Nádoby na/k pití jsou ohledávány pod heslem KALICH, zde se podívejme na nádoby/kontejnery, z kterých se do prvně zmíněných rozlévá či z kterých se čerpá a nalévá vůbec - na amfory, džbány, láhve, konvice, vaky, sudy, apod.*0

Nádoby v astronomii

Souhvězdí Vodnář (Aquarius)*V, bylo v podobě/zobrazení muže vylévajícího vodu z nádoby na zemi takto známo již v Sumeru a Babyloně. Souhvězdí blízkovýchodní civilizace nazývaly tehdy „Ten Velký“.

Nosiči vody - nejen ve starověku

Marduk, nejvyšší božstvo babylonského pantheonu, bývá také zobrazován s proudy vody vylévanými z různých nádob. S proudícími vodami je zobrazován i sumersko-akkadský bůh Enki.

>

I Starý Egypt má svého nosiče vody, je/byl jím nilský bůh Hapi, bůh záplav a úrodnosti.

Voda, z které pochází život, bez níž by nemohl trvat život*B, je první tekutina (nápoj), která je jímána, shromažďována v různých nádobách a poté dále rozlévána.*1

Podoby nádob

Nádoby, které výše zmíněné mytologické bytosti pro vy/nalévání vod/y používají, jsou převážně prezentovány jako jakési džbány s užším hrdlem, někdo by je nazval amforami.

Keramickým nádobám však s největší pravděpodobností jako recipient předcházel vak, měch z kůže zvířat (v praxi to byl ponejvíce dobytek - koza, ovce, vepř, tele, kráva).

Že kožené, tedy zvířecí měchy nebyly dostatečně důstojným nádobím pro božstva a spol. je celkem představitelné. Z antických bohů a bůžků je se zvířecím měchem zobrazován snad jen Silénos.

Historicky jedna z nejstarších nádob vyrobených člověkem se (však) ve zdraví a plné funkčnosti pronesla až do současnosti, jako např. španělská bota de vino - kožený vak*Z s úzkým hrdlem, který umožňuje tekutině z vaku obloukem prýštit ven do úst pijícího, aniž ten se musí hrdla dotknout, což rádi někteří pijáci s bravurou předvádějí.

Nádoby biblické

V biblickém textu najdeme množství odkazů na různé nádoby. V Tóře (Tanachu)/Staré smlouvě (Starém zákonu) např. Genesis 24,14: „Dívce, která přijde, řeknu: Nakloň svůj džbán, abych se napil.“ Jozue 9,4: „Vymyslili si tedy také lest, že půjdou a budou se vydávat za poselstvo. Vložili na osly vetché pytle a zpuchřelé, popraskané a svazované vinné měchy“; většinou kožené (kozí) měchy. 1. Královská 19, 6: Eliáš „Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl.“
V Nové smlouvě (Zákonu) např. Lukáš 5, 37.*M: „Ať nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy, samo vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se musí dát do nových měchů.“
2. Korintským 4, 7: „Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“

Míry nádob

Názvosloví i obsahy dutých měr se v průběhu dějin měnily. Např. od 16. století pak pro kapaliny to byla - v evropském civilizačním okruhu - jedna pinta = 1,938 litru = 16 kvart = 8 půlek = 4 žejdlíky = 1/3 lahvice = 1/6 soudku = 1/24 nebo 1/32 vědra = 1/36 nebo 1/40 láky = 1/64 týnského = 1/128 věrtelu = 1/256 svídnického = 1/384 polouvozí = 1/512 žitavského = 1/640 drajlinku = 1/768 vozu (uvedený měrný systém je takto z větší části popsán v Hájkově kronice)

Symbolika láhve apod.

Podle M. Myslivečka: v dřívějších dobách byla láhev symbolem medicíny, léku a doktorských věd, jako atribut ji najdeme u sv. Kosmy a Damiána. V současnosti, když se řekne láhev, tak to asociuje spíše obecně pitivo, pravděpodobně a především alkohol. Ostatně už i klasická pohádková Karkulka nesla v košíčku babičce k svátku láhev - samozřejmě, že vína. (Představa, že by vnučka Červená nesla své babičce láhev něčeho jiného, nealkoholického, kupříkladu oleje, mléka, či, nedejbože, nějaké minerálky, třeba šaratice, je zcela proti duchu žánru a asi i proti selskému rozumu, respektive přírodě...) Částečně je sice alkohol (ethanol, líh) také lék, ale také droga - a v této souvislosti symbolika míří na lidskou slabost, závislost na alkoholu, lidská postava s láhví v ruce většinou není vnímána jako člověk žíznivý (piják), ale spíš jako opilec, pijan.
Nádoba byla starogermánským časovým symbolem pro léto. Nádoba, mísa je mj. také alchymistickým symbolem.

Libační nádoba (na úlitby) je symbolem královského úřadu, jeho božské podstaty. Keramické sošky figur (sedících na trůnu) ve formě nádob na obětní úlitbu se objevují v archeologických nálezech patřících k lengyelské kultuře z přelomu neolitu a eneolitu (někdy mezi 4400-4300 př. Kr.) od Balkánu po střední Evropu včetně Moravy a Čech.

Ploché láhve, kalebasy*K, čutory byly součástí výbavy poutníků a tedy také symboliky poutnického elementu jako takového. Patrona poutníků, sv. Jakuba Staršího najdeme často vyobrazeného s kalebasou visící na jeho poutnické holi či přivázanou u pasu.

Lahvice Lahvice se vyráběly různých tvarů a velikostí. Použití našly jak ve stolování, tak ve výbavě hradních kuchyní (na ocet, oleje..) a u sklepmistrů k uchování vzácných druhů vín. Jednou z nejpoužívanějších typů lahvic ve středověku byl tzv. kutrolf. Jedná se o původně pozdně antickou dekorační lahvici vyskytující se v řadě variant s jedním, dvěma i více hrdélky (kanálky). V antice však sloužily podobné nádoby jako schránky na parfémy a na jihu Evropy, obzvláště ve Francii, si podržely tuto funkci i ve středověku a v renesanci. Největšího rozšíření doznal kutrolf v Německu, kde je prokázána jeho masová produkce a kde se užíval až do 18. století. Doložen je také v Čechách. Jako láhve na víno a pálenku se kutrolfy z lesního skla běžně užívají ve střední Evropě hluboko do 17. století. Podle legendy měl kutrolf sloužit rytířům k pití na koni, aby se jim tekutina nevylila.

Pithos je velká starověká řecká hliněná zásobní nádoba většinou s plastickou výzdobou. Tvar se objevuje již v době bronzové v mínojské a mykénské kultuře. Největší pithy dosahovaly až dvou metrů na výšku. Sloužily jako velké zásobnice pro potraviny, především pro víno a obilí. Taktéž byly používány k pohřebním účelům.
Kynický filosof Díogenés ze Sinópé si údajně sud, tedy historicky správně pithos, zvolil jako své obydlí, aby lidem ukázal, do jaké míry lze omezit lidské potřeby.

Sud (dřevěný) je výrazem pevnosti. Má ho ve znaku cech bečvářů a bednářů

Nádoby v heraldice

Použití různých nádob v heraldice je celkem hojné a druhové zastoupení pestré. I když výběr zúžíme jen na amfory, džbány a sudy, budeme úspěšní jak v heraldice šlechtické, tak církevní a samozřejmě nejčetnější výskyt našich figur je v heraldice městské. Láhve v dnešním slova smyslu a provedení se v klasické heraldice neobjevují z toho důvodu, že hromadná výroba (skleněných) láhví pro distribuci vína apod. je poměrně nedávná záležitost, takže naše dobrá skleněná láhev se ani do heraldiky neměla možnost dostat. Láhve figurují jen ve znacích měst z 19. století a mladších.*H Formálně originální je ztvárnění sudu na erbu vladyckého rodu Višňů z Větřní ze 14. století: tři soustředné výseče kruhového pásu znázorňující tři obruče sudu (některé verze umisťují do klenotu erbu sud celý).

Nádoby v korporátní identitě

Láhve a spol. byly nádherně použity v nejedné reklamní kampani vinařských producentů, provozovatelů vináren, barů a restaurací. Zpodobení samotných lahví aj. sice nenabízí žádné zvláštní experimentování - láhev či sud musí ostatně být vždy rozpoznatelný, že. V případě láhve jde v podstatě většinou už jen o schematický znak - baňatější tělo láhve a úzké hrdlo, z kontextu bývá zřetelné, že jde o naši butylku.

Závěr

Nalijme si a: Na zdraví! Prosit! A votre santé! Cheers! L'chaim! Egészségedre! Zum Wohl! Je via sano!

Poznámky:

*0   Zmíněné nádoby byly používány jako kontejnery nejen na nápoje, respektive tekuté látky, ale i suché (sypké) suroviny a potraviny, např. zrní, ale i jiné jako nasolené ryby, kysané zelí, apod. Mohlo jít také o nepotravinářské látky např. barvy, mazadla, žíraviny, nafta, asfalt, aj.
A že jsou případy, kdy je pito přímo ze džbánu či z vaku - budiž autorovi odpuštěno...

*1   Další tekutiny, bez kterých by nebylo (lidského) života, jsou samozřejmě krev a také mléko. Mléko savců obsahuje značný podíl vody: německá Wikipedie uvádí u člověka 87,2 g, krávy 87,5 g, ovce 82,7 g, kozy 86,6 g, a u koně dokonce 90,1 g vody na 100 ml mléka.

*B  „Bez vody není života“ je první věta prvního paragrafu „Evropské vodní charty“ vyhlášené dne 6. května 1968 ve Štrasburku

*C  COS je zkratka pro hodnocení vína lidskými smysly, používaná již od starověku, první písemnou zmínku o COS uvedl již Horatius; Color, Odor, Sapor znamená barva, vůně a chuť.

*G  Gynekomorfní = se zvýrazněnými ženskými pohlavními znaky

*H  První skleněné láhve byly vyrobeny v jihovýchodní Asii kolem roku 100 př. n. l., a v Římské říši kolem roku 1 n. l. Americká skleněná láhev a průmysl skleněných nádob se zrodily na počátku 16. století, kdy osadníci v Jamestownu postavili první pec na tavení skla. Vynález automatického stroje na foukání skleněných lahví v roce 1880 industrializoval proces výroby lahví.

*K  Kalebasa - (vydlabaná tykev/dýně protáhlého dvoubřichého lahvovitého tvaru) plod Lagenárie obecné (Lagenaria siceraria)

*M  Ježíšovo podobenství je o lidech (měchy) staré (židé) a nové (křesťané) smlouvy, o víře (víno) Starého a Nového zákona. Nekomentuji teologii, nechť si laskaví zájemci nastudují sami. Reálie jsou ale trefné a pro předmět našeho textu relevantní, vypovídající.
Komentář z katolického webu: >>Nové měchy jsou mladé, pružné. Když v nich nové víno pracuje, tlak oxidu uhličitého je neroztrhne, podvolí se tlaku. Nově obřezané srdce znovuzrozeného člověka vydrží tlak evangelia. Nové srdce expanduje natolik, že se do něj Ježíš Kristus „vejde“. Pro staré srdce, pro přirozené staré měchy je Kristus buď kamenem úrazu (židy) nebo bláznovstvím (pohany). Staré nádoby pod ním praskají.
Nové, mladé víno je Kristus sám, protože On je ten pravý vinný kmen. On je to nové, mladé víno, plod vinné révy, které je obrazem nové smlouvy milosti:
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ (1. Korintským 11:25)<<

*V  Více o souhvězdí Vodnář pod heslem VODA

*Z  V baskičtině má tato kožená láhev název „zahato“

Zdroje:

Původní text byl napsán v lednu roku 2019 a publikován ve Fontu č. 168/6/2019 (téma: Bary)

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v v koncem roku 2019 v adventním čase v krkonošském zákoutí.