K D O   J E   V    M A S C E ?

Maska - dramatický prostředek pro vyjádření symbolických významů v náboženství, obřadech a divadle. Symbol utajení nebo iluzí, v západním výtvarném umění atribut ztělesněného klamu hříchu a noci. Též symbol podvodu, tajnůstkářství a skrytých úmyslů.


„Maska jako produkt obrazného myšlení je jednou z možností, jak změnit identitu člověka a povyšuje ho na osobnost schopnou komunikovat s tajemnem. V dalším vývoji pak komunikovat se spoluobčany a přitom zůstat nepoznán..... Přispívá k požadované změně vědomí ... do transu. Je také prostředkem ochrany před nečistými a zlými silami....“*1



Vznik masky

Nejstarší dochované doklady o masce nám ji ukazují ve formě zvířecí, jak to lze vidět na jeskynních malbách v Lascaux a Trois Freres ve francouzských Pyrenejích. Podobné doklady nalézáme v alpské oblasti v Rakousku a Švýcarsku. Obecně se má za to, že tyto masky jsou spojeny s lovem a s osobou šamana, který při příslušných rituálech používal zvířecí masky, aby se co nejvíce připodobnil lovenému zvířeti.





Šaman v masce (přestrojení za) jelena a bizona, malba v jeskyni Trois Freres, Pyreneje, pozdní paleolit-magdalien, cca 17 000–10 000 BP, Francie








Ze souboru Kamenných masek z předkeramického neolitického období (cca 9000 BP), asi nejstarší známé dochované masky na světě, nalezeno v Judské poušti, IL, poprvé vystaveno roku 2014 v Izraelském Muzeu v Jeruzalémě, IL; Archeologové usuzují, že by masky různé velikosti a váhy až 2 kg mohly představovat duchy předků uctívané v nějaké formě kamennověkého kultu/náboženství


S rozvinutím náboženských/duchovních představ masky představují příznivé a nepříznivé duchovní síly-božstva a nakonec zastupují také předky, respektive stíny předků. S těmi všemi potřeboval člověk komunikovat, aby mu pomáhali v otázkách bytí a nebytí jak jednotlivce tak celého rodu, kmene.
Z psychologického hlediska jde „o ztotožnění a transformaci v někoho jiného - přebírání vlastností jiné osoby, či zvířete. Šaman se stával stejným zvířetem, které představoval a maskou vyjadřoval také svoji nadřazenost ve společenství. Jeho maska je produktem obrazného myšlení pravěkého člověka, který pojmové výrazivo nahrazoval obrazem. Při realizaci obrazu se zrodil znak, který se stal prostředkem mezilidské komunikace. Ze zápasu o existenci v přírodním prostředí, prostoru a čase, ve snaze organizovat své bytí se v obrazovém myšlení rodí magie a mýtus. Magie jako způsob ovládnout okolní dění, jako princip osvobození od nahodilosti, jako objev kauzality. ....Na rozdíl od modlitby, která je prosebná, je magie imperativní. Člověk chce změnit náhodu v jistotu, získat sebedůvěru, zajistit pocit bezpečí, osvojit si morálku a naději na udržení existence své a svého rodu.“



Aljašský Eskimo medicineman v masce vyhání zlé duchy



Existenci masek v období matriarchátu popisuje také R. Graves v pozoruhodném Úvodu ke svým Řeckým mýtům: „Jakmile byl jednou oficiálně uznán vztah mezi koitem a plozením dětí - tento náboženský zvrat je zachycen v hetitském mýtu o prostoduchém Appu (H. G. Güterbock: Kumarbi, 1946) -, získávalo postavení muže v náboženství větší a větší důležitost a větrům a řekám už se přestala připisovat zásluha za to, že oplodňují ženy. Zdá se, že si žena kmene vybírala pro každý rok milence z mladých mužů, kteří tvořili její družinu. Stal se králem, který měl být obětován, až rok skončí; učinila z něho spíše symbol plodnosti než předmět svého erotického potěšení. Královniny družky - kněžky v maskách fen, kobyl nebo sviní - oplodnily pak krůpějemi královy krve stromy, úrodu a stáda; maso zvířat rvaly a za syrova je pojídaly. (zvýraznil autor) Tento způsob byl později poopraven a král umíral ve chvíli, kdy slunce, s nímž byl ztotožňován, začalo v létě pozbývat sil; a další mladík, jeho skutečné nebo domnělé dvojče - hodí se na něho prastarý irský výraz „tanista“ - se stal královniným milencem, byl obětován uprostřed zimy a za odměnu převtělen v hada nadaného věšteckými schopnostmi. Královnini druhové získávali výkonnou moc pouze tehdy, když si směli obléknout královnin čarovný šat a tím ji zastupovat.“

Jane Harrisonová podotkla (Prologomena ke studiu řeckého náboženství, kapitola V), že Medúsa sama představovala kdysi jednu z tváří bohyně: tvář skrývající se za ochrannou maskou Gorgony. Ohavná tvář měla odradit prostý dav, aby nepronikl do jejích mystérií. Perseus usekne Medúse hlavu - to říká, že Heléni vtrhli do hlavních svatyní bohyně, strhli kněžkám masky Gorgon a zmocnili se posvátných koní; rané zobrazení bohyně s hlavou Gorgony a kobylím tělem bylo nalezeno v Boiótii. Bellerofón, Perseův dvojník, zabije lykijskou Chimairu - jinými slovy, Heléni zbavili Medúsin kalendář platnosti a nahradili jej jiným.





Archaická Gorgóna, štít Artemidina chrámu, Korfu, cca 580 př. Kr., GR




Athéna s maskou Gorgóny na rameni, attická červenofigurová amfora, cca 525 př. Kr., GR


V historické době jsou obřady s maskami spojovány hlavně s novoročními a masopustními oslavami. Soudí se, že masky, barvy, hluk a povyk zahánějí síly temnoty a zimy a naopak otvírají cestu světlu a příchodu jara. Zvířecí maškary většinou symbolizují mužskou plodivou sílu.



Dodnes živá tradice - lebky, ovčí kůže, zvonky


Řecká a římská maska

Maska je pravděpodobně jednou z prvních divadelních rekvizit. Kořeny řeckého dramatu jsou převážně náboženské - divadla byla stavěna poblíž svatyní. O svátcích Dionýsa (mj. i boha divadla) na jeho počest zpíval sbor (chór) mužů kultovní hymny. Básníku Thespidovi, který tvořil přibližně v letech 536-533 př. n. l., je připisován významný krok: vydělil se z tohoto chóru a vstoupil s ním do dialogu. Údajně vynalezl i masku. Antické divadelní masky naznačují charaktery. Měly by mít i trychtýřovité široké otvory v oblasti úst, které fungovaly jako hlásné trouby pro zesílení zvuku hercova hlasu, aby byl dobře slyšet, vždyť se hrálo na venkovním otevřeném prostranství. Řekové si vymysleli i jednu zvláštní bohyni pro divadelní tragedii a jinou pro komedii. Z typických masek těchto her byl později odvozen obecný symbol pro divadlo a divadelnictví vůbec - známé dvě masky, jedna zachmuřená symbolizující tragédii a jedna s rozverným šklebem pro komedii.



Herci z Aristofanovy hry Ptáci, kratér: s červenými figurami, Athény, cca 410 př. l., GR




Pronomova váza - kratér se skupinou herců s Héraklem (ve lví kůži), váza s červenými figurami, z 5. stol. př. Kr., GR






Divadelní masky na pozadí attického mramorového reliéfu ze 4. stol. př. Kr., hráč na píšťalu aulos se svou rodinnou stojí před Dionýsem a jeho ženou, GR Detail části masek




Maska komedie, detail sochy Thaleie, mramorová římská socha podle řeckého originálu ze 3.-2. století př. n. l.  •  Tragická maska, detail sochy Melpomene, 2. stol. po Kr., Řím




Masky Komedie a Tragedie, detail mozaiky z Hadrianovy vily v Římě, 2. stol. n. l., Itálie


Římský přínos do vývoje masky odpovídá obecné charakteristice výtvarného umění římské doby a to sklonu k individualizaci a realistickému zobrazení. Římany zhotovované posmrtné polychromované masky z vosku (lat. imago, pl. imagines) vyrobené podle skutečné podoby zemřelého byly během novoročních slavností dnů rodičů (dies parentes) nošeny jako opravdové masky.



Posmrtná maska muže, řecko-římské období


„Maska v řecké a latinské mytologii jako prostředek předstírání je ovšem také symbolem lsti a atributem personifikovaných představ noci, klamu, neřesti a zakrývá tvář múzy tragedie.“



Masky asijské

Asijský kontinent představuje rozsáhlý arzenál kultur masek. Každá výrazná kulturní oblast má svoji specifickou tradici masek jak magických, tak divadelních, které se v mnoha případech prolínají. Vyjmenujme zde aspoň některé z nich. Japonské masky divadla nó. Kašírované nebo na obličej malované masky čínské pekingské opery. Chrámové taneční masky z Bali a Jávy. Tibetské ceremoniální masky démonů. Indické tygří tance v celotělových maskách. Atd.





Tři fotky stejné klasické ženské masky divadla nó. Výraz se mění s náklonem hlavy. Japonsko




Stánek s novodobými maskami přes buddhistickým chrámem, Tokyo, JP




Upoutávka na pekingskou operu, Čína




Tzv. Ovčí maska, z roušky používané při epidemiích SARS, CN




Buddhistická ceremoniální maska Mahakala (Velká Černá) s třetím okem vševědoucnosti, Ochránce Dharmy před zlými duchy, Tibet




Pulikali-Tygří tanec předváděný při dožínkách v jihoindickém státě Kerala, IN




Tradiční tanečník s maskou, Jáva




Různé taneční masky, Bali, Indonesie


Masky africké

Jako na ostatních kontinentech, ani v případě Afriky nelze mluvit o uceleném systému masek. Pestrost funkcí a stylů provedení je značná. I zde nalézáme válečné masky. Za připomenutí snad stojí i masky představující ženskou krásu, z nichž vyniká přívěsková maska s podobou královny Idia z království Benin ze 16. století.



Maska-přívěsek,královna matka Idia, slonovina, železo, měď, 16. stol., království Benin, dnešní Beninská republika




Fang Ngil, někdy nazývána gorilí maska, maska pro muže během iniciačních obřadů, kol. 1900
 •  Ngontang, tento druh masky lidu Fang má představovat ducha mrtvého, návštěvu ze světa "za", v podobě bílé dívky. Používali ji domorodí kouzelníci, jižní Kamerun a Gabun.


O výrazové síle kmenových tanečních masek nejrůznějších afrických kmenů svědčí i vliv, který měly na vývoj moderního evropského umění počátku 20. století. Připomeňme aspoň tvorbu Pabla Picassa, především v období okolo „Slečen z Avignonu“.





Detail z Picassova obrazu „Avignonské slečny“ (1907) a africká maska, která měla být jeho inspirací


Masky americké

U původních obyvatel obou Amerik vzniklo množství náboženských systémů, v nichž maska hrála důležitou úlohu. Oproti Evropě, kde tradiční, magickorituální masky nezpodobovaly astronomické jevy (Slunce, Měsíc, hvězdy apod.), americké pojetí v oblasti jihozápadu, u kmenů Pueblo si vytvořilo duchovní bytosti zvané kačina, které mohly nabývat podobu čehokoliv v přírodním světě nebo kosmu - od uctívaných předků k elementům, místům, kvalitám, přírodním jevům nebo konceptům. S takovýmto nekonvečním přístupem souvisela i velmi dekorativní výtvarná forma, která je schopna vzbudit emoce i dnes.



Masky duchů kačina, Indiáni Pueblo, US


Kmeny u severozápadního tichomořského pobřeží měly mezi svými obřadními maskami i masku Slunce a masku Měsíce.



Obřadní Sluneční maska - Bella Coola kmene Nu-xalk, původních obyvatel Kanady v Britské Kolumbii, 1870, CA  •  Maska Měsíce kmene Tsimshian, Oregon, 1900, US


Střední a Jižní Amerika jsou oblastmi, kde upoutá jedna zvláštní aplikace masky a to maska posmrtná, pohřební.*5 Aztékové si lidské lebky velmi cenili a masky spojené s lebkou byly běžné.*6





(Pohřební) maska z Malinaltepec, tyrkys, amazonit, obsidián a schránky mušlí, perly, střední klasické období (300-550 AD), Teotihuacan, Střední Amerika




Maska z Xiuhtecuhtli, mozaika z tyrkysu a dalších kamenů, kultura Mixtecko-Aztécká, 15.–16. stol., Střední Amerika




Aztécká trojmaska, tři fáze života, cca 1300 AD, Mezoamerika,




Ze stánku s maskami, 20. stol., Guatemala


Masky australské



Maorská dřevěná maska opakuje tradiční způsob tetování tzv. moko, NZ


Masky evropské

„Magické představy utvrzované vírou se ve společnosti formují jako tradice, která se fixuje do soustavy metafor, symbolů a znaků v nejširším smyslu a přesahuje jevovou skutečnost novou imaginací.“ Tento proces pokračuje i v křesťanství. „Masky démonů na románských a gotických chrámech jsou ochranou proti vnějším démonům, neboť podle pověry zlo nesnáší svoji vlastní podobu.“



Stryga, jedna z chimér na „ochozu chimér“ katedrály Panny Narie, Paříž, vytvořeno až při restauraci pod vedením E. Viollet-le-Duc kolem 1850  •  Fotografie místa v roce 1853




Herci vánočních náboženských her v maskách, anglický středověký iluminovaný rukopis, UK


Další doklad nalézáme v Kosmově Kronice české, kde se mluví o maskách jako o „larvae“. Coby projev pohanský jsou (pochopitelně) potlačovány a zakazovány. Síla životní energie a imaginace však proráží striktní církevní kruh a nachází si výraz v nejrůznějších scénických formách před kostelem a v tradičních magických zvykoslovných slavnostech po čas celého ročního cyklu, jehož jedním vrcholem jsou masopustní maškarní procesí.





Maškarní scéna Orson a Valentin na staré karolinské téma, P. Breugel st., 1566




Bláznivá čarodejnice Tschäggättä, masopustní figura s dřevěnou maskou, Lötschental, Švýcarsko




Slaměníci, masopust na Veselém Kopci, Hlinecko




Detail Slaměníka, Veselý Kopec, Hlinsko  •  Detail kresby masky harlekýna, 1671, IT




Hlavní postavy českého tradičního masopustního maškarního průvodu - Medvěd a Kobyla, Laufr, Trutnov, ČR
Medvěd jako symbol síly a plodnosti, jejich příslib v rodině i hospodářství, Kobyla jako obět nepravostí minulého období,
Laufr oficiálně žádá starostu o povolení průvodu a průvod řídí


„Někdejší ochranná a prosperitní funkce masek vymizela a zanikla jednak proměnou životního stylu, dále větší nezávislostí na vlastní zemědělské produkci, také změnou způsobu života na vsi i otevřením existenčního prostoru bez hranic a oslabením církevního vlivu.“ Magický a symbolický základ se ztratil a maškarní obchůzky a zábavy přestaly být obřadem a staly se hrou, komediální parafrází.





Masopustní maškaráda ve městě, únor 2013, Telč, ČR


Masky karnevalové po Evropě

V Zákupech u Č. Lípy zřídila firma PVO s.r.o., která je tradičním českým výrobcem papírenského a karnevalového zboží, Muzeum karnevalových masek, jediné v ČR.
Tradice masopustních průvodů s maskami je doložitelná i v holandském a vlámském prostředí, jak lze vidět např. na malbách Pietera Bruegela staršího.



Detail obrazu Souboj Masopustu a Půstu, Pieter Bruegel st., 1559, Vlámsko


Kouzlu a síle jak masopustních maškar tak zmíněných renesančních mistrů neunikl posléze rodák z belgického Ostende, James Ensor, kterého to inspirovalo k expresionistickým plátnům plných masek, že se dostaly až na poslední belgické bankovky před eurem. Ensorův odkaz tím nekončí. Dodnes se každoročně během masopustu v Ostende koná filantropický maškarní ples „Bál mrtvé krysy“*2, jehož tradici v roce 1898 založil právě J. Ensor s přáteli a který v r. 1980 se stal i námětem slavného belgického komixu stejného jména.





Autoportrét s maskami, James Ensor, 1899, Belgie




Ensor a masky na 100frankové bankovce před přechodem měny na eura, Belgie


Masky benátské karnevalové

Dědic římských saturnálií, poprvé zmíněn r. 1094 v dokumentu Vitala Faliera de Doniho, 32. dóžete Benátek, byl benátský karneval s maskami jako veřejná zábava během renesance městskou oligarchií institucializován jako svého druhu panem et circenses pro obyvatelstvo sociálně značně rozvrstveného města. Na sklonku Benátské republiky bylo nošení masky mimo masopustní období přísně zakázáno. V karnevalovém období maskou na chvíli byl smazán rozdíl mezi společenskými vrstvami. Koncem 18. století pod tlakem Vatikánu byly rozverné slavnosti postupně potlačeny. K novému oživení došlo až koncem 80. let. 20. století. Vlastní benátské karnevalové masky se dělí na masky kryjící celý obličej (např. bauta, celá bílá a bez úst), na škrabošky a na dnes také jen silně líčený nebo pomalovaný obličej. K masce patří též výpravný oblek, především ženské kostýmy hýří barvami, pozlátky, rafinovaností a velkolepostí. Původní antický magický význam těchto slavností je dnes překryt přehlídkovou divadelností.





Scéna z benátského karnevalu, Pieter de Jode st., 1595, Flandry




Karneval v Římě, detail malby, Johannes Lingelbach, 1650




Maska z commedia dell'arte, typ trifaccia-trojtvářná, Benátky 2011, IT  •  Harlekýn, také postava commedia dell'arte, kresba 1671  •  Typ Bauta




Skupinka chmurně vznešených masek na benátském nábřeží


Zobáková maska doktora z období moru pochází původně z francouzské praxe lékaře Charlese de Lorme v 16. století, který se touto maskou naplněnou dezinfekčními esencemi chránil před nákazou od jím léčených obětí dýmějového moru-černé smrti. Mezi spektakulárními a rozvernými maskami benátského mumraje bere na sebe tato maska roli mementa mori.


Doktor Zobák, rytina, Řím, 1656, IT


Benátský karneval a commedia dell'arte měly ohlas i v českých zemích. Připomeňme si jej aspoň dvěma ukázkami z maškarního sálu krumlovského zámeckého divadla:







Z fresek maškarního sálu, zámek Český Krumlov, výzdoba Josef Lederer, 1748


Masky zvláštní

Zvláštním fenoménem ve světě masek jsou masky lucha libre - masky, kterými si kryjí hlavu zápasníci ve volném stylu v Mexiku. Údajně má tento zvyk pocházet z aztécké tradice. Strhnutí masky protivníkem znamená vlastně konec zápasníkovy kariéry. V branži existuje i několik legendárních jedinců jako El Santo, Blue Demon nebo Mil Mascaras (Tisíc masek). Lucha libre je i námětem komiksového příběhu. Ze světa komiksu pochází i několik dalších stvoření, která jsou charakteristická svou maskou - Spiderman, Batman, aj.



Blue Demon  •  El Santo  •  Mil Mascaras, MX




Někteří zápasníci lucha libre se na veřejnosti neobjeví nikdy bez masky.


Podobná masce lucha libre je jiná maska, která má také historické pozadí, ale věhlasnou se stala až beletristickým a filmovým zpracováním. Ano, tušíte správně, jde o Muže s železnou maskou. Tak jako u zápasnických masek nejde o magickou komunikaci, ale šikovné show, tak v tomto případě jde o demonstraci lidského násilí, maska se zde stává ne pomocníkem svého nositele, ale jeho žalářem, trestem, degradací. Ano, i takový byl svit Krále Slunce, Ludvíka XIV.





Vězeňská cela Muže se železnou maskou, anonymní kolorovaný lept, 1789, FR  •  Filmová podoba hrozného nástroje trestu
Údajný nositel masky měl být snad Louis de Bourbon, hrabě z Vermandois, levoboček krále Ludvíka XIV. takto potrestaný za to, že králi jako šestnáctiletý vrazil facku. No, mordovalo se i pro míň...


Masky heraldické

Již svou dvojakou povahou není maska zcela vhodnou figurou pro erby a znaky. V klasické, středověké heraldice by šlo vlastně o protimluv. Později se přesto ojediněle vyskytuje. Najdeme ji např. v novodobém erbu rodiny Chiasson v Kanadě. Ve složitém erbu se v klenotu objevuje maska v tlapě medvěda. Dle záznamu symbolizuje, že držitel erbu píše pro divadlo. Dvě části masky znamenají tradiční části divadla - komedii a tragedii nebo také strasti a radosti života. Hned dvě masky jsou na vlajce jedné provincie státu Papua Nová Guinea v Oceánii - Východní Nové Británie. Ve znaku slovinské obce Markovci vidíme jako připomínku každoročních únorových lidových fašankových (fasnik) slavností masku kurenta*3.





Rodina Chiasson, New Brunswick, CA




Vlajka provincie Východní Nová Británie, Papua Nová Guinea


V Čechách divadelní masku najdeme v obecním znaku západočeských Žihobců. Kdo z laskavých čtenářů najde další užití, má bod.





Žihobce, ČR  • Markovci, SL  •  Dohalice, ČR


Masky korporátní a jiné

Jak jste již četli, tragická a komická maska jsou častým emblémem a mnohdy i registrovanou značkou divadel a subjektů, které se točí okolo divadla. Z těchto aplikací mne zaujala značka spolku Byre Theatre ve skotském St Andrews:

Logo Byre Theatre




Dýňově halloweenská aplikace symbolů divadla, UK




FSU, divadelní společnost státní univerzity ve Fayettevill, Severní Karolína, US  •  Mariner Drama, vysokoškolská divadelní společnost, US  •  Orion, elektropřístroje, Maďarsko  •  Screen Actors Guild, odbory filmových herců, US




Masky Komedie a Tragedie, detail z mohutné glazované art deco aplikace vyvedené na fasádě budovy Radio City Music Hall na Manhattanu, New York, US


Z dalších kreací, které se snaží klasickou dvojici zachmuřené a smějící se tváře nějak inovovat, jsem vybral ilustraci k názvu alba Laugh now and cry later (Směj se teď, plač později) amerického rappera Ice Cubea z roku 2006.







I na mince se tradiční symbol divadla dostal, viz pamětní stříbrné emise v Rumunsku, vydané k poctě význačných rumunských herců.*4



Pěti leiová mince ke 100. výročí narození herce Grigore Vasiliu, 2005, RU


Nesmíme taky zapomenout na minimalistickou masku, která kryje jenom nos - a jaký efekt s tím profesionál dokáže! Připomeňme si to aspoň logem Divadla Bolka Polívky a fotkou Mistra z doby pozdější...



Logo Divadla Bolka Polívky, CZ  •  Mistr




Heršl Šmojkl Pinchas Jerucham Krustofski alias Krusty the Clown čili Šáša Krasty ze seriálu Simpsonovi, US
 • Klaunský nos coby běžná karnevalová pomůcka za pár korun v každém slušnějším papírnictví...




Klaun Oleg Konstatntimovič Popov, sovětský-ruský cirkusový umělec, RU  •  Klaun Robert Lawton na Mayfest parade, 2006, O'Fallon, Illinois, US  •  Klaun Bastiaan (Bas) van Toor, zvaný též Bassie, Nizozemí


A ještě pár aplikací:



Infinity crime, filmové studio, US  •  James T. Moore, sportovní vybavení , US  •  Dainese, obchod všeho druhu, IT  •  Carlo Bahrer, brýle doplňky, Rakousko




MOSK, Technicolor, elektrické přístroje, Francie  •  Toob, Gazzola Giuliano, kůže, sportovní vybaveni, Itálie  •  Lynx Golf, Inc., oblečení na golf, US




Mask-it!, Firmenich, aromatické oleje, Švýcarsko  •  Logo úvodního Gala plesu na otevření sezony v The Connecticut Grand Opera & Orchestra, US




Zorro production, obchod, US  •  Mustafa Yilmaz, obchod pivem a alkoholem, DE  •  Dr.jJekyll & Mr. Hyde, Němcová Květoslava, obchod obuví, CZ  •  SHISHI BINYINU, oděvy, Čína




Imbos, stavební materiály nekovové, Nizozemí (Pohřební maska,Teotihuacán, 5. stol. n.l.) Tak i tohle lze zaregistrovat v ČR jako obchodní značku...!!!???  •  Rapid Dissolve Technologies, dietetické látky, minerálky, UK  •  Kurent, etnografické družstvo, Markovci, Slovinsko




Maska démona na detailu indonéské bankovky, ID


Níže uvedené naznačuje, že doba je pokročilá, ale život si zatím vždy našel nějakou další cestu...





Členové hacker aktivistické skupiny Anonymous v maskách Guida Fawkese*F protestují u sídla scientologické církve, Los Angeles, USA




Dvě členky PR (punk rock Pussy Riot) skupiny po propuštění v Soči, 2014 a jejich grafický portrét na animalnewyork.com, US


Na závěr

...a jistě nastaví další zajímavé tváře.



Herec Joseph Grimaldi jako „Clown Joey“, 1820, UK  •  Plakát cirkusu Barnum & Bailey, chromolitografie, 1900, US




Poznámky:

 
*1  Tato a další citace jsou z knihy J. Staňková, L. Baran: Masky, démoni, šaškové, viz níže Zdroje

*2  „Je to noc, za které jsou blázni krály, hlupáci šťastní a paroháči zamilovaní...“ Le Bal du rat mort, Jan Bucquoy, 1980

 



Maškarní ples Bál mrtvé krysy, ročník 1965


 
*3  Kurent - nadlidská bytost pocházející z pohanských z dob, přemáhající zimu a uvádějící jaro; symbol plodnosti. Je považován na starodávného boha hedonismu, staroslovanská obdoba řeckého Priapa, ba dokonce Dionýza. Figura je vytvořena s obrovských ovčích kožichů s pestrobarevnými pentlemi, masky s velikým nosem, kravími rohy a dlouhým červeným (koženým) jazykem, kolem pasu kravské zvonce, v ruce hůl s hlavicí ozdobenou ježčími bodlinami. Procesí kurentů chodí po vsi dům od domu a hlukem zvonců a holí vyhání zlé duchy a zimu.



Kurenti zahánějící zimu, masopust v Ptuj, Slovenisko


 
*4  Ano, i Rumuni mají své velikány, ale naše školní výchova a sebestřednost nás s nimi neseznamuje, jen díky tomuto článku jsem na ně náhodou narazil.

*5  Ameriky nejsou jedinými oblastmi, kde tento druh existoval, připomeňme se další slavné posmrtné masky, většinou zlaté - Egypt: Tutanchamonova objevena H. Carterem 1922; Řecko: tzv. Agamemnonova vykopaná H. Schliemannem r. 1876 v Mykénách. Jsou známy i posmrtné masky z mongolské říše 10. století.

 



Pohřební maska známá jako Agamemnonova , masivní zlato, 16. stol. př. n. l., GR  •  Autentická maska faraona Tutanchamóna, 14. stol. př. n., EG


 



Zlaté masky, Lorestan, cca 500 př. Kr., Irán


 



Sádrová pohřební maska mumie taškytské kultury, 1.–4. stol., Sajany, jižní Sibiř
 •  Niccolo Machiavelli, polychromovaná busta, snad modelovaná na posmrtné masce politologa, 1527, Palazzo Vecchio, Florencie, IT



 
*6  Těsné spojení funerálních motivů a zábavy je dodnes v hispánské oblasti oblíbené.

 


Kemé - myaská ceremoniální maska lebky ze zeleného guatemalitu, Tikal region, Guatemala  •  Masko pro Dia de los Muertos - Den mrtvých, Mexiko




 
Smrtka či Smrťák je v mnoha kulturách mezi masopustními (či halloweenovými) maskami důležitou figurou.

 


Smrt a masky, J. Ensor, 1897, Belgie  •  Smrťák na masopustním úterý, New Orleans, US


 
*F  Cuy (Guido) Fawkes, římský katolík, jeden z hlavních realizátorů pokusu o atentát na protestantského krále Jakuba I. a členy obou komor anglického parlamentu ve Westminsterském paláci;
nezdařený atentát připomínán vždy 5. listopadu jako Noc Guye Fawkese, den, kdy byla monarchie a král zachráněni.

 


Cuy Fawkes mezi členy Spiknutí střelného prachu r. 1605, detail dobové holandské rytiny, poč. 17. stol.






 
Zdroje:
Dorling Kinderslely Ltd.: Znaky a symboly, Knižní klub 2009
J. G. Frazer: Zlatá ratolest, Odeon 1977
J. Staňková, L. Baran: Masky, démoni, šaškové, THEO, 1998
K. Ebelová: Maska v proměnách času a kultur, Grada Publishing, 2012


Původní text byl napsán v roce 2011, publikován ve Fontu č. 117/3/2011 (téma: Divadlo).
Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.
Rozšířená verze vznikla na jaře roku 2014, dokončena den po svátku sv. Josefa - Dělníka v krkonošském zákoutí.