Tato prostá výzva, dnes technicky poměrně lehce uskutečnitelná, stojí i na počátku dějin: „Budiž světlo!“.

čteme v první knize Starého zákona - Genesis 1,3. Jak to tehdy přesně bylo*1, je dodnes předmětem vědeckých bádání a filosofických úvah. Skoro s jistotou lze však říci, že v tom nefigurovaly ani sirky, ani vypínač.
Dnes louče, pochodně, svíce, svícny, kahany, lampy, lucerny, reflektory-světlomety, majáky apod. slouží k osvětlování.*2 Svící, svícnů, některých lamp a pochodní jsme se dotkli ve Fontu č. 131/5/2013 v článku o ohni a plamenech*3. Tentokrát se dotkneme lamp/osvětlovadel obecně a zamíříme k poslednímu svítidlu jmenovanému v předchozím výčtu - k majáku.

Úvod

Lampy se doložitelně vyskytují již v pravěku. Ve starověku již běžně i pro velké objekty. Čili dávno před objevením/vynálezem elektřiny a jejím obecným použitím v 19. století.

Nejen v euroatlantském kulturním okruhu lampa-kahanec symbolizuje život a nesmrtelnost, víru, světlo, moudrost a poznání Boha. Lampa je též symbolem ducha, pravdy (Kristovy). V křesťanských svatyních a na oltářích je symbolem zbožnosti a boží přítomnosti. Ducha Svatého zpřítomňuje plamen svící, které - jak mnohý laskavý čtenář ví a zná - během liturgie ozařují vnitřky svatostánků/chrámů/kostelů bez ohledu na to, zda je venku jasný den či panuje již večerní/noční temnota. Připomeňme, že svíce samy o sobě jsou v křesťanském kulturním okruhu symbolem pomíjivosti, připomínkou toku času potažmo krátkosti lidského života, jak to bývá vyjádřeno známými zátišími typu „memento mori“ či „vanitas“.

Jistě to není náhoda, že významné svátky židovské a křesťanské - Chanuka (Svátky světel) a advent s Vánoci - jsou spojeny s rozsvícením svící a lamp.

Svíce na vánočním stromku jako připomínka naděje na vzkříšení a symbol narození Spasitele se v evropských domácnostech objevily až v novověku*4, ale byla to přetransformovaná prastará („pohanská“) tradice slavností zimního slunovratu. Křesťanství ji jen tvůrčím způsobem přetvořilo, což je praxe, kterou jsme pozorovali již mnohokrát u nejrůznějších věroučných témat.

Lampa „značí bdělost a stálost. Hořící lampa je atributem svaté Kláry.“ (M. Mysliveček) Jiné legendy přisuzují hořící lampu svaté Voršile. Bdělost je odkazem na novozákonní evangelijní text Matoušův, kap. 25, 1-12: „Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné (družičky) si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!' Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!' Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!' Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!' Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.'“

Jak uvidíme níže, symbolika „osvětlení“ je používána protichůdnými ideologiemi, postoji a přístupy k existenci, k bytí. V této souvislosti připomeňme pojmy osvícení a osvícenectví, které jsou s naším tématem nejen lingvisticky jednoznačně spojené.*5

Jiná symbolika (světla) lamp

Papírové lucerny/lampiony, doložené již prvních století n. l. za dynastie Východní Chan, používané jako lampy, se záhy staly součástí novoročních lunárních slavností a posléze nezbytným prvkem čínské kultury. Nejčastěji použitá červená barva luceren symbolizuje rostoucí život, štěstí a prosperitu. Čínská lucerna je také symbolem plodnosti a používá se při čínských a japonských svátcích k přilákání duší mrtvých předků. Nabízí se podobnost s nočním hmyzem slétávajícím se ke světlu.

Svítilna v heraldice

Lampy v erbech a znacích vyjadřují nejrůznější symboliku, jak zmíněno výše. Někdy nejde ani o symboliku obrazu - ten je prostou připomínkou reality; ta však již může obsahovat - podle interpretace - význam jiné roviny. Např. znak kanadského teritoria Nunavut obsahuje figuru kamenné (mastekové) lampy (inuitsky qulliq, kudlik), která má představovat teplo domova a komunity.

Krásnou ukázkou ilustrativnosti je mj. znak Britských Panenských ostrovů (původně nazvány Kolumbem Santa Ursula y las Once Mil Vírgenes /Svatá Voršila*6 a jedenáct tisíc panen) - dívka držící hořící olejový kahan/lampu je obklopena jedenácti olejovými lampami taktéž hořícími - odkaz na evangelijní podobenství o moudrých pannách a středověkou legendu o svaté Uršule/Voršile.

Figura lampy, v klasické heraldice se může jednat snad jen o lampu olejovou, byla používána ne příliš často. Své pevné místo má naopak v církevní heraldice.

Vedle olejové lampy starobylého tvaru se především v městské heraldice objevuje lampa typu kahan v souvislosti s důlní činností, jako připomínka hornické činnosti.

Světla majáku

Figura majáku symbolizuje bezpečí a ochranu před nebezpečím. V raném křesťanském výtvarném umění byl maják spojován s Kristem, také s nebeským přístavem, do něhož připlouvají duše po nebezpečné cestě životem. Maják je též freudovský falický symbol.

Majáku, věži „šířící světlo“, je blízký fenomén minaretu*7, který ční nad společenstvím věřících a ukazuje jim cestu do nitra a vzhůru.

Maják v heraldice a ve značkách

Oproti lampě je figura majáku velmi častá. Najdeme ji nejčastěji ve znacích přímořských měst a přístavů, kde skoro vždy neznamená nic symbolického, ale právě jen připomíná existenci majákového zařízení (u) té které lokality. Rozdílnost a pestrost obecních a jiných znaků s figurou majáku je dána bohatostí tvarů a barev samotných staveb majáků; kresby znaků jsou - byť tu více tam méně stylizovanými, ale přece jen - poměrně realistickými podobami konkrétních staveb.

V rámci korporátního designu maják je používán v logách a značkách signalizačních a bezpečnostních organizací operujících v pobřežních vodách.

Maják také symbolizuje duchovní světlo či osvětlení cesty k duchovnu. Na časté použití majáků narazíme ve značkách a emblémech subjektů náboženského zaměření - církve, duchovní společenství, církevní vzdělávací instituce, apod.

Zajímavá je přítomnost figury majáku na logách pivovarů a na pivních etiketách. Jaká je asi symbolika této přítomnosti..., že by pivo byl maják v široširém moři existence? To asi ne, ale tedy co; poradí laskavé čtenářstvo?

Maják na ceninách a jinde

Zajímavou řadu majáků zpodobuje série estonských poštovních známek z 1995 až 2016.

Lampa ve značkách a jinde

Závěr

Z mnoha důvodů výše zmíněných a ještě vícerých nezmíněných připomeňme onu prastarou svrchu citovanou větu, která je platná i dnes a nejen pro grafiky: Budiž světlo!

Poznámky:

 
*1  Genesis 1, 3 I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo.
Genesis 1, 4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
Genesis 1, 5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
Genesis 1, 16 Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.
Genesis 1, 18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.

*2  Česká Wikipedie tvrdí: „Svítidlo je elektrický spotřebič sloužící k osvětlování.“ Stejný názor - „electrical device“ - prezentuje anglická W-a. Avšak německá W-a píše o „Vorrichtung zur Beleuchtung“, kterýžto náhled zastává i francouzská W-a - „l'appareil pour l'éclairage“. A to jsme zatím jen v rámci EU!!!

*3  viz též heslo OHEŇ, PLAMEN

*4  Rozvěšování větví neopadavých dřevin ozdobených zažehnutými lampami pro zapuzení démonů je doloženo u starých Římanů během Saturnálií. Uctívání stálezelených jehličnanů s pochodněmi pro zahnání zlých duchů je známo ze Skandinávie během slunovratových slavností (Yule).

*5   Název osvícenství vystihuje střet „světla rozumu a víry v pokrok a vědění s temnotou nevědomosti a předsudků“.
Indický pojem osvícení (bódhi) pravděpodobně vznikl z meditačních zkušeností, kdy ve fázi hluboké kontemplace zaplaví praktikujícího jasné světlo a tím se praktikující probudí z iluze samsáry (koloběh znovuzrozování). Osvícení jako náboženský pojem je tradičně používáno i v křesťanství, kde označuje prožitek křesťanských světců, kteří byli „osvíceni Bohem“. Dle buddhismu je však nutné realizovat probuzení vlastními zásluhami. Není nikdo jiný, kdo by nás mohl svou mocí osvítit, než my osobně.

*6  Voršila je mučednice ze 4. století.

*7  Výraz minaret pochází z arabského „manara“ - šířiti světlo

*C  Chanuková lampa má mít osm svítících míst (svíček, plamenů), případně devět stojanů na svíce. Osm pro připomínku doby, po kterou (zázračně) hořela jednodenní dávka chrámového oleje, jedna pro svíci na rozsvěcování ostatních.

Původní text byl napsán v lednu roku 2017, publikován ve Fontu č. 143/2/2017 (téma: Svítidla).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla během velikonoc roku 2017 za kvetoucích třešní a jabloní v krkonošském zákoutí.