zdravý duch, byla myšlenka, kterou novověk vyčetl z básně*1 starořímského básníka Juvenála. Pojďme se, aspoň zběžně, podívat, jak bylo tělo nahlíženo a výtvarně reflektováno v průběhu věků a kultur.

Tělo ve starověku

Jistě prvotně oceňovaný aspekt těla byla jeho funkce - síla, rychlost, plodnost apod. Pravěkých zobrazení Venoušů, mužů, je pomálu, zatímco Venuší, žen, někdy nazývaných také Eva, případně Gaia, je celá řada, vesměs se zdůrazněnými znaky plodnosti - výrazně modelovanými ňadry, boky a hýžděmi.

Staroegyptská společnost se zpodobování nahého lidského těla nevyhýbala; byť to byla kultura ideologicky zaměřená na posmrtný život, tak tělu věnovala velkou péči a právě nakládání s těly zesnulých, pravdaže jen některých vyvolených, byla věnována mimořádná péče, viz např. celá ceremonie balzamování. Nicméně zcela nahých postav je ve staroegyptském umění poskrovnu a většinou jsou to zobrazení otroků a poražených nepřátel. Existují však výjimky:

Zlatý věk (zpodobování) nahé lidské postavy lze spatřovat v antickém Řecku. Dokládají to sochy mladíků - kúros, pl. kúroi, které vznikaly od 7 stol. př. l. Lehce strnulý postoj byl inspirován egyptským tisíciletým kánonem monumentálních kamenných soch bohů, faraonů a kněží; zcela nahým tělem a zasněným/archaickým úsměvem se však od nich odlišoval a během poměrně krátké doby dvou století dosáhli sochaři vysoké úrovně anatomické věrohodnosti, ne-li naturalismu.

Následující klasické období, 5. a další staletí, bylo svědkem vzniku vrcholných výtvorů, které ovlivnilo figurativní sochařství navždy. Na rozdíl od kultur despotických mocenských útvarů jako byly např. Egypt a Asýrie, kde nahota byla znamením slabosti, prohrané bitvy, výrazem ponížení a záhuby (viz vyobrazení výše), řecký, helénský svět spojoval nahotu s heroismem; řecká nahota není znamením porážky, ale morální ctnosti mezi společenskou elitou mužských občanů. Neznamená to, že antičtí Řekové chodili běžně nazí; svlékli se pouze pro cvičení v prostorách zvaných gymnasion (řecky gymnos = česky nahý).

Zde je namístě zmínit důležitý řecký pojem kalokagathia, který vyjadřuje antické řecké přesvědčení, že krásné a dobré (to je také doslovný překlad onoho řeckého pojmu), krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Aplikován na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. V klasické době se používal jako označení dokonalého aristokrata, řeckého gentlemana.*F

Kalokagathia je důležitým prvkem novodobé olympijské myšlenky, jak je ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti zformuloval baron Pierre de Coubertin, rodák z Paříže.

Kalokagathia byla také ideovou základnou sokolského hnutí. Miroslav Tyrš (narozen jako Friedrich Emmanuel Tiersch) byl velkým obdivovatelem antiky, především řecké, hellénské. Jím stanovené sokolské zásady: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů.

***

Lidské tělo je v tradicích mnoha kultur malým obrazem vesmíru a vše, co lidská bytost obsahuje, je nějakým způsobem vyjádřeno i ve větším celku. Každá část těla tak měla v různých kulturách daný význam a symboliku, která překračuje prostou biologickou funkci. Tuto myšlenku ilustrují astrologické figury napříč časem a kulturami. V Evropě se jim říká astrologičtí nebo zodiakální muži.

Postava je mnohde přisuzována bohům a je nositelem posvátna. Proto se také bohové objevují v lidské podobě a Starý Zákon praví, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému.

Lidské tělo ve středo a novověku

V „temných staletích“ středověku bylo zobrazení částečné či úplné nahoty v oficiálním církevním umění spojeno s tématem hříchu, utrpení, připomínkou nedokonalosti a smrtelnosti člověka. Poměrně vzácná zobrazení nahých figur se pojí s úzkým okruhem témat - Adam a Eva v ráji před pojedením plodu ze stromu poznání*AE, Job, malý Ježíšek, Kristovo utrpení, případně kající se Magdalena či kojící Madona.

Vrcholný středověk a především (italská) renesance znamenaly opětovný zájem o lidskou figuru ve všech jeho aspektech, včetně anticky heroických, viz David dále.
K ikonickým zobrazením lidské postavy patří dozajista kresba Leonarda da Vinci - tzv. Vitruviánský muž. Postava v několika různých postojích je vepsána do kruhu a (mírně protaženého) čtverce. Je doprovázena textem, který komentuje myšlenky a teorie Marka Vitruvia, římského stavitele prvního století a autora Deseti knih o architektuře, jež tvořily základ teorie renesančního umění a architektury.

Leonardova kresba vyjadřuje přesvědčení, že na proporcích lidského těla je založena harmonická krása člověka i světa. Byla pokusem o analogii mezi strukturou lidského těla a strukturou kosmu. Kresba měla různé předchůdce, Leonarda patrně inspiroval jeho přítel a znalec Vitruvia, architekt Giacomo Andrea z Ferrary a možná i rukopisné Pojednání o občanské i vojenské architektuře sienského architekta Francesca di Giorgio z roku 1470.

Matematickými proporcemi lidského těla se podle Vitruviova příkladu zabývali později i další, např. švýcarský architekt Charles-Édouard Jeanneret (Le Corbusier) na toto téma vydal roku 1948 knihu Le Modulor.

V další generaci Michelangelův David*D byl výrazem sebedůvěry bohatnoucího nejen obchodního měšťanstva.

Michelangelův Poslední soud s jeho nahými svatými je poselstvím o konci všech věků; říká, že svět opustíme bez jakéhokoliv majetku a před tvář nejvyššího soudce předstoupíme zcela nazí.

Epochální a ve své době kontroverzní Michelangelova freska ve vatikánské Sixtinské kapli byla po Mistrově smrti na popud několika pohoršených*T církevních hodnostářů*B přemalována, naštěstí poměrně citlivě, Michelangelovým obdivovatelem a spolupracovníkem Danielem z Volterry; stejně ho pak posměšně nazvali il Braghettone, kalhotář. Zamalovávání „pohoršujících“ míst pokračovalo i později, dokonce ještě ve 20. století za pontifikátu papeže Pia XI. Dnes je freska nahotu zakrývajících přemaleb - až na výjimky - zbavena. Jan Pavel II. prohlásil, že Michelangelův Poslední soud je „svatostánkem teologie lidského těla“.
V Biblickém slovníku na naše téma čteme také: „Znakem tělovosti je pomíjitelnost, ale i nesvatost a hříšnost (Genese)“. A u evangelisty Jana 1, 14: „Slovo to tělo učiněno jest“.

Z recenze knihy Čas zdravého ducha v zdravém těle: Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století - Dagmar Blümlová, Petr Kubát a kol.:
Kniha přichází s historickou reflexí „věčně“ aktuální problematiky oscilující mezi klíčovými pojmy lidské existence, zdravím a nemocí. Je to jedno z mála kulturněhistorických témat, které žije v lidském světě - tedy i v historikově světě - zcela nezávisle na vědeckém uchopení. Závěr devatenáctého století přinesl také nové koncepce turismu a lázeňství, jakési přechodné, většinou příjemné a nadějeplné zóny posouvající člověka blíže k bílému pólu zdraví. Vrátíme-li se k lícové straně vstupního hesla, nelze opomenout rozvoj nových pohybových aktivit, jež vytčené období přineslo, první lyžníky, místo ženy v sportovních aktivitách a nový kult silného muže. Gustav Frištenský byl kupříkladu dalším z erbovních znamení doby, o níž kniha hovoří. Nechybí zde ani další významné osobnosti, jež svým oborem či životním příběhem dotvořily reliéf těla i ducha jednoho z nejinspirativnějších období našich dějin.

Postava v heraldice*X

Postava, v našem případě nahá postava, se v heraldice používá velmi vzácně. Početnější výskyt registrujeme u figury zvané divý muž, zarostlý hromotluk většinou s bederní rouškou z listí; Figura je podvojným symbolem dobré i zlé přírodní síly (jako je i třeba Krakonoš). V Čechách nositelem tohoto znamení byl např. rod Vančurů z Řehnic. Z obcí/měst/městeček s touto figurou na znaku jmenujme třeba Bílé Podolí a Žehušice.

Postava korporátní a informační

Oblastí, kde se od jisté doby grafický design na lidské figuře vždy vyřádí, jsou piktogramy olympijských sportů. Již jsme se o některé olympijské piktogramy při našich procházkách otřeli, připomeňme si tedy aspoň sadu piktogramů, která lidské tělo pojala asi nejklasičtějším, hellénským Řekům nejbližším způsobem - formou celkem realistických, byť v siluetě pojednaných nahých postav - na XXVI. letní olympijské hry Atlanta, Georgia, USA.*O

Postavičky bez sexy triček

Je jich po světě mnoho, podporuje to turismus, takže snad bude stačit připomínka bruselského Manneken-Pis Čůrajícího chlapečka, s hrdinskou legendou*MP, kterou by mu mohl závidět i florentský David, věkem i původem starší.

I Praha má něco podobného, shodou náhod taky David, sochař Černý, a jeho Čůrající postavy:

Sošku nahého Chlapce s rybou zná většina (neplodných) návštěvnic západočeských Františkových Lázní. Pacientky se dotýkají Františka všude možně, ale zázrak má fungovat jen u palce levé či pravé nohy.

Nahých postav na kašnách jsou na všech kontinentech, s výjimkou Antarktidy, tisíce. Jmenujme aspoň jednu líbeznou ženskou zvanou Terezka na pražském Vackově náměstí.

Závěr

Nazí jsme na svět přišli (byť někteří se stříbrnou lžičkou v ústech), nazí z něj odejdeme. Tak mezitím aspoň pár hezkejch designů!

Poznámky:

 
*1  Decimus Iuniius Iuvenalis, česky Juvenál, římský satirik, 60-140 n. l. Originální znění zmíněného verše je „Optandum est ut sit mens sana in corpore sano.“, tedy „Je žádoucí, aby byl ve zdravém těle zdravý duch“. Kniha čtvrtá Satira desátá o zvrácenostech lidských přání. Druhá část citátu prezentována jako „v zdravém těle zdravý duch“, je ale značné posunutí smyslu římského originálu.

*AE  O Adamovi a Evě více heslo LIST

*B  Není ostatně divu, vždyť jeden z nejhorlivějších kritiků nahoty na fresce, papežův vrchní ceremoniář Biagio da Cesena, byl naštvaným Michelangelem za to namalován na fresce mezi zatracenci jako král Minos, soudce mrtvých v podsvětí, navíc s oslíma ušima značícíma pošetilost. A had ho kouše do rozkroku...

*C  Obyvatelé Číny spatřovali v lidském těle principy jing a jang, a bylo pro ně tedy symbolem dokonalé rovnováhy a celistvosti.

*D  Vzhledem k povaze hrdiny, kterého socha představovala, se socha brzy stala symbolem obhajoby občanských svobod ztělesněných ve Florentské republice, nezávislém městském státě ohroženém ze všech stran silnějšími rivaly, městskými státy a hegemonií rodiny Mediceů . Oči Davida s varovným pohledem se obrátily k Římu.

*F  Friedrich Nietzsche označil tento klasický pohled za „apolinský“ (podle boha Apollóna) a proti němu postavil pohled „dionýský“ (podle boha Dionýsa), vášnivý a temný, k němuž měli blízko romantici.

*MP  Legenda o vévodovi Godfriedovi II. Brabantském: V roce 1142 ozbrojené oddíly tohoto dvouletého vévody bojovaly proti oddílům Berthoutů, pánů z Grimbergenu. Ozbrojenci dali malého vévodu do košíku, který pověsili na strom, což jim mělo dodávat odvahu. Malý vévoda ze stromu močil na oddíly Berthoutů, kteří nakonec bitvu prohráli. Další legenda praví, že ve 14. století byl Brusel obléhán cizími vojsky. Město velmi dlouho úspěšně vzdorovalo. Útočníci proto vymysleli plán na umístění výbušnin u městských hradeb. Při přípravách je náhodou špehoval malý bruselský chlapec, který se jmenoval Juliaanske. Vyčural se na hořící zápalnou šňůru a tak město zachránil.

*O  S těmito piktogramy měli pořadatelé OH jisté potíže. Prudérní společnosti a státy odmítali zveřejňovat nahé postavičky. Samotná koncepce pak musela být u některých sportů porušena, aby neztratily piktogramy smysl, např. judo bez šatů jistě lze „nějak“ provozovat, je to však ještě judo? I tak působí některé piktogramy, hlavně u tzv. moderních sportů, trochu nepatřičně.

*X  Ke skoronahým postavám bychom mohli počítat i další jako sv. Šebastiána či motiv Ecce homo a Ukřižovaného, ale tyto postavy mají svojí vlastní konkrétní symboliku, odlišnou od našeho tématu.

*T  Tridentský koncil konaný čtyři roky po dokončení Michelangelovy fresky vyslovil zákaz zpodobování nahoty v církevním umění

 
Zdroje:
Čas zdravého ducha v zdravém těle: Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století - Dagmar Blümlová, Petr Kubát a kol.

Původní text byl napsán v adventu roku 2018, publikován ve Fontu č. 165/3/2019 (téma: Fitness).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na přelomu jara a léta roku 2019, v horkém a suchém podletí během senoseče v krkonošském zákoutí.