V heraldice jsou za „zbroj“ označeny ty části zvířecích těl, které lze použít v boji: rohy, parohy, kopyta, zuby, drápy, pařáty, ale i jazyk.*Z Většinu této zbroje najdeme např. u lva, který je mj. i českým státním erbovním zvířetem. Zaměřme naše kroky k této figuře.

Lev ve hvězdách

Již mezopotámští hvězdáři před šesti tisíci lety označovali příslušné souhvězdí UR. GU. LA, Velký lev;*O jako Lva ho poté zvaly i dědické kultury starověku. Řekové si k tomu vybájili příběh o Héraklovi a obávaném nemejském lvu, kterého antický hrdina - jako první z pověstných dvanácti prací - zardousil. Zeus Olympský na paměť tohoto zápasu umístil (kůži) Lva na nebeskou báň.

Lev v pravěku

Kontakt lva s člověkem dokládají výtvory z pozdní doby kamenné. Mezi nejznámější patří jeskynní malby v Chauvet-Pont-d'Arc (Ardèche)

a mamutovinová soška z jeskyně Hohlenstein-Stadel (Švábská Jura v Bádensko-Württembersku, v jižním Německu) znázorňující člověka se lví hlavou; stáří sošky archeologové odhadují na 30 000–40 000 let, tedy z období aurignacienu.

Pravděpodobně již v pravěku se utváří obraz lva jako nejmajestátnějšího pozemského zvířete (vladaře/krále zvířat) vedle orla jako suveréna (pána) oblohy (nebes).*N

Lev ve starověku

Síla šelmy nezbytně imponovala lidem od nepaměti. K popularitě lva přispěl pochopitelně i jeho zjev. Mohutná hříva lvího samce asi připomínala lidem rozzářené slunce. Začali spojovat lva se slunečním kultem a od toho byl jen krůček ke zbožštění lva.

Po dělbě práce a sociálním rozvrstvení společnosti se síla šelmy, její symbolika stala součástí obrazu vládce. Jak v oblastech, kde byl lev přirozenou součástí přírody, tak i jinde, kde jeho vlastnosti byly známy jen formou pověsti, kde však o to více se dařilo různým mýtům spojených tu se lví krvelačností, tu se lví věrností, silou a mocensko-božským postavením.

Lov na lvy byl prestižní záležitostí starověkých vládců, jak lze vyčíst z mnoha zobrazení této mužné/mužské „zábavy“, přece jen při ní šlo o život.

V Egyptě Staré Říše nacházíme figuru bohyně s lidským tělem a lví hlavou např. Sachmet (Mocná). Ty reprezentovaly panovníka, faraóna, byly zosobněním jeho ochrany a božské moci. Jak se v Egyptě měnili panovníci a s tím i politická interpretace náboženských symbolů (což ostatně splývalo v jedno - v mocenské postavení), tak lví bohyně od Střední Říše se stává bohyní válečnou a destruktivní, nicméně také napomáhající vítězství (faraona).

Vedle figury s lidským tělem a lví hlavou narážíme na zjev s prohozenými vlastnostmi - se lvím tělem a lidskou hlavou. Ano, jedná se o jeden ze symbolů egyptského starověku - o sfingu*S., jejíž nejgrandióznější exemplář - Velká sfinga - se nachází nedaleko pyramid v Gíze. Historici a archeologové nejsou dodnes sjednoceni v názoru, kdo, kdy a pro jaký účel nechal monumentální sochu vytesat. Obecně se má za to, že byla vytvořena v 3. tisíciletí př. l. jako kultovní portrét faraona. Stala se posléze symbolem (mlčícího) tajemství a plete se často s jedinou sfingou řeckého starověku, se sfingou z hory Spfingio u Théb, která naopak mluvila.*T

Božstva a bytosti složené z různých druhů nejsou specifikem Středomoří a Blízkého Východu, potkáme je i v jiných asijských pantheonech. Na ukázku aspoň jednu z indického subkontinentu:

Lev nemohl chybět mezi symboly, kterými obmyslili Buddhu jeho vyznavači a propagátoři. Lev byl také symbolem klanu Šákjů, z něhož Buddha vzešel. Indický král Ašóka, sám používající lva za svůj symbol, nechal v Sárnáthu vztyčit sloup se čtyřmi lvy jako připomínku toho, že zde poprvé Buddha vyložil své učení (dharma). Řev lva je přeneseným vyjádřením síly myslitelových slov.

Prakticky celosvětové oblíbené vztyčování oslavných soch lvů si připomeňme megakouskem z řecké části Makedonie. U místa Amfipolis, kde byl ve své době významný přístav, ve 4. století př. l. vztyčili gigantickou sochu lva nad hrobem Laomédona z Mytilény, jednoho z velitelů flotily Alexandra Velikého.

Mohutné kočkovité šelmy byly a jsou oblíbené i v částech světa, kde lvi v historické době už nežili. Jde především o východní a jihovýchodní Asii (Čína, Japonsko, Korea, Vietnam, případně i Tibet).

V Tibetu nacházíme tzv. sněžného lva, mystické stvoření nebes, které symbolizuje nebojácnost, radostnou mysl a živost, je podstavcem a ochráncem Buddhy (v tibetské tradici).

Lev ve středověku

Za literární dílo, které asi nejvíc ovlivnilo symbolismus charakterů zvířat v evropském středověku, se obecně považuje tzv. Fysiologos, řecky psaný didaktický text křesťanského autora v Alexandrii v 2. až 4. stol. n. l. Jde o pojednání o vlastnostech zvířat a dalších přírodnin formou moralizujících příběhů. Je to předchůdce později oblíbených bestiářů. V tomto kompilátu má zrod např. obraz lva coby krále zvířat připodobňovaný Kristu. Z tohoto textu vyšly názory na ušlechtilé vlastnosti lva, které mu přisuzoval středověk.

Každopádně lev patří vedle orla k nejprestižnějším středověkým heraldickým figurám.
Kolem roku 1166 nechal saský vévoda Jindřich Lev*W vyrobit pro svoji brunšvickou rezidenci bronzovou sochu lva. Vévoda se ke zhotovení sochy inspiroval sochou kapitolské vlčice. Brunšvický lev je jednou z nejvýznamnějších středověkých plastik té doby severně od Alp. Socha je 2,79 m dlouhá a 1,78 m vysoká a váží 880 kg. Síla stěn je až 12 mm.
Originál sochy je dnes uložen na hradě Dankwarderode. V současné době existuje několik kopií sochy. Je to především kopie na místě původní sochy na nádvoří brunšvického hradu. Další kopie jsou ve městech Goslar, Lübeck a Ratzeburg. Věhlas sochy lva dal pravděpodobně vzniknout české legendě o Bruncvíkovi a lvu (Brunšvik, staroněmecky Bruneczwig - Bruncvík).

Velmi zajímavou roli sehrává lev v symbolice/mystice/hermetice období Karla IV., tak jak to lze vidět např. na výzdobě staroměstské mostecké věže. Ústřední roli hraje spojení (přemyslovské) orlice a (lucemburského) lva. Královské a říšské (císařské) osoby.*M

V této souvislosti - doba Karla IV. - je zajímavá existence fenoménu tzv. Madon na lvu představující vítězství (Madona) nad zlem a hříchem (lev).

  

Lev v heraldice

Zopakujme, že figura lva patří v heraldice k nejprestižnějším. A také k nejrozvinutějším s počtem heraldicky definovaných „podfigur“, kterých je na tři desítky. Jejich rozlišování je poměrně obsáhlou kapitolou blazonování (heraldického popisu); laskavé zájemce odkazuji na příslušné odborné publikace a weby, zde jen ukázka části rozlišovaných lvích „postojů“:

Poslední ukázka naznačuje oprávněnost rčení, že čeho je moc, toho je příliš. Frekvence lvů v heraldické praxi vedla k jisté devalvaci této figury. Zdá se, že je to ostatně osud celého heraldického systému, kde původní rozlišovací schopnost v průběhu dědických a slučovacích procedur přestává být přehledná a nakonec i funkční.

Ostatně již samy počátky středověké heraldiky nejsou dodnes ani samotnými heroldy nebo studovanými heraldiky zcela propátrané a vysvětlené.*LL Je to cesta plná překvapení, zcela ve stylu boje se sedmihlavým drakem - jednu hlavu usekneš, narostou dvě nové. My se o to tady už vůbec nebudeme pokoušet, nejsme na lovu, jsme na procházce!

Jak je motiv lva častý, dokládá i následující výběr ze zvláštních obleků výše zmíněných heroldů. Obleku se říká tabard, je to jakási tunika či dalmatika, či vesta nad kolena:

Prvním evropským králem, o němž se historici a heraldici domnívají, že používal erb se lvem (standartu se lvem nalézáme o něco dříve u norského krále Magnuse III. Bosého) v dnešním pojetí heraldiky, byl anglický král normanského původu Jindřich I. Anglický (1100-1135), zvaný mj. také „Lev spravedlnosti“, protože zdokonalil tehdejší legislativní a administrativní systém. Lev jeho erbu, o kterém není věrohodný obrazový doklad, takže se vychází z erbu jeho následníka Jindřicha II. Anglického (1154-1189), měl být lev ve skoku (lion rampant), zlatý v červeném poli. Lev se poté objevuje na všech erbech králů a královen Anglie i následnických unií.

A dále směska napříč staletími a zeměmi:
Majestát neodvisí od počtu lvů, ale...

Klasická heraldika (12.–14. stol.) měla počet základních tinktur omezený - 2 kovy, 5 barev, 2 kožešiny. Následná století cítila potřebu paletu rozšířit.

Některá zpodobení lva se stala ikonami, mají svá osobitá pojmenování, jsou svého druhu „brandem“; patří k nim i brunšvický lev, o kterém zmínka výše. Známější je jistě „lev sv. Marka“, symbol Benátek, kde dle legendy byl evangelista pohřben. Ikonická socha lva ze sloupu na Náměstí sv. Marka má složitou historii. Podle posledních umělecko-historických studií původ sochy, která se mj. skládá z několika rozdílných částí, se klade do přelomu 4. a 3. století př. n. l.; jako místo vzniku se označuje oblast helénistického a orientálního Řecka. Původní podoba bronzové sochy se pravděpodobně významně lišila od té dnešní a je samozřejmé, že s křesťanským svatým nemohla mít nic společného. Kniha s latinským textem vztahujícím se k legendě o andělském určení místa posledního odpočinku evangelisty je středověkým dodatkem. To se týká i meče, který se v některých verzích vyskytuje. Symbolika lva, knihy a meče nabízí mnohé interpretace, ale Benátská republika, která si lva zvolila za svůj emblém (a dala mu tak jméno) sama nikdy nekodifikovala oficiální význam. Bezpochyby ho však vnímala a používala i jako mocenský symbol. U lva ani nelze jináče...

Mnohých kopií a napodobenin se „dočkali“ Medicejští lvi, původně chránící schodiště Lodžie lvů Vily Medicejských v Římě. Póza šelmy jednou přední tlapou stojící na kouli imponovala jejím napodobitelům zřejmě díky svévolnému symbolickému výkladu oné koule. Původní - medicejský - byl pouhým použitím motivu z medicejského erbu, kde figuruje pětice koulí, kterážto figura nemá zcela jasné vysvětlení, ale každopádně to nejsou zeměkoule, jak jsou označovány u kopií lvů rozesetých po celém světě. Originály lvů jsou dnes ve Florencii, městě Medicejských.

Florencie má svého vlastního symbolického lva jménem Marzocco (slovo ne zcela jasného původu, snad odvozeno od Marta, boha války), který sice není městským štítovým znamení, ale podle postoje sochy by mohl být štítonošem. Je to socha sedícího lva, který pravou tlapou přidržuje florentský erbovní štít. Údajně tato figura měla být první světskou sochou objednanou Florentskou republikou koncem 14. století. Její nejznámější verze pochází z první třetiny století 15., je dílem Donatellovým. S Medicejským rodem nemá nic společného. Výraz Marzocco používali florentští jako bojový pokřik.

Ještě předheraldickým fenoménem je „lev z Judee“. Podle první knihy Starého zákona (smlouvy), Genesis, čtvrtým synem patriarchy Izraelitů Jákoba byl Juda. Ten se stal zakladatelem jednoho z dvanácti izraelských kmenů, kmene podle něho nazvaného Juda. Jeho jméno nalézáme i v označení Judského království, římském označení oblasti/provincie Judea a vposledku i v označení „žid“ (Jew, Juif, Jude, apod.). Symbol lva se s Judou spojil při požehnání jeho otcem, dle Genesis 49,9: „Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu, vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal?“
„Lvem z Judee“ je pak genealogicky a textem Zjevení sv. Jana (Apokalypsou) míněn Ježíš Kristus pocházející z linie davidovské kmene Juda.
Centrem Judského království se stal Jeruzalém, proto lev v jeho znaku.
Přes královnu ze Sáby a krále Šalamouna si habešský/etiopský císař Haile Selassie I. (velmož - rás - Tafari Makonnen) coby 225. král v davidovské linii jako jedno ze svých označení nárokoval titul „Lev z Judeje“. Svého času tento lev figuroval na etiopské státní vlajce. Možná si někteří vzpomenou, že etiopský císař část svého exilu pobýval v Karlových Varech a později Československu daroval lva.
Rastafariáni považující se za jeden ze ztracených izraelských kmenů používají za symboly svého náboženského hnutí jak barvy etiopské vlajky, tak figuru „Lva z Judee“. Dredy rastafariánů mají připomínat lví hřívu.

„Lví vlajka“ je oficiální název vlajky Šrílanské demokratické socialistické republiky ležící na ostrově Cejlon. Lev je dávný symbol ostrova a připomíná, že mýtický Arian, otec legendárního vládce a dobyvatele ostrova Vidžáje (cca 6. stol. př. l.), byl „lví muž“, a že domácí jméno tohoto zvířete, sinha, je základem původního názvu Lví ostrov (Sinhala dvípa - odtud Cejlon).

Lev a Slunce je starý perský symbol stojící na starším uctívání ohně a slunce, a motiv Lva a Slunce je založen na astronomické a astrologické konfiguraci „Slunce v domě Lva“ známé již v Assýrii (viz výše). Emblém Lva a Slunce se později stal znakem dynastie Pahlaví, figuroval na státní vlajce Iránu do roku 1979.

Norský lev. Znak Norska je jeden z nejstarších v Evropě. Norský král Magnus III. Bosý (zemř. 1103) byl prvním evropským králem, který používal na své standartě (erby v dnešním pojetí heraldiky vznikly o něco později) figuru lva. Erb se zlatým lve v červeném poli a s vikinskou sekerou (kterou měl být v bitvě zabit sv. Olaf, norský král z 11. stol.) v tlapách existuje od roku 1280.

Zvláštní případ je „Belgický lev“ (Leo belgicus). Původně to byla emblematická figura symbolizující 17 provincií starého Nizozemí. Tradiční kartografická prezentace ve formě lva zahrnuje území tzv. Velkého Nizozemí, nazývaného také Belgické Nizozemí. Figuru lva má ve znaku jedenáct ze sedmnácti zmíněných provincií.

Časté územně-mocenské změny v této oblasti nakonec vedly k tomu, že adjektivum belgický se stalo synonymem pro nizozemský.

Belgický lev se také nazývá kolosální socha lva na vrcholu Lvího pahorku u vesnice Waterloo v belgické provincii Valonský Brabant. Pahorek (uměle navršený) se sochou byly vytvořeny na památku vítězství spojených pruských, anglických, holandských, nassavských a brunšvických vojsk nad francouzským vojskem Napoleona Bonaparta v červnu 1815. Železná socha lva symbolizuje vítězství a nově ustanovené a Vídeňským kongresem uznané Spojené království Nizozemské (1815-1830), jehož monarcha měl lva v erbu. Lev má tlamu otevřenou směrem k poražené Francii; pravou přední tlapu má položenou na dělové kouli jako výraz míru, který v Evropě po bitvě zavládl.

Svým způsobem je poučný případ Makedonského lva, jakéhosi symbolu dědictví po Alexandru III. (Velikém) Makedonském. Podle legendy se měla Filipovi, otci Alexandra, ve snu objevit na lůně těhotné Alexandrovy matky Olympiady, princezny epeirské, pečeť lva. Jako vládce byl Alexandr pak např. na mincích zobrazován se lvím skalpem jako přilbou.

Antická Makedonie měla jistě své problémy, každopádně však ne s podobou národních a státních symbolů (viz výše socha lva nad hrobem Laomédona z Mytilény). Ty se objevily až v době, kdy se kdysi jednotné území starověké Makedonie rozpadlo - bylo rozkouskováno a přifařeno k okolním státům. Naposledy spor o to, kdo má mít makedonského lva ve znaku, se rozpoutal v samotné nově vzniklé samostatné Makedonské republice (bývalá Socialistická republika Makedonie - část bývalé Jugoslávie/SFRJ), ležící mezi dalšími novodobými státy, které mají co do činění s bývalou Makedonií - Řecko, Albánie, Kosovo, Srbsko a Bulharsko.
Makedonská republika po mezinárodním neúspěchu se Sluncem z Verginy (více viz heslo SLUNCE) upřela svůj zájem na středověko-renesanční znak Makedonie - zlatého nebo červeného lva na červeném nebo zlatém štítě. V roce 1992 architekt a grafický designér M. Grčev předložil moderní verzi znaku k veřejné diskuzi. Proti byli makedonští Albánci, že lev je národnostně jednostranný - makedonský! S návrhem nesouhlasilo ani několik politických stran, z nichž některé mají takového lva v logu. Namítalo se také, že Bulharsko má podobný znak.

Znak londýnské City (City of London) motiv lva neobsahuje ani ve štítě ani jako štítonoše; ve znaku oblastní rady Londýna (London County Coucil) městu přiděleném roku 1914 již lev figuruje. Neudivuje, že lvy lze po Londýně nalézt v nespočetných verzích. Jedny z Infostránek megapole (http://allforlondon.co.uk/index.html) uvádí, že v Londýně existuje na deset tisíc soch lvů.*BB

Na množství soch lvů v Londýně se pochopitelně podepisuje i skutečnost, Londýn je hlavním městem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, sídlem vlády, parlamentu a především hlavním sídlem, rezidencí a pracovnou vládnoucího monarchy, momentálně monarchyně... Takže sošní lvové zde se vyskytující často nesou přímo označeni jako Lion of England (Lev Anglie).

Prohlédněme si několik erbů a znaků s figurou lva, které jsou nějak zvláštní nebo jsou IMHO kresebně působivé, bez ohledu na to, zda půjde o heraldiku rodovou, církevní, zemskou či městskou*R:

Je sympatické, že se objevují místa a města, která figuru lva ve svém logu použijí v rozverné poloze, např. italský region Veneto (Benátsko), který svého lva sv. Marka nechal parodovat Spící Venuši ze slavného obrazu benátského malíře Giorgioneho.

Lvové národní

Problematika figury lva ve státní heraldice se průběžně objevuje i v našich luzích a hájích. Kdyby to nebylo smutné, tak by to bylo i veselé, jak často je směšně a nedůstojně nakládáno s podobou této bezesporu impozantní šelmy.

Jak vůbec české země ke svým symbolům (orel/orlice a lev) přišly?
Obě jmenovaná zvířata se objevují jako symboly moci, síly, odvahy, statečnosti a bojovnosti od nejstarších dob (Asýrie, Babylón, Mykény, Egypt, Persie, později Řím), jak již zmíněno na začátku tohoto pojednání. V pohádkách známí jako král zvířat a král ptactva. Především silou - zuby, zobáky, drápy-spáry (heraldicky zbrojí) - hájené území vzbuzovalo žádoucí asociace. Latinský výraz imperare znamená poroučet, velet, vládnout. Není těžké si představit myšlenkové pochody vládců, když dávali zdobit podobami zmíněných zvířat svá sídla a umisťovali je na své insignie. A právo tato znamení používat si taktéž uzurpovali, jak jinak než imperiálně.
I historie státního znaku České republiky je historií mocenských šarád, kdy hlavní cíl byl vždy imperare.

Druhá křižácká výprava přinesla z Blízkého Východu do Evropy užívání vojenských praporců se znaky. Tyto znaky se posléze objevují i na výbavě rytířů (štíty, brnění, čabraky koní, atd.). Historka z Dalimilovy kroniky o tom, že český kníže Vladislav II. za zásluhy (v boji křesťanů proti křesťanům u Milána) byl císařem Bedřichem I. Rudovousem vyznamenán udělením osobního znaku - bílého lva, tehdy realisticky jednoocasého, je historicky nedoložená.
Lev jako heraldické znamení byl mezi Přemyslovci poprvé použit roku 1213, kdy je doložen na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha.

Račte si všimnout - lev na Moravě!*MM „První nepochybný doklad existence stříbrného dvouocasého lva v červeném poli pochází až z roku 1247, kdy jej jako své erbovní znamení přijal z titulu markraběte moravského Přemysl Otakar II. Mnozí historici se domnívají, že tento symbol používal jako spoluvládce svého otce, krále Václava I. a druhý ocas symbolizoval právě Přemyslovo spoluvládcovství.“ (Wikipedia)*DO

Podle dnes dostupných věrohodných podkladů historici dovozují domácí původ jak moravského, tak českého lva jako heraldické figury. Nikoli tedy udělený nějakým „cizím“ potentátem. Samozřejmě, že figuru lva jako takovou Čechové ani Moravané (jejich knížata, samorozumně) nevymysleli, ale sami si vybrali, co okopírují, čemu se chtějí připodobnit. „Ví se, že král (Přemysl Otakar II.) dal své manželce (Kunhutě Uherské) pro pobavení na Pražský hrad přivézt lvy.“ (cs.wikipedia.org)...

Kdo z laiků se už vzpamatoval z moravského původu „českého lva“, tak zde má další drobný naschvál historie:

V národním (českém) obrození se erb s figurou lva stává symbolem politického osvobozeneckého snažení, lev je protiváhou úředního státního znaku říšského - orla.

Dva znaky vyjadřující státní tradice se tak zcela proti jejich původnímu univerzalistickému smyslu redukují na národní symboly, s nimiž je cloumáno vášnivě nacionalisticky až šovinisticky.
V novodobé historii samostatné republiky se dle slov historika V. Vojtíška, prvorepublikového pražského kronikáře, „postupovalo ve věci vážné (volbě státních symbolů) až příliš ukvapeně, buď ve velkých anketách nebo v příliš malých kroužcích, a zdá se, že politikové, kteří zneužili i toto jednání pro volební boj, měli větší slovo nežli heraldikové a právníci.“ a tak vznikly „nejen zbytečné tři znaky, malý, střední a velký, nýbrž byly zaviněny i některé závady, plynoucí i z toho, že se neopírají o platná ustanovení ústavy republiky“.

Připomeňme si ještě polistopadové pokusy o českou státní symboliku. Již výše byla zmíněna nešťastná znaková tsunami znaků krajů republiky v čele s velmi nehezkým provedením lva (i orlice) na znaku Středočeského kraje.
Výrazně do teorie a praxe státního znaku vstoupil F. Štorm svou sadou státních symbolů uvolněnou k volnému použití.

Odvážně se k problematice především sjednocení grafické korporátní identity státní správy postavil T. Brousil. Ať už si myslíme o jeho pokusu cokoliv, je to dodnes (2016) jediný komplexní návrh na řešení daného případu. Ve Fontu bylo Brousilovo řešení představeno a dost divoce diskutováno v roce 2012 (http://www.font.cz/design/cesky-lev-od-tomase-brousila.html).

Celá v Česku často omílaná právní kontinuita vede k výsledkům, kdy republika má insignie feudální. Ve Francii neváhali při změně zřízení tuto skutečnost vyjádřit i republikánskými státními symboly. Velká Británie je formálně i symboly konstituční monarchie, žádná pojmová schizofrenie se tam nekoná.

Podívejme se blíže na druhý fenomén a tím je pojem NÁRODNÍ.
Slovo NÁRODNÍ (resp. národ) podle prozkoumaných příkladů je spíš než jako tautologie používáno jako pleonasmus čili mnohomluv, mlhavé vyjádření, matoucí, kolidující někdy s pojmem „státní, stát“ a někdy s pojmem „lidový, lid“. Jistě si ještě mnozí vzpomenete na lidovou demokracii a (proletářský) internacionalismus se všemi neblahými následky.

Nebude na škodu zacitovat ze dvou slovníků:.
Slovník spisovného jazyka českého, Československá akademie věd, 1964 „- národní vztahující se k heslu národ:
1. novodobé historicky vzniklé pevné společenství lidí, spojených společnou řečí, územím, hospodářským životem a psychickým založením, projevujícím se ve společné kultuře 2. společenství lidí téhož jazyka, spojených zprav. územím (před vznikem novodobého národa); národnost.“
Slovník cizích slov, SPN, 1998 - heslo nacionální: „vztahující se k veřejnému a politickému života národa, související s jeho zájmy; národní.“

Přes mnohaletý odstup kontinuita pojímání zmíněných výrazů zde je a platí, že národní = nacionální. Národní neznamená tedy ani český, ani státní, ani náš. Je-li tak použito, je to zavádějící.

Posuny a nedorozumění nastávají především záměnou se zájmenem přivlastňovacím NÁŠ. Viz sousloví „národní zájmy“.
Jsem si vědom obecně používaného posunu ve významu slova národní oproti výše uvedené definici, ostatně dnes málokdy splnitelné, ale tento posun nic nemění na tom, že je to posun v dnešní etnicky, kulturně, jazykově či jak chcete ale stále více promíchané společnosti dřímající jako nebezpečné explosivum k dispozici více či méně radikálním více či méně šíleným jedincům a skupinám.
Ošidné ztotožňování státu s národem spojené s obdobím vytváření tzv. národních států v celé raně industriální Evropě, akcentované ne zrovna nejšťastněji v období tzv. národního obrození ve střední Evropě, manipulace s těmito pojmy, účelově používaní v osobním soukromém zájmu jednotlivců či skupin je panoptikální nesourodou směskou symbolu lva a slova národní v českých luzích a hájích dostatečně ilustrováno.

Než se projdeme českou (českomoravskoslezskou) lví a národní logokrajinou, budiž připomenuta ne zanedbatelná skutečnost, že se lev jako obecná přirozená heraldická figura s hierarchicky mocenskou symbolikou (někdy i ve shodné podobě jako český státní lev) vyskytuje v dynastických, rodových, zemských i státních znacích mnoha zemí světa, jak již ilustrováno výše. Mimo Čechy to jsou v Evropě Belgie, Bulharsko, Černá Hora, Dánsko, Finsko, León (Španělsko), Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Skotsko (Velká Británie).

I pro další světadíly lze v doslovném slova smyslu použít klasické „Hic sunt leones“: vyskytují se nejenom ve znacích zemí, které slovo lev mají ve svém názvu jako např. Sierra Leone, ale i jinde např. ve znaku Konga, Senegalu, Filipín, aj. Taktéž nesčetná města mají ve znaku lva, např. Lyon , s kresebně a kompozičně monumentální verzí v barvách francouzské státní vlajky. A že je v republikánském zřízení, tak je bez korunky.

Ani dvouocasost není zcela výjimečnou vlastností tzv. českého lva. Vyloučíme-li erby a znaky, kam se lev s rozeklaným ocasem (je zmije dvoujazýčná nebo má jazyk rozeklaný/vidlicový?)*DO dostal odkazem na českého krále, jako třeba do znaku polské Lehnice, nelze zamlčet existenci znaků švédského Göteborgu, rumunské Oradey a v neposlední řadě lucemburského Luxembourgu.

Nevyjasněnost v užívání pojmů „státní“ a „národní“ vedla k tomu, že mnohé státní instituce jsou pojmenovány NÁRODNÍ a používají, v tomto případě oprávněně, státní symbol. Vzniká však otázka, proč byla použita verze malého státního znaku, jen lev, a ne velký znak, se všemi historickými zeměmi, které zbyly z Koruny české - Čechy, Morava, Slezsko...
Inflace slova „národní“ by byla už jen humorná, kdyby nebyla mnohdy smutná až nic než národ zneklidňující!!

V naší, grafické, branži s tím jsou pak spojeny problémy vysvětlit klientovi, že jeho oblíbené zvířátko či slovíčko je sice samo o sobě hezké, ale pro daný účel nevhodné či zcela dysfunkční. Připomeňme si debaty o novém logu Národní galerie v Praze v roce 2003. Generálního ředitele Národní galerie v Praze mohlo potěšit konstatování, že i grémium Národního historického muzea v Sofii (Bulharsko) dospělo k podobnému rozhodnutí jako jejich čeští kolegové z NG a do značky své instituce zvolili symbol pevně ukotvený v bulharské (státní) tradici.

Bulharská značka beze slov říká, že stylizovaný státní symbol nese praporec, že tedy půjde o nějaké - obrazně a bez ironie řečeno - mávání národem, což nakonec náplň muzea - národní historické - charakterizuje docela výstižně. Ač tedy obě značky, pražská i sofijská vyšly z podobných premis, bulharská realizace má mnohem větší vypovídací hodnotu než česká. Bohužel, obě dvě zaměnily stát za národ.

Pro srovnání připojujeme logo obdobné instituce a to z nejslavnějších, v české kotlině by se jmenovala asi Národní francouzské muzeum a galerie - Louvre.

Takže se ptejme znova, jaký je vztah mezi (státním) lvem a galerií? Patronem malířů (a pravděpodobně všech „portrétistů-zobrazovačů“) je evangelista Lukáš doprovázený okřídleným volem. Atribut lva mají sv. Marek, evangelista, a sv. Jeroným, poustevník. Logo, funkční logo, pochopitelně nemusí různé tradiční vztahy respektovat, ale musí fungovat - být distinktivní, zapamatovatelné, atd.

Podobné otázky byly kladeny i u nové značky Národního divadla, referoval o ní mj. i Font č. 6/2002.

Bravurně komponovaná figura lva v kruhu (trochu sice připomínající bájného gryfa, ale budiž) má opět k divadlu tak daleko jako k výtvarnému umění a k pojmu národní má tak blízko jako k pojmu pivo, a to pivu zjevně křivdíme. V ČR jsou i další národní divadla, např. Národní divadlo moravskoslezské s logem připomínajícím gilotinu (sorry), orlice žádné, Zdařbuh! Národní divadlo v Brně starší logo v podobě kaligrafovaných iniciál nad zvlněným lemem červené opony, působící sice starosvětsky, celkem divadelně, změnilo na nicneříkající černobílé iniciály - a to na to byla soutěž!!! Ocenit nutno Valašské národní divadlo v Karolince; v logu má mimo jedné divadelní masky dva nezaměnitelné čakany - valašky.

Právní (a mravní) laxnost hraničící s nihilismem je příčinou, proč mohou/mohly existovat značky typu Leo Computer (registrováno u ÚPV 1999).

Podobnost s logem výše zmíněného bulharského muzea není podobností, ale bez praporce totožností. I kdyby byla v pořádku otázka autorských práv, tak originálnost této značky je značně diskutabilní.
Když seřadíme vedle sebe značky hotelu Forum Praha, NG Praha, Design centra ČR a ještě třeba Národní knihovny ČR, tak s distinktivností to moc slavné není.

Parádním kouskem je České ergo, nepodniká v ergokladívkách, ale v drogistickém zboží… Za ukázku dokonalého pošlapání vlastních zásad Úřadem průmyslového vlastnictví lze považovat registraci slovní značky Český národní podnik s r. o. Výživný je také První národní český cirkus Jo-Joo; značka na jeho webu obsahuje jakési zvíře, které se velmi podobá vzpomínanému lvu z bulharského muzea.

Památník národního písemnictví: je tady Franz Kafka na správném místě?
A jako bonbonek: České národní egyptologické centrum, na websitu logo pouze v anglofonní verzi, jinak stránka česky.

Většina subjektů, které používají ve svém názvu slovo „národní“, jsou jistě lidsky slušné spolky s převážně dobrými úmysly, jen by měly zvážit, zda svým názvem lehce nematou.
Zmiňme v této souvislosti ještě národní parky. Ty se, kupodivu, nezaštiťují státními emblémy, spokojují se s výrazem NÁRODNÍ. Je smutným paradoxem, že většina těchto tzv. národních parků leží v oblastech, které byly za posledních Přemyslovců a v období vlády Karla IV. zabydleny lidmi, které tito panovníci do krajiny pozvali, lidmi mluvícími jazykem, kterému tuzemský Čech nerozuměl, čili pro něj lidmi němými - odtud pojmenování Němci. Až do doby před několika desítkami let to byla území stále ještě s převážně německy mluvícím obyvatelstvem. A zanedlouho šup! Jsou to „národní“ parky. Smutné, velmi smutné, hlavně potom, co zrovna v těchto oblastech si zařádil mnohý „národní“ správce.

Shrnuto:
1/ Na širší mezinárodní scéně „lvíček“ není dostatečnou identifikačně rozlišovací značkou. Na této skutečnosti nic nemění ani staletá praxe používání tohoto erbovního znamení. Naopak. Dvojsečnost užívání heraldiky se v poslední době znovu potvrdila např. na hokejovém mistrovství světa, kde hokejisté reprezentující Českou republiku byli rozeznatelní právě jen pro v heraldice se orientující diváky. Nebudu podceňovat řadového hokejového fanouška, sáhněme si sami do svědomí, kolik státních znaků-erbů jsme schopni identifikovat?
2/ Lev je symbol státní, ne národní, přijmu-li již to dnes matoucí slovo.

Moc by mne zajímalo, zda také lucemburský národ něco nadělil sobě.

Poznámky k pojmu NÁRODNÍ
Akcentování termínu „národní“ se jeví státnicky a lidsky nemoudré, společnost toho kterého státu rozdělující, rozeštvávající. Nic než národ, ale který: jazykový, profesní? Zlatá kaplička nad Vltavou se stavěla mj. natruc Němcům resp. německým nacionalistům-šovinistům v Čechách, a dodneška jsme se s podobnými akcemi nevyrovnali. Bohužel, je to celosvětový a tisíciletý démon.

Co může být na Národním salonu vín ve Valticích na Moravě národního, je mi záhadou - český, moravský nebo jaký národ ten salon prezentuje. Registrován je jako neziskové dobrovolné sdružení občanů. Vína znám podle zeměpisného původu moravská a česká. Značka jinak svižná, jasně říká: vína z ČR. Možná ale autoři loga měli na mysli národ vinařský, prostě všechny, kdo se vínem zabývají.

Kapitolou samou o sobě jsou muzea. Značka Národního technického muzea je přiměřená instituci, konstruovaná, dostatečně originální. Jen si už nepamatuji, jestli technický pokrok v muzeu dělí na český, německý, židovský, slezský, a tak. Po stejné metodice pátrám i v případě Národního zemědělského muzea. Jistě mohly být na Českomoravské vrchovině vyšlechtěny nové odrůdy brambor. Bude ta brambora národní?
Budiž připomenuto, že zde komentované směšování pojmů není česká zvláštnost, např. v USA, u města Dayton, stát Ohio, je od roku 1923 v provozu oficiální National Museum of the United States Air Force.

Lev astrologický a okultní

Lev pro alchymisty a zasvěcence představoval stupně na cestě k dokončení Velkého díla, kdy lev zelený symbolizoval jeho počátek a lev v barvě červené jeho úspěšné dokončení.
Astrologické znamení Lva*O je znamení ohňové a vládne nad ním Slunce.
Jako většina velkých symbolů evropského středověku objevuje se figura lva v tarotu. Najdeme ho na kartě XI (ev. VIII Rider-Waite) - Síla Velké arkány. Značí ovládnutí animální síly a odhodlanost. V obrácené pozici pak slabost a ztrátu sebedůvěry.

Lvové univerzitní aj.

Mezi univerzitními značkami najdeme mnohé, které používají symbol lva. Mnohdy jsou to jen městské znaky doplněné o text příslušné vysoké školy. Se státním lvem operuje Česká zemědělská univerzita v Praze se sympatickým skoro ladovsky pojatým lvem a České vysoké učení technické s parádní figurou lva s kružidlem, inspirovanou znakem stavitele Benedikta Rejta z Pístova. Na značce ČVUT se přiživuje logo Atelieru Reno: totožný lev, místo kružidla s iniciálami AR; a to je, prosím, registrovaná značka. Zajímalo by mne, zda by prošla registrací značka, kde by místo lva ČVUT byl lev ze státního znaku. Z vysokoškolských lvů stojí za zmínku ještě logo Akademie výtvarných umění v Praze se siluetou státního lva posetou různě velkými modrými srdíčky, vypadá jakoby v bublinkách nebo s dermatitidou.

Lev v korporátním imidži

Obliba lva v heraldice předurčila jeho hojnou frekvenci na obchodních značkách a v reklamě. Kdo se objeví v blízkosti lva, byť jen obrázkového, podílí se na jeho majestátu. V prestiž figurou lva dodanou doufají i soutěžní ceny s naší šelmou v názvu. Jako u lva v heraldice, i v oblasti korporátního designu narazíme přečasto na podobu lva, která z původní symbolikou - a nakonec ani podobou - nemá mnoho společného. A přitom by stačilo zajít do zoologické zahrady.

Česká bezpečnostní služba stláskala dohromady královskou korunu, lví hlavu a republikánskou kokardu. Autoklub České republiky se deklaruje jasně, nedořešenu má jen trikoloru, jež má mít pořadí barev abecední b-č-m. Stačilo vynechat vnější bílou a počínaje bílým lvem to mohlo být košer.
Značka papírny ve Velkých Losinách jako dodavatele papíru pro státní listiny oprávněně používá ve znaku dvouocasého lva s korunou. a ne orlici.

Jasný signál vysílají verze lvů z italských Benátek. Banka Generali vzbuzuje dojem solidnosti, obchodní mohutnosti a navíc dojem sounáležitostí s tradicí velké kultury. Logo turistického regionu Veneto (viz výše) neváhá nechat benátského lva si zahrát i úsměvný part. V řadě reprezentačních lvů je to dost ojedinělý jev.

Mezi značkami piv, a to i registrovanými v ČR je jich několik, které používají lva, dokonce dvouocasého, jak v názvu tak zobrazením (např. Löwenbräu jistě není „české“ pivo). Budějovický měšťanský pivovar má registrovanou známku také se lvem.
Pivovar Národní (založen 2015) nabízí mj. pivo Czech Lion 13°.

A několik cvičebních značek na téma lev jako logo zdroj. wiki

Lev ve společnosti

Výsadní postavení lva v symbolice se odráží i v jazykovém aparátu mnoha národů. Obraty „bil se jako lev“, „lev salónů“ (též „lvice salónů“), apod. jsou používány dodnes i v zemích, kde lva v přírodě nikdo nikdy neviděl. Jako ocenění svých válečnických schopností získal přízvisko Lví srdce král Richard I. Anglický.*L Za zmínku stojí připomenout africké příslovi: „Až lvi nebudou mít své vlastní dějepisce, lovecké povídačky budou pokračovat v oslavování lovce.“ Fotografie lovce s puškou a jednou nohou stojícího na zastřeleném lvu je slabým odvarem assyrských reliéfů. Funkci má však obdobnou.

Lev na závěr

Lev je masožravá šelma, která v jednom biotopu vždy byla konkurentem člověka. To se jí stalo téměř osudné.

Přítomnost figury lva v heraldice a sémiotice svědčí o tom, že historické setkání těchto dvou tvorů - lva a člověka - poznamenalo obě strany. Nové a nové varianty figury lva dávají na vědomí, že i v oblasti designérské se můžeme těšit na zajímavá řešení. Třeba i té státní symboliky.

Poznámky:

 
*B  Jeden ze lvů původně stojící v délské lví aleji se dnes nalézá v zajímavé sbírce soch lvů - trofejí před bránou benátské vojenské loděnice - Arzenalu.

*BB  Benátky, které mají také lva ve znaku, jich ve svém areálu nenabízejí tolik, ale sochy a jiná zpodobení lvů už tím, že pocházejí jak z delšího časového období, tak z různých kultur - je mezi nimi mnoho soch dovezených jako válečná kořist z dosti vzdálených končin - jako celek tvoří pestřejší galerii.

*BK  Obrázek níže není fotomontáž:

na klenbě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře se opravdu podepsal i Středočeský kraj - znak vpravo nahoře. Bohužel znak je proveden podle neumělého vzoru, jak je prezentován na webu kraje,; blééééééééé...

 
*CFM  Lev ve znaku Českých zemí je zobrazen s dvěma ocasy (à la queue fourchée - vidlicovitý). Podle francouzského heraldika ze 17. století C.-F. Ménestriera je český erb výsledkem žertu císaře Bedřicha I. Rudovouse, který českému knížeti Vladislavu II. za vojenskou pomoc proti severoitalským městům udělil královský titul a k němu erb se lvem s ocasem mezi zadními tlapami - lion coué (coward). Vladislavovi muži odmítli bojovat pod takovým emblémem, podle nich to byla opice (sic!), a tak císař souhlasil s polepšením dosavadního erbu přidáním druhého vztyčeného ocasu.

*DO  Co se týče termínu „dvouocasý“, v blazonu použitého, zkuste najít lva, heraldického, který má opravdu dva ocasy. S výjimkou znaku dolnosaské obce Lauenau, vidím u všech mně dostupných zobrazení lva s rozeklaným ocasem. Asi jako neřeknete o hadu, že má dva jazyky. Je to trochu neobratnost českého blasonu; např. francouzsky je to queue fourché, anglicky forked, a znamená to maximálně rozdvojený, spíše však rozeklaný ba vidlicovitý. Německý blazon používá výraz doppelschwänziger čili zdvojený, dvojitý.
Heraldika rozlišuje mezi ocasem rozeklaným (queue-fourché, vidlicový ocas) a zdvojeným (double queued, dvouocasý). V klasické heraldice to byly pojmy zaměnitelné, v moderní heraldice je nutno tento rozdíl dodržovat.

*CH  Někteří archeologové-historici usuzují podle charakteru hradeb na stejnou stavební partu v Chattušaši a v Mykénách

*L  Někteří historici tvrdí, že tak byl nazván až po smrti, kdy se při pitvě zjistilo, že má abnormálně velké srdce. Flori, Jean (1999), Richard Coeur de Lion: le roi-chevalier, Paris: Biographie. Autor uvádí, že podle anglického kronikáře Rogera z Hoveden, Richard I. své přízvisko Lví srdce získal během trestné výpravy proti šlechticům rebelujícím proti jeho otci Jindřichu II. Anglickému.

*LL  Poznámka pro ty, kteří si všímají: Heraldika rozlišuje mezi ocasem rozeklaným (queue-fourché, vidlicový ocas) a zdvojeným (double queued, dvouocasý). V klasické heraldice to byly pojmy zaměnitelné, v moderní heraldice je nutno tento rozdíl dodržovat. Se píše již ve zmíněném díle v roce 1909!

detail z výše uvedené stránky díla „A complete guide to Heraldry“

 
*M  Např. Jan Křivanec, Mystérium Staroměstské Mostecké věže, na http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/2197-mysterium-staromestske-mostecke-veze/ nebo Ivo Hlobil, Výzva a riziko: program parléřovských skulptur na Staroměstské věži Karlova mostu, podněty k jeho reinterpretaci, v Umění LXIII, 2015, č. 1-2 (dostupné na internetu)

*MK   „Ve svém logu jsem se chtěl přiznat k tradici, a proto jsem použil tradičního českého lva (tak jak existoval před komunistickou totalitou) s vetknutými srdci, která symbolizovala nadšení a odhodlání.)“
Zdroj: https://www.lidovky.cz/kultura/knizak-nove-logo-avu-je-nehodne-akademicke-pudy-skola-je-pedagogicky-slaba.A190115_103250_ln_kultura_jto?&recommendationId=d12a782c-0a0b-4884-86d6-8b8c1464d6ca

*MM  Zajímavé pojednání o počátcích česko-moravských zemských symbolů lze nalézt na https://dalsimoravak.wordpress.com/2012/01/19/pocatky-erbu-moravy/

*N  Lze jistě diskutovat, které zvíře je nejsilnější, řeší to také jedna pohádka, která líčí, kterak nejmohutnější suchozemské zvíře - slon, na kterého si ani nejsilnější šelmy, včetně lva, netroufnou, se bojí malého hlodavce.

*NÁPOVĚDA  
1 Belgie, Bulharsko, Dalmácie (Chorvatsko)
2 Čechy (CZ), Dánsko, Estonsko
3 Finsko, Kuronsko (Lotyšsko), Lucembursko
4 Černá Hora, Nizozemí, Norsko
5 Banát (Rumunsko), León (Španělsko), Bjälbové (Švédsko)
6 Anglie, Skotsko


*O  Již mnohokrát jsme při našich toulkách za znaky potkali znamení zvířetníku, zvěrokruhu, vhodněji zodiaku*ZV. Znamení jsou tedy jména souhvězdí, která leží na ekliptice a vlivem precese se v cyklu cca 26 000 let střídají v tzv. jarním bodě. Lidstvo si za tisíciletí pozorování oblohy této periodicity všimlo. My si položme otázku, kde se vzalo pojmenování toho, co dnes nazýváme souhvězdí.
Ačkoliv jsou k tomuto tématu písemné památky staré přes šest tisíc let a prehistorické nálezy jsou ještě starší (např. Lascaux cca před 17 000 lety), samotné počátky vzniku pojmenování souhvězdí se ztrácejí v hlubinách času.*SD
Můžeme se pouze pokusit představit si dobovou situaci, scénu a okolnosti a zvážit, jak daleko do minulosti můžeme operovat historickou zkušeností lidského rodu, před kolika tisíci lety už měl člověk mentální uzpůsobení a reakce stejné s dnešními lidmi. Lidská povaha se utvářela minimálně několik desítek tisíc let, takže nějakých pár tisíciletí snad nehraje takovou roli, ostatně tzv. civilizační slupka tvora homo sapiens s. je velmi tenká, jak dennodenně, bohužel, je nám z mnoha stran potvrzováno.

Možná jste si to mnozí zkoušeli představit: člověk, některý náš vzdálený předek, za jasné noci v úžasu zírá na scénu tisíce mihotavých světel od obzoru k obzoru. Později světla nazve hvězdami. Scéna není nehybná, pohybuje se, hvězdný koberec se pro pozorovatele na severní polokouli přesunuje zleva doprava, tak jako velké světlo (Měsíc) - a ve dne jediné, ale o mnoho jasnější (Slunce). Noční divadlo vykazuje však ne jeden pohyb - zleva doprava, ale i posun vzhledem k či od horizontu. Některé hvězdy na čas za horizontem zcela zmizí, později zas vystoupí a posunují se až skoro do nadhlavníku.
Ale nejsme již v ráji a člověk se musí starat - aby se dostal tam, kam potřebuje, aby bylo co jíst, atd. apod. Orientace v tvarově bohaté krajině a změny ročních období v mírném podnebném pásmu člověku leccos usnadňují, ale v krajích, kde se oko nemá moc o co opřít, např. pouště, moře, apod. a rozdíly mezi sezónami nejsou tak patrné, může postavení hvězd na obloze pomoci určit, kde jsme a kterým směrem se ubírat a jaké období roku právě je. Člověk tak zužitkovává poznání, že některé jevy na obloze jsou periodické.*SD

To nám ale stále neodpovídá na otázku, proč určitý počet jasnějších hvězd viděných např. od břehů Eufratu blízko sebe hloubavý Sumeřan nazve například Lvem nebo Rakem, Velkými Blíženci, Býkem nebo Vozem, atd.?
Níže je foto noční oblohy a výřez z mapy oblohy, kde leží hvězdy tvořící dnešní souhvězdí Lva:

Jasný bod pod souhvězdím je Jupiter, zdroj: Wiki.fr  •  Mapa zdroj: Wiki.fr

 
Prohlédněme si devět hlavních bodů spojených na mapě zelenou linkou, pro jistotu, aby nám zrak nebloudil jinde, a popusťme uzdu fantazii. Spodních šest s nejjasnější hvězdou Regulus tvoří nějaký uzavřený tvar, který, dejme tomu, může být tělem. na jedné straně pak vybíhají tři body. Jistě, silná imaginace v tom (ležícího) lva vidět může, samozřejmě. Ale nemůže to být zrovna tak jiný tvor, třeba myš?
Při příznivějších pozorovacích podmínkách, tedy jasnější noční obloze, kdy je vidět více hvězd, je podoba výraznější. Že by lev? Anebo kůň? Mám-li volit, přikláním se ke koni.

Animace zdroj Wiki.fr

 
V soupisu hvězd, který dědicové sumerské kultury - Babyloňané - zaznamenali klínovým písmem do hliněných destiček v době okolo roku 1000 př. n. l., všechna výše zmíněná souhvězdí jsou už takto pojmenována. V Sumeru existovali jak lvi, tak koně. Proč zvolili lva?
Že by to byla fascinace touto tehdy a v těch krajích, kde lev žil, nejmohutnější šelmou, s hřívou připomínající slunce? To by k pojmenování, respektive spojení šelmy se souhvězdím ale muselo dojít ještě před civilizací sumerskou. Precese zemské osy nás informuje o tom, že jarní rovnodennost se Sluncem v souhvězdí Lva naposledy probíhala v období přibližně před 12 500 až 10 000 lety. Bylo to období, kdy končila poslední velká doba ledová. Začínala neolitická revoluce - přechod od sběru a lovu k zemědělství a tím ke vzniku hierarchie ve společnosti. Podle teorie Věků to byl Věk Lva, v mýtech označovaný jako Zlatý věk. Následoval Věk Raka, Blíženců, Býka, Berana a nyní (pomalu končící) Věk Ryb. Každý zanechal stopu v symbolice dobových civilizací. Někde zřetelnou, nepřehlédnutelnou jako v případech Býka a Berana v civilizacích Středního a Blízkého Východu, Egypta a Kréty. Pozoruhodné je, že pojmenování posledních dvou zmíněných souhvězdí, Býka a Berana, se objevuje už před jejich posunem do jarního bodu a jejich slavnou kariérou v symbolice a zobrazování v kulturách Úrodného Půlměsíce plus Kréty.
Nemohlo tam jít již o opačný vliv, vliv již vytvořené symboliky a její rozvinutí v aktuálním období?

Archeologie dovozuje, že k domestikaci hovězího dobytka došlo až o dva tisíce let později než byl domestikován brav. Co mělo vliv na projekci obrazu býka do souhvězdí před projekcí berana? Uskupení hvězd je vzhledem k jejich v podstatě abstraktní podobě možno interpretovat velmi volně. Impuls musel pocházet z předobrazu, z pozemské reálie. Lidé museli mít silný důvod, proč ve hvězdách viděli schéma něčeho určitého a ne něčeho jiného. Nedokážu si představit, že šlo o náhodnou volbu. Potvrzovalo by to i pojmenování stejných hvězd zcela jinak v jiných kulturách.

Z tohoto úhlu pohledu by bylo zajímavé vědět, co vedlo k volbě Raka a Blíženců. Teorie Věků popisuje tato období jako Věk Velké Matky a Věk obchodu a komunikace.

Bylo prokázáno, že antická řecká mytologie spojená se souhvězdími je až pozdějším literárním rozvinutím babylonského základu. Hlavní figury už existovaly, Řekové provedli dramatické zpracování tématu. K dodanému schématu vymysleli příběhy, aby se to celé dobře pamatovalo.

Zkrátka : dalo by se říci - souhvězdí nebyla objevena, nejsou skutečná, ale imaginární, byla vynalezena, vymyšlena v podstatě jako mnemotechnická pomůcka pro navigaci jak námořní, tak kultovní, nemluvě o orientaci v čase agrotechnických lhůt.



*R  Registr komunálních symbolů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jich k roku 2015 na vlajkách uvádí 208.
Web vexi.info uvádí, že v zemích bývalé Koruny české k roku 2014 bylo celkem 212 obcí s motivem lva na vlajce.

*S  Přesněji androsfingu, neboť egyptský starověk vytvořil i sfingy s hlavami beranů (kriosfingy) a sfingy s hlavou sokola nebo jestřába (hierokosfinga). Druhé jmenované se sporadicky objevují v evropské heraldice.

*SD  V knize "Hamletův mlýn" ( Gambit, Boston, 1969 ) autoři Santillana a Von Dechend porovnáváním mýtů celého světa dovozují, že znalost precese rovnodennosti byla známa minimálně před 6 000 lety.

*T  Kladla jednu otázku, na kterou správně odpověděl až Oidipos. Sfinga řecké mytologie měla také lví tělo, ženskou hlavu, ale navíc hadí ocas a ptačí křídla - ne nadarmo je popisována jako sestra Chiméry. Vlastně to není sfinga dle klasické definice - lví tělo a hlava jiného tvora.

*TA  „V astrologickém způsobu interpretace nám karta Síla odhaluje velice zajímavou syntézu zodiakálního znamení Panny a Lva, které společně vytváří spojení v podobě symbolu Sfingy. Slovo sfinga vychází z řeckého významu ,sphingo‘ znamenající ,spojit‘ a právě tento vztah je pravděpodobně vyjádřen na jedenáctém arkánu. Králové David nebo Šalamoun byli často symbolicky zobrazováni jako ,královští lvi‘ držící klíče moudrosti ve lvích čelistech. V daném smyslu, žena na kartě otvírá tlamu lva, aby nalezla zmíněný klíč moudrosti-života.“

*TT  Archeologické objevy ve středním Turecku odkrývající civilizaci z období mezolitu, a možná vzniklé již na konci paleolitu (před 13 000 lety), mluví o existenci fenoménu sfinga už tehdy.

Reliéf lva na sloupu tvaru T, Gobekli Tepe, 8 000 př. l., Anatolie, TR

 
*W  Vévoda Lev pocházel rodu Welfů, z jehož hannoverské dynastie pocházela britská královna Viktorie. I rod Welfů měl ve znaku lva.

Erb dynastie Welfů, pískovcová deska, 12. stol., klášterní kostel sv. Jana Křtitele, Steingaden, Bavorsko, DE

 
*Z  Za zvláštní případ heraldické zbroje lze považovat i korunku na hlavě heraldického zvířete. Zbroj má (by měla mít) vždy jinou barvu než samotná figura.

*ZV  „Samotné označení ,zvěrokruh‘ je nesprávným překladem řecko-latinského zodiakus. To nesouvisí se slovním základem zvíře, ale spíše zoé - oduševnělá bytost. Původ slova se váže k představě, že nebeská tělesa jsou obdařena vlastní duší.“ (cit. Wiki.cz)

Původní texty byly napsány v roce 2003 (publikován ve Fontu č. 69/3/2003) a v lednu 2016 (publikován ve Fontu č. 146/2/2016, téma: Zbraně)

Zde uvedený text je spojením obou textů a jejich rozšířením slovním i obrazovým.

Rozšířená verze vznikala od předvelikonočního období roku 2016, mezi sněženkami, bledulemi, narcisy, návraty zimy a dalšími nádherami až do počátku léta téhož roku v krkonošském zákoutí.