V roce 355. výročí úmrtí Jana Amose Komenského nebude od věci si připomenout pedagogovu naučnou a výchovnou školní pomůcku užívanou učitelstvem a žactvem již několik staletí na obou březích Atlantického oceánu.*J

Úvod

K dnešním poznámkám autora přivedlo poslední, byť jen výběrové, české vydání Komenského epochální učebnice Orbis sensualium pictus péčí nakladatelství Machart v roce 2012, ke 420. výročí narození Jana Amose Szegese*0. Co se týče vzniku, významu a vlivu nejznámější (dětské) učebnice evropského raného novověku, odkazuji zájemce na produkci rozsáhlého samostatného vědeckého oboru komeniologie.
My se zastavíme u posledních vydání českých a s několika zajímavostmi a podivnostmi ve vydáních starších si trochu pohrajeme. Hra byla ostatně pro Komenského základní učební metodou, prostředkem. Pro někoho možná bude srovnávání starších a novějších verzí nespravedlivé. Tak široce rozpřažené dílo to však snese a ani pan Učitel národů by se snad nepohoršil, vždyť byl tolerance sama, pan sofista...

Jak na to

České ateistické čtenářstvo může mít problémy s chápáním věroučných částí, ale při troše dobré vůle a bezpředsudečném přístupu pochopí Komenského konstrukci celé knihy. Jádro Komenského díla, tedy hlavní idea jeho vzdělávání pro světskou realizaci božího řádu, bylo „zobrazení světa“, jeho poznání a pochopení. Tomuto účelu podřídil kompozici své učebnice a pozorné čtenářstvo ocení logiku řazení jednotlivých kapitol. A shledá pochopitelným, že Učitel/Magister provede Žáka/Puer od Stvoření po Poslední soud.

Critica ludus

Jak už uvedli jiní, naposledy Machart 2012, samotný všeobecně používaný název - Orbis pictus - je problematický. Celý název díla/knihy - Orbis sensualium pictus - odkazuje na vnímání smysly,

takže překlad Svět v obrazech není to pravé ořechové, ale vžil se.*1 Nejznámější dětská učebnice raného novověku, původně učebnice latiny, vznikla v Šarišském Potoku (Sárospatak, Uhry) 1651. Z jazykové učebnice přerostla v encyklopedii.*2

Poprvé byla vydána roku 1658 v Norimberku, dvojjazyčně - latinsky a německy, v dvousloupcové typografické úpravě s obrázky, které technikou dřevořezu provedl Paul Creutzberger, norimberský řezač tiskových forem a ilustrátor.

Malý formát dřevořezeb (85 × 50 mm)*F značně omezil realizaci detailu a někdy i iluzi skutečnosti, o kterou kompozice usiluje. Estetická funkce obrázků se často podřizuje funkci didaktické a limity výtvarného provedení někdy přispěly k vydělení podstatných znaků.

Následujícího roku vyšla učebnice v Londýně s ilustracemi provedenými technikou mědirytiny. Vzhledem k tomu, že obrázky londýnského vydání jsou věrné kopie norimberské prvotiny, znamenalo to, že vydavatel musel stihnout v krátké době vytvořit víc jak 150 rytin. Klobouk dolů!!

Přestože opisovač/kopista věrně reprodukoval většinu původních ilustrací, tak kožešinovou čapku, kterou učitel nosí v německém vydání z roku 1658, nahradil kloboukem (pravděpodobně plstěným) střihu, který je spojován se svatým Jakubem Starším. Učitel nyní svým vzhledem připomíná světce, jehož kostel v  Santiagu de Compostela je po staletí cílem poutníků z celé Evropy i zámoří.

Konečně roku 1685 vyšlo v Levoči v úpravě nakladatele Samuela Brewera první vydání čtyřjazyčné latinsko-maďarsko-německo-české, v němž český titul zní „Swět Widitedlný“. Dřevořezy*R zhotovil Jonáš Bubenka, levočský učitel a grafik-samouk. O výtvarné kvalitě levočského vydání se vedou diskuse. O menší řemeslnické zručnosti v porovnání s Norimberkem není sporu. Někteří posuzovatelé řadí Bubenka k insitním tvůrcům. Velká část obrázků je oproti původnímu norimberskému vydání stranově obrácená.

„Komenský byl při tvorbě své učebnice inspirován evangelickým náboženským přesvědčením, stimulován baconovským empirismem a poučen v encyklopedismu Heinrichem Alstedem, stoupencem Petera Ramuse.“
Při výuce samé aplikoval Komenský především zásadu názornosti - podporoval přímou žákovu zkušenost.
Komenský zamítá jako zbytečné a škodlivé vyučování jazyka oddělené od poznání věcí. Komenský vychovává prostřednictvím výuky (Pařízek, 1987), ale jeho cíle výchovné převládají nad vzdělávacími, pragmatickými.

Komenský dokonce nejdříve uvažoval o tom, že učebnici nazve Sensualium nebo také Lucidarium. Název Orbis sensualium pictus je tedy až dodatečný a tak i svou obrazností dětem pochopitelnější.
Na rozdíl od „Lucidáře“ „Orbis pictus“ není obrázková verze „Brány jazyků“. Srovnání obou děl ukazuje, že obsah „Orbisu“ je hutnější, systematičtější a neosobnější než text „Brány“ (Dílo J. A. Komenského, 1973). Sled témat je změněn, doplněn a utříděn do přísně logické struktury podle zásady trinitarismu, texty jsou detailnější v popisu, ale stručnější v poučování.
Komenský se snažil posílit učení jazykových symbolů vizuálními prostředky. V Orbis pictus jsou rozumné/reálné věci naznačeny reprezentativními obrazy, nereprezentativními vizuálními prostředky (tj. obrazovými znaky) a slovy (tj. verbálními symboly). Bytosti a artefakty jsou zobrazeny a pojmenovány; myšlenky jsou naznačeny obrázkovými znaky a slovními symboly. I Bůh má jak obrazové znamení, tak slovo.

Asi sto třicet let před Kantem ztělesnil Orbis pictus výrok, že „pojmy bez vjemů jsou prázdné; vjemy bez pojmů jsou slepé“.

Jazyk může být velmi zavádějící, není-li připoután k empirickým jevům. Jak řekl v Zavírce učitel: „Takže jsi ve zkratce viděl všechno, co se dá ukázat, a naučil jsi se hlavní slova...“ Byl to výlet, na který se nezapomíná. Byla to v jistém smyslu první fáze životní poutě, ale pouze první. „Pokračujte,“ vyzval učitel, „a čtěte pilně jiné dobré knihy a stanete se učeným, moudrým a zbožným.“

Hlavni funkce obrázků a textů vyplývá z jejich vysokých vzdělávacích a výchovných hodnot. I dnes jsou obrázky v Komenského knize vizuálně srozumitelné, informativní a v limitech svých možností plně funkční (což se o mnohých ilustracích v současných učebnicích cizích jazyků říci nedá).

Jeong-Gil Woo v Revisiting Orbis Sensualium Pictus: Ikonografické čtení ve světle Pampaedie J. A. Komenského píše:
„Tato kniha však není jen jednoduchou encyklopedickou učebnicí latiny s obrázky, ale malým teologickým dílem obsahujícím křesťanský kosmologický univerzalismus i pedagogiku, která poskytuje principy pro pedagogickou praxi a sociální realizaci teologického ideálu ve zcela nové a kreativní podobě ikonografie.“

Bagley z minnesotské univerzity rozebírá:
„Komenský postupuje dle Bible/Genesis: v blízkosti přírody se chlapec má naučit abecedu evokující zvířata, která pojmenoval Adam.“

     

     

     

Zajímavě pohlíží na ilustraci Invitatio:
„Nepřítomnost rodičů v místě setkání, izolace učitele a chlapce na venkově a vše, co se následně děje, spíše podporuje myšlenku zasvěcení. Pozvání v několika ohledech nápadně odpovídá rituálu přechodu (z dětství do dospělosti).
Orbis pictus měl být textem, který děti zasvětí do pansofického způsobu nazírání na svět. Nastartovalo by je to na pouť mysli a naučilo je to o vztazích mezi slovy a věcmi.“

Ve spisku Schola ludus si Komenský sám sobě klade otázku: „Ale k čemu bude (budoucím) řemeslníkům a sedlákům, aby se naučili takovým věcem?“ (tj. pozorováni a chápání nejdůležitějších věci i s názvy, jimiž se má všechno vyjádřit). A Komenský (si) odpovídá: „...aby rozumněji konali své úkoly..., aby zmizela nevědomost, hrubost, barbarství a bezbožnost“ (Schola ludus, hra IV., akt II.)
Cílem osvojení však nebylo hromadění vědomosti, ale „mravný občanský život, poznání a náprava sama sebe a světa kolem“.

Jak by dnes pojednal Učitel národů, biskup jednoty bratrské, svoji geniální učebnici Orbis sensualium pictus? Tehdy to udělal na nejvyšší technické*T úrovni své doby. Co by to znamenalo dneska?*W
Schiller je pak autorem tvrzení, že „člověk je člověkem pouze tam, kde si hraje“. (Ukázky kapitoly CXXXVI. Ludi pueriles - Hry dětské)

A taky škola, kapitola XCVII.:

Taktéž srovnání kapitol Náboženství ukazuje dobové odlišnosti. Skoro půvabný je původní text „Nábožnost...potlačujíc odmlouvající rozum (štěkajícího psa), dává víru...“ a v příslušném obrázku opravdu najdete pod číslem 6 psa, kterému modlící se osoba šlape na krk.

U Sokola dědečka, v roce 1883, lze ideologicko-náboženský dozor u školních učebnic předpokládat a připustit, ale u vnuka v roce 2017, při vší úctě a respektu k jeho vlastnímu výtvarnému i myšlenkovému názoru?!!

Srovnání pohanských a tří abrahámovských nábožentsví:

Machartovo vydání z roku 2012 (ke 420. výročí narození) je zajímavé srovnáním tabulí z tří různých vydání, s pro čtenáře sice lehce matoucím (zpřeházeným) řazením - 1685, 1658, 1667. Pro férové porovnání bych preferoval stejnou velikost všech tří verzí. Byť dvoubarevný tisk vypadá efektně, z hlediska kontrastu použitá okrová (?) je nepříliš výrazná; kupodivu řešení nabízí str. 6 - podtisk pestrou barvou a kresba černě, přibližný výsledek naznačuje zadní strana obálky. Že mě nezavolali, abych jim poradil....

Svět v obrazech pro nejmenší, Machart, 2017 (ke 425. výročí narození). Pro nové vydání Komenského Světa v obrazech nakreslil Václav Sokol šestadvacet pastelů. Kreslil je podle drobných barvotisků (litografií), kterými roku 1883 vydání Komenského knihy doplnil Sokolův pradědeček Josef Černý. „Na starých ilustracích Sokola upoutala jednoduchost a přehlednost zobrazených scén. Autor současných ilustrací s respektem vzhlíží ke svým předchůdcům, přesto čtenáři předkládá nové vidění světa zachycené svým rukopisem“.*C

Porovnejme zobrazení rodiny u prvního, norimberského, vydání a některých pozdějších verzí včetně Sokolů.

Odmyslíme-li si ryze religiózní položky, tak Komenského učebnice popisuje smysly vníma(tel)ný svět velmi nedogmaticky, řekněme, že realisticky. A prezentuje-li se Sokolův výbor jako učebnice, tak tabule „EVROPA“ je geograficko-politicky značně nevyvážená, i když respektujeme vydavatelovo zbožné přání, že „K přijetí do Evropské unie má blízko Ukrajina.“. To snad ale nepatří do učebnice pro děti! Tam bych spíš očekával pojmenování největší evropské země, což je objektivní fakt, ač si o režimu onoho státu myslíme cokoliv. Dědeček to tak měl a do mocenských sporů se nemontoval. Komenský, pochopitelně jen v učebnici, taktéž ne. Pojmenování země samozřejmě uvedl.

Kapitola CXXII. Urbs (Město):

Orbis před Orbisem

Komenského učebnice slovem a obrazem není úplně první realizací svého druhu. I jinde a o staletí dříve se snažili vytvořit praktické pomůcky pro vzdělávání. A to dokonce i tiskem. Jeong-Gil Woo z Univerzity v Soulu (Jižní Korea) uvádí dva příklady takových knih: (IpHakDoSeol 1390; Kwon 1990) a (SamGangHengSilDo: 1434/1490; Seol 2008), které byly používány k propagaci neokonfucianismu a etiky.

Orbisy po Orbisu

Určitou obdobou naučných ilustrací Orbis pictus jsou svým způsobem mnohé obrázky Josefa Lady:

Vliv Komenského knihy

V roce 1930 Otto Neurath tvrdil, že obrázky v Gesellschaft und Wirtschaft představují nový Orbis Pictus. Otto Neurath Isotype (obrazový jazyk) International System Of TYpographic Picture Education (česky: Mezinárodní vzdělávání pomocí obrazů) „Pamatovat si zjednodušené obrázky je lepší, než zapomenout přesná čísla“, Gesellschaft und Wirtschaftmuseum (1930) Vídeň. Vizuální vzdělání byl primární cíl Isotype, který byl zpracováván na výstavách a knihách určených k informování občanů (včetně školní mládeže) o jejich místě ve světě.

Závěr

Douglas Noël Adams. „V mnoha ležérnějších civilizacích na Východním okraji Galaxie dokonce Stopařův průvodce po galaxii nahradil velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vědění a moudrosti, na obálce DON'T PANIC (NEPROPADEJTE PANICE).“ www

Poznámky:

*X  Takto je uváděn v levočském vydání roku 1685.
Internetový translator roztomile překládá původní latinský název knihy - Orbis sensualium pictus - jako „Svět smyslných obrazů“

*0  Rodné jméno Komenského bylo Szeges (Segeš), dědeček i otec byli z Uher

*1  Komenský sám píše o „Souboru věcí vnímatelného světa“

*2  Komenský své dílo propagoval jako „malou encyklopedii“.

*C  Cit. z https://www.machart.cz/clanek/komenskeho-orbis-pictus-ocima-vaclava-sokola

*F  Celá tisková strana měla formát 100 × 160 mm!!

*J  Ve světadílech ležících u jiných oceánů a moří k vydání došlo časem prý také. Česká Wikipedie tvrdí, že kniha vyšla v hebrejštině, turečtině, perštině nebo mongolštině. Přes veškerou snahu, včetně konzultace s Muzeem Jana Amose v Uherském Brodu, se mi nepodařilo zmiňovaná vydání v nějaké podobě nahlédnout. Výjimkou je obálka japonské knihy - Různá vydání Komenského „Atlasu světa“, japonského autora Junzo Inokuči, vydal Otemae University Press, 2016, JP a v roce 2019 vyšel latinsko-čínský dvojjazyčný překlad v nakladatelství Dakuai Culture na Tchajwanu.
Podle Smitha (srov. Smith 2000: 225) prošla tato kniha v 17. století 21 vydáními, 43 v osmnáctém, 33 v devatenáctém a 9 ve dvacátém století . Byla přeložena do nejméně 12 evropských a 7 asijských jazyků (arabština, turečtina, perština, mongolština, čínština, korejština a japonština).

*R  N. Kvítková, autorka výživného doprovodného textu v posledním vydání - Machart 2012 - použila výraz rytiny, což ale dřevořez není.

*T  Typograficky jsou první vydání vesměs kvalitní až půvabná. Pro obrazovou část Komenský doufal získat spolupráci v Anglii žijícího a tvořícího Václava Hollara, leč nezadařilo se.

*W  Dne 19. 3. 2025 proběhla v Muzeu Jana Amose Komenského přednáška hlavního lektora Wikipedie ČR Pavla Bednaříka s názvem Wikipedie jako novodobé „Divadlo veškerenstva věcí“.
I to je odpověď.

Zdroje:
www
J. A. Komenský - muž touhy, Iva Pýchová, 1992
Charles E. Thompson, Georgia State University: Orbis Sensualium Pictus - Lecture
Ayers Bagley, University of Minnesota: Pozvánka k moudrosti a vzdělávání

Původní text byl napsán v květnu roku 2025 a publikován ve Fontu č. 202/4/2025 (téma: Školní potřeby).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla koncem léta téhož roku během extrémních veder i náhlých ochlazení v krkonošském zákoutí.