Ptal jsem se několika lidí - žen i mužů, co se jim vybaví při slovu šperk. Většina na prvním místě jmenovala prsten. Takže, pojďme se podívat, co zjistíme o prstenu jako symbolu a znaku.

Prsten se svou kruhovou podstatou přibližuje vyabstrahované esenci tvarové jednoduchosti a maximální možné přitažlivosti pro lidské vnímání, obdobně jako sluneční kotouč a oční duhovka se zornicí - oko.
Kruhový uzavřený tvar prstenu je symbolem nekonečnosti, proto byly a jsou prsteny dávány jako zástavy něčeho nepřestávajícího - věčné lásky, trvalého vztahu, bezmezné oddanosti. Objevují se však i jiné konotace, jak uvidíme dále. Jako uzavřený tvar představuje prsten určitou neprostupnost, jak dovnitř, tak ven. Vytváří ochranu před vnějším nebezpečím. Zároveň však také zadržuje duši uvnitř tělesné schrány.*1

Praprsteny

Nejstarší známé prsteny pocházejí z mladšího paleolitu, např. v Pavlově na Pálavě byly nalezeny prsteny z mamutoviny, jejichž stáří bylo určeno na minimálně dvacet tisíc let. Jakou funkci tehdy plnily, se můžeme zatím jen dohadovat.

Jasnější situace je ve starověku. Tehdy se pravděpodobně vytváří základní typologie a vlastní náplň fenoménu prstenu. Mýty, archeologické nálezy a nakonec i písemnosti nám představují dvě, tři tváře tohoto drobného lidského výrobku.
Z hloubi starořeckého dávnověku vystupuje zásadní postava, která je doslova osobně fyzicky spojena s prstenem - Titán Prométheus. To on, podle starořeckých autorů, uhnětl z hlíny člověka, to on ho naučil nejrůznějším řemeslným dovednostem, to on pro člověka ukradl z Olympu oheň - a to už bylo pro vládce bohů Dia příliš. Nechal přikovat Prométhea k vysoké kavkazské skále. Až Héraklés osvobodil Prométhea, aby však nebyla porušena přísaha, že Titán bude na věky připoután okovy ke skále, Zeus mu nařídil nosit železný prsten s kouskem oné skály. Od těch dob nosí lidé prsteny s kamenem na památku Prométheova činu. Tak je podle báje Zeus prvním designérem našeho šperku. V tomto případě je prstem symbolem, no nebojme se to říci - ujařmení, trestu - je to i výstraha pro ty, kdo by si chtěli vyskakovat moc vysoko. Memento nicotnosti člověka! Prsten-okov.

Druhá starověká podoba prstenu také není o lásce a věrnosti, ale o zase o moci. Tentokrát o moci člověka nad člověkem. V První Mojžíšově knize Staré smlouvy, Genesis 41, 42, čteme o tom, kterak (egyptský) faraón dává svůj pečetní prsten Josefovi. Josef se z otroka díky Boží přízni vypracoval až na výsluní moci a špičku egyptského establišmentu. Prsten od faraóna byl výrazem nejvyššího pověření v hierarchii správy země, byl odznakem toho, že Josef je světským vládcem Egypta.

O moci je i další starověký obraz prstenu. Podle křesťansko-gnostického apokryfního spisku Závěť Šalamounova dostal král Šalamoun od Boha prostřednictvím archanděla Michaela pečetní prsten s tetragramem božího jména, který dával králi moc nad dobrými a zlými duchy (a také schopnost hovořit se zvířaty).

Magické prsteny

Šalamounovým prstenem jsme se přesunuli do oblasti magických vlastností prstenů. K nim patří i Gýgův prsten - zlatý prsten umožňující svému majiteli být neviditelný. Tento prsten figuruje v Platonově díle O republice v pasáži, kde besedníci diskutují o velesoučasné tématice spravedlnosti, morálky, zodpovědnosti a korumpovatelnosti!!!*3

Prsteny s magickými vlastnostmi najdeme ve většině světových kultur, v pohádkách a mýtech. Jejich značný počet je i v příbězích fantasy. *4

Německý středověký (13. stol.) hrdinský epos Píseň o Nibelunzích vypráví mj. o trpasličím králi Alberichovi (podobnost s Andvari se nabízí), který vlastnil poklad Nibelungů. Epos zmíňuje též prsten v držení islandské princezny Brunhildy. Richard Wagner z tohoto a dalších zdrojů stvořil cyklus oper Prsten Nibelungův o magickém prstenu, který svému držiteli umožňuje vládu nad světem. Prsten byl však svým tvůrcem Alberichem proklet - kdo ho vlastní, stává se jeho otrokem. Tahle skorověštba se Wagnerovi s ohledem na národní socialismus docela povedla...

Prsten často bývá unesen nějakým ptákem nebo spolknut rybou, která se pak dostane na talíř původního majitele prstenu, tak jak je to vyprávěno o Šalamounovi v arabských příbězích Tisíc a jedna noc nebo v legendě o činech sv. Munga (6. stol.), prvního biskupa a zakladatele skotského Glasgowa či v erbovní pověsti Matyáše Korvina-Hunyadiho.

Spojuje, poutá, aj.

Nejrozšířenějším z dnes nošených prstenů je prsten snubní. I ten může být vnímán jako symbol pouta, nebo chcete-li raději závazku vyjádřeného slibem a stvrzeného podáním ruky. Tato scéna je podkladem pro tzv. fede prsteny.

Název fede je z italského mani in fede - ruce (spojené) ve víře (nebo věrnosti-loajalitě). Tyto prsteny pocházejí z římských časů, kdy gesto podaní ruky, rukoudání, bylo závazným slibem. Stisk ruky byl častým motivem na snubních prstenech ve středověké a v renesanční Evropě. K výrazným představitelům této funkce prstenu patří jedna jeho irská verze zvaná po místě vzniku prsten Claddagh*5

a také starodávný typ prstenu zvaný „gimmal“ - z latinského gemellus=dvojice přes starofrancouzské gimmel - prsten skládající se z 2 až 3 různě tvarovaných obrouček. Byl velmi oblíbený jako snubní prsten v 16. a 17. století v západní Evropě. Při svatebním obřadu byl prsten rozložen na své tři jednotlivé části, z nichž jednu nesla nevěsta, druhou ženich a třetí oddávají kněz. Během obřadu byly všechny části spojeny a tím byl vytvořen jakýsi svědek manželského slibu. Někdy byly obroučky tvarovány do podoby rukou ochraňujících jedno či dvě srdce. I korunka se časem přidala, takže to byla obdoba Claddagh prstenu. Obdoba puzzle prstenu. Pro irské svatební prsteny je udržována tradice, že musí být zlaté, jinak obřad nemá tu správnou platnost.

Do kategorie prstenů-pout patří i tzv. prsten věčnosti. Symbolizuje trvalý, věčný stav s partnerem. Je to ženský prsten se zajímavým ekonomickým pozadím. *6

Můžeme zde uvést i tzv. prsten čistoty či cudnosti, který začal být používán v polovině 90. let 20. století mladými evangelikály v USA. Jeho nošením dávají mladí lidé najevo rozhodnutí zdržet se sexuálních aktivit až do manželství.*7

Od 12. století je známo používání papežského „rybářského“ prstenu (latinsky Anulus piscatoris) - prstenové pečetě k pečetění méně významných dokumentů a tajné korespondence voskem červené barvy. Každý nový papež měl nový, vlastní pečetní prsten. Od 15. století se rybářský prsten používal i k pečetěni papežských breve. V pečetním poli je vyobrazena scéna rybolovu sv. Petra a v legendě pečeti je uveden titul papeže, jeho jméno a pořadové číslo. Po smrti papeže byl prsten zničen, aby nedocházelo s jeho pomocí k falšování písemností. Významný se stal papežský Rybářský prsten svou feudální symbolikou, která se vyvinula z tradice středověkých monarchů, kteří demonstrovali respekt k vládnoucímu papeži pokleknutím a políbením zmíněné brože. Tento úkon je v určité obměně praktikován dodnes.

Růžencový prsten - s deseti výstupky a jedním křížem na povrchu. Slouží jako pomůcka pro počítání zdrávasů při modlitbě růžence. Je tedy jakousi zmenšenou a zredukovanou verzi růžence.

Železný prsten nosí kanadští inženýři jako symbol a připomínku závazku etiky své profese (sic!!!).*8

Mateřský prsten - s měsíčními kameny matčiných dětí, někdy též jsou připojeny i kameny její matky a jejího otce. Univerzitní prsten nosí studenti a absolventi na památku dokončení studia/promoce. Obdobně tzv. X-Ring dostávají posluchači závěrečného třetího ročníku na Univerzitě s v. Františka Xaverského v Antigonish, Nové Skotsko, Kanada. Banketní nebo koktejlový prsten je šperk větších rozměrů se skleněným kamenem či polodrahokamem. Nosí se na pravé ruce, tak je někdy označovaný též jako prsten pravé ruky. Jedový nebo lékový prsten - s otevíracím prostorem pro náplň. V jistých dobách velmi oblíbený šperk...
Regards prsten je viktoriánský snubní prsten se sedmi kameny jejichž začáteční písmena dávají dohromady slovo REGARDS (uctivé pozdravení): Ruby, Emerald, Garnet, Amethyst, Ruby, Diamond, Sapphire. (rubín, smaragd, granát, ametyst, rubín, diamant, safír).

   

Palcový prsten Tyto speciální prsteny z kovu, kůže, kosti, aj. jsou používány jako lukostřelecké prsteny, jako ochrana palce před tětivou. Existují již od starověkých dob ve Střední Asii.

   

Prsten v erbech a znacích

V heraldice je prsten řídce použitá figura. Samotný prsten jsem nenašel vůbec. Zná-li někdo z laskavých čtenářů takovou figuru, prosím o zaslání kontaktu, abych mohl svoji databázi opravit. Předem děkuji. Prsten či část prstenu v kombinaci s dalšími prvky se řídce vyskytuje. Vesměs jako prsten v zobáku opeřence či v tlamě ryby.*9 Z nejznámějších nositelů takového znamení jmenujme uherského krále Matyáše Korvína. *10

V Čechách je dokumentován rod Strakovských z Perkova, v jejichž znaku se nachází polovina prstenu z pověsti o prokázané službě a věrnosti. Na rozhraní Čech, Moravy a Rakous v 16. století rody Krokvicarů z Krokvic a Házlů u Nových Sadů měli také v erbu havrana se zlatým prstenem v zobáku. Zmínili jsme již skotského sv. Munga, který měl ve svém erbu lososa držícího prsten v tlamě. Tato figura přešla i do znaku jím založeného města Glasgowa. Městských znaků s motivem prstenu je několik, vesměs ale společně s dalšími figurami. V ČR má prsten na své vlajce či ve znaku ke dni 19. ledna t. r. devět obcí.

Motiv prstenu najdeme i v domovních znameních, v Praze hned na dvou místech - v Mostecké ulici na Malé Straně je to dům „U tří zlatých prstenů“ a na Starém Městě v Týnské ulici dům „U zlatého prstenu“.

Obliba prstenu

Díváte-li se někdy po rukou veřejně činných osob, jistě vám neunikly mnohdy masivní prsteny, někdy i dva i více, které bezostyšně vystavují na odiv např. jistí právníci. U některých zpěváků (a jiných bez diváků nemožných existencí) je to pak přímo součástí jejich stylu, laskavý čtenář si jistě dosadí příslušná jména. Dámička na slavném snímku maďarsko-francouzského fotografa Brassaïe je velmi výmluvná.

Prsten v CI

Loga s motivem prstenu jsem tentokrát dohledával dost obtížně. Výtvarné nápady aby prstíčkem jeden hrabal. Co taky s dokonalým tvarem kruhu? Kreativci, poraďte!

Závěr

Ambivalentní symbolika prstenu budiž varováním grafickým designérům: nechť není jejich výtvor proklet!

Poznámky:

 
*1  S tím souvisí údajný zákaz pythagorejců nosit prsteny (zajímavé je, že otec samotného zakladatele quasináboženského hnutí, filosofa Pythagora, byl brusič kamenů a výrobce prstenů..., že by Freud...?). Také muslimští poutníci na cestě do Mekky nesmí mít prsteny, patrně z podobných představ o volném pohybu duše a energie...

*3  Referuje nám o něm Platón ve své Druhé knize O republice. Na příkladu lýdského krále Gýga (cca 7. stol. př. Kr.), kterým se měl stát zneužitím zázračné vlastnosti nalezeného prstenu, dovozuje Sokratova debatní společnost vztahy mezi spravedlností a morálkou: spravedlivý člověk respektuje zákony i tehdy, když je to pro něj nevýhodné. Spravedlivý si cení morální nezkorumpovatelnosti více než momentální výhody. To jsou věci okolo jednoho prstenu!

*4  One Ring - Jeden prsten, v příbězích z J. R. R. Tolkienova světa Středozem. Hlavní inspirací pro jeho vytvoření byl prsten Andvarinaut ze ságy o Volsunzích, který dokázal vytvářet zlato. Podobnou schopnost měl Draupni, zlatý prsten náležící Ódinovi, hlavnímu bohu severské mytologie.

*5  Prsten Claddagh byl vyráběn v rybářském městě Galway na západě Irska od konce 17. století, ačkoliv vlastní název se objevuje až před polovinou století 19. Rozlišují se přitom čtyři způsoby, jak tento prsten nosit, které odrážejí stav jejich nositele: 1/ Na kterémkoliv prstu pravé ruky s hrotem srdce mířícím od srdce nositele ke konečku prstu: Nositelovo srdce je otevřeno - tzn. nositel nemá vážný vztah, je nezadaný nebo hledá lásku. 2/ Na třetím prstu pravé ruky s hrotem srdce mířícím k srdci nositele: Nositelovo srdce je již zadané. 3/ Na třetím prstu levé ruky, hrot srdce na prstenu míří k srdci nositele: Nositel je v dlouhodobém vztahu, zasnoubený. 4/ Na prsteníku levé ruky, hrot srdce míří směrem od srdce nositele: Nositel je ženatý/vdaná.

*6  Prsten byl vymyšlen v 60. letech obchodníkem diamanty De Beersem. E. J. Epstein uvádí, že De Beeersova společnost měla v té tobě tajnou smlouvu se Sovětským svazem: na oplátku za vytvoření kontroly světových zásob diamantů, požadovala možnost nákupu až 95 % produkce SSSR nebroušených diamantů. Tehdejší móda snubních prstenů vyžadovala jeden velký kámen. Sovětské diamanty však byly malé. De Beers tedy z ahájil rozsáhlou reklamní šperkařskou kampaň favorizující větší počet menších diamantů. Tato kampaň vyvrcholila představením prstenu věčnosti, zaměřeným na starší, vdané ženy. Slogan kampaně oslovující manžele zněl: „Vzala si vás, ať jste byl chudý nebo bohatý. Ukažte jí nyní, jak to je.“

*7  Evangelikálové jsou fundamentalističtí křesťané.

*8  Začal být udělován na torontské technice roku 1925.

*9  K figuře prstenu s zobáku havrana či jiného ptáka se váže mínění, že prsten takto nesený je jakýmsi symbolem slunce.

*10  Korvín je s touto figurou ve štítě vyobrazen v inkunábuli Chronica Hungarorum. Kroniku publikoval její autor Johannes de Thurocz roku 1488 v Brně. Erbovní pověst mluví o prstenu, který dostala jistá transylvánská dívka od Zikmunda Lucemburského, s nímž měla syna Jana, otce budoucího Matyáše. Prsten jí byl unesen havranem a následně vrácen, takže János Hunyadi mohl později prokázat svoji totožnost na císařském dvoře.

Zdroje:

Původní text byl napsán v červnu roku 2011 a publikován ve Fontu č. 116/2/2011 (téma: Šperky).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze byla dokončena pár dní před padesátým výročím srpnové okupace, v horkých a suchých dnech léta roku 2018 v krkonošském zákoutí.