Rostlinná říše je nezměrná rajská zahrada, do které byl postaven (anebo v které vyrostl) člověk. Projděme se trochu okolo nejvýraznějšího botanického fenoménu této zahrady - stromu.

Celý člověčí život je rámován a provázen existencí této přírodniny - strom poskytuje materiál obrazně i doslova „od kolébky - přes oděv, ohřev, stavebninu a potravu - po rakev“. Přírodnina je to tak ohromná, tak významná, tak mysl člověka naplňující a ovlivňující, že prorostla do mýtů všech kultur nejen na úrovni pozemské, ale i kosmologické.

Strom života, strom vědění

se objevují na úsvitu raných lidských kultur v různých podobách, které odpovídají tomu kterému klimatickému pásmu respektive biotopu, v kterém se dotyčná kultura rozvinula.

Někdy je to palma datlová, někdy granátovník, fíkovník či jiný ovocný strom Blízkého Východu. Tak ho nacházíme vyobrazen např. na postakkadské válečkové pečeti z Mezopotámie, kde vidíme po stranách datlovníku dvě sedící figury, z nichž jedna má rohy, na scéně je i had*1, či na reliéfu, který pochází z výzdoby audienčního sálu královského paláce v městě Súsy - palma mezi ochranným duchem lesa a Ninhursag, bohyní Matkou.

Ve Staré smlouvě (Starém zákonu) je strom života (a také strom vědění dobrého a zlého) poprvé zmíněn v Gn 2:9 *3. Oba stromy jsou uvedeny jako dvě samostatné a různé rostliny.

V pozdějším, nejen židovském pojímání, strom života svým všeobsahujícím pojetím zahrnuje i strom vědění i osu světa.

Strom sefirotický

V judaismu strom života figuruje v několika případech posvátné geometrie, především v kabale (mystickém studiu tóry), kde představuje diagram deseti bodů (sefirot), deseti cest, které tvoří základ všeho existujícího. Toto pojetí považuje strom života za mapu individuální energie a myšlení, je to cesta, jak vnést do svého života vyrovnanost a harmonii.

Jako strom života bývá interpretován též židovský sedmiramenný svícen, menora.

Další stromy

Uctívané stromy najdeme v kulturách po celém světě. Např. v Indii a na Srí Lance jsou objektem kultu stromy probuzení - fíkovníky (Ficus religiosa), pod nímž měl Buddha dosáhnout osvícení. Že jich je po indickém subkontinentu a na Cejlonu vícero, je výsledek pěstitelské a misionářské píle tamních buddhistů, kteří výhonky z původního fíkovníku rozvezli po jmenované oblasti.

V čínské tradiční kultuře je strom spojen s dlouhověkostí. Mimořádné úctě a oblibě se těší tzv. Čtyři džentlmeni - borovice, švestka, bambus a orchidea. *4

Výrazem propojení, respektive jednoty světa stromů a lidí jsou mj. řecké báje, v kterých často dochází úradkem/působením bohů k proměně/zakletí pozemského smrtelníka do stromu. Důvody metamorfózy bývaly rozličné - odměna, ochrana/záchrana, trest či soucit (Filémon a Baucis >topol a lípa; thrácká královská dcera Fylis>mandlovník; nymfa Pitys>borovice; nymfa Leuce>topol; princezna Carya>ořešák; dcery boha Slunce Héliovny>topoly; Dafné, dcera říčného boha, Najáda>vavřín; mladík Kyparissos>cypřiš; dcera kyperského krále Kynarase Myrrha>myrhovník aj.). Většinu starověkých proměn shrnuje opus Metamorphoses římského básníka Publia Ovidia Nasona.

Toto starověké dědictví propojení světa lidí se světem stromů se dochovalo do nedávna - připomeňme jen baladu Vrba od K. J. Erbena. Nakonec i o Isaacu Newtonovi se traduje, že dospěl k zákonu o gravitaci pod jabloní, ze které spadlo jablko a tak došlo k učencovu poznání, z kterého odvodil zmíněný fyzikální zákon... :o)

Strom jako axis mundi

neboli osa světa*5. Máme doloženo výtvarně i literárně, jak si naši předkové před tisíciletími představovali propojení světa dole, tady a nahoře. Skutečnost stromu, který kořeny sestupuje do hlubin, kmenem tkví na povrchu země a korunou dosahuje nebeských výšin, byla názorným (před)obrazem fungování komplexního světa, jak ho poměrně snadno mohl pojímat s přírodou spjatý člověk prvních kultur našeho rodu.

V severské (nordické) mytologii figuruje strom Yggdrasil, popisovaný ságami jako vždyzelený jasan. Říká se mu Světový strom (někdy také Strom života) a prorůstá všemi (devíti) existujícími světy nordického kosmu. Znázorňuje také zmíněnou Osu světa. Na větvi Yggdrasilu se obětoval*6 nejvyšší severský bůh Ódin, aby ze stromu získal tajemství run, symbolu moudrosti.

Keltové měli velmi rozvinutý kult stromů, měsíce svého kalendáře měli pojmenované podle rostlin, převážně stromů, a keltská verze horoskopu měla rozdělen rok na několik desítek časových úseků, z nichž každému byl přirazen některý z mnoha druhů stromů, z  nichž nejdůležitější roli hraje topol, který v průběhu horoskopového roku je figuruje čtyřikrát. Přesto největší úctě a vážnosti se u Keltů těšil dub, asi pro schopnost vzdorovat i úderu blesku, s jehož božstvem byl i spojován.

V keltském uctívání stromů a celých posvátných hájů (nejen dubových, jasanových a hlohových, což byla nejváženější trojice keltské dendrolatrie) lze hledat i jeden ze zdrojů fenoménu tzv. zeleného muže.

Strom v křesťanství

má dvojí, rozporuplný osud. Na jedné straně jako součást ne křesťanských (obecně pohanských*7, čili konkurenčních) kultů jsou uctívané, posvátné stromy, ba celé háje ničeny, káceny, spalovány. Na druhé straně biblický fenomén stromu života a vědění prolíná křesťanskou praxí i teorií i křesťanskými legendami.*8

V nejabstrahovanější podobě je křesťanským stromem života a poznání (Ježíšův) kříž, neboť - dle teze - přináší lidstvu požehnání a spasení.

Ve Starém i Novém zákoně (smlouvě) figurují různé stromy v proroctvích a v podobenstvích. (Někdy to však až zarazí, jak je se stromy nakládáno - Ježíš proklíná neplodný fíkovník, jako kdyby chudák strom za to mohl...) Velké disputace v církevních kruzích se vedly o původu stromu, z kterého byl zhotoven kříž, nástroj Kristova umučení.*9

Obdobně se spekuluje o stromě, na kterém se měl oběsit Jidáš.*10

Budiž připomenuto, že především v období baroka byly stavby kultovního charakteru jako boží muka, kříže, kapličky, zvonice aj. doprovázeny výsadbou stromů (hlavně dubů a lip), z nichž mnohé přežily stavbu samotnou.

V lidovém křesťanství (jaksi v rozporu s Božím zákonem-Desaterem viz např. Ex 20, 4-5 *11) jsou mj. uctívány stromy, které mají nějaký vztah k biblickému, především novozákonnímu textu. Např. hloh z Glastonbury (Somerset, Anglie), podle legendy zázračně rozkvetlá hůl Josefa z Arimatie při přistání na britských ostrovech. Tento hloh je od středověku dodnes cílem poutí a objektem uctívání. Glastonburský hloh rozkvétá dvakrát ročně, na jaře a v prosinci. Jeho nakvetlé větve se posílají anglické královně již od 17. století k Vánocům.

Strom - rodokmen

Strom symbolizuje síly života a historii lidského rodu, proto byl použit i jako rodokmenové schéma, tzv. strom genealogický. Zvláštní označení získal tzv. Strom Jišajův - v křesťanském umění schématizované zpodobení Kristova rodokmenu počínajíc Jišajem, otcem krále Davida.*12

Stromy jako politikum, aj.

Ochrana význačných stromů, péče o ně, znovuvysazování celých alejí je jev skoro celosvětový, který dokládá archetypální vztah lidí ke stromům.

Irokézové mají ve své kultuře fenomén Stromu míru, který byl použit i při jednáních během obsazování amerického Západu bílými osadníky. Strom míru - borovice bílá (Pinus Strobus) - sloužil k tomu, aby zbraně zakopané pod ním pečetily mírovou dohodu. Že stromy byly posléze káceny a dohody porušovány, je trochu jiná historie...

Zmiňme také pověstné objímání stromů třeba na Vysočině.

Stromy heraldické

Stromy, přes všechnu svou archetypální sílu nejsou na rodových erbech častou figurou. Vzhledem k období, kdy se evropská heraldika konstituuje - 11.-12. století - je možné, že stromy, které ještě byly předmětem kultů, které se křesťanství snažilo potlačit, nebyly žádoucími symboly pro křesťanské rytířstvo. Ani symbolika stromů nebyla nejvhodnější. Milost nalezl dub pro svou odolnost, pevnost, mohutnost, dlouhověkost, atd.

Ostatně, především on, dub, strom zasvěcený nejmocnějším bohům před a mimokřesťanských kultů, musel být absorbován, překryt rozšiřujícím se křesťanstvím, jeho symboly a idejemi, jak zmíněno výše. Znak gruzínského města Martvili (ondřejský kříž nad zlatým dubem) je zjednodušeným příběhem na toto téma: Svatý Ondřej podle legendy měl v 1. stol. n. l. přijít do míst pozdějšího města Martvili, pokácel posvátný dub a na jeho místě a z jeho dřeva postavit první zdejší křesťanskou svatyni. Tak jednoduché to bylo!

V pozdější heraldice městské a státní je přítomnost figury stromu častější; v případě měst na území zemí Koruny české patří strom dokonce mezi nejfrekventovanější figury - jehličnany nacházíme na sedmi desítkách obecních znaků, listnáče skoro na jednom a půl stu.
Mezi státními symboly a emblémy jednotlivých států figuruje docela pestrá směsice, vybíráme: libanonský cedr - má vyjadřovat nesmrtelnost a pevnost, stálost; kanadský javor; brazilský sapan ježatý (Caesalpinia echinata)*15; guatemalský vlnovec*13 (kapok, Ceiba pentandra); japonská třešeň-sakura; Spojené arabské emiráty jako národní strom prezentují naditec (Prosopis cineraria). S Indií je spojen fíkovník bengálský - banyan.

V české národní symbolice se objevuje motiv lípy, v řecké a izraelské olivovník (symbol míru), v německé dub*14 (již zmíněná mohutnost, dlouhověkost). Dub za svůj národní strom považuje vícero zemí: Velká Británie, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Francie, Německo, Rumunsko, Polsko, Bulharsko, Srbsko, USA (od 2004), samostatně Iowa (od 1961), bílý dub Connecticut, Illinois a Maryland. Severní červený dub (Quercus rubra)) Ostrov prince Edwarda, New Jersey. Stálezelený dub je státním stromem Georgie.

Přejděme k přepestré galerii stromů emblémů měst apod.:

Jehličnany

Listnáče - Duby

Listnáče - Různé, ne ovocné

<

Ovocné stromy

Jiné státní stromy

Jak jsme viděli výše, některé stromy se dostaly mezi státní symboly a figurují na pečeti, znaku či vlajce příslušné země. Mnohé země, jejichž státní znaky a vlajky neobsahují figuru stromu, však přesto nějaký strom jako reprezentativní, symbolický mají. Tyto stromy se objevují např. na platidlech, pamětních medailích, státních vyznamenáních a podobných aplikacích, které souvisí s reprezentací státu.

Korporátní stromy

Strom jako značka právnických subjektů pracuje se všemi výše zmíněnými obsahy a symbolikami pojednávaného fenoménu. Vidíme ho jako emblém reflektující strom co botanickou entitu na jedné straně, či jako alegorii či jen duchovní symbol. Nezanedbatelná je i tvarová bohatost zpracování tématu, kterou biologická skutečnost stromu umožňuje.
Dub tvoří logo Konzervativní a unionistické strany D. Camerona ve V. Británii a spolu s růží ho mají na značce Leví demokraté v Itálii; dříve ho měli též v logu Pokrokoví demokraté Irska.

Parádní a stále se rozrůstající kolekci s motivem stromu najdeme na etiketách vánočních speciálů sanfranciského pivovaru Anchor. Etikety fungují jako novoročenky. Od roku 1975 dodnes tvoří pestrou směsici jehličnanů i listnáčů. Každý rok jiný, tak jako jsou pokaždé jiné pivní speciály.

Závěr

Variace na prosté schéma kořeny-kmen-větve/koruna nemluvě o rozsáhlé řadě listoví a ovoce/plodů je otevřená stále novým pojetím. Takže můžeme zakončit obdobně, jako v jiné procházce: Zasaď strom, nakresli logo!

Poznámky:

 
*1  Vědci se přou, jak dalece tato scéna souvisí s historkou o pokoušení a pádu člověka v zahradě Eden. Oponenti dokládají, že je to tehdejší běžný motiv rohatého božstva a ženské uctívačky (případně ženského božstva Země); palma a had jsou symboly plodnosti.

 
*2  Některé glyptické varianty assyrského stromu života, jak je z různých zdrojů (především válečkových pečetí) shromáždil a v jedné ze svých prací koncem 20. stol. uveřejnil finský asyrolog Simo Parpola:

www.atour.com/education/pdf/SimoParpola-TheAssyrianTreeOfLife.pdf (pages 41-42 / 200-201)

 
*3  Genezis 2,9: „Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu dobrého a zlého.“ a 2,16-17 „A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.“
A Strom života je pak zmíněn ještě v závěrečné knize Nového zákona: Apokalypsa-Zjevení Janovo, závěrečná, 22. kapitola: „1. I ukázal mi řeku vody života, čistou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova. 2. Uprostřed náměstí toho města a s obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce, každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů.“

*4  Borovice představuje odvahu a sílu ducha, vytrvalost, odolnost. Švestka pracovitost a silnou vůli (kvete jako jedna z prvních, mnohdy ještě za sněhu). Bambus houževnatost a pevnou morálku. Orchidea je rostlina učenců.
Čínané mají také velmi rádi lotos, vrbu a chryzantému.

*5  Osou světa je v různých náboženstvích nejen strom, ale také hora, lano, věž, atd.

*6  Podobnost s jiným ukřižovaným - Kristem - se přímo nabízí.
Světové stromy v Evropě a v Americe vykazují řadu shodných prvků, které lze považovat jako odvozené z pozorování přírody, ale jejich umístění v kompozicích světových stromů života je opravdu, ale opravdu hodně podobné. Za pozornost stojí i okolnost, že stromy světa jsou v mnoha mezoamerických případech stylizovány do formy jakéhosi kříže. Závěry, které z toho všeho lze odvodit, ponechám na laskavém čtenářstvu samotném.

*7  Před a mimo křesťanská náboženství, vesměs polyteistická, Jedná se o náboženství a kulty zahrnující různé bohy, nadpřirozené bytosti, přírodní duchy, duše předků apod. které vyznávali především staří Germáni, Slované, Keltové, antičtí Řekové, Římané a jiné národy.

*8  Jedna z křesťanských legend vypráví, že svatý Bonifác (8. stol.), apoštol Germánů a patron Německa, chtěje druidům dokázat, že dub není posvátný strom, nechal porazit dub Donarův (Thorův). Ničivý pád dubu přežila jen malá jedlička. Bonifác tuto náhodu označil za zázrak a prohlásil jedličku za stromek Dítěte Ježíše, Od té doby se sází v Německu mladé jedle na oslavu Kristova narození. Varianta legendy říká, že Bonifác použil trojúhelníkovitého tvaru jedle k vysvětlení fenoménu Svaté Trojice Boží při kázání pohanským kmenům.

*9  Legendy tvrdí, že Svatý kříž byl zhotoven ze dřeva stromu, který vyrostl na hrobu praotce Adama ze semene Stromu života, které svému otci, Adamovi, vložil při pohřbu do úst Šét, třetí syn prvního lidského páru. Semeno měl Šét dostat od archanděla Michaela, který je přínesl z ráje, aby mohl být později vykoupen dědičný hřích.
S touto legendou koliduje tvrzení jiných legend, že kříž byl složen ze čtyř různých dřev - podle různých interpretů (a zkoumaných relikvií) byl použit cedr, borovice, cypřiš, olivovník, palma v různých kombinacích.

*10  Prameny jmenují především fíkovník egyptský (Ficus sycomorus) někdy zvaný moruše fíková. Někdy je zmiňována zmarlika Jidášova (Cercis occidentalis). Ta má svůj název podle pověsti, že se na něm oběsil Jidáš Iškariotský.[L 2] To je možná zkomolenina francouzského Arbre de Judée znamenajícího strom judejský, což odkazuje na oblast, kde se vyskytoval.

*11  „4. Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.

5. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý,....“ čteme v kralickém znění.

*12  Izajáš 11, 1: „I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů ponese ovoce.“

*13  Vlnovec-kapok je ve znaku na - z českého pohledu zajímavé - vlajce Republiky Rovníková Guinea.

 
*14  Thorův dub byl posvátný strom germánských pohanů, který existoval na blíže neurčeném místě dnešního Hessenska v Německu. Dub v řecké mytologii je stromem vládce bohů Dia Hromovládného. U Keltů byl název dubu označením pro druidy. V Pobaltí je dub posvátným stromem místních bohů hromu, jejichž jména začínají Per-. I slovanský Perun patří do tohoto okruhu. Nakonec všechna jejich jména mají původ v indoevropském slovním kořenu „perku“ značícím dub.
Místní název Derry anglicizací staroirského Daire (v moderní irštině Doire), znamenající dubový háj, případně dubový les.

*15  Brézil byl dříve název sapanu, zdroje ceněného červeného barviva získávaného z brazilských lesů

 
Prameny a zdroje:
Publius Ovidius Naso, Proměny, ilustrace Pablo Picasso, Odeon, Praha 1969

Původní text byl napsán v mimořádně teplém březnu roku 2014, publikován ve Fontu č. 136/4/2014 (téma:Botanické zahrady).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v horkých i deštivých srpnových dnech téhož roku v krkonošském zákoutí.