Mnozí poutníci-cestovatelé nosili a stále nosí jako znak své poutě lasturu. Udělejme si malý výšlap za tímto fenoménem.

Úvod zoologický

Lastury - lidově nazývané škeble či germanismem mušle; zřídka misky; odborně valvy - jsou dvoudílné vápenité schránky mlžů, mořských a sladkovodních měkkýšů. Ulity*K jsou schránky plžů, taktéž mořských a sladkovodních to měkkýšů. Naše procházka se bude zabývat povýtce lasturami.

Lastura v antice

Některé mořské lastury jsou jistě delikátní sezónní gurmánskou lahůdkou. Pro naši procházku je důležité, že jsou i lahůdkou symbolickou: Lastury (ulity také) byly ve všech přímořských kulturách světa symbolem plodnosti*V; skořápka představovala ochranný a pečující princip, životní sílu dřímající ve skrytu.

Od antiky byly lastury spojovány s různými mýty; z lastury se zrodilo několik božstev, z nichž asi nejznámější je v našem kulturním okruhu Afrodíté „zrozená z pěny“*A...

Lastura, tažená mořskými koňmi, byla povozem řeckého boha moře Poseidóna. Používala ji i Poseidonova (Neptunova) manželka Amfitríta, někdy také jako ozdobu účesu.

Pro předkřesťanské Kelty lastura hřebenatky představovala mj. i zapadající slunce, které bylo předmětem keltských obřadů v Galicii. Poutnická cesta končící na mysu Fisterra*F byla jednou keltskou cestou mrtvých k západu slunce, kde podle jejich představ končil svět; místo označovali Costa da Morte, Pobřeží Smrti.*PS
Jiné teorie považují dnešní posvátné místo spojené s apoštolem Jakubem Starším za křesťanský „překryv“ dřívější „pohanské“ svatyně bohyně Brigity, keltské verze Afrodity (Venuše) „z pěny zrozené“.
Hinduistická bohyně Lakšmí, bohyně štěstí a hojnosti, vtělení krásy, manželka boha Višnu, znovuzrozená „při kvedlání mléčného oceánu, sedíc na lotosovém květu“ Afrodítu a její lasturu trochu připomíná.

Zrod nového (života) z lastury je přítomný i v mýtech na americkém kontinentu. Připomeňme aspoň stvořitelský mýtus indiánského kmene Haida žijícího na území dnešní Britské Kolumbie v Kanadě. Viz heslo VRÁNA.

Lastura v křesťanství

Lastura v antickém mýtu o Venuši odkazovala na ženské sexuální orgány. Tento mýtus plodnosti křesťanství pozměnilo a učinilo z lastury symbol zmrtvýchvstání. Lastura byla/je používána k nabírání vody při křtu. Jak ve starých tak i moderních kostelích lze vidět nejen nádobku na svěcenou vodu, kropenku, ve formě lastury, ale i celé křtitelnice takto formované. Návaznost na prastaré vnímání lastury jako symbolu zrození (znovuzrození) je nabíledni.

Hlavním znakem a symbolem svatojakubské pouti, později přeneseným i na některé další světce-poutníky a poutnictví obecně, je lastura hřebenatky svatojakubské (Pecten jacobaeus L.). Poutníci ji měli/mají umístěnou obvykle na velkém, vpředu zvednutém klobouku nebo na klopách pláště či na mošně, dnes většinou na batohu*Z. Dvojice skořápek na klopách „znamenaly dva příkazy lásky k bližnímu, na nichž musí nositel lastury stavět svůj život, tj. milovat Boha nade vše a bližního svého jako sebe sama“.

V některých částech Francie - Bretani, Normandii, Poitou - lastura hřebenatky není spojována s apoštolem Jakubem Větším, ale s archandělem Michaelem. Jako k ochránci věřících od zla a nepřátel křesťanů se od raného středověku (poč. 8. stol.) ke svatyni archanděla Michaela na pahorku u pobřeží konaly prosebné a kajícné poutě. Poutníci archandělomichaelští byli označeni obdobně jako svatojakubští lasturou hřebenatky.

Lastura je též mezi symboly sv. Augustina. Jestli to souvisí s Augustinovým názorem, že poté, co se člověk dopustil prvotního hříchu, stala se pohlavní touha nejsilnějším sklonem lidského těla? Častěji se však cituje pasáž z Augustinových Confessiones (autobiografie Vyznání), v které líčí, jak se při meditaci o Trojici setkal na mořském břehu s malým chlapcem, který přeléval lasturou vodu do díry v písku. Chlapcovo marné počínání Augustinovi ukázalo nemožnost člověka pochopit Boží tajemství. Lasturu z tohoto příběhu si dal do znaku kardinál Ratzinger (i jako papež Benedikt XVI.)

Lastura je zobrazována vnější stranou k divákovi, konvexně, když se jedná o spojení se sv. Jakubem Větším, (případně sv. Augustinem a sv. Michaelem); naopak vnitřní stranou k divákovi, konkávně, v případě spojení s Afrodítou, Venuší, Pannou Marií.

Lastura v heraldice

Heraldik Fox-Davies uvádí*FD, že lastura hřebenatky je jednou z nejrozšířenějších heraldických figur (v jím zkoumané oblasti).*H V anglické heraldice lastura symbolizuje cestovatele do dalekých zemí (poutníka) nebo také vítězného námořního velitele.

Lastury hřebenatky ve znaku má také např. Winston Churchill; dále Diana, princezna waleská; oba ji „podědili“ po rodu Spencerů. Obsahují ji taktéž znaky obou Dianiných synů, Williama jako vévody z Cambridge a Harryho osobní znak. Rodina zakladatele metodismu Johna Wesleyho měla v erbu také lasturu hřebenatky. Tak se dostala do znaku mnohých metodistických vzdělávacích institucí, viz níže.

Neudiví, že lastura je použita ve francouzském královském Řádu sv. Archanděla Michaela, založeném roku 1469 Ludvíkem XI. Řetěz řádu je složen z řady hřebenatek, tak jako zbroj andělů na iluminaci zakládací listiny Řádu.

Jacques Coeur, francouzský obchodník, rejdař a bankéř z doby vlády francouzského krále Karla VII. Vítězného (1422–1461), vybudoval v Bourges, region Berry, palác nesoucí jeho jméno - Palais Coeur (Palác Srdce). Ke střídání motivu srdce a lastury na stavbě ve stylu plaménkové gotiky napsal autor Fulcanelli: „Mezi oblíbenými motivy našeho bankéře svatojakubská lastura zaujímá přední místo. ... Dualita lastury a srdce vytváří rébus ze jména vlastníka a jeho steganografického podpisu*SS. Zatímco lastury typu pecten neustále sloužily svatojakubským poutníkům, tatáž lastura pod pojmenováním La Mérelle (=Mère de la Lumière) de Compostelle (Matka světla z Compostely) slouží v tajné symbolice k označení Merkura (rtuti), nazývaného cestující či poutník. Mérelle je mysticky nesena všemi těmi, kteří si dávají tu práci, aby našli a získali hvězdu (compos stella). Není divu, že Jacques Coeur nechal zreprodukovat ve vstupu do svého paláce ikonu poutníka, tak oblíbené Compostelho všem alchymistům středověku.“*M

Víc jak tři stovky kamenných svatojakubských lastur zdobí vnější zdi paláce Casa de las Conchas (=dům lastur), který si nechal postavit okolo roku 1500 ve španělské Salamance jistý don Rodrigo Maldonado de Talavera, rytíř nábožensko-vojenského Řádu ze Santiaga (Řád sv. Jakuba z Compostely) a rektor a profesor práv na salamancké universitě. Impozantní aplikace lastur však nebyly oslavou řádu, ten měl ve znaku svatojakubský mečový kříž (hlavním posláním řádu byla obrana proti muslimům), ani nereflektoval rodové heraldické znamení Maldonadů, kterým byly bourbonské (sic!) lilie*R. Jako často, „hledej ženu!“: Rodrigo Arias Maldonado, syn zakladatele stavby, se oženil s neteří vévody z Benavente, Juanou de Pimentel, kterýžto rod měl v erbu deset lastur hřebenatky. A co by novomanžel pro paní svého srdce neudělal, tak jí to k svatbě, konané roku 1517, řekl lasturou, respektive lasturami, ať sousedky a kamarádky koukaj'!

Lasturu obsahuje osobní erb papeže Benedikta XVI.

V roce 1988 si stát New York, USA vybral jako svou státní lasturu - ano, v USA k symbolice jednotlivých států Unie patří mj. i takovýto prvek - právě hřebenatku Argopecten irradians (anglicky the bay scallop).

Lastura v korporátním designu

Návštěvníci sienských koňských dostihů palio si nemohli nevšimnout symboliky sedmnácti historických městských obvodů - kontrád - předváděných všude možně, ale nejlépe na praporech. Původně prý odkazovaly k určitým řemeslům, která se obvykle soustřeďovala do jednotlivých čtvrtí. Lastura je jméno a dominanta vlajky kontrády, kde pracovali hrnčíři. Původ mušle na praporu nemá jednoznačné vysvětlení, jedním z nejprůkaznějších je fakt, že na území kontrády stojí kostel sv. Jakuba Staršího.

Shell Oil Company je v USA sídlící dceřinná společnost mnohonárodnostní Royal Dutch Shell comp., která patří mezi nejvýznamnější olejářské společnosti světa. Jméno Shell je spojeno s The Shell Transport and Trading Comp. (dopravní a obchodní spol.). V roce 1833 Marcus Samuel st., otec zakladatele společnosti, dal základ podniku na dovoz a prodej lastur londýnským sběratelům. Při sběru lastur v Kaspickém moři roku 1892 si Samuel ml. uvědomil potenciál vývozu ropy z oblasti Kaspiku a uvedl do provozu první funkční ropný tanker pojmenovaný Murex (lat. název pro jeden druh mořského plže). Dnešní logo fy Shell, zvané po lastuře obří hřebenatky Pecten maximus „pecten“, je žluto-červené jako španělská vlajka, protože fa Shell vybudovala první servisní/čerpací stanici v Kalifornii, která byla předtím španělskou kolonií. Současná verze loga pochází z redesignu provedeného v roce 1971 průmyslovým designérem Raymond Loewy, Američanem francouzského původu.

Lastura různě

Lastura byla inspirací pro různá díla, např. ve městě Pontevedra (Galicie), které bylo významným místem na portugalské poutní trase do Santiaga de Compostela dali měšťané kolem roku 1800 postavit kostel Panny Marie Poutnické na polokruhovém půdorysu lastury hřebenatky svatojakubské. Je to jediný kostel takového tvaru ve Španělsku. Kropenka ve vstupu do tohoto kostela je tvořena opravdovou lasturou zévy obrovské (Tridacna gigas), kterou našel na jednom ze svých výletů v Tichém oceánu v devatenáctém století a kostelu daroval Casto Méndez Núñez, admirál španělského námořního loďstva, rodák z nedalekého Viga. Na hlavním oltáři stojí socha Madony s Ježíškem, oba v poutnickém, se svatojakubskými symboly. Socha této Madony Poutnické, dílo pocházející z 19. století je - jako Pražské Jezulátko - obdařena velkým množstvím obleků, zde poutnických.

V galicijském lázeňském městečku O Grove na ostrově La Toja stojí kostelík sv. Šebestiána nazývaný Capilla de las Conchas (Kaple lastur). Stavba z 12. století je celá pravidelně pokrytá lasturami hřebenatky svatojakubské; mnohé z nich nesou poutnické vzkazy. V interiéru na hlavním oltáři je socha Madony s dítětem umístěná v kamenném baldachýnu/nice ve tvaru veliké lastury. Jak nevzpomenout na Botticelliho Zrození Venuše! Jde však spíše o svéráznou verzi konchy - konchy bez niky!*U

Žena a lastura je motiv, který provází lidskou představivost a tvořivost (chcete-li: výtvarné umění) od nepaměti. Můžeme v nich vidět odraz jak obdivu, úcty a kultu plodnosti, rození a vzkříšení, tak postoje obrany před tajemnými až temnými stránkami téhož, zázrakem (znovu) zrození. Ambivalenci obou poloh nejlépe představují středověké sošky známé pod (irským) pojmenováním Sheela-na-Gig, které nalézáme v mnoha zemích Evropy*W.

Závěr

Antické prameny popisují Sokrata jako nevzhlednou škebli ukrývající perlu. Lastury samy o sobě, aniž cokoliv skrývají, však nesou poselství o kráse a o tajemství existence a života. Kéž by se logotvorba mohla hlásit ke stejnému krédu!

Poznámky:

 
*A  Lastura, z které se Afrodíté rodí, symbolizuje, dle starořeckých pramenů, Kronem (synem) useknuté genitálie prvotního boha Nebes Úrana (otce), které hozené do moře ho zpěnily

*F  ze španělského Finisterre, to z latiského finis terrae = konec země)

*FD  Arthur Charles Fox-Davies (britský heraldik, 1871-1928) byl autorem heraldických děl. Jeho Complete Guide to Heraldry vydaný roku 1909, se stal standardem o anglické heraldice.

*H  Pro Českou republiku: Vexi.info uvádí 42 obcí s figurou lastury na obecní vlajce, REKOS obsahuje 56 položek.

*HH  Pražským biskupem byl v letech 1224-1225 jistý Pelhřim (lat. Peregrinus, anglosas. Pilgrim=muž z daleka, poutník) z Vartenberka, který na pouti z Prahy do Říma se měl zastavit na místě pozdějšího Pelhřimova. Lastura ve znaku obce v České republice vesměs znamená, že se na jejím katastru nalézá kostel zasvěcený sv. Jakubovi Většímu.

*K  Ulita kauri, plže z čeledi Cypraeidae, je prastarý symbol ženství (sexuální vášně, plodnosti, manželství a porodu), v antice nazývaný Concha Venera, tedy Venušina ulita (concha latinsky znamená jak lasturu tak vulvu). Tyto porcelánově vyhlížející ulity s mírně zubatými „stydkými pysky“ sloužily už okolo roku 1200 př. n. l. jako platidlo ve staré Číně, Indii, Indonésii, Africe…

*M  Fulcanelli poznamenává: „Rtuť je živou vodou Filosofů. Velké lastury sloužily kdysi jako nádržky na svěcenou vodu. V této podobě se lze s nimi potkat v mnohých (nejen venkovských) kostelích.“

*PP  Francouzský název obrazu v překladu „Lastura hřebenatky („Naše budoucnost je ve vzduchu“)“ odkazuje k dobovému aviatickému programu francouzské vlády, který podporovala i firma Michelin

*PS  Jiné vysvětlení poukazuje na množství ztroskotaných lodí na tamním skalnatém pobřeží.

*PM  Proslavená francouzská kulinářská coquille Saint-Jacques je podobný druh, zoologickým jménem Pecten maximus. Je oproti jiným z rodu Pecten větší a skořepinu nemá tak vydutou.

*R  „Maldonado“ znamená „špatně daný“. Podle legendy Maldonadův předek, Aldana, v souboji zvítězil nad vévodou normanským. Král Francie výměnou za život vévody, svého syna, nabídl Aldanovi právo umístit ve štítu svého erbu lilie, charakteristické pro Bourbony. Tuto nabídku doprovodil slovy: „cette fleur est mal donnée“ (tento květ je špatně dán). Aldana nerozumějící dobře francouzsky to pochopil tak, že mu král udělil jméno Maldoné, a rozhodl se používat ho jako rodové jméno.

*SS  Steganografie - podobor kryptografie zabývající se utajením komunikace prostřednictvím ukrytí zprávy tak, aby si pozorovatel neuvědomil, že komunikace vůbec probíhá.

*U  Krásné provedení scény Zrození Venuše, s rozevírající se lasturou a ženskou postavou v botticelliovské pozici najdeme ve filmu The Adventures of Baron Munchausen (Dobrodružství barona Prášila), anglicko-německém filmu z roku 1988, režie T. V. Gilliam, s pohlednou U. Thurman jako Venuší.

 
*V  Podobnost lastur a ulit s ženským zevním pohlavním ústrojím byla vnímána od nepaměti. Její abstrakcí je známý kosočtverec s čárkou, případně paprsky. „Kosočtverec s paprsky je fenoménem střední Evropy, přesněji řečeno spíše české kotliny. Ženské pohlaví kreslí podobně už jen v Litvě,“ tvrdí sociolog Rudolf Šmíd.

*W  Výskyt „exhibicionistických“ ženských figur v Evropě: Česko, Francie, Irsko, Itálie, Norsko, Portugalsko, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie (en.wikipedia)

*X  Apellés, dvorní malíř Alexandra Velikého; pro Venuši měla stát/ležet modelem Campaspé, milenka Alexandrova

*Z  Místo lastury nebo spíš spolu s ní je někdy znázorněna kalebasa - nádoba z tykve, nezbytné vybavení poutníků pro etapy bezvodou, suchou krajinou

*ZZ  Výraz „žába z kropenky“ označuje osobu přehnaně a afektovaně devótní

Zdroje:
http://www.brnozurnal.cz/nazory-glosy/od-musle-kauri-ke-kunderove-ptakovine/
Tajemství katedrál, Fulcanelli, 1992, Trigon, Praha

Původní text byl napsán ke konci roku 2016, publikován ve Fontu č. 151/1/2017 (téma: Cestovní kanceláře).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v posledních týdnech zimy 2016–2017 u vázičky s voňavými bledulemi v krkonošském zákoutí.