednodušený Zjevně se jedná o spojení slunečního symbolu a kříže. Není jednota v názoru, zda jde o projev nadřazenosti ideologie křesťanské nad pohanským slunečním kultem, nebo naopak o synergický efekt, který evangelizátorům vyhovoval. Figura keltského kříže je někdy nazývána „kříž s nimbem“. V keltské křesťanské oblasti byl kombinován s latinským křížem, což dohromady tvoří tzv. vysoké kříže známé především z Irska a Británie. Jejich vesměs bohaté zdobení střídá víceméně abstraktní propletence a staro- a novozákonní výjevy. Celek znázorňuje jednotu mezi Bohem, lidstvem a Zemí.

Kříže různé

Kříž spojený s christianizací kmenů obývajících Kavkaz se nazývá křížem sv. Niny, respektive Kristýny. Tato křesťanka se dle legendy počátkem 4. století dostala do oblasti dnešní Gruzie a s křížem spleteným z révových větví obrátila královskou rodinu a celé království ke křesťanské víře. Kavkazská Ibérie, tehdy království Kartli, se stala roku 340 prvním křesťanským státem. Sv. Kristýna (Nina) je dnes patronkou Gruzie.

Podobnou legendu nalézáme v irských křesťanských počátcích: sv. Brigita, pozdější patronka Irska, měla pomocí kříže spleteného ze slámy přivést ke křesťanství svého pohanského nemocného otce na smrtelné posteli. Velmi pravděpodobně jde o překrývání předkřesťanské, keltské bohyně Brigid, bohyně uzdravování, hojnosti a plodnosti, ohně (domácího krbu) a věštců. Dodnes se na její počest slaví jeden ze čtyř hlavních keltských/irských svátků - Imbolc. Důležitou součástí svátku je očisťování a sláma je dodnes velmi vhodným prostředkem k odstraňování nečistot.
V irských domácnostech bývá umístěn kříž sv. Brigity jako ochrana před požáry a zlem vůbec.

V přebohaté kytici křesťanských křížů se podívejme ještě na kříž svatého Millána z Cogolly, pastýře, poustevníka a mnicha žijícího na přelomu 5. a 6. století v provincii La Rioja, ve Staré Kastilii.

Dotkněme se také asi nejkontroverznější verze kříže v rámci poválečné evropské kultury - kříže hákového:

Sluneční (kolový) kříž ~ Svastika

Ačkoliv existují paleolitické nálezy se symboly svastiky, její hojnější výskyt se datuje do počátků doby bronzové, kdy se objevuje současně v Malé Asii a střední Evropě. Je užívána jako symbol, dekorace, amulet či talisman.

Původní evropské pojmenování tohoto kříže bylo řecké (tetra-)gammadion a latinské crux gammata - oba výrazy vycházejí z podoby řeckého velkého písmene gama - Γ. Z evropského prostředí pochází též označení fylfot a tetraskelion, obojí znamenající čtyřnoh, což figuru vhodně popisuje. Ze sanskrtu vypůjčený název - swastika (ve smyslu příslibnost, příznivost, nadějnost) - se v Evropě, v angličtině, objevuje až v 2. pol. 19. století.

Tento kříž symbolizuje
- znamení slunce, štěstí a zdaru
- původně otáčející se kříž, jehož ramena jsou na konci zalomená, aby symbolizovala proud světla vznikající otáčením
- otáčí-li se po směru hodinových ručiček, symbolizuje mužskou energii, opačným směrem pak ženskou
- vyskytuje se u Sumerů, Hititů, Keltů, Řeků, Anglosasů, starých Slovanů, u původních amerických kultur, a v současnosti především v hinduismu, v buddhismu i džinismu.

- je spojován tu s Thorovým kladivem, tu se šlépějí Buddhy, znamením Šivy, Apolla, Jupitera ale i Krista, v pozadí všech těchto spojení je předchozí sluneční kult, jak jsme na to při našich procházkách natrefili opakovaně.

- vědci se shodují v tom, že v první třech stoletích počátků křesťanského náboženství byla svastika jedinou formou kříže užívanou v katakombách a raných bazilikách.
Tvrzení, že svastika je árijský symbol, je neprokázané. Byla nalezena v předárijských sídlištích v údolí Indu. Jistý čas byla též používána v raném křesťanství, podle všeho jako zamaskování kříže. Jak lze vidět ve starých synagogách v Kafarnau, i Židé ji umisťovali blízko svých nejsvatějších symbolů.

- v džinismu představují jeho čtyři ramena čtyři roviny existence

- v Indii je symbolem štěstí a je proto mimo jiné malován na čela dětí při různých příležitostech.

- na hrudi Buddhy se měl objevit po jeho osvícení:

- v Číně byl velmi starou podobou znamení feng - naznačoval čtyři světové strany, od roku 700 n. l. se začal používat ve smyslu deset tisíc, jako znak nekonečna:

Zvláštní verzí slunečního kříže je symbol z předslovanské převorské kultury z oblasti přibližně dnešního jižního Polska. Samotný nebo doplněný již zcela čitelnými svastikami byl nalezen na pohřebních urnách zmíněné kultury z konce doby železné.

V přírodě lze podobu svastiky nalézt jak v mikrosvětě (fraktály), tak v makrosvětě (hurikány, spirálovité galaxie). Objevuje se ve dvou hlavních formách, jako pravotočivá ve směru hodinových ručiček (tzn. s rameny doleva!) a jako levotočivá (s rameny doprava).

Skutečnost, že ramena svastiky ukazují opačným směrem než je její virtuální pohyb, bylo zdrojem mnoha nedorozumění. Případy užití levotočivé svastiky jsou častější než pravotočivé.

Pravotočivá má spíše kladnou symboliku. V této formě se nejčastěji objevuje v Tibetu, Číně a Japonsku. Neplatí to však absolutně, leckde v Asii se jako symboly štěstí a zdaru používají obě směrové orientace.

Otazníky kolem Slunečního (kolového) kříže *S

Dole je reprodukován ideogram ze svitku nalezeného v Hissarliku v dnešním Turecku, na místě předpokládané Homérovy Tróje. Má se za to, že pochází z doby okolo 2000 př. l. Podle d'Alviella jde o sluneční symbol. Stejný ornament použil J. Mánes na dvířkách pod staroměstským orlojem v Praze

Po pohybu kolem osy a po slunci, zdá se být život nejrozšířenějším a starým atributem spojeným se svastikou. Je podivuhodné, že grafické znázornění DNK - tento moderní symbol života par excellence - vykazuje svastice podobnou strukturu.

Jsou tyto významy příčinou tak velké oblíbenosti svastiky napříč časem a kulturami?

Co je za přítomností tvaru „ogee“ (tvořeného dvěma propletenými S) na setrvačníku vřetene vytvořeného Indiány z ostrova Vancouver, tak vzdáleného v prostoru i čase od stejných a stejně zdobených nástrojů nalezených Schliemannem ve vykopávkách v Tróji?

Podobné tvary se vyskytují také v balkánské (valašské, bulharské) kuchyni ve formě obřadních chlebů:

Pro mnohé možná bude překvapivá skutečnost, že svastika byla rozšířena ve viktoriánské epoše jako znamení štěstí.

Na přelomu 19. a 20. století zažívala svastika nebývalou oblíbenost. Svastiku užíval k označení svých knih např. spisovatel R. Kipling. To byl znalec Indie. A tamní rodák, takže nic neobvyklého.

V r. 1909 detroitská automobilka vyrábí vůz značky Krit s ornamentem svastiky pro štěstí na kapotě. Coca-Cola v r. 1925 rozdává reklamní přívěsek ve tvaru symbolu štěstí - svastiky. Svastika byla též znakem dobrého uhlí společnosti Swastika Fuel Company v Ratonu, v Novém Mexiku.

Kodaňský pivovar Carlsberg měl svastiku na jedné své etiketě, v bráně tohoto dánského pivovaru dodnes stojí kamenní sloni v životní velikosti nesoucí na bocích toto znamení.

Svastika je také symbolem národa Kuna, domorodých, původních obyvatel severní Panamy a Kolumbie. V roce 1925 se tamní „Indiáni“ vzbouřili, zabili panamské stráže na svém území a založili Nezávislou Republiku Tule, jejíž oranžový prapor s červenou bordurou nesl svastiku.

Motiv svastiky nacházíme i v projevech lidového umění na východě a severovýchodě Evropy:

A leckde jinde:

Stín hákového kříže

Poprvé v novodobé historii se svastika s „árijským“ významem rasové nadřazenosti objevila 25. 12. 1907 na vlajce Řádu Nových Templářů na hradě Werfenstein v Dolním Rakousku. ŘNT, v jehož čele stál Adolf Joseph Lanz von Liebenfels, byla tajná okultní společnost, v které se projevovalo výstřední partajnictví části pre-nacistického pangermánského hnutí.

Nechvalně známá Thule-Gesselschaft (Studiengruppe für germanisches Altertum - Studijní skupina pro germánský starověk), odnož již zmíněného ŘNT, založená v Německu v roce 1919 ve svém znaku použila dýku položenou na svastice v podobě zářivého slunečního kotouče. Obdobný obrazec vidíme coby schéma aztéckého kalendáře. Ale i na hinduistickém přívěsku.

Thule-Gesellschaft byla na čele celé sítě tajných společností, které měly podobné rasistické a antisemitské okultistické kořeny. Mezi členy těchto skupin byli vlivní lidé, kteří tvořili pozdější kádr NSDAP. Mezi nimi byl např. i H. Frank, advokát, budoucí generální guvernér Polska. Ten se tehdy spojil s jistou heraldicko-genealogickou společností, která při svém bádání objevila svastiku na erbu Hohenzollernů, starobylém pruském šlechtickém rodu. To bylo nadšení!

Hitler: „Vybral jsem …svastiku na jaře 1920, abych ji ustanovil jako symbol Strany (NSDAP) a přidal na prapor s historickými a věčnými barvami Německé říše - černá, bílá, rudá. Symbol evokuje rovněž sluneční kolo (sluneční kolový kříž - pozn. autora), takže je několikrát svatý - připomíná věčnost, přirozené právo, a tím i symbol boje za přežití árijské rasy.“ „V rudé barvě vidíme sociální myšlenky pohybu, v bílé národní (čistoty), v hákovém kříži poslání boje za vítězství árijských lidí.“
Povědomý tón frází, doprovázejících vysvětlování (nejen) abstraktních symbolů jak při dnešních a nejen soutěžních prezentacích návrhů symbolů. Je to snad prokletí, ty nebohé kresbičky se nemohou bránit, tak do nich nahustíme kde co...
Vlajka hnutí byla navržena Dr. Friedemanem Krohnem, zubařem ze Sternbergu, členem okultistického, „mystického“ Teutonského řádu. Krohnův návrh obsahoval ale pravotočivou svastiku, tradiční symbol zdaru, duchovního vývoje a převahy ducha nad hmotou. Hitler však trval na tom, aby byla použita levotočivá, považovaná okultisty za významově totožnou s převráceným křížem, evokací ďábla, spirituální devolucí a černou magií! Tato symbolika je nakonec příznačná i pro fenomén nacismu a jeho konec. A bývalo by stačilo tak málo, jenom pár čárek zrcadlově obrátit…
Hitler vybral svastiku pro její popularitu a byl nadšen jejím rozněcujícím vlivem na masy. Jak by mohl neuspět se znamením štěstí na své straně? Stala se jeho magickou zbraní, přidávající závan mysticismu „vzkříšení“ Germánie, kterému se domníval, že napomáhá. Celé to však, jak víme, vedlo ke zneuctění starého znamení štěstí, které je nyní na Západě vnímáno jako jeden z nejstrašnějších symbolů v dějinách!
Hákový kříž spolu s ostatními národně-socialistickými symboly byl Spojenci po roce 1945 zakázán. Jak dnes vidíme, nebylo to zvlášť účinné opatření. Ba naopak. Vytvořilo především zakázané ovoce. A obrazu prastarého kulturního znaku to nepomohlo.

Pokus o rehabilitaci

Pro rehabilitaci pozitivního významu svastiky se ustanovila společnost Přátelé svastiky. Symbolicky, jedna její centrála sídlí v Mnichově…
„Ponechat svastiku jejímu nacistickému zneužití by totiž bylo špatné zacházení s dědictvím Indiánů všech tří Amerik, lidu Tibetu, Indie, Číny. Neposloužili bychom ani dědictví Basků, Řeků, Irů, Japonců, Ašantů a dalších kultur celého světa. Ponechat nacismu výlučné privilegium na použití tohoto symbolu by byla morální zbabělost.
Dozrál čas vykoupit toto krásné a enigmatické znamení z nacistické moci. Musíme ho vrátit zpět na známé místo, které mu náleží mezi ostatními podobnými symboly v dlouhé historii lidstva.“ To čteme na jejich webových stránkách.
Tak jako symbol svastiky byl zneužitý Hitlerem, tak mnohé režimy na čele s komunistickými zneužily hvězdu na zdůraznění své ideologické pokrokovosti. Co to znamená pro normálního člověka? Patrně nikdo z nás se nezačne křižovat, aby zažehnal ďábla, když uvidí hvězdu. Hvězdu pěticípou, rudou, aby nedošlo k omylu! Ta však měla s komunismem tolik společného jako třeba trojúhelník, nebo ta nešťastná svastika - kdyby si ji jistý V. I. Uljanov nevybral z galerie starodávných symbolů.
„Jen proto, že ho v krátké době historie jedna část lidstva používala ke své xenofobní ideologii, mají být trestáni všichni Hindové?“ ptá se Ramesh Kallidai z Hindského fóra v Londýně letos v lednu. „To je jako říci: Ku-Klux-Klan používá kříže. Zakažme kříže na celém světě!“ zdůraznil Kallidai. Aktivita některých europoslanců ohledně zákazu komunistických, respektive komunistickými režimy také používaných symbolů je spíš demonstrativním apelem na soudnost při snaze řešit společenské problémy zákazy než vážně míněnou snahou užívání zmíněných symbolů opravdu zakázat. Jejich používání napříč celým spektrem ideologií zcela znemožňuje jejich jednoznačnou identifikaci a interpretaci. Jsou to jen krátkozraké účelové klacky, které hlubší pochopení souvislostí nechtějí, ba přímo vylučují. Jako příklad uveďme znak jedné současné extrémistické strany v Rusku, která se jmenuje Nacijonálnaja bolševickaja partija. Podobnost „vercajku a háknkrajce“ je děsivá. Co s tím, komu to přičíst na triko?

Nacistické koncentrační tábory nebyly označeny hákovým křížem, ale slovy ARBEIT MACHT FREI, brigadýrky SS-manů nesly odznak umrlčí lebky s hnáty. Kombinace červeného a bílého podkladu a černé kresby je neodmyslitelně spojena s ideologií nacismu. Zahrne eurounijní komisař pro spravedlnost Franco Frattini do zákazu nacistických symbolů heslo PRÁCE OSVOBOZUJE a zmíněnou kombinaci barev? Jsem si jist, že ne. Jak bychom měli pak rozumět následujícímu?:

„Smlouva o Ústavě pro Evropu
Část II
Hlava II
ČLÁNEK II-71
Svoboda projevu a informací
1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice.
2. Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektována.“
str.72

NEZAKAZOVAT, naopak připomínat a vysvětlovat

S růstem migrace a globalizace vůbec je nezbytná především tolerance a respekt k různému pojímání obecných ikon a vizuálních projevů.
Debata okolo křížů může grafické designéry jen potěšit, neboť to ukazuje na důležitost jejich práce. Význam a role vizuální komunikace v životě společnosti je kauzou svastiky ilustrována nezpochybnitelným způsobem.

Původní text tohoto článku byl napsán v roce 2005. Dnes, po devíti letech, je situace, bohužel stále stejná. Svastika patří v Evropě k zakázaným symbolům. Takže oficiální místa v této otázce dávají stále přednost tmě před sluncem. Bohužel.

A, samozřejmě, stejně ideologicky založená hnutí nemusí mít stejnou symboliku...např.:

Gymnastický kříž

Na počátku 19. století Friedrich Ludwig Jahn - tzv. otec německého tělocviku, zpopularizoval heslo „Frisch, Fromm, Fröhlich, Frei“ (vytrvalý, zbožný, veselý, svobodný), neboli FFFF, které se poté zformovalo do tzv. gymnastického kříže.

Užití heraldické

Kříž existuje v graficky mnohotvárnějším počtu než hvězda, jeho užití na emblémech (států a společností) je však méně početnější. A to přesto, že jeho symbolika je také hvězdná, vždyť je to zobrazení Slunce nebo kosmického procesu obecně.

V zemích s převažující křesťanskou populací (resp. historií, kulturou) je dnes interpretace jednoduchého kříže ať již řeckého, rovnoramenného - +, nebo latinského, s delším dolním ramenem † spojena s osobou Ježíše Krista.(viz též výše)

Která z křesťanských denominací je ta oprávněná mluvit jménem Ježíše Krista, si netroufám posuzovat. Podívejme se aspoň na jeden emblém římskokatolický: papežský kříž a znak Svatého stolce (Svaté stolice...). Tři příčná břevna papežského kříže značí trojí úlohu papežského úřadu - učitelskou, kněžskou a pastýřskou. Opakují tak figuru papežské tiáry, která od začátku 14. století nese tři královské koruny symbolizující církev trpící, bojující a vítěznou.
Znak papežského úřadu - Svatého stolce - vypadá jako jedna z variací na figuru „čím víc proužků tím víc adidas“ - v tomto případě se jedná o počet křížů. Hlavní kříž je tvořen ondřejsky zkříženými svatopetrskými klíči; zuby klíčů mají vnitřní tvar berličkového kříže; stuhy tiáry zdobí tři (latinské?) kříže každou; tiára sama vrcholí obdobným křížem. Summa sumarum deset křížů. Že by odkaz na Desatero?

Ukázkou skloubení křesťanských a domorodých tradic je vlajka nedávno (1999) ustanovené separátní části Severozápadních teritorií v Kanadě - Nanavut. Figura ve tvaru latinského kříže je tzv. inuksuk, domorodými Inuity stavěná skupina kamenů, označující posvátné nebo významné, důležité místo. Parádní diplomatický vizuálně-komunikační kousek! Jestli to tak cítí i roduvěrní eskymáčtí šamani i ostatní domorodci, jest otázka...

Jižní kříž

Kříž má i svou astronomickou podobu - souhvězdí Crux. Česky nazývané Jižní kříž, protože jde o hvězdné seskupení pro precesi dnes spojené s hvězdnou oblohou jižní polokoule.

Souhvězdí je součástí státní heraldiky několika subjektů na jih od rovníku.

Zajímavé je figurování Jižního kříže v brazilských reáliích, najmě na oficiálních platidlech. Ve spojitosti se souhvězdím Crux (Jižní kříž) připomeňme, že brazilská měna se po několik desetiletí 20. století jmenovala „cruzeiro“ - v brazilské portugalštině Jižní kříž - a toto souhvězdí, které je součástí brazilské státní symboliky, bylo použito samostatně i na mincích a to i po změně názvu měny na reál.

Užití korporátní

Zelený kříž je používán subjekty s rozdílným zaměřením, od bezpečnosti v dopravě, přes prevenci v lékařství, cannabis terapy, sportovní kluby po enviromentální hnutí, aj.:

Další užití kříže

Představuje mj. písmový znak (X - římská desítka); matematický symbol např. ×, +; aj.

Závěr

Fenomén kříže je, jak jsme se pokusili výše naznačit, hravý a dravý. Takže snad jen požehnání křížem do dalších křížků..., ať je jen znakem dobrého bytí!

Poznámky:

 
*CK  Situace kolem emblému Mezinárodního červeného kříže nebo běžně zkráceně Červeného kříže vyhlášeného První z Ženevských úmluv roku 1864 ve švýcarské Ženevě není zcela jasná. Respektive kolem emblémů všech organizací věnujících se poskytování humanitární pomoci a lékařské péče. Postupem času se totiž ustavilo několikero takovýchto organizací podle náboženské odlišnosti a tomu odpovídaly i odlišné emblémy. Otevřené problémy nastaly, když Osmanská říše, respektive turecké organizace začly mít výhrady k emblému Červeného kříže jako křesťanskému symbolu. Ačkoliv pro to nejsou žádné přímé, konkrétní důkazy, či doklady, mělo se za to, že znak ČK coby „negativ“ vlajky Švýcarské konfederace vznikl výraz uznání zakladateských aktivit země a jako přihlášení se k idei neutrality. Do revidovaných znění Ženevských konvencí bylo proto tedy výslovně formulováno, že červený kříž není symbolem křsťanským, ale že vychází z vlajky Švýcarska. A aby „bylo jasno“, tak bylo prohlášeno, že půlměsíc také není symbolem islámským, neboť korán jakoukoliv idolatrii zakazuje. Což ostatně judaisticko-křesťanské Desatero také. Takže stejně už vznikly dva symboly pro jednu situaci. Ovšem - i jiní jsou citliví na některé symboly, a tak vzniká Červený lev a slunce pro iránské humanitární pracovníky, a Červená hvězda Davidova pro hebrejské/izraelské. To už bylo pro činovníky příliš. Lva se sluncem chvíli tolerovali, až jeho používání vyšumělo. A co se týče Magen David Adom, tak ji nikdy mezinárodně neuznali, na což jsou ostatně Židé již zvyklí, takže po padesáti letech marné snahy navrhli nábožensky neutrální symbol - červený diamant. Ten byl roku 2005 oficiálně uznán jako třetí znak zdravotnických humanitarních organizací. Aby všechny tři emblémy měly v anglické verzi zkratku RC - red cross, red crescent - tak izraelský symbol se nazývá Red Crystal.

Červený krystal (diamant), vlajka

 
*DD  Negativem této vlajky je dánská státní smuteční vlajka z 18. století:

A další podobné.

Standarta Vévodství bretaňského, 9.–16. stol.  •  Cornwall, Anglie

 
*E  Podle Českého studijního překladu Bible: 
>>4. Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma. Označíš značkou na čelech ty muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi těmi ohavnostmi, které se uprostřed něho páchají.
5. A oněm řekl, jak jsem slyšel: Procházejte městem za ním a pobíjejte; vaše oko ať se neslituje, nemějte soucit.
6. Starce, mládence a pannu i malé dítě a ženy zabíjejte až do úplného vyhubení, ale žádnému člověku, na kterém je ta značka, nepřistupujte.<<
Poznámka v ČSPB:   Značka se hebrejsky řekne „tav“, což je současně označení posledního písmene hebrejské abecedy, které se v Ezechielových dobách psalo jako křížek - X.
Pro inkriminované místo textu - značka - používá Vulgata (latinský překlad Bible) výraz signa thau, čili již skoro řecké tau pro T.
Jako znak božského vyvolení používají kříž tau členové Řádu sv. Františka jako svůj symbol.

 
*H  Podle některých meteorologů měl Konstantin se svými vojáky vidět tento jev - sluneční halo.

 
*M  Při představě pozdějších „evangelizačních“ praktik nelze se nezamyslet nad podobností křesťanského, latinského, kříže a meče. A také islámského půlměsíce a zakřivené turecké šavle...

Tzv. Obětní kříž, vztyčený na válečných hřbitovech vojáků padlých v I. světové válce; kříž vždy nese na přední straně meč obrácený hrotem dolů;
rezervní hřbitov Ypres, Belgie

 
*MR

Obchodní vlajka Maltské republiky

 
  Maltská republika ve znaku i na státní vlajce kříž má, ne však maltézský, ale kříž sv. Jiří, což je vyznamenání, které se ostrovu dostalo za hrdinnou obranu ve II. světové válce proti hitlerovskému Německu a fašistické Itálii. Vyznamenání Maltě, ještě jako součásti impéria, udělil Jiří VI., britský panovník, roku 1942. Od roku 1964 je Malta samostatná a republikánská.

Jiřího kříž  •  Státní znak a vlajka Maltské republiky

 
*NBP  Národní bolševická strana byla zakázána v roce 2007. Její leader vytvořil novou stranu Drugaja Rossija (Jiné Rusko). Strana pro malý počet příznivců nebyla oficiálně zaregistrována.

Vlajka Jiného Ruska

 
Mouvement Ouvrier Social-National Breton (Bretaňské dělnické sociálně národní hnutí) založené r. 1941, separatistické, fašizující; kombinuje starý bretaňský symbol - hranostají ocásek - a německou nacistickou barvu a kompozici. Co s tím? Zakazuje někdo používání figury ocásku hranostaje??

Vlajka bretaňského soc-nár minihnutí, FR

 
*S  O slunečním kolu, slunečním kříži apod. také v kapitole Slunce

*W  Celkem osobitý výklad vzniku znaku kříže nabízí česká Wikipedie, heslo Kříž:
>>Počátek tohoto posvátného a světového symbolu nacházíme v nářadí k rozněcování ohně. Není divu, neboť jeho vzplanutí „z ničeho“ bylo pro prehistorické lidi neznalé ničeho z dnešních věd věcí posvátnou a sám oheň byl odpradávna jedna z nejblahodárnějších věcí: řešil lidské smečce otázku přežití, takže se samo ohniště s udržovaným ohněm stalo přirozeně místem posvátným - jejich oltářem. Zde při společném jídle praktikovali své první náboženské představy, svůj díl potravy dostával samozřejmě oheň.
Nářadí k rozdělávání ohně bylo dřevěné a skládalo se ze dvou částí:
1. Pramanta (česky nebozez, řecky trypanon, latinsky tereba). Měla tvar našeho písmene T.: Vrtěním (třením) v jamce kříže (2. části) se zažehl oheň.
2. Kříž ze dvou dřívek, v jejichž křížení byla výše zmíněná jamka („matka“, „matice“). Jamka byla považována za sídlo Maji, bohyně tvůrčí síly. Jejím synem byl Agni (odtud „oheň“). Ten měl dva otce. Tvasti (odtud „svastika“) byl jeho otcem pozemským a byl tesařem - tvůrcem nářadí. Savitri byl jeho otcem nebeským. Zde ještě dodejme, že od názvu pramanty odvozeno jméno Prometheus, který dle bájí ukradl bohům oheň.<<

 
Zdroje: mj. http://dollmusem.blogspot.cz/

Původní text byl napsán v roce 2005, publikován ve Fontu č. 80/2/2005 (bez vztahu k tématu čísla).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v neklidném podzimu roku 2014, v míru krkonošského zákoutí.