M E Č   J E   J I S T O T A

Statky pozemské i duchovní jsou samy o sobě bezbranné. Lidé si je musí chránit. Pojišťovny vznikly až později, nejdřív přišly ke slovu zbraně, třeba meč. Podívejme se na něj blíže.



Od nepaměti pozemská ochrana spočívala v síle. Zprvu pouze fyzické. Již První Mojžíšova kniha Tóry (Pentateuch), Genesis, oznamuje, že tvůrce všehomíra se musel uchylovat k silovému řešení (Gn 3, 24): „Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby*B s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.“


Anděl s plamenným mečem vyhání Adama a Evu ze zahrady Eden, detail z novodobé byzantské ikony;
mnozí autoři na základě zmíněné části biblického textu považují Hospodina za vynálezce dotčené ruční zbraně...


A ve Starém zákonu se pak máchá mečem každou chvíli. Žalmista běduje (Ž 7, 13): „Což si znovu člověk nebrousí svůj meč?“ A slavná slova proroka Izajáše, tolikrát později ideologicky překroucená (Iz 2, 4): „I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“*J Pozoruhodný je verš z deuterokanonické knihy Sírachovcovy (Sir 28, 18): „Mnozí padli ostřím meče, ale víc jich padlo za oběť jazyku.“ Když bylo potřeba, desatero nedesatero, účel světil prostředky: v Druhé knize Makabejské*M čteme (2 Mak 15, 15-16): „Jeremjáš pak vztáhl pravici a dal Judovi zlatý meč se slovy: ,Vezmi svatý meč, dar Boží, kterým zahubíš protivníky.“ Krátce, starozákonní lidstvo se s dodržováním šestého přikázání Desatera moc nezatěžovalo. Také text Nového Zákona není prost popisů používání meče. Pax Romana, který v oněch stoletích vládl, ostatně na síle meče stál.


Nejběžnější meč pešáka římských legií - gladius, zde typ podle místa nálezu zvaný pompejský


Avšak (proto?) ani stoupenci Vykupitele se ho nezříkali. Apoštol Šimon zvaný Petr ho na obranu Mistra tasil. A evangelista Matouš píše (Mt 26, 52): „Ježíš mu řekl: ,Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.“*P


Meč sv. Petra, autentická zbraň, s kterou měl Ježíšův učedník Šimon-Petr zranit Malchuse, sluhu velekněze Kaifáše, během zatýkání Ježíše, dnes v arcidiecézním muzeu v Poznani


A apoštol Pavel z Tarsu píše v listě Efezským (Ef 6, 17): „Přijměte také ‚přilbu spasení' a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží'.“ V zápalu šíření „dobré zprávy“*E se pak už na Ducha až příliš často zapomínalo a meč z kovu si ani nevybíral, a rubal „vinnej nevinnej, von si je Pámbů přebere“, jak setraduje o těch podivných řežbách, často, ach, přečasto i křesťanů s křesťany...
A křižáci/templáři i conquistadoři v jílci a čepeli meče viděli kříž, a než začali s krveproléváním, před mečem klekli a alelůjovali, co to dalo. Ve východních oblastech Pobaltí vznikl vojenský rytířský Řád mečových bratří, samorozumně že k šíření křesťanství.


Rytíř livonského Řádu mečových bratří (rekonstrukce)


Pravděpodobně vrcholu uctívání dosáhl meč ve feudálním Japonsku sedmnáctého století. Zde měl meč mnoho symbolických významů a postupně vznikla velmi složitá pravidla nejen jak s mečem zacházet, ale i jak se meč nosí, udržuje, prohlíží či jak a kde má být doma umístěn.


Samuraj nesoucí na zádech velký obouruční meč nogači, u pasu má kratší katana a za opaskem malý wakizaši, dřevoryt z knihy o zbraních, 1735, období Edo, JP


Muž narozen jako samuraj*S žije i umírá s mečem v ruce,*C bylo krédo oněch bojovníků/válečníků (aristokratických klanů) vyznávajících zvláštní morální (sic!) kodex bušidó (Cesta válečníka). Meč byl odznakem válečníka a oni jediní měli právo ho nosit/vlastnit. Dvojice mečů katana (českému uchu zlověstně znějící název delšího zakřiveného meče) a kratšího wakizaši se nazývala daišó a byla symbolem třídy samurajů.
Japonské meče mají velmi často jména, která mají nějakou vazbu ke své historii, tzn. k nějakému slavnému válečníkovi, který ho používal, či bitvě, ve které byl meč používán, nebo dokonce i k osobě, která jím byla zabita. Pokud je meč pojmenován po určité osobě, je to výraz obrovské úcty a pocty k danému člověku (ti zabití, kdyby mohli, by se jistě tetelili blahy...). Mezi tři japonské císařské insignie (regalia) patří i legendární meč Kusanagi-no-Curugi (Trávu sekající meč)*K V japonském folklóru (tento) meč reprezentuje ctnost a chrabrost, jak jinak, že.


Fiktivní podoba meče kusangi, neboť mimo japonského císaře a několika šintó kněží, ho nesmí nikdo spatřit, JP


Meč byl (a je) symbolem autority (pramenící ze síly), spravedlnosti, intelektu a světla (poznání). Je znakem kouzel, obřadním předmětem, zejména při povyšování do šlechtického stavu. Je symbolem stálosti i ztělesněného hněvu, v náboženském myšlení často spjatý s moudrostí a vědomostmi. Pro buddhisty a taoisty jsou meče znamením poznání, které protíná neznalost. Pro Kelty byl meč symbolem moci, ochrany, odvahy, autority, pravdy a spravedlnosti. Meč je také často falickým symbolem. Některým mečům se připisovaly kouzelné vlastnosti - viz Artušův meč a jiné.
Mečový tanec čili tanec s meči se vyskytuje po celém světě. Má buď odehnat zlé síly nebo posílit umění meče v boji. Jistě si vybavíte lidový tanec s dřevěnými meči provozovaný mládenci/muži během masopustu po Moravě i Čechách.


Mečový tanec zv. Pod šable, fašaank v Straní, 2017, Morava, CZ


Slavné meče legendární

V Norské mytologii mečem Gram (Hněv) zabíjí hrdina Sigurd v draka proměněného zlatachtivého trpaslíka Fafnira.


Zmíněná probodávací scéna, detail z runového kamene z období kolem r. 1000, Ramsund, SE


Durandal, mýtický meč skutečného rytíře Rolanda z 8. stol., hrdiny bojů se Saracény a hlavní postavy Písně o Rolandovi.
Asi nejznámější - fantasy proslavený - je Excalibur, meč britského krále Artuše. Podle legendy dostal meč od Jezerní paní. Když král zemře, rytíř Bédivere ho hodí do jezera, ze kterého se vynoří ruka a meče se zmocní. Excalibur bývá spojován se suverenitou Velké Británie.*A Excaliburu je připodobňováno několik mečů irské a skotské keltské mytologie např. Claidheamh Soluis (Meč Světla).
Ze severské mytologie zmiňme aspoň Sumarbrander, „meč života“, meč slunečního boha Freye. Jako jeden z mála mečů měl moc bojovat sám bez bojovníka. To se často docela šiklo, takovej umělej inteligent...
Zapomenout nesmíme na příslovečný meč Damoklův. Podle řeckých autorů to byl meč syrakuského vojevůdce a tyrana Dionýsa I. (kol. 400 př. n. l.), který na svůj trůn posadil dvořana Damokla a nad trůn pak nechal na koňskou žíni zavěsit meč, aby tak Damoklovi demonstroval relativitu moci a štěstí.
Mohamed*T měl vlastnit mečů celkem devět. Jedním z nich byl al-Battar, zvaný meč proroků; meč patřící kdysi Goliášovi, kterému tím samým, jeho vlastním, mečem usekl hlavu David, tehdy ještě služebník krále Izraele. Má být i mečem, kterým Ježíš, při svém dalším návratu na Zem, porazí Antikrista. Kdo si počká, ten se dočká...

Slavné meče historické

Nejenom v Japonsku byly meče pojmenovávány. I Evropa zná několik věhlasných mečů, jak legendárních, tak doložených historických, někdy dokonce dochovaných.
Tizona, hlavní meč španělského národního hrdiny Rodriga Diaze z Vivar, zvaného Cid. Po smrti majitele byl uložen do jeho hrobu a dnes je k vidění v muzeu města Burgos (Kastilie a León).


Cidův meč Tizona, ES


K historicky věrohodnějším až věrohodným patří také Svatováclavský meč (známý též jako český korunovační meč), středověký meč, který se používal během korunovací českých králů. Na závěr korunovační mše jím nově korunovaný král pasoval bojovníky na rytíře lehkým poklepem plochou stranou meče na obě ramena.


Svatováclavský meč, snad 10. stol., Čechy



Závěrečná fáze celého obřadu, který českému výrazu pasování dal jméno - pán (panovník) připíná novému rytíři pás s mečem kolem pasu;
detail iluminace z francouzského manuskriptu, 13. stol., FR


Vedle Japonska uchovává mezi svými státními relikviemi (regáliemi) meč mnoho dalších států. Francouzská republika má meč zvaný Joyeuse (Radostný, vlastně Radostná, neboť meč je francouzsky rodu ženského - une épée), pocházející z 9. století, údajně meč krále Karla I. Velikého.


Joyeuse, meč Karla Velikého, nejstarší regálie francouzského království, 10.–11. stol, FR



Císařský meč (Gladius Imperatoria), vyrobený kolem 1200 pro korunovaci Oty IV. jako římsko-německého krále; pochva s postavami 14 po sobě jdoucích německých panovníků od Karla Velikého po Jndřicha III. byla vyrobena již v 11. stol. pro korunovaci Jindřicha IV. císařem, je o století starší;
dnes uloženo v Císařské klenotnici v Hofburgu ve Vídni



Meč Vítězství na Ratchadamnoen Avenue v Bangkoku ukazuje thajskou královskou regálii na počest 60. výročí nástupu krále Bhumibola Adulyadeja na trůn v roce 2006

Meč atributní

Starověký Egypt jako každá tehdejší říše se bez síly meče neobešel. Specifická forma tamějšího meče zvaného chopeš měla vzniknout zhruba okolo poloviny 3. tisíciletí př. n. l. Časem se chopeš stal jedním ze symbolů moci faraóna.


Chopeš - staroegyptský meč s dvoubřitou srpovitou čepelí, díky tomuto tvaru sloužil téměř výhradně k sekání. Navzdory své podobnosti se srpem se však ostří nenacházelo na vnitřní straně oblouku čepele, nýbrž na vnější.


Archanděl Michael, strážný anděl křesťanské církve, bývá zobrazován s mečem v ruce. Jako anděl smrti a božské spravedlnosti někdy drží v ruce váhy. Spojení vah a meče se posléze dostalo do symboliky několika oborů - např. justice, vojenství, náboženství.


Archanděl Michael na špici věže klášterního kostela, 1895, Mont-Saint-Michel, Normandie, FR


Plamenný meč se objevuje jak v legendách západních, křesťanských, tak orientálních, tedy, ehm, pohanských.


Bódhisattva Maňdžušrí s mečem protínajícím nevědomost, jeden z nejpopulárnějších bódhisattvů mahájánového buddhismu, novodobá (2006) malba, Nepál


Sv. Pavel z Tarzu s jedním nebo dvěma meči - jeden symbolizuje Boží slovo a druhý představuje nástroj Pavlovy mučednické smrti. Meč je atributem několika křesťanských svatých, často odkazuje ke způsobu mučednické smrti (Barbora, Jakub Větší, Pankrác, Václav aj.).


Sv. Pavel z Tarzu, B. Montagna, 1482, Benátsko, IT



Detail z titulní stránky Bible à l'épée (Bible mečová), 1540, Ženeva; text okolo meče je z epištoly Židům (Ž 4,12): „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč“


Panna Maria Bolestná*7, hlavní patronka Slovenska, je zobrazována se sedmi meči zabodnutými v hrudi/srdci.


Panna Maria Sedmibolestná, socha ve Hvězdné bráně městského opevnění, 1650, Bonn, DE  •  Ortodoxni ikona se stejným motivem


Meč, eventuelně zkřížené meče jsou v euroatlantském prostoru obecně spojovány s vojenstvím; M. Mysliveček zmiňuje historiky nedoloženou teorii, že překřížené meče vyjadřovaly úřad maršálka království.

Meče v heraldice

Jako výraz síly a mnohdy přímo symbol rytíře byl meč figurou často užitou v klasickém období středověké heraldiky. V českém prostoru najdeme figuru meče na štítě vladyckého rodu z Božejova, jehož erb se nalézá ve znakové síni na hradě Laufu v městečku Lauf an der Pegnitz nedaleko německého Norimberka.


Vladycký rod z Božejova  •  Rod Bradleckých z Mečkova • Džbánkovští z Džbánkova • Eisenští z Lehrberka • Velenští z Mnichova (u České Lípy), vladycký rod, Oldřich Velenský z Mnichova, typograf a tiskař 1519, tiskárna v Bělé pod Bezdězem • Vrábští z Vrábí • Páni z Fulštejna (všichni České království)



Erb Jany z Arku, (Panny Orleánské), FR  •  Znak Řádu mečových bratří


Meč v církevních erbech se odvozuje od apoštola Šimona zvaného Petr, který při zatýkání Ježíše zaútočil na veleknězova otroka Malchose a uťal mu pravé ucho. Ježíš Petra nepochválil, Malchosovi ucho vrátil na místo.


Pavel Konzbul, pomocný biskup v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně  •  Štít erbu - Louis Francis Kelleher, pomocný biskup Bostonu, US (meč nad knihou odkazuje ke sv. Pavlovi; má to být též „meč ducha“)


Na vlajce království Saudské Arábie je meč symbolem „síly pramenící z víry“. Na znaku dva zkřížené meče/šavle mají představovat dvě oblasti, ze kterých se později stala Saúdská Arábie a to Hidžáz a Nadžd, které v roce 1926 spojil pod svou vládu Ibn Saud.


Znak Království Saudské Arábie  •  Vlajka Království Saudské Arábie s vyznáním víry a mečem, který symbolizuje wahhábistickou společensko-vojenskou bojovnost; vznikla v roce 1926  •  Znak Státu Katar



Šrílanská demokratická socialistická republika  •  Finská republika (meč a šavle podobné užití jako na znaku provincie Karélie - viz níže)


V městské heraldice je meč velmi častá figura. V seznamu Obecné figury na vlajkách k 25. 12. 2018( zdroj vexi ) je uvedeno přes 200 obecních vlajek s figurou meč.


Andiast, Graubünden, CH (sv. Julitta s mečem, kterým byla sťata, a sv. Cyr, křesťanští mučedníci z doby císaře Diokleciána)  •  Attenhofen, Bavorsko, DE  •  Auerbach, Dolní Bavorsko, DE  •  Bodnegg, Bádensko-Württembersko, DE (Klíč a meč jsou atributy svatých Petra a Pavla, kteří byli patrony místního kláštera Weißenau; znak města odvozen z erbu kláštera) •  Braunenweiler, Bádensko-Württembersko, DE



Káthmándú, Nepál (na vlajce je legendární meč Čandrahrasa bödhisattvy Maňdžušrího)  •  o Budesti, Moldavsko, RO (Plamenný meč odkazuje na svatého Michala, patrona a také symbolizuje ochranu hranic Moldavska a křesťanské víry na hranici s tatarskou stepí)  •  Cabrero, Extremadura, ES  •  Oberjosbach, Hesensko, DE  •  Gleinstätten, Štýrsko, AT (všechny tři poslední znaky s mečem archanděla Michaela)



Grabenstätt, Bavorsko, DE (Meč jako meč soudce, heraldický symbol soudu, připomíná první dokumentární zmínku jako místo spravedlnosti na konci 10. století.)  •  Grunwald, Varmijsko-mazurské vojvodství, PL (Dva meče odkazují na dvě bitvy u Grunwaldu. První je také známá jako bitva u Tannenbergu) v roce 1410, kdy spojenectví Polského království a Litevského velkovévod-ství porazilo německo-pruské německé rytíře. Druhou je bitva na téměř stejném místě v roce 1914 mezi Ruskem a Německem během prvního měsíce první světové války)  •  Hammoor, Šlesvicko-Holštýnsko, DE (meč z doby bronzové, z nálezů v místním rašeliništi)  •  Bronzový meč, cca 16. stol. př. l., nález poblíž městečka Nebra, Sasko-Anhaltsko, DE




Hörgertshausen, Bavorsko, DE (meč odkazuje na sv. Albana, mučedníka, pohřbeného v místní katedrále)  •  Kavarskas, LT (podle místní litevské pověsti v artušovském stylu, ten kdo vytáhl meč zaražený do země, se stal následníkem vladaře a zároveň otevřel gejzír minerální vody)  •  Kissenbrück  •  Klein Biewende, Dolní Sasko, DE  •  Laupertshausen, Bádensko-Württembersko, DE (mušle - sv. Jakub, meč - sv. Pelagius, místní svatí)



Lembach, Wutach, Bádensko-Württembersko, DE  •  Looft, Šlesvicko-Holštýnsko, DE (meč odkazuje na archeologické nálezy v místě, vit obec Hammoor výše)  •  Mietingen, Bádensko-Württembersko, DE  •  Finning, Bavorsko, DE  •  Oberwangen, Stühlingen, Bádensko-Württembersko, DE



Sainte-Catherine-de-Fierbois, Indre-et-Loire, FR (znak obce je z erbu Jany z Arku, viz výše, obsahuje meč svaté Kateřiny z Fierbois, který podle hlasů, které slyšela Johanka/Panna Orleánská, byl nalezen v kostele této obce )  •  Salem, Šlesvicko-Holštýnsko, DE (meč ve vodě!)  •  Schmiedehausen, Durynsko, DE (spravedlnost s mečem v pravici)  •  Thuboeuf, Mayenne, FR (meč má odkazovat na sv. Martina, patrona obce)  •  Tomerdingen, Bádensko-Württembersko, DE



Salillas de Jalón, Zaragoza, ES (zkřížený meč a šavle zřejmě odkazují období reconquisty)  •  Weildorf, Bádensko-Württembersko, DE (meč podpírá vahy spravedlnosti)  •  Zeilarn, Bavorsko, DE (znak sice podobný erbu Jany z Arku, ale meč patří sv. Martinovi, patronu místního kostela, a stonky zlaté lilie jsou heraldickými symboly poutního kostela Schildthurn)  •  Gornji Mihaljevec starší a  •  novější znak, HR (meč i kolo, které nahradilo révu, jsou atributy sv. Kateřiny, patronky obce)



Znak Karélie na náhrobku Gustava I., katedrála v Uppsale, SE  •  Znak regionu Severní Karélie, FI


Meče v korporátu

Meče v identitě organizací a akcí jsou, a je jich docela dost na to, že jde o nástroj na zabíjení a boj, ať jde o starší meč nebo mladší kord. Do nějakého nezvyklého zobrazování čepele se grafici nepouští nebo jen velmi opatrně, aby se neztratila původní funkce; o to víc se rozparádí na bohatém tvarování jílce.


7. letecká divize armády USA  •  Znak městské policie Essex, Anglie, UK (tři meče v logu jsou z vlajky hrabství Essex; meč typu seax je i názvem spojován s raně středověkými Sasy)  •  Centrála vzdušných ozbrojených sil švédského království, SE  •  HMS Tyrfing, hlídkový člun švédského válečného loďstva, SE (Tyrfing - kouzelný meč severské mytologie)  •  Special Boat Service (SBS) je britská speciální jednotka založená v červenci 1940, patřící pod námořnictvo, UK




Řád grunwaldského kříže, polské vojenské vyznamenání, založené během druhé světové války odbojovou organizací Lidová garda; bitva u Grunwaldu (1410) je často uvozována ideogramem dvou mečů, které byly prý řádovými posly před bitvou doručeny takticky vyčkávajícímu polskému králi Jagellovi, aby zvýšily polskou bojechtivost  •  Znak Vojenské akademie portugalské armády, PT




Znak armády České republiky, od 1993, CZ  •  Znak pozemních  •  a vzdušných sil České republiky, CZ




Knoflík z polního stejnokroje pro důstojníky československé armády, 30. léta 20. stol., CZ  •  Knoflík uniformy současné armády ČR pro: důstojníky a generály  •  mužstvo, poddůstojníky a praporčíky, CZ



Organizační zázemí pro CŘT vytváří Armáda České republiky, takže taky (dva) meče, CZ



Matka vlast volá, Vučetič, 1967, Mamajova mohyla, Volgograd - 85 m, nejvyšší socha ženy na světě  •  Válečník osvoboditel, Vučetič, 1949, památník rudoarmějcům padlým v II. světové válce, Treptow, Berlín, DE



Irská poštovní známka s podobiznou Meče světla, 1922-1923, IE  •  Biedermeirovský hostinec U meče, Oberstammheim, Curych, CH (Koupelny s dobrou pověstí, krásná Mečová jizba pro malé rodinné akce)  •  Meč Pána, náboženské vydavatelství, Murfreesboro, Tennessee, US



Žaludový svršek, jednohlavové mariášky, tzv. pražský vzor, derivát starobavorského, výrobce Obchodní Tiskárny, Praha, Československo, cca 1970, CZ  •  Šílený Jack (viz níže) jako J/spodek na hrací kartě francouzského stylu, to vše jako T-Shirt motiv, US  •  Logo míšeňské porcelánky (od 1720), tvar od 1972, Míšeň, DE  •  Nicholls State Universit, Thibodaux, Louisiana, US



Restaurace U Meče, Quimper, Bretaň, FR  •  Hotel U Meče, Quimper, Bretaň, FR  •  Meč, sbor baptistických duchovních pro neslyšící, Andersonville, TN, US  •  Titan Athletics, košíková a odbíjená, Santa Clara, Kalifornie, US  •  Hokejový klub Vegas Golden Knights, sekundární logo, Paradise, Nevada, US



Wilkinson Sword, specialista na holící břitvy, Wycombe, Buckinghamshire, UK  •  Eastern School Corporations Musketeer Athletic Booster Club, Pekin, Illinois, US  •   •  Kanadská šermířská federace, CA  •  Epee nomads, ze soutěže na nášivky šermířského klub v Baltimoru, Maryland, US



Kvalifikační mistrovství britské mládeže v šermu, West Midlands 2020, Shropshire, UK  •  Evropského mistrovství v šermu, Minsk 2017, BY  •  OPS, šermířský klub, Oundle, UK  •  Jeden z plakátů vydaných u příležitosti Olympijských her Paříž 1900


Na závěr

Jedno japonské rčení tvrdí: „Rez vychází z meče samého.“ Čili za špatné logo může designér.
Jeden za všechny, všichni za jednoho!


Plakát pro muzikál Tři mušketýři, NL  •  Obal na CD muzikálu 3 mušketýři, 2003, NL  •  Obálky knihy A. Dumase Tři mušketýři, americké vydání pro začínající čtenáře, 2020, US




Velitel britské jednotky Commandos major John Malcolm Thrope Fleming Churchill, zvaný Šílený Jack, zcela vpravo s taseným mečem, při cvičném vylodění.
Majorovo motto znělo: „Důstojník, který jde do akce bez svého meče, je nedostatečně oblečený.“



Poznámky:

*7   Panna Maria Bolestná; sedm bolestí: 1. Když slyšela Simeonovo proroctví o meči, který probodne i její srdce 2. Když utíkala do Egypta, když Herodes v Betlémě vraždil neviňátka 3. Když hledala ztraceného Ježíše v Jeruzalémě 4. Když Ježíše zajali a odsoudili 5. Když Ježíš umíral na kříži 6. Když Ježíše sňali z kříže 7. Když Ježíšovo tělo kladli do hrobu.


P. Maria Sedmibolestná, emailová malba, P. Reymond, 16. stol., FR



*A   Jedním ze symbolů odporu Skotů proti anglickému útlaků je tzv. meč Williama Wallace, vystavený ve Stirlingu, Skotsko

*B   Jmenovitě by to měl být archanděl Jofiel

*C   „Muž, který jde do boje bez meče, není řádně ozbrojen,“ hlásal britský major J. Churchill, velitel jednotky Commandos v II. světové válce. Říkalo se mu Mad Jack - Šílený Kuba.

*E   Dobrá, případně radostná zpráva, zvěst - evangelium o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista

*J   Totožný text čteme u Micheáše 4, 3.
Avšak později čteme u proroka Jóela (Jl 4, 10): „Překujte své radlice v meče, vinařské nože v oštěpy!“


Meče na radlice, J, V. Vučetič, 1959, (dar SSSR před budovu OSN, New York)  •  Znak mírového hnutí a za odzbrojení, 1980, DDR



*K   Tráva sečená mečem, to je divné, ale legenda má několik rovin: reálná - kníže Jamato Takeru se mečem vysekal z hořící trávy, kterou kolem něho útočníci zapálili; symbolická - v šintoismu jsou lidé připodobňováni k travinám, potažmo k obilí, tedy císařská dynastie legendárně posekala své nepřátele jako obilí a sjednotila zemi

*M   2. Makabejská je také knihou deuterokanonickou, není tedy součástí hebrejského (Starozákonního) kánonu bible, ale kánonu alexandrijského (podklad pro Septuagintu). Tyto (a další) rozdíly tvoří nedorozumění mezi katolíky a pravoslavnými na jedné straně a protestanty na straně druhé. Kdyby nedorozumění - oni se kvůli tomu tasí meče!! Pane, ty to vidíš!!

*P   Zrovna Petr zemřel mučednickou smrtí na kříži.

*S   Význam slova samuraj se vykládá jako „ten, jenž slouží“. (cs.wiki)

*T   Mohamed tvrdil, že meč jest klíčem „k nebi a zemi“









Původní text byl napsán v březnu roku 2021, publikován ve Fontu č. 178/4/2021 (téma: Pojišťovny komerční).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze byla dokončena počátkem velikolepého měsíce června během velkého rozvolňování a opožděných senosečí roku 2021 v krkonošském zákoutí.