![]() | ||
![]() ![]() „Maska jako produkt obrazného myšlení je jednou z možností, jak změnit identitu člověka a povyšuje ho na osobnost schopnou komunikovat s tajemnem. V dalším vývoji pak komunikovat se spoluobčany a přitom zůstat nepoznán..... Přispívá k požadované změně vědomí ... do transu. Je také prostředkem ochrany před nečistými a zlými silami....“*1
Nejstarší dochované doklady o masce nám ji ukazují ve formě zvířecí, jak to lze vidět na jeskynních malbách v Lascaux a Trois Freres ve francouzských Pyrenejích. Podobné doklady nalézáme v alpské oblasti v Rakousku a Švýcarsku. Obecně se má za to, že tyto masky jsou spojeny s lovem a s osobou šamana, který při příslušných rituálech používal zvířecí masky, aby se co nejvíce připodobnil lovenému zvířeti. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() S rozvinutím náboženských/duchovních představ masky představují příznivé a nepříznivé duchovní síly-božstva a nakonec zastupují také předky, respektive stíny
předků. S těmi všemi potřeboval člověk komunikovat, aby mu pomáhali v otázkách bytí a nebytí jak jednotlivce tak celého rodu, kmene. ![]() Existenci masek v období matriarchátu popisuje také R. Graves v pozoruhodném Úvodu ke svým Řeckým mýtům: „Jakmile byl jednou oficiálně uznán vztah mezi
koitem a plozením dětí - tento náboženský zvrat je zachycen v hetitském mýtu o prostoduchém Appu (H. G. Güterbock: Kumarbi, 1946) -, získávalo postavení
muže v náboženství větší a větší důležitost a větrům a řekám už se přestala připisovat zásluha za to, že oplodňují ženy. Zdá se, že si žena kmene vybírala
pro každý rok milence z mladých mužů, kteří tvořili její družinu. Stal se králem, který měl být obětován, až rok skončí; učinila z něho spíše symbol
plodnosti než předmět svého erotického potěšení. Královniny družky - kněžky v maskách fen, kobyl nebo sviní - oplodnily pak krůpějemi královy krve stromy,
úrodu a stáda; maso zvířat rvaly a za syrova je pojídaly. (zvýraznil autor) Tento způsob byl později poopraven a král umíral ve chvíli, kdy slunce, s nímž
byl ztotožňován, začalo v létě pozbývat sil; a další mladík, jeho skutečné nebo domnělé dvojče - hodí se na něho prastarý irský výraz „tanista“ - se stal
královniným milencem, byl obětován uprostřed zimy a za odměnu převtělen v hada nadaného věšteckými schopnostmi. Královnini druhové získávali výkonnou
moc pouze tehdy, když si směli obléknout královnin čarovný šat a tím ji zastupovat.“ ![]() ![]() V historické době jsou obřady s maskami spojovány hlavně s novoročními a masopustními oslavami. Soudí se, že masky, barvy, hluk a povyk zahánějí síly
temnoty a zimy a naopak otvírají cestu světlu a příchodu jara. Zvířecí maškary většinou symbolizují mužskou plodivou sílu. ![]()
Maska je pravděpodobně jednou z prvních divadelních rekvizit. Kořeny řeckého dramatu jsou převážně náboženské - divadla byla stavěna poblíž svatyní.
O svátcích Dionýsa (mj. i boha divadla) na jeho počest zpíval sbor (chór) mužů kultovní hymny. Básníku Thespidovi, který tvořil přibližně v letech 536-533
př. n. l., je připisován významný krok: vydělil se z tohoto chóru a vstoupil s ním do dialogu. Údajně vynalezl i masku. Antické divadelní masky naznačují
charaktery. Měly by mít i trychtýřovité široké otvory v oblasti úst, které fungovaly jako hlásné trouby pro zesílení zvuku hercova hlasu, aby byl dobře
slyšet, vždyť se hrálo na venkovním otevřeném prostranství. Řekové si vymysleli i jednu zvláštní bohyni pro divadelní tragedii a jinou pro komedii.
Z typických masek těchto her byl později odvozen obecný symbol pro divadlo a divadelnictví vůbec - známé dvě masky, jedna zachmuřená symbolizující tragédii
a jedna s rozverným šklebem pro komedii. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Římský přínos do vývoje masky odpovídá obecné charakteristice výtvarného umění římské doby a to sklonu k individualizaci a realistickému zobrazení. Římany
zhotovované posmrtné polychromované masky z vosku (lat. imago, pl. imagines) vyrobené podle skutečné podoby zemřelého byly během novoročních slavností dnů
rodičů (dies parentes) nošeny jako opravdové masky. ![]() „Maska v řecké a latinské mytologii jako prostředek předstírání je ovšem také symbolem lsti a atributem personifikovaných představ noci, klamu, neřesti a zakrývá tvář múzy tragedie.“
Asijský kontinent představuje rozsáhlý arzenál kultur masek. Každá výrazná kulturní oblast má svoji specifickou tradici masek jak magických, tak divadelních, které se v mnoha případech prolínají. Vyjmenujme zde aspoň některé z nich. Japonské masky divadla nó. Kašírované nebo na obličej malované masky čínské pekingské opery. Chrámové taneční masky z Bali a Jávy. Tibetské ceremoniální masky démonů. Indické tygří tance v celotělových maskách. Atd. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
Jako na ostatních kontinentech, ani v případě Afriky nelze mluvit o uceleném systému masek. Pestrost funkcí a stylů provedení je značná. I zde nalézáme
válečné masky. Za připomenutí snad stojí i masky představující ženskou krásu, z nichž vyniká přívěsková maska s podobou královny Idia z království Benin ze
16. století. ![]() ![]() ![]() ![]() • Ngontang, tento druh masky lidu Fang má představovat ducha mrtvého, návštěvu ze světa "za", v podobě bílé dívky. Používali ji domorodí kouzelníci, jižní Kamerun a Gabun. O výrazové síle kmenových tanečních masek nejrůznějších afrických kmenů svědčí i vliv, který měly na vývoj moderního evropského umění počátku 20. století. Připomeňme aspoň tvorbu Pabla Picassa, především v období okolo „Slečen z Avignonu“. ![]()
U původních obyvatel obou Amerik vzniklo množství náboženských systémů, v nichž maska hrála důležitou úlohu. Oproti Evropě, kde tradiční, magickorituální
masky nezpodobovaly astronomické jevy (Slunce, Měsíc, hvězdy apod.), americké pojetí v oblasti jihozápadu, u kmenů Pueblo si vytvořilo duchovní bytosti zvané
kačina, které mohly nabývat podobu čehokoliv v přírodním světě nebo kosmu - od uctívaných předků k elementům, místům, kvalitám, přírodním jevům nebo
konceptům. S takovýmto nekonvečním přístupem souvisela i velmi dekorativní výtvarná forma, která je schopna vzbudit emoce i dnes. ![]() Kmeny u severozápadního tichomořského pobřeží měly mezi svými obřadními maskami i masku Slunce a masku Měsíce. ![]() ![]() ![]() Střední a Jižní Amerika jsou oblastmi, kde upoutá jedna zvláštní aplikace masky a to maska posmrtná, pohřební.*5 Aztékové si lidské lebky velmi cenili a masky spojené s lebkou byly běžné.*6 ![]() ![]() ![]() ![]()
![]()
„Magické představy utvrzované vírou se ve společnosti formují jako tradice, která se fixuje do soustavy metafor, symbolů a znaků v nejširším smyslu a
přesahuje jevovou skutečnost novou imaginací.“ Tento proces pokračuje i v křesťanství. „Masky démonů na románských a gotických chrámech jsou ochranou proti
vnějším démonům, neboť podle pověry zlo nesnáší svoji vlastní podobu.“ ![]() ![]() ![]() ![]() Další doklad nalézáme v Kosmově Kronice české, kde se mluví o maskách jako o „larvae“. Coby projev pohanský jsou (pochopitelně) potlačovány a zakazovány. Síla životní energie a imaginace však proráží striktní církevní kruh a nachází si výraz v nejrůznějších scénických formách před kostelem a v tradičních magických zvykoslovných slavnostech po čas celého ročního cyklu, jehož jedním vrcholem jsou masopustní maškarní procesí. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Medvěd jako symbol síly a plodnosti, jejich příslib v rodině i hospodářství, Kobyla jako obět nepravostí minulého období, Laufr oficiálně žádá starostu o povolení průvodu a průvod řídí „Někdejší ochranná a prosperitní funkce masek vymizela a zanikla jednak proměnou životního stylu, dále větší nezávislostí na vlastní zemědělské produkci, také změnou způsobu života na vsi i otevřením existenčního prostoru bez hranic a oslabením církevního vlivu.“ Magický a symbolický základ se ztratil a maškarní obchůzky a zábavy přestaly být obřadem a staly se hrou, komediální parafrází. ![]()
V Zákupech u Č. Lípy zřídila firma PVO s.r.o., která je tradičním českým výrobcem papírenského a karnevalového zboží, Muzeum karnevalových masek, jediné
v ČR. ![]() Kouzlu a síle jak masopustních maškar tak zmíněných renesančních mistrů neunikl posléze rodák z belgického Ostende, James Ensor, kterého to inspirovalo k expresionistickým plátnům plných masek, že se dostaly až na poslední belgické bankovky před eurem. Ensorův odkaz tím nekončí. Dodnes se každoročně během masopustu v Ostende koná filantropický maškarní ples „Bál mrtvé krysy“*2, jehož tradici v roce 1898 založil právě J. Ensor s přáteli a který v r. 1980 se stal i námětem slavného belgického komixu stejného jména. ![]() ![]()
Dědic římských saturnálií, poprvé zmíněn r. 1094 v dokumentu Vitala Faliera de Doniho, 32. dóžete Benátek, byl benátský karneval s maskami jako veřejná zábava během renesance městskou oligarchií institucializován jako svého druhu panem et circenses pro obyvatelstvo sociálně značně rozvrstveného města. Na sklonku Benátské republiky bylo nošení masky mimo masopustní období přísně zakázáno. V karnevalovém období maskou na chvíli byl smazán rozdíl mezi společenskými vrstvami. Koncem 18. století pod tlakem Vatikánu byly rozverné slavnosti postupně potlačeny. K novému oživení došlo až koncem 80. let. 20. století. Vlastní benátské karnevalové masky se dělí na masky kryjící celý obličej (např. bauta, celá bílá a bez úst), na škrabošky a na dnes také jen silně líčený nebo pomalovaný obličej. K masce patří též výpravný oblek, především ženské kostýmy hýří barvami, pozlátky, rafinovaností a velkolepostí. Původní antický magický význam těchto slavností je dnes překryt přehlídkovou divadelností. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Zobáková maska doktora z období moru pochází původně z francouzské praxe lékaře Charlese de Lorme v 16. století, který se touto maskou naplněnou
dezinfekčními esencemi chránil před nákazou od jím léčených obětí dýmějového moru-černé smrti. Mezi spektakulárními a rozvernými maskami benátského mumraje
bere na sebe tato maska roli mementa mori. ![]() Benátský karneval a commedia dell'arte měly ohlas i v českých zemích. Připomeňme si jej aspoň dvěma ukázkami z maškarního sálu krumlovského zámeckého divadla: ![]() ![]()
Zvláštním fenoménem ve světě masek jsou masky lucha libre - masky, kterými si kryjí hlavu zápasníci ve volném stylu v Mexiku. Údajně má tento zvyk
pocházet z aztécké tradice. Strhnutí masky protivníkem znamená vlastně konec zápasníkovy kariéry. V branži existuje i několik legendárních jedinců jako
El Santo, Blue Demon nebo Mil Mascaras (Tisíc masek). Lucha libre je i námětem komiksového příběhu. Ze světa komiksu pochází i několik dalších stvoření,
která jsou charakteristická svou maskou - Spiderman, Batman, aj. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Podobná masce lucha libre je jiná maska, která má také historické pozadí, ale věhlasnou se stala až beletristickým a filmovým zpracováním. Ano, tušíte správně, jde o Muže s železnou maskou. Tak jako u zápasnických masek nejde o magickou komunikaci, ale šikovné show, tak v tomto případě jde o demonstraci lidského násilí, maska se zde stává ne pomocníkem svého nositele, ale jeho žalářem, trestem, degradací. Ano, i takový byl svit Krále Slunce, Ludvíka XIV. ![]() ![]() ![]() Údajný nositel masky měl být snad Louis de Bourbon, hrabě z Vermandois, levoboček krále Ludvíka XIV. takto potrestaný za to, že králi jako šestnáctiletý vrazil facku. No, mordovalo se i pro míň...
Již svou dvojakou povahou není maska zcela vhodnou figurou pro erby a znaky. V klasické, středověké heraldice by šlo vlastně o protimluv. Později se přesto ojediněle vyskytuje. Najdeme ji např. v novodobém erbu rodiny Chiasson v Kanadě. Ve složitém erbu se v klenotu objevuje maska v tlapě medvěda. Dle záznamu symbolizuje, že držitel erbu píše pro divadlo. Dvě části masky znamenají tradiční části divadla - komedii a tragedii nebo také strasti a radosti života. Hned dvě masky jsou na vlajce jedné provincie státu Papua Nová Guinea v Oceánii - Východní Nové Británie. Ve znaku slovinské obce Markovci vidíme jako připomínku každoročních únorových lidových fašankových (fasnik) slavností masku kurenta*3. ![]() ![]() ![]() ![]() V Čechách divadelní masku najdeme v obecním znaku západočeských Žihobců. Kdo z laskavých čtenářů najde další užití, má bod. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
Jak jste již četli, tragická a komická maska jsou častým emblémem a mnohdy i registrovanou značkou divadel a subjektů, které se točí okolo divadla.
Z těchto aplikací mne zaujala značka spolku Byre Theatre ve skotském St Andrews: ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Z dalších kreací, které se snaží klasickou dvojici zachmuřené a smějící se tváře nějak inovovat, jsem vybral ilustraci k názvu alba Laugh now and cry later (Směj se teď, plač později) amerického rappera Ice Cubea z roku 2006. ![]() I na mince se tradiční symbol divadla dostal, viz pamětní stříbrné emise
v Rumunsku, vydané k poctě význačných rumunských herců.*4 ![]() Nesmíme taky zapomenout na minimalistickou masku, která kryje jenom nos - a jaký efekt s tím
profesionál dokáže! Připomeňme si to aspoň logem Divadla Bolka Polívky a fotkou Mistra z doby pozdější... ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() • Klaunský nos coby běžná karnevalová pomůcka za pár korun v každém slušnějším papírnictví... ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() A ještě pár aplikací: ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Níže uvedené naznačuje, že doba je pokročilá, ale život si zatím vždy našel nějakou další cestu... ![]() ![]() ![]() ![]()
...a jistě nastaví další zajímavé tváře. ![]() ![]() ![]() Poznámky:
Maškarní ples Bál mrtvé krysy, ročník 1965
![]() Kurenti zahánějící zimu, masopust v Ptuj, Slovenisko ![]() ![]() ![]()
Pohřební maska známá jako Agamemnonova , masivní zlato, 16. stol. př. n. l., GR • Autentická maska faraona Tutanchamóna, 14. stol. př. n., EG ![]()
Zlaté masky, Lorestan, cca 500 př. Kr., Irán ![]() ![]() ![]()
Sádrová pohřební maska mumie taškytské kultury, 1.–4. stol., Sajany, jižní Sibiř • Niccolo Machiavelli, polychromovaná busta, snad modelovaná na posmrtné masce politologa, 1527, Palazzo Vecchio, Florencie, IT ![]() ![]() ![]()
Kemé - myaská ceremoniální maska lebky ze zeleného guatemalitu, Tikal region, Guatemala
• Masko pro Dia de los Muertos - Den mrtvých, Mexiko
![]() ![]() ![]()
Smrt a masky, J. Ensor, 1897, Belgie • Smrťák na masopustním úterý, New Orleans, US
![]()
Cuy Fawkes mezi členy Spiknutí střelného prachu r. 1605, detail dobové holandské rytiny, poč. 17. stol.
Původní text byl napsán v roce 2011, publikován ve Fontu č. 117/3/2011 (téma: Divadlo). |