Denní, ale ještě více noční motýli jsou podobni celebritám filmových festivalů, které přiletí, zazáří v světlech reflektorů a zas odletí. Pojďme na lov skutečných motýlů aspoň obrazně.

Motýli vzbuzují jak v různých kulturách, tak i v rámci jedné kultury velmi odlišné reakce. Od zbožňování po zatracování, jsou považováni za symbol transcendentna nebo ztělesnění ďábla. Jsou vnímáni jako efemérní projevy duševna i jako stálí škůdci pozemských statků člověka. Mnohotvárnost fyzické podoby hmyzího řádu Lepidoptera (motýli) a způsoby života jeho četných čeledí většinou vysvětlí rozporné postoje člověka ke křehkým tvorům z naší procházky. Jedním z vysvětlení je jejich proces dokonalé proměny. V jejich životě existují tři, respektive čtyři podoby - vajíčko, larva (housenka), kukla a imago (dospělec). Tak jak je nadšeně obdivováno poslední stadium života motýla, tak je nenáviděno jeho období larvální, žravé housenky. Leckde jim člověk oplácí stejnou mincí - pojídá je...

Motýl napříč věky a kulturami

Motýl je zobrazován od starověku.

V Polynézii, Kongu i v Mexiku, tedy v oblastech od sebe velmi vzdálených, přesto všude tam je motýl symbolem duše a vzkříšení. Některé kmeny původních australských obyvatel považují motýly za vracející se duše zemřelých předků.

Řecký výraz „psycho“ znamená „vanout, dýchat“. Substantivum „psyché“ se vztahuje k dechu, který opouští v okamžiku smrti lidské tělo, jak to předvádí malba na řeckém lékythu. Pokud tedy tento dech doprovází jedince celý život, znamená psyché život. Když pak psyché opustí tělo, získá samostatnou existenci: Řekové si ji představovali jako antropomorfní postavu, dvojníka zemřelého, která obvykle našla své místo v Hádu, kde žila jako stín a přízrak. Homér mnohokrát popisuje, jak psyché opouští s posledním dechem umírajícího jako motýl.
Starořecký výraz (např. u Aristotela) pro motýla byl (oproti současné řečtině) psyché, což primárně znamená duši či mysl. Staří Řekové popisovali lidského ducha (lidskou duši) jako klůckovitou okřídlenou postavičku.

Interpretace tohoto symbolu dala vzniknout idei (myšlence, představě) duše (psyché) jako motýla. Starořecká schopnost nejednoduché poznávání transformovat a ukládat do mýtů dala vzniknout také legendě o mladě krásné, ale také mladě nezralé smrtelnici byť královského rodu a její složitě vykupované lásce k milované osobě, ovšem božského původu. Dosti zašmodrchanou situaci nakonec pro vytrvalou dívku vyřešil až tehdejší nejvyšší - Zeus, který dívku učinil nesmrtelnou a obdařil párem motýlích křídel. Písemně je příběh o Erótovi a Psyché doložen až v latinských dílech u Ovidia a Apuleia z období po změně letopočtu. Dvojice Eróta s ptačími křídly a Psyché s křídly motýlími se však objevuje ve výtvarných zpodobeních minimálně od 3. století před křesťanským letopočtem.*A

Křesťanství pojímá symboliku motýla v celém jeho vývoji a přeměně. Lidský život je po zrození podoben housence, která má starost jen o fyzickou rovinu existence. Kukla představuje hrob, kde dochází ke spirituální transformaci. Motýl-dospělec představuje znovuzrození, znovuvzkříšení.

Na některých křesťanských malbách Madony s dítětem vidíme motýla jako připomínku jejich péče o lidské duše. Spíše je však přítomnost motýla na obraze s malým Ježíšem interpretována jako připomínka budoucího Ježíšova vzkříšení.

Gnostici popisují Anděla smrti jako okřídlenou nohu šlapající na motýla.
A pro mnohé, včetně autora je překvapivé, že se figura motýla objevuje na dětských náhrobcích... Ve světle výše uvedených historických prezentacích motýla to zas tak překvapivé není, že.

V Japonsku je motýl symbolem ženy, respektive jeden druh motýla je znakem gejši, jiné dva druhy emblémem šťastných manželství.

Existuje i starý japonský zvyk posílat dva velké papírové motýly jako svatební dar.

V Japonsku motýl také do značné míry symbolizoval druhou stranu drsného života válečníka (samuraje) - jeho náchylnost k přejemnělým půvabům dvorské společnosti. S tím souvisí i virtuózně zpracovaný a oblíbený námět motýla v japonské klanové emblematice.
Motýl je buddhistickým (a taoistickým) obrazem pomíjivosti a prchavosti života - a politické moci. Haiku japonského básníka Busona: „Na chrámovém zvonu - motýl, který ukončí své spaní“.
Motiv motýla se objevuje v japonské civilizaci/kultuře minimálně od éry Nara, tj. od začátku 8. století, kdy dochází k rozšíření buddhismu v zemi. Od té doby je používán jak v heraldice, tak uměleckém řemesle.

Jedna japonská pověra říká, že pokud motýl vstoupí do vašeho pokoje a usadí se za bambusovou zástěnou, tak osoba, kterou máte rádi, vás přichází navštívit. Motýli jsou také často považováni za posly; kdo je následuje, bude doveden na konec tajemství. Na mnoha japonských obrázcích kočka kouká po okolo poletujících motýlcích nebo se přímo pokouší je chytit. Vyjadřuje to naději na šťastné stáří, protože slovo kočka v japonštině odkazuje na výraz pro člověka přes sedmdesát let a výraz pro motýla odkazuje na psaný závazek, osmdesát let.

Připomeňme si také historku z taoistické literatury: „Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!“ (z Zhuangzi, přeložil O. Král)

Lingvisti upozorňují na skutečnost, že výraz motýl je ve většině jazyků zcela originální, bez podobnosti s jinými. Albánsky: flutur, anglicky: butterfly, bulharsky: peperuda, francouzsky: papillon, finsky: perho, holandsky: vlinders, chorvatsky: leptir, italsky: farfalla, japonsky: cho, jidiš: babele, maďarsky: lepke, německy: Schmetterling, rusky: bábočka, slovinsky: metulji, portugalsky: barboleta, rumunsky: fluture, řecky: petaluda, španělsky: mariposa turecky: kelebek, ukrajinsky: metelik, vietnamsky: buom, atd. Vysvětlení tohoto jevu jazykovědci ani etnologové zatím nepřinesli. Pro vášnivé zájemce o toto téma uvádím odkaz na web motýl v 300 světových jazycích a dialektech: zde

Efekt motýlího křídla

Koncem 80. let 20. století americký matematik a meteorolog E. N. Lorenz přednesl na zasedání Americké asociace pro pokrok ve vědě ve Washingtonu přednášku „Předvídatelnost: Může mávnutí motýlích křídel v Brazílii způsobit tornádo v Texasu?“, jako příspěvek do diskuze o tom, že malé změny v počátečních podmínkách mohou mít v delším průběhu za následek velké variace.*3

Motýl mezoamerický

Motýli byli zastoupeni v mezoamerickém umění pravděpodobně od předklasického období a stali se běžným ikonografickým motivem v Teotihuacanu, nejvýznamnějším a největším městě předkolumbovské Střední Ameriky. Barevná zpodobení motýlů najdeme jak na stěnách chrámů, obytných budov, tak na tamějších špercích a nádobách na pálení vonných esencí.

V ikonografii Mexika motýli symbolizují oheň, obnovu a metamorfózu. Také vnukli myšlenku, že ztělesňují duše válečníků zabitých na bojišti a že doprovázejí slunce na jeho každodenní cestě po obloze.

Podle některých historiků a biologů, např. Dr. Carlose Beutelspache, mexického lepidopterologa, jsou motýli symbolicky spojeni v středoamerických předkolumbovských kulturách s vojenskými výboji, krveproléváním ve válkách a při rituálních lidských obětech.

Těsné spojení motýlů s ohněm a s válčením registrujeme po celou dobu trvání aztécké civilizace a ukázky podobných jaguárů-motýlů byly nalezeny též v zapotécké a mayské civilizaci.

Indiáni Hopiové na jihozápadě dnešních Spojených států amerických tancují po žních tzv. motýlí tanec, který je prosbou o déšť, pevné zdraví a dlouhý život pro vše živé (asi neznají českou pohádku o ševci, který zamknul smrt...). Tanec oceňuje krásu motýlů a jejich roli v opylování rostlin.

Motýlí fenomén najdeme taktéž na panenkách kačina, figurkách vyřezávaných z kořenů topolu, které Hopiové vyráběli, aby seznamovali mladé dívky a nevěsty s kačina, nesmrtelnými bytostmi, které přinášejí déšť, kontrolují všechny aspekty přírodního světa a společnosti a fungují jako poslové mezi lidmi a duchovním světem.

Motýl heraldický

Variace figury motýla na japonských rodových znacích, monech, jsme viděli výše.
Ve francouzské heraldice je motýl symbolem nerozvážnosti, lehkomyslnosti, přelétavosti a neopatrnosti, ba dokonce kacířství. Sporadický*1 výskyt motýlů ve francouzské heraldice má dokládat ne příliš dobrou pověst tohoto hmyzu za starých časů. Francouzská heraldika přesto registruje z evropských zemí nejpočetnější výskyt erbů s figurou motýl, podle pařížské heraldičky Anne. Bhd ze Centre National de la Recherche Scientifique (obdoba české Akademie věd) jich je 36.

Existují názory, že francouzské heraldické opomíjení motýlů oproti včelám je zapříčiněno tím, že motýli (lidem) nesnášejí med. Velký to nevděk za opylování jetele apod.! O hedvábí nemluvě.
Přelétavost u motýlů je pokládaná za projev nestálosti; stejná přelétavost u včel je považována, IMHO oprávněně, za projev píle a pracovitosti. Jak je to lidské srdce přelétavé!

Motýl monarcha stěhovavý (Danaus plexippus) je státním motýlem v následujících státech Unie*2: Alabama, Idaho, Illinois, Minnesota, Texas, Vermont a Západní Virginia. Nové Mexiko nemá do dnešního dne vybráno žádného erbovního motýla. V roce 1989 a 1991 byly učiněny pokusy prosadit monarchu stěhovavého jako státního motýla pro celou Unii, ale návrh legislativou neprošel. A přitom je to opravdu obdivuhodný, ba úctyhodný tvor, vytrvalý, výkonný, migrující přes většinu států Unie. Prošel i chovným programem na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Druhým nejčastěji voleným motýlem-symbolem je otakárek východní (Papilio glaucus), který je státním motýlem v pěti státech Unie. V dalších pěti státech byli zvoleni jiní otakárkovití. Budiž konstatováno, že ani jeden stát nemá nočního motýla, lidově můru, volba padla vždy na motýla denního. Celkově však, co se hmyzích symbolů týče, nejvíce států - 17 - vybralo včelu medonosnou.*4

Motýl korporátní

Při shromažďování materiálu pro tento článek jsem očekával gejzír nápadů, které různorodost a až marnotratná bizarnost podob motýlů musí inspirovat. Oproti očekávání skromným výsledkem jsem byl trochu zklamán. Na otázku, co tuto disproporci může způsobovat, se mi dostalo odpovědi, že motýl - jak v podobě housenky, tak především imaga - musí reagovat na celou škálu situací od agrese predátorů po vyhledávání protějšku pro páření; mimikry, migrace. Tvořivé síly přírody, využívající každé prázdné niky dovolují (jiní tvrdí, že přikazují) motýlům vyvíjet se každým volným směrem.*5 Zatímco graficko-designérským úkolem je „pouze“ zaujmout a odlišit se. A co nejúsporněji. V podstatě postupovat opačným způsobem: místo zkoušení každé možné verze, vybírat z nabízejících se možností jednu vhodnou.
Laskaví čtenáři nechť posoudí, jak dalece je nejčastěji použitý vzorec - rozprostřená křídla - nejvhodnějším řešením designérského úkolu.

Motýl pro čtenáře

Norský fotograf přírody Kjell Bloch Sandved od roku 1950 do roku 1975 fotografoval v tropech Asie, Ameriky a Afriky motýly, aby z detailů na jejich křídlech sestavil celou anglickou abecedu ve verzálkách plus číslicovou řadu od 0 po 9. Svou sbírku nazval nepřekvapivě Motýlí abeceda.

Závěr

Motýl bezpochyby je figurou, která má - jak zní současné klišé - velký potenciál. Lze si jen přát, aby zázrak motýlí proměny dokonalé byl (grafickým) designérům vzorem a se žravostí housenky se snoubila koncentrace kukly pro finální rozlet hotového dobrého díla.
Nebojte se šlápnout do toho!

Poznámky:

 
*A  Erótovým bratrem byl Anteros, bůh opětované lásky. Zatímco Erós způsoboval iracionální zamilovanost na první pohled, která často špatně skončila, Anterós usiloval o to, aby každý cit došel svého naplnění ve vzájemném dlouhodobém vztahu. Jeho úkolem proto bylo trestat ty, kteří láskou druhých lidí opovrhovali nebo ji zneužívali pro sebe.

 
*1  Francouzská heraldika přesto registruje z evropských zemí nejpočetnější výskyt erbů s figurou hmyzu řádu Lepidoptera (motýli) a to 36 (podle Anne Bhd: Abillon, Allaire, Avazzi, Avenali, Barin de La Galissonni?re, Bérard, Berckhout, Blampin, Blanchard, Cassart de La Joue, Coëtriou, Coste (de La), Desart, Droualles, Garnier, Gendre (Le) d'Armeny, Gillot de Croyal, Gosse de Serlay, Haersma (Van) de With, Hille, Jégou, Jouannin, Liljencrants, Maurizzi, Menez (Du) de Traonvezec, Muller, Overdats, Papillon, Parpillon, Pavarelli, Peguillan, Peters, Rancrolles, Schrickel, Tulle (de) de Villefranche, Watkin

*2  Ano, USA, respektive jednotlivé státy Unie mají v rámci své svébytnosti - dle hesla na státním znaku USA: E pluribus unum (Z mnohých jeden) - svoji vlastní symboliku, a to nejen vlajku, znak, pečeť a ptáka, což mají všechny, ale množství dalších prvků, jejichž seznam je uveden na https://en.wikipedia.org/wiki/Lists_of_United_States_state_symbols.

*3  I když Lorenz korektně v přednášce uvedl, že předvídatelnost je ze své podstaty omezená, bulvár a s ním populární kultura si metaforu motýlího efektu vysvětlily po svém tak, že každá událost může být vysvětlena nalezením malých důvodů, které ji způsobily. Novinář Dizikes z The Boston Globe to vysvětluje: „Mluví k našim větším očekáváním, že svět by měl být srozumitelný - že všechno se děje z nějakého důvodu a že můžeme přesně stanovit všechny tyto důvody, ať už jsou to jakkoliv malé. Příroda sama však tomuto našemu očekávání odporuje.“

*4  Včela medonosná paradoxně není původním hmyzím druhem na americkém kontinentu, byla dovezena z Evropy. Vlastně je to symbolické až až.

*5  Francouzský filosof a sociolog Roger Caillois pojednává otázku podobnosti vzniku motýlích křídel a malířství v esejích, které vyšly v souboru Zobecněná estetika v nakladatelství Odeon roku 1968.

Původní text byl napsán v zimě 2017–2018, článek byl publikován ve Fontu č. 160/4/2018 (téma: Filmové festivaly).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v létě 2018, za sběru borůvek a malin v krkonošském zákoutí.