Co by bylo vojsko bez karet?! A karty bez vojáků? Klasické mariášové karty: meče, šavle, kopí a základ vojenské kapely - buben a píšťala... a často pojmenování některých vyšších figur vojenskými hodnostmi.*0 Podívejme trochu blíže na ty tzv. čertovy obrázky.

Obecně

Výraz karta používáme pro různé objekty, vesměs nesoucí nějakou informaci.*1 Ne náhodou základ slova karta nacházíme i ve slově kartografie, což je vědní disciplína zabývající se efektivní komunikací prostorové informace. Pro mnoho jiných vědních disciplín i každodenní život tak hraje klíčovou roli, ať už jde o navigaci, konzervaci, politická i podnikatelská rozhodnutí či sdělování komplexních informací, které by bylo jen těžké vyjádřit jiným způsobem než mapou.
Mapy a karty mají k sobě názvem a obrazností blízko, mapy i karty mohou být zneužity k manipulaci, ale metodou jsou přece jen odlišné. Mapy poskytují informace o světě, jaký zhruba je; karty nabízejí mimo to i způsob, jak nahlédnout do světa, který teprve bude.

Úvod

Karty slouží pro výuku, zábavu, léčení, věštění, hazard, politiku a dokonce jako sport. Hrací karty jsou jako metafory v umění 18. století - od osudu, náhody a společenské hierarchie po kritiku vládnoucích poměrů (a společenských tříd) a komentář k politickým událostem. V obou - mapách i kartách - je nutno umět číst. Karty umožňují, pokud tomu věříte, jistý vhled do budoucnosti. My se zde podíváme i trochu po minulosti a současnosti karet.

Původ karet

Historici se vesměs shodují na tom, že hrací karty vznikly v Číně v době dynastie Tang kolem roku 800. Rozvinutá technika dřevořezu a vynález papíru.*2 umožnily mj. i vznik prvních tištěných hracích karet.*3
Číňané svou hru nazvali „listová hra“. Ta v té době odkazovala na papírové peníze, domino i čínskou obdobu šachů. Použitými symboly nebyly tyto karty podobné pozdějším evropským.

Z Číny byly karty přeneseny obchodními cestami do Indie, Íránu a kolem roku 1000 do fátimského Egypta. Do Evropy se dostaly prostřednictvím mořeplavců ve 13. století přes Španělsko. Další cestou příchodu karet do Evropy údajně byli navrátilci z křížových výprav na Blízký východ.
Původní „orientální karty“, tedy ne už čínské, měly základní čtyři symboly: kalich, meč, mince a polo hole/obušek.

Zmíněné čtyři symboly zdědily i karetní systémy italské a španělské.

   

   

V německém kulturním okruhu se barvy pozměnily na srdce, listy, žaludy a kule (rolničky, bubny).
Tyto barvy také symbolizovaly čtyři stavy vrcholného evropského středověku - církev, měšťanstvo, rolnictvo a šlechtu.

Hlavní tón však určily francouzské vzory/symboly, které převzali i angličtí výrobci karet. Britský systém se stal posléze euroatlantským, v určitých oficiálních kruzích i celosvětovým standardem.

V anglickém vzoru Jack (spodek-kluk) a další figurové karty nereprezentují nikoho konkrétního, na rozdíl od historické francouzské praxe, ve které se říká, že každá karta představuje určitou historickou nebo mytologickou osobnost.*4

Důvod, proč sada obsahuje právě 52 karet, není přesně objasněn. Některé zdroje však sledují podobnost s počty „jednotek“ v kalendáři. Tedy 52 jako počet týdnů v roce.
Třináct karet od každé barvy jako počet lunárních cyklů a celkový součet všech symbolů barvy na všech kartách v balíčku je 365 jako dnů v roce.
Historické archivy z Barcelony z roku 1380 zmiňují jistého Roderica Borgese z Perpignanu a popisují ho jako „pintor y naipero“ (malíř a výrobce hracích karet). Je prvním jmenovaným výrobcem karet.

Tvar karet se různil - např. nejen Indové a Mongolové měli a mají rádi kruhové karty - a měnil se i počet karet a počet barev a jejich podoba.

Co na kartě?

Podoba hracích karet je dosti proměnlivá, v podstatě každý geografický kulturní okruh měl svůj vlastní styl, a jak dokládají dochované exempláře, ani shoda místa a doby neznamenala shodný názor na vzhled karet. Vznikla dodnes nekončící řada originálních přístupů ve ztvárnění hráčsky použitelné podoby kartonových kartiček k potěše oka i ducha uživatelů. Posléze ve Francii za Colberta v 18. století došlo ke standardizaci - zákonem bylo určeno, jak mají karty vypadat. Naštěstí mnozí tvůrci a výrobci před Colbertem, za Colberta, ani po Colbertovi se ministrovým nařízením neřídili, a tak se můžeme brouzdat přepestrým světem karetních sad.*5

  

       

          

dth="

Učitel národů, Moravan a Evropan J. A. Komenský, by měl radost, že vedle hrubě karbanických karetních sad pro ve všech dobách a režimech zakazované hazardní hraní (argumentovalo se ochranou morálky, ale především šlo o daňový únik), vznikly a vznikají karetní sady, které jsou malými verzemi páně pedagogova velkého díla Orbis sensualium pictus.
Karetní hry kvartetového typu, hádankové hry, apod. Množily se vzdělávací adaptace existujících her. V letech 1644–1645 na Mazarinovu žádost akademik Jean Desmarets de Saint-Sorlin a rytec Stefano Della Bella vyrobili čtyři sady karet určených pro vzdělávání mladého Ludvíka XIV, budoucího Krále-Slunce, panovníka Francie. Tyto hry slouží jako podpora pro učení historických a zeměpisných znalostí. Hry Pierra Duvala se proto objevují ve francouzském kontextu nadšení pro hravou pedagogiku.

Tarot a další

Pro výrobce karet pracovali často zdatní malíři-miniaturisté, viz např. stuttgartská karetní sada, zmíněná výše, či kreslíři a rytci - viz např. rondelové karty od Telmana von Wesel (kol. 1500) podle Mistra PW (též zmíněn výše) jsou parádními grafickými díly pozdní gotiky a počínající renesance. Renesance pak byla dobou rozkvětu karetních her, k čemuž jistě přispěl vynález knihtisku a rozvoj věd všeho druhu. Do tohoto období spadá i vznik tarotových karet, které vedle zábavy byly také polem, na kterém se rozvíjela i filosofie.
„Taroty (tarocchi, trionfi) jsou původně hrací karty s nejasným původem. Nejčastěji jsou spojovány se hrou taroky či s vykládáním budoucnosti. Názory na jejich původ i využití, stejně jako na jejich symboliku a její funkci, se značně různí.“ (www)*5
Nebudeme šťourat do mystiky a esoteriky tarotu, nás bude zajímat, jak jednotlivá témata zpracovávali tvůrci karet napříč stoletími.

         

        

        

        

        

Symptomatickou figurou budiž list 0/Blázen (v jiných sadách list XXII i jiný) z Velké arkány.

     

        

        

     ;   

          

        

     

Věštění z karet, kartomancie čili kartářství, nemá společensky jednoznačný kredit, mnozí se na kartářky dívají zkrze prsty. Ale... Karty se bohatě ilustrují. To činí z moderních tarotů oblíbenou divinační a projekční pomůcku - karty obsahují řadu silně emočně nabitých scének s archetypálním pozadím.
V současnosti se objevují rozsáhlé studie a pojednání o tarotu jako sémantickém systému, vlastně metajazyku symbolů nebo systému „optického jazyka“. Objevují se také snahy zavádět tarot do naprosto seriózních terapeutických přístupů v psychoterapii (většinou jako projekční materiál nebo materiál podporující imaginaci a nahlížení problému).

Vedle takových majstrštyků jako jsou rané italské renesanční tarotové sady, působí např. tarotová sada Boží oko pražského tiskaře A. Navrátila (1860) jako roztomilá lidovka, ovšem Komenský by zde ocenil čtyřjazyčný popis obrázku - Karta, tedy Brána jazykům otevřená...

   

Hanafuda

Do Japonska přivezli hrací karty Portugalci v 16. století. Příliš válečný princip portugalských karet se však Japoncům moc nelíbil. Namísto použití témat, oslavujících boj, štěstí a lásku, Japonci na své karty použili svá vlastní oblíbená témata: květiny a básně.

           

V moderním Japonsku pořádají hráči jistého typu karuta (ano, tak zní japonské slovo pro karty) soutěžní zápasy, a je, podobně jako šipky*6, pro svou fyzickou intenzitu považován za sport.

Pochopitelně existuje i východaasijská obdoba tarotu - v Japonsku zvaná eki-karuta. Eki Karuta je japonský věštecký nástroj, který kombinuje prvky karuta, tradiční japonské karetní hry, s koncepty z I-ťingu, starověkého čínského věšteckého systému. Často se používá k sebereflexi a vedení, přičemž každá karta v sadě odpovídá jednomu ze 64 hexagramů z I-ťingu, které symbolizují konkrétní životní situace nebo rady. Kresba je výrazná a působivá a obsahuje jak hexagramy, tak umělecké ilustrace, které evokují jejich význam. Designy zobrazují mimo jiné květiny, motýly, plameny, vlny, hory a dívčí tváře. Každá karta je očíslována (od 1 do 64) s odpovídajícím symbolem I-ťingu hned pod ní. Karty mají hranaté rohy, fialové okraje a fialové zadní strany.

Karty a revoluce

Evropané zase přinesli hrací karty do Ameriky. Jihoameričané, Mexičané, Navahové, Pueblo, Ute a Apačové se naučili hrát karty se španělským balíčkem, někdy si karty vyráběli z jelení nebo ovčí kůže. Podél pobřeží Atlantiku si lidé hráli s anglickými balíčky karet, ale puristé se stejně jako islámské a evropské úřady pokusili zakázat hazard čili i karty.

Vysoké daně z karet uvalené Kolkovým zákonem roku 1765 na britské kolonie v Americe byly jednou z věcí, které vedly k Americké válce za nezávislost. Tisk karet byl velkým byznysem.
K. E. Carr

Staré a nové hry

O karetních hrách se psalo už ve staré Číně. Již tehdy to byly jak věštecké, tak vzdělávací i zábavné hry. Tento trend se udržel do dnešních dnů a vznikají stále „nové“ verze na stará témata. Z pedagogického hlediska je zajímavá karetní hra, respektive karetní sada, která spojuje geografii a regulérní karetní hru; vznikla v roce 1751 v Paříži pro výuku zeměpisu. Je věnována Jeho Výsosti princi z Bourbon-Conti, hraběti z La Marche.

Spíše ke vzdělávací hře než poctivému karbanu slouží v podstatě většina karetních sad systému kvarteta. I když i kvarteta lze hrát o peníze...

Staré a nové designy

Základní účel hracích karet se za posledních 640 let příliš nezměnil, ale základní pravidla a principy designu a tisku se neustále vyvíjejí a zdokonalují až do současnosti. Taroty i běžné karetní sady přitahovaly mnohé výtvarníky, aby si na prastarém schématu zkusili svou verzi. Někteří se pustili do inovace samotných základních symbolů, většina použila stávající a k výtvarným kreacím použila plochu karty.
Salvador Dalí nakreslil roku 1967 figury celé sady francouzského typu v dalíovsky surrealistickém stylu; v roce 1984 navrhl Velkou a Malou arkánu tarotu s velmi svéráznými odchylkami od tradice (viz výše)...

Něco es

Při návrhu karetních sad se výtvarníci snaží o originalitu, nicméně standardy číselných a figurových karet víceméně dodržují. Velký prostor jak plochou, tak pro výraz dávají esa. Na mnohá jsme narazili výše. Dejme si ještě trochu:

        

                 

Něco žolíků
Nejproměnlivější kartou z pohledu výtvarného je žolík - Joker. Často nemá s výtvarným stylem ostatních karet sady nic společného. Je opravdu „divoky“. Tato nejsilnější trumfová karta, někdy nazývaná divoká karta, byla přidána do karetních sad v 60. letech 19. století americkými hráči hry Euchre (Juker > Joker). Některé žolíky jsou reprodukovány výše, tady ještě pár dalších ukázek:

        

Karty na závěr

Mnohotvářnost karet ilustruje dobře pří tomnost karetních postav v knize Alenka v říši divů, kde hlavním protivníkem Alenky je Srdcová královna se svou oblíbenou větou:„Pryč s jeho hlavou!“ Kéž je vždy nablízku milosrdný Srdcový král!

Poznámky:


*0  Existuje legenda, která vypráví o achájské armádě před Trójou. Z dlouhé chvíle při obléhání města si vojáci vymysleli karetní hru. Nuda a karty jsou součástí armád dodnes...

*1  Karta paměťová, identifikační, kartotéční, hrací, nakonec i červená karta, že...

*2  Jedna z teorií vzniku slova karty ho spojuje s výrobou dostatečně tlustého papíru slepováním několika vrstev tenkých listů, až se dosáhlo požadované tloušťky - kartonu, od toho tedy karty. Jiná teorie odkazuje na řecký výraz pro papír, papyrus - χαρτης - chartês.

*3  Peníze a karty byly údajně prvními produkty deskového tiskařství.

*4  Králové: David, Karel Veliký, Julius César, Alexandr Makedonský
Královny: Pallas Athéna, Judita, Ráchel, Argine (anagram od regina, latinsky královna)
Kluci v pařížském vzoru byli tradičně spojováni s takovými postavami, jako je Ogier Dánský (rytíř Karla Velikého a legendární hrdina chansons de geste ) pro pikového kluka; La Hire (francouzský válečník) pro srdcového kluka; Hektor (hrdina z Iliady) pro kárového a Lancelot (od krále Artuše) nebo Juda Makabejský pro kluka křížového.
Během francouzské revoluce byly postavy upraveny: králové byli nahrazeni silami nebo génii. Srdcový král se stává géniem války, diamantový král géniem obchodu, Klub géniem míru a Pik géniem umění. Kluci/Sluhové byli nahrazen rovnostmi. Ze srdce se stává rovnost povinností, kára rovnost barvy, kříže rovnost práv a piky rovnost hodnosti.
Královny/dámy byly nahrazeny svobodami. Srdcová královna se stává svobodou vyznání, kára svobodou povolání, kříže svobodou manželství a piky svobodou tisku.

*5  Mezinárodní společnost hracích karet má na svém webu https://i-p-c-s.org/problist.html zajímavou kapitolu (se seznamem) o dodnes nerozluštěných problémech ve výzkumu hracích karet.

*6  Ostatně, jaký je sportovní rozdíl mezi šipkami a lukostřelbou, případně střelbou horkými zbraněmi?

*AB  Skupina prchala před nacisty z okupované Francie a v Marseiile čekali na výjezdní víza do Spojených států.

*AT   Souhvězdí Vozky: potřeba vedení a ochrany; Zeus v podobě býka (fr. taureau) unáší Evropu; písmeno T odkazuje k přeměně, přechodu, k zásadnímu obratu (transformation, transition et tournant); žena s rukama v kapsách i muž sedící u sklenice vína nechávají věci běžet; květiny: hvozdíkovitá paronychie, plavuň chocholatá, hrachor vonný

*B  Osobitým způsobem tuto situaci reflektuje Ezopova bajka „Kočka, myši a zvon“.

*SP  Podle neoficiálních informací kati u kostnické hranice 6. července 1415 měli potíže se zesílením ohně. K hranici pak přišla stará žena a hodila na ni relativně malé množství větví. Když trpící Hus viděl její čin, zvolal: „Ó Sancta Simplicitas!“ („Ó svatá prostoto!“).

Prameny:
International Playing-Card Society     https://i-p-c-s.org
World of playing cards      https://www.wopc.co.uk/
Francouzská národní knihovna    https://gallica.bnf.fr/

Původní text byl napsán v květnu 2025, publikován ve Fontu č. 203/5/2025 (téma: původně Kartografie, nakonec Armády).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze byla dokončena počátkem astronomického podzimu krátce po sv. Václavu v krkonošském zákoutí.