Síť, o které bude řeč, má prazvláštní povahu. Víceznačnou, ambivalentní. Zadržuje a zároveň propouští. Ne nadarmo figuruje síť v pohádce o chytré horákyni - jako oblek neoblek.*1

O síti viz též pod heslem MŘÍŽ

Zhotovování sítí patří k nejstarším rukodělným technikám. Je velmi pravděpodobné, že pravěký člověk byl pro „objev, vynález“ lovecké sítě inspirován spíše pavučinami zmíněných osminohých členovců než spletí rostlinných stébel.

Pravěk sítě

Síť jako nástroj k lovu, nejdříve asi rybolovu, se objevuje na scéně lidské existence v období mezolitu, střední kamenné doby (cca 10000-8000 př. n. l.). Do tohoto období byl časově určen archeologický nález fragmentu rybářské sítě, dřevěného plováku, části vesel, aj. z Freisacku (Braniborsko, západně od Berlína).*3

Rodným bratrem sítě je síto. I sítem se odděluje/oddělovalo potřebné od nepotřebného.*C*AI Není divu, že se stalo symbolem oddělování dobrého od zlého >dobra od zla.
Připomeňme též Sokratovu metodu třech sít: než něco řeknu druhému člověku, mám prosít svá slova sítem pravdivosti, sítem dobroty a sítem nezbytnosti.

Starověké sítě

Starořecký kulhavý Olympan, božský všeuměl-kovář Hefaistos zhotovil jemnou, skoro neviditelnou kovovou síť, do které chytil svoji záletnou manželku, údajně bohyni lásky Afrodítu, in flagranti s bohem války Áreem. Moc si však prý nepolepšil, společenstvo Olympu se jen smálo, ale nezasáhlo. Jak taky, když každý tam měl olympskou, božskou imunitu, že. To na smrtelníky pod Olympem už různé sítě fungují.

Jak nás informují řecké báje a text Ovidiových Proměn, pocítila to i Arachné, nadaná tkadlena (snad) královského původu z maloasijského Kolofónu. Avšak smrtelnice. Byla tak pyšná na svoji tkalcovskou zručnost, že vyzvala k soutěži ve tkaní bohyni Athénu, dle mýtů vynálezkyni této techniky a patronku přadlen a tkadlen. Arachné sice prokázala svoji technickou zdatnost, ale neprojevila dostatečnou úctu bohům, za což ji Athéna fyzicky napadla a její tapisérii zničila. Nebohá princeznička takové jednání nevydržela a oběsila se. Bohyně následek svého jednání „zmírnila“ tím, že Arachné znovuobživila, ale proměnila ji v pavouka, aby se děvče mohlo věnovat své vášni navždy.
R. Graves vidí kořeny tohoto mýtu v obchodním soupeření mezi Athénami a krétským maloasijským Milétem v době okolo 2000 let před. l. V Milétu byly nalezeny pečetě s emblémem pavouka, zřejmě tam byl chován v úctě. S metodou dehonestujícího mýtu se u Athéňanů lze setkat mnohokrát.

Síť nemusí ani být fyzicky přítomna; příklad povolávání Ježíšových učedníků, posléze apoštolů („poslaných“), je velmi ilustrativní: Matouš 4,18-22: „Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: ,Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.' Oni hned zanechali sítě a šli za ním. O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním.“*M

A čím že lovili lidi? Sítěmi slov a občasnými zázraky… Zázraky se však nedějí každý den, za to slovní sítě jsou rozhazovány dnes a denně, ve dne v noci, bohužel rybáři s úmysly ne spasitelskými, ale loveckými. To jen dokresluje i opravdové nahánění voličů, eh - chtěl jsem říci lovné zvěře.

Pavoučí síť

Při naší procházce okolo sítí se nelze vyhnout zmínce o „přírodních“ sítích - pavučinách - a jejich tvůrcích - pavoucích. Jakkoli mají pošramocenou pověst „babskou pověrou“ (arachnofóbií trpí 10 % mužů a 50 % žen…) o škodlivosti pavouků, objektivně je to živočich v domácnostech spíše užitečný aspoň tím, že odchytává hmyz. Nešťastný, lehce schizofrenní postoj lidí trpících arachnofobií dokresluje to, že zároveň s pavouky si oškliví polétavý hmyz jako jsou komáři a hlavně mouchy. Fobie postiženému nedovolí zracionalizovat zkušenost, že hlavním predátorem much v domácnostech jsou právě pavouci. Dodejme, že strach z pavouků je umocňován přehánějícími fámami o jedovatosti (některých) pavouků - viz též pasáž o tarantuli. Někteří/některé tvrdí, že se jim pavouci hnusí proto, že mají dlouhé nohy a že jsou chlupatí. S takovou evidentní pravdou se nedá polemizovat, že.

Pavouci byli předmětem zájmu příběhů a mytologií různých kultur. Kvůli své technice lovu spočívající ve vytváření sítí a čekání na kořist symbolizují trpělivost, píli a činorodost. Snování pavučin vedlo ke spojení pavouků s mýty o stvoření, protože pavouci jako by si vytvářeli vlastní světy.

Velký pavouk je v kultuře Austrálců slunečním hrdinou, v jiných tradicích představuje ženskou sílu, ztělesnění Velké Matky v obou podobách, tvořivé i pohlcující. Amazonský kmen Tiano např. přirovnává pavučinu k placentě. Také Ix Cel, mayská bohyně porodnictví, se zjevovala v podobě pavouka.

Močikové ze starodávného Peru vzývali přírodu a často ve svém umění zobrazovali pavouky. Není divu, že mezi obrazci-geoglyfy na peruánské náhorní planině Nazca nacházíme také figuru pavouka.

V Japonsku tak jako na Západě se má za to, že pavoučí žena (žena obecně) vábí poutníky (životem) a cestující do svých pout-tenat-sítí. Západoafrický kmen Ašantů spojuje pavouky s hravým bohem Anansim, který naučil lidi tkát. Válečníci severoamerických indiánských kmenů se často zdobili motivy pavoučích sítí, na kterých si cenili pevnost a neviditelnost. O léčivých vlastnostech pavučin - obsahují vitamín K, který mj. napomáhá srážlivosti krve - věděli naši předkové také. Pro Kelty byla pavučina obdobou neviditelné struktury, která drží pohromadě svět v rámci Velkého plánu. V křesťanství představuje Satanovy úklady. Evropský folklór na druhou stranu tvrdí, že zabít pavouka (spojovaného s příznivým osudem) přináší smůlu. M. Mysliveček krátce uvádí, že „pavouk křižák, zobrazovaný společně s pavučinou, patří k symbolům domácího štěstí.“

Středomořský pavouk zvaný tarantule (sklípkan Lycosa tarantula Linnaeus 1758) je se záchvaty letargie (tarantismem) léčené tancem spojován neprávem. Mýtus je dnes také vysvětlován církevními zákazy v 17. století, které mířily mj. na „pohanskou“ hudbu a tance. Vytvoření skupinové terapie - „celá obec tančí“ - umožnilo věnovat se tanečním svátkům přes ideologický církevní zákaz.

Pavučina je také atributem jednoho svatého a to Félixe - čistě náhodou z Noly v Kampánii v jižní Itálii.

V islámské a židovské ústní tradici se také vyskytuje pavouk pomáhající (tím, že rychle utkanou pavučinou zamaskuje úkryt pronásledovaných) hrdinům uniknout nepřátelům; je v obou kulturách velmi ctěn.

Ve védské nauce je pavouk vyobrazen jako skrývající pravou realitu za závoj iluze. Védský bůh Indra je spojován s tzv. Indrovou sítí, což má být metafora pro buddhistický koncept interpenetrace, prolínání všech jevů navzájem, (jedna věc/fenomén obsahuje všechny ostatní existující věci a všechny existující věci obsahují tu jednu věc). Indrova síť má klenot s mnoha plochami na každém vrcholku, a každý klenot se odráží ve všech ostatních klenotech.

Astronomická síť

I astronomie zná několikero sítí. Např. bolidovou síť. Sítí (Reticulum) je nazváno i jedno z 88 souhvězdí moderní astronomie*2, které leží na jižní obloze. Patří mezi deset nejmenších pojmenovaných souhvězdí. Zavedl ho Nicolas Louis de Lacaille roku 1754. Původní název byl Kosočtvercová síť (Reticulum romboid), zřejmě podle měřicího přístroje používaného vedle dalekohledu.

Síť a pavouk v heraldice

Síť jako obecná figura je v klasické heraldice velmi vzácná. Autorovi se podařilo dohledat ukázky s jedinou výjimkou pouze v církevní heraldice, kde spojitost s Ježíšovým zázračným rybolovem na Galilejském jezeře a povoláním Petra k apoštolátu od stejné vody je evidentní. Jedním z prelátů s motivem (rybářské) sítě na erbu byl i František kardinál Tomášek, jehož erbovní motto znělo „Laxabo rete“ (Rozprostřu sítě). Je možné, že absence sítě ve šlechtické/rodové heraldice je projevem jakéhosi ostychu vzhledem ke křesťanské symbolice sítě nebo respektem k používání této symboliky osobami a institucemi církevními.

Jiná situace je u síta, případně vrše. Posledně jmenovaná je spojována s rodem Vršovců. Síto lze vidět v klenotu erbu českého rodu Hrzánů z Harasova.

Pavouka sice nalézáme např. v monumentálním heraldickém díle „A Display of Heraldry“ od Johna Guillima, člena anglické královské heroldské korporace College of Arms, vydaném roku 1610 v Londýně*G, ale v praxi byl nepřekvapivě použit jen výjimečně.

Sítě, síta a vrše jsou figury, které nalézáme v městských znacích po celé Evropě. V pěkném (skoro) mluvícím znaku grónské obce Aasiaat (v grónštině „pavouci“) je pavučina, zde jednoznačně jako lovecká síť, použita údajně proto, že v místě obce v době založení se pavouci vyskytovali obzvlášť hojně. Oficiální interpretace symbolu: pavučina = „místo shromáždění“ (sic!).*A

Určitý rozkvět zažívá pavouk novodobě v kruzích fantasy, black metalu, apod. Vrcholu popularity dosahuje pravděpodobně v komiksové postavičce Spidermana v 60. letech 20. století.

Síť a pavouk v korporátním designu

Prezentace společenských subjektů, pokud jejich činnost není zrovna přímo spojena s s výrobou fyzických sítí či jejich používáním nebo s chovem pavouků, upřednostňuje spíše přenesený významů obou figur. Dává to (nejen) designérům širší prostor pro zajímavé realizace.

Nicméně život pavouka skrývá ještě nereflektované možnosti, jak být v síti a nebýt spoutaný. Staňte se rybáři významů!

Poznámky:

 
*1  Některé sítě vznikají jakoby samy od sebe, nezamýšleně, přirozenou cestou. Například říční síť, síť stezek divoké zvěře, apod. Laskavý čtenář šťoura může namítnout, že tyto přírodní sítě nejsou samovolné, ale vznikly procesy podléhajícími fyzikálním, případně jiným zákonitostem. Budiž.

Existují i abstraktní sítě, sítě technické, které nazýváme spíše soustavami. Zájemce o ně odkazuji k odborným pramenům - ad fontes. Ano, existuje i síť pramenů, jak vodních, tak studijních…

*2  Mnohá další novodobě ustanovená souhvězdí jsou nazvána po předmětech sloužících k měření nebo po technických zařízeních, např. souhvězdí Vývěva, Rydlo, Kružítko, Hodiny, Mikroskop, Pravítko, Oktant, Kompas, Sextant, Dalekohled, aj.

*3  V mezolitu měla být, dle historiků, vynalezena také zvláštní verze síťové pasti - vrš.

*A  Znak byl obci udělen r. 1969, tedy z pohledu klasické heraldiky nedávno; přesto je to nejstarší grónský obecní znak. Rozdělení štítu symbolizuje skutečnost, že obec leží zhruba ve středu Grónska, kde končí severní masy ledu zálivu Disco a začínají leduprosté jižní vody. Mezioboroví šťouralové neopominou poznamenat, že jediní pavouci, žijící ve zmíněné střední části ostrova, žádné sítě nevytváří.

*C  Na stejném principu fungují cedníky, ale i filtry, česle, odkapávače apod. Dříve se sítu říkalo řičice nebo žejbro, také řešeto.

*AI  Síto bylo kdysi symbolem panenství a čistoty. Ve starém Římě Vestálka Tuccia dokázala svoji čistotu tím, že přenesla vodu v sítě (sic!) z Tibery do chrámu, aniž by kapku rozlila. Alžběta I. Anglická, v 17. století, byla portrétována se sítem
v ruce, aby bylo glorifikováno její panenství a naznačena spojitost Anglie s římským impériem.

 
*G  Na Guillimově kresbě pavouk má oproti realitě o jeden pár nohou méně, naopak jeden článek navíc - mezi zadečkem a hlavohrudí; heroldův hmyz vypadá spíš jako moucha s utrhanými křidélky

*M  Matouš 13, 47-50: „Anebo je království nebeské jako síť, která se spustí do moře a zahrne všecko možné; když je plná, vytáhnou ji na břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak bude i při skonání věku: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Původní text byl napsán v lednu 2016, publikován ve Fontu č. 147/3/2016 (téma: Florbal).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v létě téhož roku během letních radostí (senoseč, maliny, houby, dřevo na zimu, apod.)
v krkonošském zákoutí.