Jistě si mnohé a mnozí z laskavého čtenářstva vybaví filmovou adaptaci Erbenovy pohádky Obušku z pytle ven! z roku 1955 s panem Ladislavem Peškem v hlavní roli. Vystupoval v ní osel, z kterého se na příkaz z názvu článku sypaly dukáty. Byl v té pohádce takovou kouzelnou pokladnou, v podstatě bankou*X svého druhu. Tímto doslova oslím můstkem se dostáváme k fenoménu osla, předmětu naší dnešní pochůzky.

Osel starověku

Staří Sumerové zapřahali osly do válečných vozů, jak o tom svědčí v našich procházkách již mnohokrát zmiňovaná tzv. standarta z Ur. Ve starověkém Egyptě byl osel velmi vážen, byl i předmětem kultu*0 Na Blízkém Východě byl sice od starověku používán kůň jak k tahu tak k jízdě*A, ale nejrozšířenějším jízdním (a pracovním/tažným) zvířetem byl osel. *B

Staří Řekové si osla příliš nevážili, spatřovali v něm zvíře nízké, líné a vychytralé, ale v případě nutnosti také vytrvalé a trpělivé. Takto osla popisují např. Ezopovy bajky. Osel byl v antice spojen i s temnými silami, zvláště s bohyní noci a čarodějnictví Hekaté. Hekatina služebnice (případně dcera) byla v řecké mytologii čarodějnice Empúsa s oslími kopyty. Také slavný román Zlatý osel římského autora Apuleia nebo novela Lúkis řeckého satirika Lúkiána představují osla jako zvíře spojené s magií. V obou případech je hlavním hrdinou muž, který se seznámil s čarodějnicí a vlastní neopatrností se proměnil v osla.
Symbol plodnosti v oslovi spatřovali staří Římané, kteří osla zasvětili bohům Priapovi a Silénovi.

Naproti tomu staří Peršané si osla vážili a uctívali ho. Ve staroindických bajkách a pohádkách ze sbírek Hitopadéša a Paňčatantra vystupuje osel jako trpělivé, někdy přihlouplé zvíře. Hinduistické bohyně Šítala a Kálratri bývají zobrazovány jedoucí na oslu.

Osel svatých písem

Osel je mnohokrát zmiňován ve Starém*SZ a Novém Zákoně (Bibli) převážně v pozitivním kontextu. Izraelité, židé, osla sice pokládali za nečisté zvíře, takže nesměl být obětován ani pojídán, ale vážili si ho pro jeho houževnatost a výdrž. Proto se mohl osel stát symbolem hebrejského kmene Isachar, který byl vyhlášen svou pracovitostí.

  

V křesťanství vystupuje osel jako symbol pokory, trpělivosti a mírnosti (podobně jako beránek), i když na rozdíl od beránka není přímo ztotožňován s Kristem.

Známý je příběh o Bileámově oslici, kterou její pán zbil za to, že poklekla před andělem (kterého ovšem její pán neviděl). Oslice se v této legendě projevuje jako pokorný tvor, oddaný Stvořiteli, zatímco její pán je zaslepený hlupák.

Budoucí král Saul se setkal s prorokem Samuelem poté, co se vydal hledat zatoulané osly. Izajáš a Zachariáš předpověděli, že Mesiáš přijede na oslu, což se naplnilo, když Ježíš o velikonocích triumfálně vjel do Jeruzaléma na mladém oslu, oslátku.*NZ1 Osel, spolu s volem (býkem nebo dobytkem obecně, neboť Zákon Izraelitů zakazoval vyklešťování zvířat), svým dechem zahřívali malého Ježíška v betlémských jeslích. Tento motiv sice zmiňují jen apokryfní evangelia, je však všeobecně známý od roku 1223. Tehdy pozval italský šlechtic Giovanni di Velita Františka z Assisi k sobě na oslavu Vánoc a František uspořádal známý happening se Svatou rodinou a zvířátky. Rovněž při útěku do Egypta před Herodovými vojáky hrál osel vedle Svaté rodiny svoji roli.

Osel ve středověku

Kosmova kronika popisuje obětování osla dávnými Čechy v pohanském období, není však jisté, zda staří Slované osla skutečně obětovali, protože byl v raném středověku severně od Alp chován jen výjimečně. Ve středověku začal být osel stále více pokládán za hloupé a nerozhodné zvíře, jak o tom svědčí politicko-sociální satira z 12. století od Nigela Wirekera, mnicha z Canterbury Zrcadlo bláznů s oslem Brunellem v hlavní roli.

Nebo deterministické pojednání filosofa J. Buridana ze 14. století, který Aristotelovu historku o nerozhodném muži převedl do zvířecí říše - od té doby znám jako paradox Buridanova osla, jehož život ohrožuje nerozhodnost.*BO

Sv. Hildegarda z Bingenu napsala, že oslí maso nelze jíst, protože páchne oslí hloupostí.
Za pozornost stojí nemalý počet zobrazení osla hrajícího na harfu v sochařské výzdobě románských kostelů.
Tato figura není výmyslem středověkých šprýmařů...:

Na různé souvislosti této a dalších oslích figur v průběhu dějin poukazuje text na https://compostela.co/symbols/the-ass-and-the-harp/. Na jedné straně osel jako symbol Ignorance, Nevědomossti - za to byl potrestán v roli Marsya stažením z kůže (viz níže král Midas); na druhé straně osel jako symbol naslouchání boží přítomnosti.

   

Ve středověku a raném novověku byla jedním z tělesných trestů pro různé nemravy či podvodníky tzv. oslí jízda. Při tomto trestu byl odsouzenec se zatíženýma nohama posazen na dřevěného osla s ostrým hřbetem, který se mu zařízl hluboko do rozkroku. Tento trest byl nejen bolestivý, ale také, vzhledem k souvislosti s oslem, velmi ponižující.

Svátek Dne oslů byl oblíbený lidový středověký svátek do doby, než byl během 15. století potlačen spolu se Svátkem bláznů. Obvykle byl slaven okolo 14. ledna na paměť novozákonního Útěku svaté rodiny do Egypta. Nepřekvapuje, že jako většina křesťanských svátků měl Den oslů pohanský původ, odvozoval se od náboženského svátku zvaného Cervulus drženého o lednových kalendách čili 1. ledna. Ze středověku je znám popis tohoto svátku: dívka s dítětem (nebo těhotná dívka) projela na oslu skrz obec ke kostelu doprovázena účastníky bohoslužby, kteří odpovídali knězi hýkáním, na závěr ceremonie-mše kněz také třikrát zahýkal.

Osel v novověku

Představy o hlouposti osla se ještě posílily za renesance. O další degradaci osla na symbol tuposti a nemravnosti se postaral Shakespeare ve svém Snu noci svatojánské, zatímco Cervantes zobrazuje osla, na němž jezdí Sancho Panza, sice jako omezeného, ale trpělivého a klidného dobráka. Na rozdílu v přístupu Angličana a Španěla k našemu hýkajícímu ušákovi se jistě podílel fakt důležitosti osla v životě mnohých obyvatel Pyrenejského poloostrova.

Cervantesův krajan, malíř a grafik Francisco José de Goya y Lucientes už tak milosrdný nebyl. Prohlédněme si „oslí sérii“ z grafického (lept a akvatinta) cyklu „Rozmary“ (Los caprichos) z roku 1799:

Osel byl ve středověku a raném novověku symbolem bláznů a dvorních šašků, šašci někdy nosili čepici s oslíma ušima. V příbězích o Eulenspieglovi vystupuje osel jako šprýmařův přítel a pomocník, který Eulenspieglovi slouží k provádění taškařic a bláznivých kousků. Z podobného důvodu byl v 18. a 19. století ve školství používán obrázek osla nebo čepice s oslíma ušima jako trest pro neposlušné nebo nechápavé školáky.

Teprve od 19. stol. začíná být osel pojímán jako hodné a sympatické zvíře, o čemž svědčí např. oslík Ijáček z Milneho Medvídka Pú nebo oslík Stříbrňák z románu španělského spisovatele Jiméneze. Kolem roku 1870 se stal osel ve Spojených státech maskotem Demokratické strany. Vzniklo to z posměšků politických rivalů pro předáka strany Andrewa Jacksona, nazývali ho „Jackass“ (oslí samec, hňup).

>

V románě G. Orwella Farma zvířat představuje osel Benjamin pasivního intelektuála, který zná pravdu a tuší důsledky, ale nevidí žádné východisko. Svou aktivitu považuje za zbytečnou, protože ovce bečením přehluší jakýkoli vzdor a psi zničí kohokoli, kdo se postaví pánovi. Benjamin je pravděpodobně autorova sebereflexe.

V poslední době je jedním z nejpopuplárnějších fiktivních oslů pravděpodobně upovídaný ušák z filmu o zlobru Shrekovi podle pohádky od W. Steiga z 1990.

Malá rekapitulace: Osel doprovází člověka od nejstarších časů. Po krávě měl být druhým nejstarším domestikovaným hospodářským/užitkovým zvířetem. Záhy se stal také symbolem různých vlastností. Jeho symbolika byla dvojznačná, může představovat Dobro (a jeho přívlastky budou pokora a trpělivost) nebo Zlo (s charakteristikou tvrdohlavý, svéhlavý, hloupý, tupý, omezený) Egypťané spojovaly osla s bohem Setumem, ryšavou/červenou barvou a duchem zla. Křesťané si z jedné strany osla považují, když je zobrazen ve Svaté chýši, našich vánočních jesličkách, či s Marií s božským novorozencem na útěku z římské provincie Judee do Egypta, etc.

Z druhé strany je však osel spojován s chlípností a oplzlostí. V mnoha jazycích včetně českého existují výrazy, rčení a přísloví, které se odkazují k oslovi a předpokládají (oslí) nevzdělanost, hloupost, bláznovství, nelibost, zhýralost, tupost a tvrdohlavost.

Islám zakazuje pojídání masa domácích oslů. Maďarská specialita - zimní salám, známý jako uherák - byla podle tradovaného mínění - dnes legendárního - vyráběna částečně z oslího masa.

„Mesiášův Osel“

Tento výraz v Izraeli odkazuje ke kontroverzní politicko-náboženské doktríně ortodoxních židů (velmi zjednodušeně „charedim“). Podle jejich (chasidského) učení je osel (respektive to, jak se o oslu píše ve Starém zákoně, především v knihách proroků) symbolem toho, že Mesiáš a mesiánský věk se nebudou stavět proti hmotnému světu, potažmo proti židovskému státu Izrael, který dostali na světlo Boží sekulární Židé, ale spíše ho budou využívat k posvátným účelům. Takže jízda na oslu je symbolem svrchovanosti Mesiáše nad hmotným světem (zastoupeným oslem) tedy sekulární židovskou veřejností.

Osel pověstí

„Král Midas má oslí uši“ ševelil rákos v řecké pověsti o frýžském králi Midasovi, který byl sudím v hudebním duelu Apollóna proti Panovi a jeho soudcování se Apollónovi nelíbilo, tak mu nadělil oslí uši.
Etnologové zjistili, že osel byl prastarý anatolský královský symbol. Frýgové možná přijali tento královský symbolismus, který byl ale později opuštěn nebo nepochopen. Pověst o Midasovi tak možná vysvětlovala tento pro Řeky nesrozumitelný symbol.*T

Osel heraldický

Oslí hlavu měl v erbu český vladycký rod zvaný podle sídel z Frymburka, Lnář a Kasejovic. Erb nalezneme na zámku v Jindřichově Hradci*JH a ve znakové síni hradu Lauf. V dobách Polsko-litevského společenství několik šlechtických rodů používalo figuru osla (oslí hlavy) na svých erbech.

Katalánsko používá někdy osla (ruc catalan, burro catalán) - jako symbol proti španělskému, madridskému býku.

Osel korporátní

Kdo někdy živého osla viděl, tak snad bude souhlasit s tvrzením, že je to dost malebné zvíře. Zvuky, které osel vydává, nemusí každému znít libě, ale vzhled a především „grimasy“ oslí „tváře“ bývají někdy opravdu báječné. Připočteme-li k tomu pověstné kladné rysy oslí povahy, není divu, že se figura osla octla na značkách podnikatelů velmi širokého spektra oborů.

Osel tu i onde

Závěr

Množství poloh, do kterých člověk si od pradávna dodnes osla promítl, dává naději, že jeho hýkání a šibalský kukuč nás bude ještě dlouho doprovázet. IÁ!

Poznámky:

 
*0  (tzv. onolatrie - uctívání osla). V roce 2002 byly nalezeny pohřbené kostry oslů v ceremoniální nekropoli v Abydosu z předdynastického období, tzv. cca 3 000 let př. n. l.*C

*A  Především Arabové byli vyhlášenými jezdci a znalci koní. Korán se na mnoha místech detailně zaobírá chovem koní.

Osel se v Koránu vyskytuje také, např.
súra 62. Pátek: 62:5 Ti, kterým bylo dáno nésti Tóru, a ni ji potom nenesli, jsou podobni oslu, jenž naložen je knihami.

súra 31. Luqmán 31:19 „Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů.“
súra 16. Včely 16:8 A stvořil koně, mezky a osly, abyste na nich jezdili, i jako ozdobu.

Exodus 4, 20 Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. A do ruky si vzal Boží hůl.

Ezechiel 23, 20 a vášnivě se oddávala svým záletníkům, jejichž úd je jako úd oslů a jejich výron jako výron hřebců.

Zacharjáš 9, 9 Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.


*B  Případně mezek či mula, tedy poloviční oslové, že...

*BO  Tvůrcem paradoxu nebyl Jean Buridan, filosof 14. století, po kterém je pojmenován. Poprvé je paradox uveden v Aristotelově spisu De Caelo (O nebi), kde Aristoteles zmiňuje příklad muže, který nic nepodnikne, protože je stejně hladový jako žíznivý a stojí před problémem, zda se najíst, nebo napít.

 
*C  Některé zdroje (mj. i wikipedia) uvádějí, že osel byl symbolem egyptského boha slunce Ra a boha Sutecha (Setha), Sutech byl bohem pouště, moře a bouře, případně války, temnoty a rovněž pán chaosu. Byl však taky ochranným bohem Horního Egypta. V případě Sutecha však zoologové tvrdí, že jde o psa hyenovitého. Babo Kleopatro, raď!
S oslem je také spojován vychovatel a průvodce řeckého poloboha vína Dionýsa Silénos. V bájích již jen starší až starý, přečasto podroušený, proto podpíraný anebo vezený na oslu.

*JH  Freska znázorňující Legendu sv. Jiří z roku 1338, Rytířský sál v gotickém paláci na hradě v Jindřichově Hradci je jedinečnou uměleckou památkou, kterou dal vymalovat Oldřich III. z Hradce.

*NZ1  Matouš 21, 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.“
Matouš 21, 7 Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
Lukáš 13, 15 Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?“
2. Petrův 2, 16 ale byl pokárán za své provinění. Němá oslice promluvila lidským hlasem, a tak zabránila prorokovu bláznovství.

*SZ  Genesis 14, 15 Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá.
Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím.
Exodus 13, 13 Každého osla, který se narodil jako první, vyplatíš jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Také každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.
Numeri 22, 23 Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu.
Soudců 12, 14 Měl čtyřicet synů a třicet vnuků, kteří jezdili na sedmdesáti oslátkách. Soudil Izraele po osm let.
Jób 11, 12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
Přísloví 26, 3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl.

*T  Nová interpretace může být nabídnuta na základě předfrygické anatolské tradice. Revidované čtení hieroglyfů Luwian na tzv. „pečeti Tarkondemos“

*X  Článek byl napsán do čísla Fontu s hlavním tématem BANKY

Původní text byl napsán v lednu 2018, publikován ve Fontu č. 158/2/2018 (téma: Banky).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na jaře roku 2018, v suchém a teplém až horkém květnu v krkonošském zákoutí.