Komplikovaný systém státní správy mnohému připadá jako nepřehledné bludiště. Ačkoliv by to měl být maximálně labyrint. Podívejme se trochu na ten fenomén.

Klasická terminologie rozlišuje mezi labyrintem a bludištěm. Posledně jmenované je spletí mnoha cest s často slepými odbočkami, v nichž lze nejen doslova bloudit, ale i zabloudit, ztratit se, nenalézt cestu ven. Oproti tomu prvně zmíněný termín představuje stavbu/systém, kterým vede sice složitá, ale pouze jedna cesta (k cíli ve středu soustavy a zpět). Proto mnohé obrazce prezentované jako labyrint jsou více či méně jasné/složité spirály.

Pravěký labyrint

Za labyrintovou spirálu je považována rytina na kousku mamutí kosti/lopatky pocházející z nálezu v paleolitickém hrobu u sibiřské řeky Angary (lokalita Mal'ta-Buret ). Nález byl datován do období mladšího paleolitu, minimálně 10 000 BP (8000 př. l.).

Trojité spirály zdobící kámen u vstupu do mohyly v Newgrange v Irsku, ze 4. tisíciletí př. l. nejpravděpodobněji odkazují k vzájemnému vztahu mezi narozením, smrtí a znovuzrozením, i když trojspirála-triskel může být považována za symbol všeho, co přichází ve trojici, dovozují historici.

Je pravděpodobné, že od počátku existence umělých, člověkem stvořených labyrintů, které byly zřejmě ovlivněny zkušeností pravěkého člověka z obývání spletitých jeskynních komplexů, byla i snaha chránit se před „zlými silami“, které podle představ (a zkušeností?) člověka (od doby kamenné) se pohybují hlavně po přímkách. Křivolaké labyrinty měly fungovat jako jakési lapače oněch temných sil či pasti na ně. Nebo jim aspoň měly ztěžovat vniknutí do úkrytů člověka.

Starověký labyrint

Labyrinty nalézáme na skalních rytinách v západoindickém státě Goa z 3. tisíciletí př. l.

Chrám vybudovaný za faraóna Amenemheta III. z počátku Střední říše (12. dynastie, 18. stol. př. l.) v pyramidovém komplexu Medinet-al-Fajjúm, byl archetypem staveb se spletí početných místností, mělo jich tam být na tři tisíce. Tento systém se stal cílem sám o sobě: bezpečnost v množství. Podle Plinia byl tento egyptský chrám inspirací pozdějším mínojským stavbám na Krétě.

Jedno z nejstarších zobrazení „klasického“ labyrintu v evropském/středomořském okruhu je vidět na hliněné destičce nalezené v rozvalinách mykénského paláce v Pylosu, zničeného ohněm cca 1200 př. l. Nejsou důkazy, které by spojovaly tuto kresbu labyrintu a legendu o Théseovi*1 v tak rané době.

S mínojskou civilizací jsou spojeny labyrinty na Krétě. Ať již skutečná historie (okolo) členitého a rozlehlého knósského paláce byla jakákoliv, pověst o obludě uprostřed složitého komplexu, její přemožení odvážnou sílou (Théseus) a taktéž odvážnou inteligencí (Ariadna*2) vytvořila symboliku, která přetrvala a formovala staletí, ba tisíciletí. Stala se také obrazem obecně lidské (tragické či absurdní, vnitřně rozporné) situace, kdy si člověk klade otázky, odkud jde, kde je a kam míří, a labyrint, respektive pohyb labyrintem mu na ně umožňuje nalézat odpovědi. Labyrint tak může být i metafora smyslu života: vzlétnutí všeuměla a legendárního stavitele labyrintu Daidala a jeho syna Ikara může symbolizovat povznášení ducha k poznání a duše ke spiritualitě.

Jako iniciační cesta se labyrint objevuje ve většině kultur, lze mluvit o univerzálním archetypu. Od nepaměti je s labyrintem spojen tanec: „Po úniku z Kréty, Théseus přijel na ostrov Délos, kde vynalezl tanec v kruzích, do kolečka - kombinaci pohybů střídavých a okružných - okolo Apollónova oltáře. Tento tanec evokoval Ariadninu nit, zákruty labyrintu. Tanec se provozoval mnohá léta na Délosu a v Athénách. Nazýval se „geranos“ neboli tanec jeřábů, snad jako pozůstatek archaických tanců v labyrintu provozovaných bohy Ariadnou a Dionýzem (jejich kněžkami a kněžími), dvěma archaickými božstvy, která představovala Přírodu divokou a nespoutanou. Vskutku, krétský labyrint, jako schéma, než se stal místem střetu Thésea a Mínotaura, byl prostorem pro tanec, tak jak to vypráví Homér v Illiadě. Tanec Ariadny a Dionýza v nitru labyrintu symbolizuje boj o život a nesmrtelnost. Během tance se život a smrt prolnou a spletou šachovnici existence. Tancem v labyrintu se vydáváme za dosažením nesmrtelnosti.“ Brigitte et Philippe Guitton, Les voies de l'immortalité dans la Grèce antique, Paris, Ancrages,? 2014, 190 p., p. 31

Římský labyrint

Labyrint, původně čtverec, rozdělený na čtyři kvadranty kolem středu, později se skládá ze soustředných kruhů, se stejným dělení prostoru na čtvrtiny okolo středu bludiště. Vyvinutý byl asi v 2. stol. př. l., objevuje se všude v Evropě a v severní Africe, kde se usadili Římané.

Počet soustředných okruhů kolísá od pěti po dvanáct. Vzniklo množství interpretací takového či jiného počtu - od počtu ve starověku známých planet (sedm), po počet legendárních egyptských králů (tucet).

Labyrint kombinuje symboly spirály, kříže a kruhu v jeden život podporující formát znamenající znovuzrození, jistotu a mír.

Středověký labyrint

vznikl v 9.-10. stol. a rozšířil se do celé Evropy. Plná čtvrtina středověkých katedrál obsahovala procházkový labyrint pro povzbuzení modlitební kontemplace. Křesťanská interpretace labyrintu i jeho symbolika byla odlišná od antické. Nyní šlo o cestu ke spáse, k bohu, který byl v centru všeho. Ve středověku procházení labyrintem katedrály mohlo nahradit kajícnou pouť do vzdálených poutních center. Ve 13. století se obrovské labyrinty nacházely na podlaze mnohých francouzských katedrál, např. v Remeši nebo v Amiensu.

Koncem středověku je labyrint církví označen za synonymum zla: je prokletým místem chlípnosti, hříchu, zkázy a bloudění, za pohanské dědictví a projev ďábla. Křesťanská církev nařídila po tridentském koncilu labyrinty z chrámů odstranit. Roku 1538 pařížský soudní dvůr zakázal vytvářet labyrinty. Z remešské katedrály byl dlažbový labyrint odstraněn roku 1779 pod záminkou, že kanovníci jsou během obřadů rušeni dětmi, které si v labyrintu hrají. V Chartres se prý zachoval jen proto, že tu kanovníci neměli peníze na novou podlahu. Bronzový středový reliéf chartreského labyrintu s Ariadnou, Théseem a Mínotaurem byl odmontován a roztaven pro zbrojní účely (kanóny, náboje) během francouzské revoluce po 1789.

Zajímavé vysvětlení bylo navrhnuto pro počet kamenů, které tvoří labyrint katedrály v Chartres: 270. Mělo to odkazovat na počet dnů těhotenství a dávalo to labyrintu symboliku místa nového zrodu.

Současný labyrint- Labyrint for ever

Jaký je vztah současné církve k labyrintům? Novodobý zájem o labyrint se rozvinul koncem 20. století. Moderní labyrinty mají často nezvyklý tvar, ale smysl stále zjevně „labyrintový“. Někteří burzovní makléři z Wall Streetu chodí pravidelně relaxovat do labyrintu postaveného v New Yorku u chrámu Sv. Trojice (Trinity Church).

Labyrinty se v USA používají i pro pacienty trpící AIDS a rakovinou. Soustředěná procházka labyrintem prý snižuje úzkost a ruší negativní myšlenky.

Světový den labyrintu

je iniciativa Labyrintové společnosti (sídlem v New Yorku, USA) aby se v určitý den lidé celého světa prošli labyrintem. Je slaven první sobotu v květnu.
The Labyrinth Society, je mezinárodní organizace, jejímž posláním je podpora všech, kteří vytváří, udržují a požívají labyrinty. Je organizátorkou Světového dne labyrintů http://labyrinthsociety.org/
http://labyrinthlocator.com/home)

Labyrint irský

Labyrintové logo Irska je amalgámem/směsí irských křesťanských a předkřesťanských symbolů - jetelového trojlístku a trojité spirály. Jetelový lístek je symbolem Irska a známý tím, že ho měl používal svatý Patrik při vysvětlování mystéria Svaté trojice boží - Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. V předkřesťanském období byl jetel posvátnou rostlinou druidů a byl spojován s Trojitou bohyní (Pannou, Matkou, Stařenou) a se znovuzrozením jara. Zajímavé je, že arabsky se trojlístek řekne šamrak (anglicky je to shamrock) a byl posvátnou rostlinou v Iránu a emblémem perských triád-trojic. Trojspirála v logu irského labyrintu je dvojitá spirála, kterou lze procházet jako labyrintem. Souvisí samozřejmě z výše zmíněným fenoménem Newgrange.

Trojice-triáda, jako symbol může představovat cokoliv, co se projevuje trojitě nebo ve trojici: symbol jednoty těla, mysli a duše; spojení tří částí času - minulost, přítomnost, budoucnost; zatímco myšlenka, slovo a čin představují souhrn lidských schopností. V souhrnu trojice, trojspirála či triáda mohou být považovány za klíč k jednotě a vzájemné závislosti veškeré existence.

Labyrinty parkové

V Čechách se na zámku v Loučeni mezi Nymburkem a Mladou Boleslaví nachází celé „labyrintárium“ - jedenáct různých typů labyrintů podle projektů architekta Adriana Fishera z Anglie. V 21. století byl zámek Loučeň otevřen veřejnosti a to díky kompletní rekonstrukci, která probíhala v letech 2000-2007. V zámeckém parku anglického stylu bylo vybudováno oněch jedenáct labyrintů a bludišť: Buxusové bludiště, Světelný labyrint, Travnatý labyrint, Tisové bludiště, Dlážděné bludiště, Palisádové bludiště, Kamenný labyrint, Provazové bludiště, Pískovcový labyrint, Grotta (prstový labyrint), Písmenkový labyrint.

Labyrint heraldický

Je příznačné, že labyrint nenajdeme mezi heraldickými figurami. Ne proto, že jeho původ je předkřesťanský, takové jsou i mnohé jiné frekventované figury včetně kříže, ale pravděpodobně skutečnost, že labyrint je něco jako otázka, záhadno, nejasno, (poutnická) cesta, není to pravé ořechové pro rytířskou, šlechtickou reprezentaci.

Město Troyes, metropole oblasti Champagne-Ardenne, má svůj název od starořeckého města Trója. Mnozí věří, že Trójané se po dobytí svého města v legendární (ale také již historicky prokázané) trojské válce usídlili na různých místech Evropy, kde udržovali své původní tradice přinesené z Tróji, včetně stavby labyrintů. Meandrovitý vzor na vlajce regionu, původně hrabat ze Champagne, má být připomínkou oněch labyrintů.

Labyrint korporátní

Častěji najdeme obrazec labyrintu jako logo, znak strany, firmy, společnosti nezřídka s odkazem na antický a středověký labyrint. Ve Francii je labyrint logem/označením historické památky.

Nové logo Wereld art musea v nizozemském Rotterdamm, Nizozemí, z roku 2009. pracuje s obrazem labyrintu jako prastarou představou, myšlenkou cesty vedoucí k počátku života. Jeho tajemství tkví ve zkušenosti přibližovat se stále blíže středu, ale být zase stále veden pryč. Na pozemské úrovni, sledovat dráhu labyrintu je cvičení v kontemplaci, rozjímání: hledání sama sebe a cesta duchovnímu osvícení. Na nebeské úrovni labyrint bude vždy připomínat to utajené v člověku. Nejvyšší úroveň může být dosažena pouze absolutně čistými dušemi. Tak se to prezentuje na webovkách muzea.

Na závěr

připomeňme Komenského „Labyrint světa a lusthauz srdce“, kteréžto dílo koresponduje s naším podobenstvím z úvodu. Labyrint zůstává stále záhada. Je i v popisu práce grafických designérů, aby nebyl bludištěm, v kterém se bídně ztratíme.

Poznámky:

 
*1  Mýtus o Théseovi vypráví mj. o tom, jak tento hérojský zakladatelský athénský král odplul na Krétu jako člen/součást athénské daně krétskému královi. Z oběti se stává vítěz, Théseus obludu Mínotaura v jeho labyrintu zabíjí a Athény z krétského vazalství osvobozuje. Krétský resp. knósský labyrint, šílený Mínos, lidožravý Mínotaurus atd. jsou - připomeňme znovu názor Aristotelův sdílený také R. Gravesem v jeho Řeckých mýtech - dezinterpretace dějin Athénami, které se tak chtěly vyrovnat s tím, že kdysi byly v područí Kréty a musely jí odvádět daň.

*2  Použití „Ariadniny nitě“ otvírá otázku, zda systém, v kterém byl uzavřen Mínotaurus, byl opravdu klasickým „jednosměrným“ labyrintem, v kterém, jakkoliv je dlouhý, nelze zabloudit, nebo přece jen bludištěm, v kterém u vchodu uvázaná nit už orientaci pomáhá.

*3  Řecký meandr, průběžný (pásový) ornament používaný v architektuře, keramice, textilu, aj. podle klasického filologa a religionisty Karla Kerényiho (19. ledna 1897 Temešvár, tehdy Rakousko-Uhersko - 14. dubna 1973 Kilchberg u Curychu, Švýcarsko) byl maďarský, německy píšící klasický filolog a religionista, jeden ze zakladatelů moderního studia mýtu a blízkého spolupracovníka C. G. Junga, je pravoúhlý řecký meandr formou labyrintu i bludiště.

Původní text byl napsán na jaře roku 2015, publikován ve Fontu č. 143/5/2015 (téma: Státní úřady).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze dokončena na státní svátek v listopadu téhož roku v krkonošském zákoutí.