Nadace je mj. způsob, jak někomu něco dát - „Na, dávám ti to.“ S tímto aktem se mnohým spojuje obraz ruky. Tak se na tu ruku trochu podívejme.

Na počátku byl palec

Uchopovací schopnost lidské ruky, díky palci protistojnému ostatním prstům, je výsledkem i podílníkem člověčí aktivity.*1 Fascinace obratností ruky a jejím tvarem se podepisuje na první nám známé výtvarné explozi - jeskynních malbách - v mnoha částech světa. O smyslu, významu těchto maleb rukou se vedou mezi odborníky stále diskuze.*2 Výtvarně jsou to však prototypy; otisk ruky či její silueta neztratily od dob pravěkých jeskynních maleb dodnes nic na své symbolické a signální přitažlivosti.*3

Má to v rukou

Významnou pozici ruky potvrzují i kultury starověku. Ruka byla znamením, symbolem akce, činnosti (a moci). V tomto smyslu se objevuje mezi egyptskými hieroglyfy či v čínských ideogramech.

Druhou významnou oblastí byla gesta, mnohdy doslova (znaková) řeč rukou (viz dále), která např. v buddhistickém a hinduistickém prostředí byla dovedena na úroveň sofistikovaného rituálu. Tyto pozice rukou - mudra - jsou zpodobeny na nespočetných sochách Buddhových či meditujících mudrců a rozšířily se následně po celém světě.

Taneční umění východo- a jihoasijských kultur je svou vyšlechtěnou gestikulací pověstné.

Symbolická gestikulace není vlastní jen asijským kulturám. Žehnání, vkládání rukou po celém světě se praktikuje jako apotropaická procedura, která přenáší magickou silu na druhou osobu, případně má zabránit vlivu zlé moci.

V židovské kultuře existuje (kněžské) kohenské požehnání, v hebrejštině doslovně „pozvedání rukou“. Ruce v tomto žehnajícím gestu se objevují často na židovských náhrobcích.

Amulety před uhranutím ve formě ruky jsou známy jak z hebrejského (jako ruka Miriam), tak islámského (jako ruka Fátimy) prostředí.

Ruka znamená v mnoha kulturách totéž:
ruku Boha, centrum života, život a zdroj života, léčení, víru, plodnost/úrodnost, nebo již zmíněnou ochranu před uhrančivým zrakem. A to i zprostředkovaně, připomeňme např. Mojžíše (Ex 14, 16), jak vztáhne ruce k moři, a to se rozestoupí.
Již ve starověku se ruka objevuje také ve varovném významu. Laskavý čtenář si možná vzpomene na ruku píšící na zeď tajemná slova „Mene tekel“.*6

Hebrejsky „jad“ znamená jak ruku živou, tak také ukazovátko ve tvaru ruky, kterým předčítající sleduje řádek textu na pergamenu tóry, aniž by se ho svými prsty dotýkal.

Zajímavou aplikací fenoménu ruky je předkřesťanský (pohanský) symbol v germánské, ale především slovanské (vandalské) mytologii, známý z keramiky datované do III. až IV. století jako Ręce Boga (Boží ruce).*7

Tento znak je dnes znovu oživený v novopohanských náboženských hnutích (církvích) v Kanadě a Polsku (jako např. Rodzimy Kościół Polski).

Výše zmíněné amulety se v jiných kulturách - včetně křesťanských - objevují také, jsou jimi však skutečné ruce, ať mumifikované nebo již jen kosti. Obzvláště křesťanský středověk je obdobím, kdy kult(ura) relikvií zažívá období rozkvětu. K velmi vydařeným kouskům tohoto oboru patří např. ruce svatých, většinou pravice, pravou rukou dotyčný zaživa přece žehnal...

Krásným zlatnickým artefaktem je tzv. Relikviář sv. Jiří, práce českého původu z doby kolem 1350, ve tvaru pravého předloktí a ruky.

Připomeňme ještě tzv. Arménskou stříbrnou sv. Pravici boží, klenotnickou práci, jejíž palec a prsteníček jsou stočeny dovnitř v žehnajícím gestu.*9

Obdobný smysl a obsah - demonstrace moci a ochrany - mělo i umístění obrazu otevřené ruky na mincích.

O síle a hloubce významu obrazu ruky dosvědčuje i její frekvence v jednom z nejslavnějších souborů fresek, v Sixtinské kapli. Mimo kultovní setkání rukou Boha a člověka ve Stvoření Adama, zobrazil Michelangelo ruce Hospodina v monumentálních stvořitelských gestech na stropě a stěnách kaple ještě jedenáckrát.

Míra člověka

Ruka, její části, sloužily záhy člověku jako měřidlo, které bylo doslovně „vždy po ruce“. Na prst (tlustě), na dlaň, hrst, palec, pěst, píď apod. - to jsou známé výrazy a většina populace si pod nimi vybaví určitý rozměr. Nebo si to spočítá na prstech jedné ruky…
Antropometrie dospěla k některým zajímavým zjištěním. Proporce kostí palce až po zápěstí korespondují s proslaveným poměrem zlatého řezu a měly prý posloužit jako vodítko při konstruování pyramid, Parthenonu a gotických katedrál. Vztahy rozměrů dlaně a mezi jednotlivými prsty vzhledem k palci, jsou k sobě v poměru zlatého řezu. Zkuste se poměřit, třeba to u vás bude fungovat. :o)

Erby a městské znaky

Ruka jako výraz síly (a hrozby silou), statečnosti, ochrany, spravedlnosti apod. je poměrně hojnou heraldickou figurou. Najdeme ji také ve slavné galerii erbů na hradě Laufu (erb vladyků z Čachovic), kterou jsme zmiňovali již mnohokrát a ještě určitě budeme. Zde je to celá paže ohnutá v lokti (dle nezřetelné již malby asi v brnění) a třímající meč.

Podobně vypadající figuru (s různými zbraněmi a jinými předměty) můžeme nalézt v erbech po celé Evropě. Jen v Čechách a na Moravě jich Erbovník páně Myslivečkův uvádí přes tři desítky. Samotné ruce v obrněné rukavici se říká plechovnice.

Ve znaku Prahy je ruka v brnění s mečem upomínkou na obranu města před Švédy roku 1648. Přídání paže s mečem bylo polepšením pražského znaku od císaře Ferdinanda III. v roce 1649. V. Vojtíšek, prvorepublikový archivář města Prahy, ve svém spisku o původu pražského znaku připomíná kontroverzní konotace zmíněného polepšení: „Bylyť připomínkou a oslavou události, kterouž možno nazvati z nejtragičtějších v pražských. a českých dějinách, neboť rok 1648 znamenal zapomenutí a zapření všech českých tradic i minulosti, když pražské obyvatelstvo, ovšem násilím předchozích desítiletí přivedené a cizími živly promíšené, chopilo se zbraně na pomoc císaři a katolické církvi proti těm, kdož nesli pomoc spoutanému a ubíjenému národu, provázeni touhami a obětmi neumdlévající české emigrace.“ Komenský by asi s tímto názorem souhlasil.

Velmi zvláštní kompozice je vidět na vlajce obce Dub u Prachatic, která tuto figuru zdědila z erbu rodu Dubských z Třebomyslic (barevná varianta erbu rodu z Opálky), majitelů obce v 15. století: rohy-sloní trouby posázené třemi páry rukou. Mystické ztrojení otevřených dlaní, býčí symbol a dub, posvátný strom - to už je koncentrovaná symbolika značné síly!

Z klasické heraldiky zmiňme ještě aspoň tzv. Rudou ruku Ulsteru, známou též jako Rudá ruka Irska či Rudá ruka O'Neills, ulsterského klanu.*10

Od starověku v podstatě po dnešek vidíme podobu ruky často na žezlech, vůdcovských a velitelských holích, palcátech, a podobných předmětech-odznacích moci a řízení.

Státní a národní ruce

Výše zmíněná ulsterská Rudá ruka se posléze stala symbolem Severního Irska, respektive emblémem převážně protestantských ulsterských loajalistů usilujících o samostatnost Severního Irska. Na vlajce Ulsteru tedy ruka symbolizuje (boj za) samostatnost. Na státním znaku Alžírska figuruje ruka Fátimy jako symbol štěstí. Ve znaku Argentiny spojené ruce představují symbol jednoty a solidarity lidu. Brunejský státní znak obsahuje vztyčené ruce vyjadřující oddanost národa vládě a závazek vlády pečovat o vysokou úroveň života (sic!). Znak Džibutska má dvě ruce se zbraní; označují dva národy - Afary a Ísy, sloužící obraně vlasti. Středoafrická republika má ve znaku černou ruku - MESAN - emblém Bogandova hnutí.

Od ruky k ruce...

…se mění význam našeho emblému, jehož symboliku tento článek může pouze naznačit (to ještě smíme…). Ač se touláme hlavně za vizuálními proměnami fenoménu ruka, nevyhneme se množství slovních obratů, v nichž hlavní roli hraje ruka. Část z nich se zakládá na textu Nové smlouvy (Matouš 27, 24 Pilát si myje ruce; Jan 20, 25: nevěřící Tomáš vkládá ruku do Ježíšova boku atd.). Metafory, kde figurují ruce, jsou asi nespočetné - aspoň pár těch důležitých: dát ruku na to, požádat o ruku, ruku v ruce, držet nad někým ruku, mít to ve svých rukách, neviditelná ruka trhu aj. a snad ještě - dnes již také pamětnické - mít holé ruce...

Ruce známé a neznámé

Spojení ruky a srdce je často používáno jako symbol nadace. K výše zmíněným rčením můžeme přiřadit i srdce na dlani a otevřenou ruku.

Nezanedbatelnou roli hraje ruka v interpersonální komunikaci formou pozdravu. Od ukázání holých tedy prázdných rukou beze zbraně po potřesení si (vesměs) pravicí. K pozdravům patří i salutování (z latiny: zdravit), ať už zdviženou paží nebo položením ruky-dlaně na oblast srdeční.

I salutování má svá pravidla, příčiny a tradice... V indické armádě jinak salutuje pozemní vojsko, jinak námořnictvo a jinak dokonce i letectvo:

Zmiňme ještě povely, výzvy, rázná gesta. Z těch nejslavnějších to bude asi ukazováček mířící přímo na pozorovatele, diváka, čtenáře. Tato vskutku útočící figura byla několikrát úspěšně použita na plakátech vyzývajících ke vstupu do armády na jedné, druhé případně i třetí straně fronty.
Vysvětlení však mohou být i jiná...*11

A nezapomeňme na pověstné Churchillovo „véčko“:

Řeč rukou

Od rukou v řeči je jen krůček k řeči rukou - prstové abecedě a znakové řeči. Její různé jazykové národní verze dnes již mají i svou typografickou podobu. Např. ASL (American Sign Language) používá písmena AMA - American Manual Alphabet (americké znakové abecedy) - a byl vydán roku 1991 u Lifeprint.com jako Gallaudet font - autor designér D. Rakowski.

Jak rozličné je použití ruky a jak věci zdánlivě jasné mohou být relativní, naznačuje obrázek ruky s ohnutým prostředníkem a prsteníkem: nemá jít o hanlivé gesto typu „cornuto“, ale naopak o výraz „miluji tě“ v jazyce ASL.

Ano, symboly neexistují bez vztahů, mají význam jen v konkrétních, byť složitých podmínkách. Z tohoto pohledu fenomén ruka zatím stále drží prst na tepu doby, neboť kdekdo si chce smočit ruku, nebo ne?!

Závěr

Kdo nám podá ruku v budoucnosti?...

Poznámky:

 
*1  Ch. Darwin: O původu druhů, 1858; F. Engels: stať Podíl práce na polidštění opice, v Dialektice přírody, 1883.

*2  Jeskyně Gargas ve francouzských Pyrenejích obsahuje množství „negativních obrazů“ rukou, provedených formou stříkání barviva přes ruku jako šablonu. Na rukou chybějí některé články, někdy na jednom prstu, jindy na čtyřech, palec však nechybí nikdy. Proč tomu tak je? Výzkumníci se dodnes neshodli ani na technice těchto šablonových obrazců, respektive na tom, zda tvůrcům skutečně na rukou jednotlivé články chyběly, nebo zda tvůrci prsty jen ohýbali.

*3  Např. značka RWE je snad přímo „ripofní“ výpůjčka…

*4  Druhou stranou mince (anglicky „na druhé ruce“!) je skutečnost, že se někteří lidé bez gestikulace rukama nedokáží pořádně vyjádřit. Jistě si laskavý čtenář sám vybaví některé politiky a jejich někdy přehnanou ruční argumentaci… Pověstná je živá gestikulace Italů, přpadně Francouzů.

*5  Mudra nemusí být vyjadřována pouze prsty, dlaněmi, paží. Někdy je gestem i celý postoj těla. Obrázek na předchozí dvoustraně ukazuje gesto zv. vitarka mudra, gesto diskuse a předávání Buddhova učení. Někdy se nazývá Vyučující mudra, protože Buddha držel ruce v tomto gestu, když vyučoval Čtyři vznešené pravdy.

*6  První dvě slova starozákonního varování králi Belsazarovi. V příběhu z knihy Daniel 5, 1-31 král zneuctil (profánním použitím k obyčejné nekultovní pitce) zlaté a stříbrné obřadní nádoby, které z Šalamounova chrámu v Jeruzalémě odnesl jeho otec Nebukadnesar II. Poté se objevila ruka a napsala (hebrejsky) na stěnu slova Mene mene tekel ufarsín. Prorok Daniel královi vysvětlil, že Mene znamená, že Bůh jeho kralování sečetl a ukončil, Tekel, že byl král zvážen na vahách a shledán nedostatečným, a Peres - že bude jeho království rozděleno Peršanům a Médům. Což se následně stalo.

*7  Symbol je složen z velkého centrálního kříže s hřebínky (pro Slovany byl kříž spojen s ohněm a životem, především však se sluncem a všehomírem; v mnoha prvotních kulturách zajišťoval štěstí) a čtyř menších lomených (hákových) křížů, z nichž ty jednoduché mají zastupovat boha ohně Swaroga a jeho syna Swarozyce a ty se zdvojenými rameny mohou být symboly Peruna.

*8  Maďaři vysvětlují nezničitelnost této ruky - kterou král držel Svatou korunu na smrtelné posteli, když prosil Pannu Marii, aby se stala královnou Maďarů - jako znamení, že požehnaná Matka Boží vyslyšela královu prosbu. Neporušená paže byla rozdělena mezi evropské královské dvory, ale Svatá Pravice krále Štěpána byla umístěna ve městě, které bylo pro její uchovávání vystavěno v Transylvánii, Szent Jobb. Později byla Sv. Pravice přemístěna do svatoštěpánské baziliky v Budapešti, kde spočívá dodnes.

*9  Jiná pravá ruka je uchovávána v sídle arménské apoštolské církve v Antelias v Libanonu. Tato pravice měla být rukou sv. Grigorije Osvíceného, patrona a první hlavy zmíněné církve. za jeho působení se stala Arménie první zemí, která přijala oficiálně křesťanství (r. 301), ještě před vydáním ediktu milánského roku 313.
Další pravé či levé (pravé i falešné) ostatky nalezne laskavý čtenář, zadá-li v Googlu např. Holy Dexter.

*10  Původ irsko-gaelské Rudé ruky je pohanský, souvisí se slunečním kultem. Jedna legenda vypráví o volbě mýtického krále Ulsteru formou závodu lodí: kdo se první dotkne rukou břehu, bude králem. Závodník z klanu Uí Néill, aby ve finiši předhonil své soupeře, si uťal ruku a tu hodil dopředu na břeh. Tak se měla dostat rudá (zkrvavená) ruka do znaku ulsterských králů. Válečný pokřik O'Neillů pak zní: „Hand to victory!“.

*11  Originální plakát s textem „Your country needs you!“ pro britského ministra války lorda Kitchenera nakreslil r. 1917 A. Leete. V r. 1917 nakreslil J. M. Flegg slavnou americkou verzi „I want you for U. S. army!“ se strýčkem Samem. Napodobeniny vznikaly v okupované Francii: Ty taky! Tví kamarádi tě očekávají ve francouzské divizi Wafen-SS! a v Německu: Auch Du sollst beitreten zur Reichswehr! S otazníkem Ty zapisalsja dobrovolcem? přišlo i sovětské Rusko. Další imitace a parodie vznikají dnes a denně. To je osud vynikajících originálů.

*RT  K akci R. Týc dal toto vysvětlení:„Celou tu věc je třeba vnímat v souvislostech.Ta deska prostě sama vybízela k doplnění informace. Všechny ty ruce jsou český, na rozdíl od gest, která ukazují. Není od věci uvědomit si to, co se tady dělo a děje v kontextu. Češi hajlovali tenkrát, konec konců dělají to i dnes, vítězná viktorka po letech možná zase až tak vítězná není, prostředníček neváhal vztyčit premiér Topolánek a zaštítil se jím veřejně i Karel Gott. To taky o něčem vypovídá.“

Prameny:
Dr. Václav Vojtíšek, archivář hlav. města Prahy,: Znak hlav. města Prahy, Obec důchodců hlav. města Prahy, 1928

Původní text byl napsán v roce 2010, publikován ve Fontu č. 115/1/2011 (téma: Neziskové organizace).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze začla vznikat koncem jara roku 2017, v široké škále zelení krkonošského zákoutí. Dokončena koncem července tamtéž.