list fikovy
O D Ě V Y   P R O   D Ě V Y

- velké téma lidské kultury související s vývojem člověka jako myslící bytosti, která si uvědomuje, že se vymaňuje z jednoty s přírodou. V našem, euroatlantském kulturním okruhu to částečně symbolizuje fíkový list. Pojďme se naň trochu podívat.

Fíkový list na počátku

Prý šaty dělají člověka. Jeden z nejstarších relevantních zdrojů na toto téma*0, Stará smlouva, sděluje v Gn 3,7: „Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si bederní roušky.“ Ano, jedná se o pramáti Evu a pratátu Adama poté, co prvotně a fatálně porušili zákaz Nejvyššího.



Ovoce tohoto stromu nesmíte jíst!  •  Ale jen ochutnejte!  •  Kdo vám řekl, že jste nazí?
Ze středověkého komiksu - Grabovský oltář, cca 1380, Mistr Bertram von Minden, kostel sv. Petra, Hamburk, Německo


Všimněme si v citovaném textu mluvnického čísla předmětu - listí.*1 Nejedná se tedy jen o jeden list. Ačkoliv fíkovník mívá listy až 25 cm dlouhé, což na zakrytí příslušných partií je ve většině případů docela dostačující.





Říká se, že studium oděvní módy začíná studiem těla. Co skrýváme, když skrýváme tělo? Franz Werfel kdesi píše: „Adamův fíkový list je první kulturní dokument. Kultura začíná přesně tam, kde máme co skrývat.“ Je (tedy) kultura založena na lži?

Fíkový list se - ne vlastní vinou - použitím ve zmíněné historce stal podílníkem na - řekněme - znejasnění situace. Obdobnou nechvalnou úlohu sehrává nevinný kus garderóby sloužící stejnému či podobnému účelu - zástěrka. Jak fíkový list, tak zástěrka takto vstoupily do galerie podezřelých výrazů.

Následuje malá galerie ukázek, jak s biblickým textem nakládali výtvarníci v průběhu staletí, ba tisíciletí:



Paleokřesťanská freska Adam a Eva, katakomby hřbitova kostela sv. Marcellina, 3.–4. stol., Řím, Itálie




Adam a Eva ve scéně Pokušení, scéna na Sarkofágu manželů, 2. 1/3 4. stol., nalezeno v Arles, Francie




Adam, Eva, slonovinové destičky z výzdoby relikviáře, 6. stol., muzeum Cluny, Paříž, Francie




Iluminace z rukopisu Escorial Beatus, 750, Španělsko




Grandvalská bible, cca 840, klášter Moutier-Grandval, Švýcarsko (zhotoveno ve skriptoriu v Tours, střední Francii)




Iluminace z rukopisu Kodex Vigilanus, 881, visigótské období, Asturie, Španělsko




Z fasády katedrály v Modeně, sochař Wiligelmus, 1100, Itálie




Pokušení Evy, sochař Gislebertus, cca 1130, severní portál katedrály sv. Lazara, Autun, Francie




Hlavice sloupu, 1100, Notre Dame, Chauvigny, Francie




Mozaika, byzantská práce, cca 1150, palácová kaple sídla normanských králů, Palermo, Sicílie




Mozaika, byzantská práce, cca 1180, katedrála Santa Maria La Nuova, Monreale, Sicilie




Vyhnání, iluminace, Hunterův žaltář, 1170, Anglie




Nástěnná malba, 12. stol., Abreha Atsbeha, Etiopie




Detail z mozaiky v kopuli Stvoření, cca 1200, bazilika sv. Marka, Benátky, Itálie




Portál katedrály sv. Petra a sv. Jiří, 1230, Bamberg, Bavorsko, Německo




Pokušení, detail sloupu portálu Panny (Madony), 1210, katedrála Notre Dame de Paris, Francie




Vyhnání, hlavice sloupu, cca 1100, Robertus, Notre-Dame du Port, Clermont-Ferrand, Francie




Bronzové dveře, 1012, katedrála Panny Marie, Hildesheim, Dolní Sasko, Německo




Výzdoba románského domu, 12. stol., Saint Antonin Nobleval, Francie
- fíkové listy jako fík!




Kostel sv. Martina, 12. stol., San Martí Sescorts, Katalánsko, Španělsko




Bertram von Minden, kostel sv. Petra, cca 1380, Hamburk, DE




Roh dóžecího paláce, Filippo Calendario, 14. stol., Benátky, Itálie




Vyhnání, 1445, Giovanni di Paolo, Itálie
zde zakrývají zahradní a luční květiny




Tzv. vídeňský dyptich, Hude van der Goes 1475, Flandry,
zde použit k zakrytí kosatec




Tapiserie, cca 1500, Bavorsko, Německo




Mědirytina, A. Dürer, 1503, Bavorsko, Německo




Malba, A. Dürer, 1507, Bavorsko, Německo




Tiziano Vecelli, 1550, Benátky, Itálie
Adam s fíkovníkovými, Eva s broskvoňovými listy




Petr Pavel Rubens, 1628, Flandry




Katedrála sv. Swithuna, pololidovka, 18.–19. stol., Stavange, Norsko




Domovní znamení, kol. 1800, DE




Lidová malba, 1860, Maďarsko




Olbram Zoubek, 1990




Olbram Zoubek, 1990, Litomyšl

ZDE  jsou původní celky, z kterých pocházejí výše zobrazené detaily plus další verze na toto téma.


Změna z idylického (nereflektovaného) nahého těla v odsuzované a vnímané oblečené Já je dle mnohých autorů osou pádu člověka (do „hříchu“).*A

Naštěstí tato prekérní situace měla rázné pokračování - Gn 3:21: „A Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.“ A bylo to!



Pád a Vyhnání, La bible historiale, 1372, Francie
Zde jsou naši prarodiče oblékáni do kožešiny zvířete s dlouhým ohonem, hlava však připomíná medvěda




Vyhnání, malované keramické dlaždice, 1761, podlaha kostela sv. Michala, Anacapri, Itálie
autor Leonardo Chiaiese, neapolský keramik
Kožešina na tomto vyobrazení by mohla být kozí nebo ovčí




Giusto de' Menabuoi, 1376, baptisterium, Padova, Itálie
Tady oblečky vypadají na vydělanou kozí nebo ovčí kůži, viz kopýtka na ramenou a v pase


Některé konsekvence fíkového listu

Je zde tedy Adamova amatérská krejčovina (fíkové listy) a následný kožený oblek z boží ruky - skoro by se chtělo říci Inteligentní Design... Některé religiózní komentáře to vysvětlují tak, že hřích prvních lidí byl tak velký, že nějaké listí ho nemohlo skrýt. Bylo tedy zabito (kým asi?) nějaké (kožešinové?) zvíře (beránek?), aby jeho kůže posloužila na pořádné přikrytí lidské hanby, lidského pádu. Prolití (beránkovy) krve bylo předvedením/demonstrací jediného prostředku, kterým člověk získá odpuštění. Tento princip, ustanovený v Boží zahradě, vyvrcholil v obětování Mesiáše, skrze které jedině může být dosaženo vykoupení/spása, jak říká Kniha. Je záhodno mít na paměti, že nahotou původní texty nemínily (jen) fyzický stav, který je vizuálně vnímán, ale především duševní odhalení, obnažení jisté vnitřní podstaty. Ve vztahu, který se pohybuje (i) v rámci duchovního spojení, pouhý „neživý produkt“ - listí - mnoho neřeší. Připustíme-li (takové) A, tak takové B má své oprávnění, svou logiku. Samozřejmě nemusí každému být po chuti použití institutu, který hraničí s krevní mstou. Např. pro buddhisty je takové řešení nepřijatelné. Jenže - historie fíkového listu je z jiného okruhu...



Pod posvátným fíkovníkem (Ficus religiosa) Buddha dosahuje osvícení - Bodhí, období Mon-Dvaravati, 8.–9. stol., Thajsko
posvátný fíkovník má listy s bezlaločnatou čepelí a dlouhou zúžující se špičkou


Fíkový list ve středověku

Fíkové listy se objevují ve středověkém umění, ale ne aby cudně zakrývaly. Vyložené nahoty bylo v tomto období hodně, ale především při vyobrazení hříšníků a těch, kteří propadli peklu. Zpodobení fíkových listů bylo obvyklé, ale měly prostou ilustrační hodnotu ve scénách prvotního hříchu, apod.



Z fasády katedrály v Modeně, sochař Wiligelmus, 1100, Itálie


Fíkový list reformovaný

V době, kdy (evropské křesťanské) církevní umění bylo mladé (do vrcholného středověku), nahota představovalo čistotu. Teologicky řečeno, dokonalá socha nahého člověka je ukázkou/připomínkou, že bůh stvořil člověka „k obrazu svému“. Proto byl Vatikán počátkem renesance plný obrazů a soch nahých těl. Mimo jiné, neopominou připomenout skeptici.

Během renesance se to změnilo. Původní obdiv pro umění antického Řecka a Říma, což obsahovalo i oslavu ideálu lidských forem v celé své slávě (úplnosti a nahotě) pomalu vyšuměl. Nahé tělo bylo shledáno, respektive určeno a označeno za „špinavé“. Proč se tak stalo?

Protestantská reformace obvinila římského papeže a kardinály mj. ze zneužití moci, korupce, extravagance a perverze. Tato (protestantská) obvinění byla zčásti pravdivá. Vatikánu by sama obvinění nevadila, pokud by s tím nesouvisel pokles moci a vlivu katolíků v Evropě a v koloniích. A tak, ač katolický klérus (až na výjimky) zas tak prudérní nebyl, rozjelo se potlačování nahoty v katolickém církevním umění (aspoň navenek).

Listoví a větvoví bylo k zakrytí choulostivých partií prvně použito severoevropskými (zaalpskými) renesančními umělci po roce 1500. Byla to reakce na protestantské kazatele jako byli Luther, Zwingli a Kalvín, kteří hřímali o hříšnosti lidského těla.



Dedikace Lutherovy Bible z roku 1527 Wolfgangu Reyssenbuschovi, humanistovi z Lichtenberku


Do té doby tento přístup byl v rané renesanci a předtím ve středověku ignorován. Tehdejší umělci pohlíželi na Pád člověka (prvotní hřích Adama a Evy) spíš jako na poklesek ducha než těla. A srovnáme-li výše citovaný biblický text a časovou posloupnost (prvotní nahota z ruky Všehotvůrce, pokoušení hadem, košt ovoce ze stromu poznání a teprve pak použití listoví k zakrytí nahoty a následně oblečení do kůže a vyhazov z Edenu) se zobrazováním příslušných scén, tak vidíme, že výtvarníci se kanonického textu drželi mnohdy značně volně. Dá se říci, že v některých případech „kampaně fíkového listu“ (viz níže, bulla z r. 1557) došlo ohledně věrnosti obrazu textu k oprávněnému přikrytí klínů prarodičů listovím. Na druhou stranu, do okamžiku požití zakázaného ovoce bylo zakrytí jejich přirození v rozporu s textem Svaté knihy. Takže např. v případě Masacciova Vyhnání z ráje v kapli Brancacciů (1427) byly za vlády bigotního Cosima III. Medicejského figury Adama a Evy přioděny listím (1674). Podle bible však v době vyhnání byli naši prapředkové podle textu Písma již oblečeni v kožené obleky.



Masaccio, 1427, kaple Brancacciů, kostel Santa Maria del Carmine, Florencie
vpravo dnešní stav po restaurování v 80. letech 20. století


Explozi fíkových listů lze pozorovat v polovině 16. století v dílech mistrů pozdní renesance (Raphael, Rubens, Titian, Da Vinci, Michelangelo). Zčásti to lze vysvětlit protireformačním fanatismem, katolická církev tak chtěla dokázat, že je zbožnější než protestantská. Dovršil to edikt Tridentského koncilu (1545-1563), který výslovně zakazoval zobrazování pohlavních orgánů, hýždí a ňader v církevním umění.

V roce 1557 bulla papeže Pavla IV. určila fíkové listy jako prostředek k redukci množství ukazované nahoty. Někdy, jako v případě Michelangelova*2 Posledního soudu v Sixtinské kapli, bylo použito drapérie nebo listoví poblíž se vyskytujícího křoví. Jinde se s tím tolik nemazali a na příslušnou partii nalepili mohutný fíkový list nebo - nešlo-li to jinak - prostě nezakrytelný úd urazili, uřízli.*U

Ironií je, že fíkové listy jsou mnohými kulturami považovány za afrodiziakum. Vzhledem k tomu, jak je svět komplikovaný a složitě provázaný, bych se vůbec nedivil, kdyby církevní otcové o zmíněné okolnosti věděli. Bůh suď!



Americká fotografka a designérka knih Bea Nettlesl vytvořila v roce 2010 leporelo na téma penisy ve vatikánských sbírkách a fíkový list


Fíkové listy i jinak

Listy fíkovníku obsahují chemikálie, které mohou zcitlivět pokožku tak, že na slunci může následně trpět nepříjemným podrážděním.

Pořad Tajemství muzeí televizní stanice H2 (USA) uvádí několik domněnek, proč pro zakrytí nahoty Vatikán zvolil fíkový list. Uváděné skutečnosti však spíše navozují dojem, jakoby vysvětlovaly, proč bylo fíkové listoví použito již praotcem Adamem.

- Fíkové listy jsou drsně chlupaté na svrchní straně listu a jemně chlupaté na spodní straně. (To dá rozum, že budu opatrnej na choulostivý partyje!)

- Že je fík zralý, poznáte podle toho, že plod na větvi začíná viset zplihle. (Ponechávám na laskavém čtenáři vysvětlení tohoto bodu.)

- V mírném klimatu potřebuje fíkovník při ponechání venku tepelnou ochranu. (Stará praxe skotských mužských sukní a střih renesančních pánských nohavic s volným prostorem v rozkroku a novodobé lékařské výzkumy shodně poukazují na skutečnost, že čilosti spermií svědčí spíše čerstvý vzduch a chlad, než zapařené teploučko...)

- Šťáva/míza z fíkových listů byla dlouho užívána pro léčení kožních problémů, včetně bradavic na genitáliích. (Jak vidno, prastarý problém.)

- Plinius Římský hlásal, že fíky jsou dobré pro zamezení tvorby vrásek kůže. (Totéž.)



Fíkovník existuje asi v tisícovce druhů, které se mj. liší i tvarem listů.
V Evropě existuje volně jediný druh - fíkovník smokvoň (Ficus carica).
Z ostatních byl již výše zmíněn fíkovník posvátný (Ficus religiosa).


Fíkový list v „galerijnictví“

V době vlády královny Viktorie (ona pověstná viktoriánská doba 19. století) bylo vystavení nahých mužských přirození háklivou, ošemetnou, kontroverzní záležitostí. V roce 1857 velkovévoda toskánský v rámci jistých diplomatických tanečků daroval britské královně Viktorii sádrovou kopii Michelangelova Davida v originální velikosti. Traduje se, že britská suverénka byla nahotou renesančního díla tak šokována, že byl ihned objednán sádrový fíkový list přiměřené velikosti (skoro půl metru) u fy D. Brucciani & Co. Ten byl posléze na dva strategicky umístěné háčky zavěšován vždy, když se objevil nějaký prudérnější zájemce o shlédnutí zmíněné sochy. Ta byla ostatně již následujícího dne po darování odlifrována do South Kensingtonu do muzea založeného pohoršenou královnou a jejím chotěm Albertem čili do v současnosti známého V&A Muzeum. Dnes již list není používán, je vystaven v solo vitríně na zadní straně odlitku sochy Davida.



Dílo fy D. Brucciani & Co.  •  Novodobá ilustrace viktoriánské situace...ve verzi bio...


Obdobné použití fíkového (či jiného) listu jako ve viktoriánské Anglii se objevuje napříč časem i prostorem.





Silák Eugen Sandow, fotografie Benjamin J. Falk, 1894, Prusko, USA, V. Británie
Sandow byl průkopníkem kulturistiky a autorem knihy Body-Building (Londýn, 1903), která dala tomuto odvětví tělocviku jméno


Fíkový list najdeme i při akcích, které podporují přírodní, nezakrývající přístup, jak ukazuje leták níže vlevo použitý v kampani za neprudérní přístup k výuce o sexu na kanadských školách.
List fíkovníku figuroval i v aféře na opačném pólu: koncem roku 2010 italský premiér Berlusconi za státní peníze nechal „zrestaurovat“ sousoší Venuše a Marta z 2. století umístěné v prostorách úřadu premiéra. Obnova spočívala především v přidání před staletími odstraněného (a zašantročeného-zničeného) penise boha války. Vznikla z toho malá válka mezi uměnovědci a ministerstvem kultury, které aplikaci umělohmotného - magnety přichyceného čili odendavacího údu - obhajovalo. Aféru ilustruje karikatura Zorana Spasojevice níže vpravo- Hádejte za čí stranu sporu kope?





K tomuto tématu se váže také kniha M. Strage vydaná v roce 1980 v New Yorku The durable fig leaf (Trvanlivý fíkový list). Jde o historický, kulturní, medicínský, sociální, literární a ikonografický přehled o mužově vztahu k penisu.





Obálka prvního vydání zmíněné knihy.

Použití fíkového listu se nevyhnulo ani reklamě, mnohdy se značně diskutabilním výsledkem.



Reklama na čokoládu Poulain (hříbě), Francie



Ovocné džusy Orangina, Francie

Fíkový list heraldický

Figura nepříliš používaná. Objevil jsem ji jmenovitě pouze u několika španělských šlechticů. Vzhledem k pověsti fíkového listu budiž tato praxe přičtena pánům rytířům a spol. ke cti.



Lourenço Coelho do Buraco, Portugalsko  •  Rod Figueroa, Španělsko (2x)  •  Nicolás de Ovando, guvernér Hispanioly, Španělsko  •  Pedro I. Fernández de Córdoba y Figueroa, Španělsko




Znak na zámku markýze z Figueroa, Cambado, Španělsko  •  III. velkovévoda z Férie, Španělsko  •  Znak na paláci rodu Figuera, 15. stol., Olocau del Rey, Valencie, Španělsko


Fíkový list se zřídka objevuje ve státní, oblastní heraldice.



Taquarituba, stát Sao Paulo, Brazílie  •  Ilhéus, stát Bahia, Brazílie


Ani na městských znacích není příliš četná. Opět výskyt spíše v zemích, kde fíkovník běžně roste, např. u několika španělských měst.*3. Zde k tomu v mnoha případech vedla i držba rodem z Fíků, španělsky Figuera (Figueroa či dialektově Higuera). V portugalštině tomu odpovídá Figueira.



Vlajka obce Figuerola del Camp, Katalánsko  •  znak obce Higuera, Extremadura  •  moderní znak/značka radnice obce Higuera la Real, Extremadura
 •  znak obce Figueres, Katalánsko (bydliště Salvatora Dalího), vše Španělsko




Higuera de la Sierra, Andalusie  •  Valdemorales, Extremadura  •  Feria, Extremadura  •  Lóbon, Extremadura vše Španělsko




Figueira, Portugalsko  •  Pojezerje, Chorvatsko  •  Huettwilen, Švýcarsko  •  Ovalle, Chile


V české městské heraldice není ani jeden fíkový list. Jinak listů různých bylin, keřů a stromů se na znacích vyskytuje značné množství, jen znaků s lipovým listem je přes sto, následuje list dubový (přes čtyři desítky znaků). List révy vinné, tedy samotný list, je na desítce městských znaků. O listech vinné révy byla zmínka ve Fontu č. 93/3/2007 (Výběr z hroznů).

***

Zmiňme také fíkovník na reliéfu Královského letohrádku v Praze, na kterém zadavatel stavby, Ferdinand I. Habsburský, podává své manželce, Anně Jagellonské, větévku tohoto stromu.



Reliéf na západní straně Belvederu, Paolo della Stella, pol. 16. stol., Praha


Fíkový list korporátní, apod.

V lehké nadsázce se fíkový list objevuje často u subjektů, které mají co do činění s módou. Když se však vrátíme na začátek, dokonce na úplný začátek, tak shledáme, že fíkový list nesloužil, aby jeho nositel byl vnímán v dobrém světle, ale aby skryl poklesek, list jako maskovací prvek. Použít fíkový list jako emblém svatebního salónu dokládá pak, dle mne, velkou míru otrlosti. Ale budiž, došlo k posunu, ze znamení hanby se stal symbol, který v sekularizované společnosti již není vnímán pejorativně.



Ilustrovaná medicínská interaktivní encyklopedie, logo, USA




Eva per donna, luxusní dámská móda, Nizozemí  •  Adam's leaf, obleky, USA  •  Adam - Eva, módní doplňky, Československo




Fig Leaf, software, USA  •  Figleaf PC, zabezpečení počítačů, USA  •  Fig leaf forum, služba pro křesťanské nudisty a naturisty, USA  •  Fig Leaf, jazz band, Kanada




Fig Leaf, vnitřní ochrana PC  •  Figleaf Entertaiment, hudební nosiče, USA




figleaves, módní oblečení a doplňky, V. Británie




Adam - Eve, green designs, módní oblečení, Tchaj-wan




Figleaf Photography, studio specializované na akty, USA  •  Adam - svatby, salón a půjčovna, ČR
 •  Karikatura loga toryjovské strany (konzervativci, jejichž logem je dub), která účelově vstupuje do koalic s LIBDEM partají, 2011, Velká Británie




Sušenky s ovocem (pochopitelně zakázaným), USA




Obálka sešitu not k ragtimu Fíkového listu, Scott Joplin, 1908, USA  •  Adam a Eva po muslimsku, Hamid Bahrami, 2006




Vlajka kontraadmirála (válečného námořnictva), Izrael


Jiné listí

Vinný list

Pro zakrývací funkci byl vedle fíkového listu především v pozdějších obdobích používán jak list vinné révy, tak i listy jabloně, hrušně, broskvoně, olivovníku, polních bylin, aj., někdy neurčitelných rostlin. Sochaři i malíři někdy spojili ovoce a listy různých druhů na jednom stromě.

Javorový list

Pro jeho částečnou podobnost s fíkovým a vinným listem jsou zařazeny také ukázky variant a aplikací tohoto kanadskými subjekty dost vytěžovaného až okupovaného listu.



EU-leaf, označení organické zemědělské produkce, EU  •  Caymus, vinařství, Kalifornie, USA  •  Vallée du Rhone, rhonská vína, eneoturismus, Francie  •  Otcův vinohrad, křesťanská církevní denominace, USA




Obec Ahorn, Německo  •  Státní vlajka Kanady, 1964, autor George Stanley (finální modifikace Jacques Saint-Cyr)  •  Air Canada, letecká společnost, Kanada  •  Fast, stavební materiály, Polsko

Další více či méně zajímavé verze aplikace symbolu vinného a javorového listu nabízíme ZDE.


Na závěr

budiž řečeno - fíkový list má velice krásný tvar. A zaslouží si - ve spojení s fíkovým ovocem, plodovnicí sykonií (běžně nazývaným fíkem, který je symbolově opředen významně kladnými konotacemi) i s celým stromem s krásným českým botanickým názvem fíkovník smokvoň*4 , zaslouží si pozornost jako každý jiný zázrak přírody. No né?!



Adan y Eva Anejo Tequila, Company Agabe Tequilana, Mexiko




„Matrjošky“, designer Allistair, 2012, Skotsko






Poznámky:


*0 S příběhem Adama a Evy v Edenu se lze setkat již na úsvitu civilizace. Podle historiků to dokládá prstenová pečeť, kterou vykopal E. A. Speiser v roce 1932 s obrazem dvou nahých postav (Adam, Eva?) a hada. Stáří do kamene řezané pečeti se klade do období cca 3500 př. Kr.
S (později) biblickým příběhem je spojována i tzv. Pečeť pokušení, postakkadského původu, cca 2200 př. Kr., Mezopotámie. Dvě zobrazené postavy jsou považovány za zobrazení Adama a Evy u stromu (vědění dobrého a zlého, vedle je i nezbytný had. Assyrolog G. Smith (pol. 19. stol.) podle této pečetí dovozuje, že mýtus Pádu člověka byl znám již v raném babylonském období.




Prstenová pečeť a její liniová kresba
 •  Otisk Pečeti pokušení


 
*1 Výše citován Český studijní překlad. Tatáž pasáž v kralickém překladu: „Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali listí fíkového a nadělali sobě věníků.“ Pomnožné číslo se vyskytuje ve všech mně dostupných českých verzích této pasáže Geneze.
*A Podle Lévy-Strausse scéna vyhnání z ráje pojednává mýtus vysvětlující přechod od přírody ke kultuře, člověk opouští status zvířete.
*2 Michelangelova díla byla jedním z prvních terčů, na které se zaměřila „fíková kampaň“ Tridentského koncilu. Již za svého života čelil Michelangelo ostré kritice svého zobrazování nahých těl, byl označen jako „inventor delle porcherie“ (vynálezce prasáren) tedy tvůrce obscenit. Zpodobením Krista a Matky Boží jako neoblečených postav na fresce Posledního soudu v Sixtinské kapli vyvolal tak velký odpor značné části vysokého kléru/kardinálů, že jen osobní ochrana papeže Pavla III. malíře i jeho dílo dočasně ochránila. Po smrti Michelangela bylo rozhodnuto o zamalování „pohoršujících“ partií a jeden ze žáků Mistra, Daniele da Volterra, je „oblékl“, což mu vyneslo přezdívku „Il braghettone“ - malíř kalhot.
Na jeho obranu budiž řečeno, že byl postaven před volbu obdivovaná Mistrova díla pomalovat nebo nechat zcela zničit. Jak byste se zachovali?!
*U Ilustrace sociálního inženýrství, které není výdobytek moderní doby...


Kolekce odstraněných penisů z Vatikánských sbírek, dnes takto - samostatně - opět ve Vatikánských sbírkách


 
*3 Pyrenejský poloostrov je jedna z oblastí původu fíkovníku.
*4 V Indii je fíkovník posvátným stromem. Pod fíkovníkem měl Gautama Buddha dojít osvícení.



Původní text byl napsán o předvelikonočním půstu roku 2013, publikován ve Fontu č. 129/3/2013 (téma: Oděvy).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla později, v posledních týdnech zimy a prvních - baže studených - dnech jara roku 2013 v krkonošském zákoutí.