narmer
V   Z D R A V É M   T Ě L E

zdravý duch, byla myšlenka, kterou novověk vyčetl z básně*1 starořímského básníka Juvenála. Pojďme se, aspoň zběžně, podívat, jak bylo tělo nahlíženo a výtvarně reflektováno v průběhu věků a kultur.


Tělo ve starověku

Jistě prvotně oceňovaný aspekt těla byla jeho funkce - síla, rychlost, plodnost apod. Pravěkých zobrazení Venoušů, mužů, je pomálu, zatímco Venuší, žen, někdy nazývaných také Eva, případně Gaia, je celá řada, vesměs se zdůrazněnými znaky plodnosti - výrazně modelovanými ňadry, boky a hýžděmi.



Venuše z Hohle Fels, 35 000 B.P., mamutovina pravděpodobně nejstarší zobrazení člověka  •  Věstonická Venuše, 29 000 - 25 000 BP, keramika, Dolní Věstonice, jižní Morava, CZ  •  Venuše z Lespugue, 23 000 B. P., mamutovina, Haute-Garonne, FR  •  Willendorfská Venuše, 24 000 - 22 000 B. P., vápenec, Aggsbach , Dolní Rakousy, AT




Venuše z Monruz, období magdalénienu (11 000 BP), Neuchâtel, CH  •  Venuše ze Střelic a Venuše (4 600 př. l.) z Hluboké Mašůvky (u Znojma)  •  Petřkovická (z Landeku, Ostrava) Venuše, 23 000 B. P., krevel, CZ




Mužská nahá figura s falokarpem (pouzdro na penis), nález z hrobu na hřbitově Mahasba, Abýdos, před-dynastické období Nakáda I, amratské období, 4 000-3700 př. n. l., Horní Egypt, EG




Idol, ženská figura se zkříženými pažemi, mramor, kolem 2500 př. l., Kyklady, GR




Tančící dívka, bronz, harappská kultura, 2600–1900 př. l., Mohendžo-daro, údolí Indu


Staroegyptská společnost se zpodobování nahého lidského těla nevyhýbala; byť to byla kultura ideologicky zaměřená na posmrtný život, tak tělu věnovala velkou péči a právě nakládání s těly zesnulých, pravdaže jen některých vyvolených, byla věnována mimořádná péče, viz např. celá ceremonie balzamování. Nicméně zcela nahých postav je ve staroegyptském umění poskrovnu a většinou jsou to zobrazení otroků a poražených nepřátel. Existují však výjimky:



Nahá postava Nosiče pečeti Tjetji, 6. dynastie, cca 2321-2184 př. l., nalezeno v hrobce M 8 na pohřebišti el Hawawish, EG  •  Meryrahaštef, dozorce farmářů, kol. 2300 př. l., Stará říše, Sedment, EG




Služebné otrokyně oblékají svou paní, detail z nástěnné malby v hrobce Djeser-ka-re-senebově, Nová říše, 18. dynastie, 1567-1320 př. l., Theby, EG




Detail poraženého nepřítele, Tzv. Narmerova paleta, slavnostní třecí kosmetická deska, 1. dynastie, 31. stol. př. Kr. Výška cca 65 cm, vytesáno z prachovce. Tato paleta patří k nejstarším nalezeným artefaktům egyptské archeologie.




Nahota bylao v assyrském prostředí obvykle použita pro zobrazení mrtvých těl (nepřátel) nebo zajatců, vězňů


Zlatý věk (zpodobování) nahé lidské postavy lze spatřovat v antickém Řecku. Dokládají to sochy mladíků - kúros, pl. kúroi, které vznikaly od 7 stol. př. l. Lehce strnulý postoj byl inspirován egyptským tisíciletým kánonem monumentálních kamenných soch bohů, faraonů a kněží; zcela nahým tělem a zasněným/archaickým úsměvem se však od nich odlišoval a během poměrně krátké doby dvou století dosáhli sochaři vysoké úrovně anatomické věrohodnosti, ne-li naturalismu.



Tjayasetimu, 26. dynastie, kol. 700 př. l., EG  •  Kuros z chrámu Poseidona na mysu Sounion, cca 600 př. l., mramor z Naxu, výška 3,05 m  •  Anavyssův kúros (kol. 520 př. n. l., Athény), GR


Následující klasické období, 5. a další staletí, bylo svědkem vzniku vrcholných výtvorů, které ovlivnilo figurativní sochařství navždy. Na rozdíl od kultur despotických mocenských útvarů jako byly např. Egypt a Asýrie, kde nahota byla znamením slabosti, prohrané bitvy, výrazem ponížení a záhuby (viz vyobrazení výše), řecký, helénský svět spojoval nahotu s heroismem; řecká nahota není znamením porážky, ale morální ctnosti mezi společenskou elitou mužských občanů. Neznamená to, že antičtí Řekové chodili běžně nazí; svlékli se pouze pro cvičení v prostorách zvaných gymnasion (řecky gymnos = česky nahý).



Běžci na černofigurové panathénajské váze, kol. 530 př. l., Athény, GR




Zeus (nebo Poseidón), „přísný styl“, 460 př.l., GR




Diadumenos (Pásku vítěze si vázající), Polykleitos z Argu, 5. stol. př. l., římská mramorová kopie řeckého bronzového originálu




Doryforos (Muž nesoucí kopí),důsledné využití kontrapostu – vztahu volné a opěrné nohy, Polykleitos z Argu, kol. 440 př. l., Athény, GR
Polykleitos touto aochou vytvořil proporční kánon, vzor a pravidla pro zobrazování mužského těla. Polykleitos svůj proporční systém teoreticky vyložil v do dnešní doby nezachovaném spisu. Základními znaky Polykleitova kánonu jsou: hlava 1/7 výšky postavy, důsledné využití kontrapostu – vztahu volné a opěrné nohy, kontrapostu odpovídající pohyb ramen a paží, naklonění hlavy.




Diskobolos, Myrón z Eleuther, 460 př. l., Athény, GR




Diskobolos, červenofigurová malba, styl malíře Antifona, cca 490 př. l., Attika, IT




Diskobolos, attický červenofigurový kylix, malíř Kleomelos, cca. 500 př. l., Athény, GR




Ganymédés s obručí (starořecký symbol mládí) držící kohouta, červenofigurový kratér, cca 500 př. l., Attika




Hermés s Dionýsem, Praxiteles, GR




Tzv. Belvedérské torzo, Apollonios, asi 2.–1. stol. př. l., GR (bylo předmětem studia mnoha renesančních umělců viz níže Michelangelův Poslední soud)




Afrodita Knidská, Praxiteles, 370–340 př. l., GR  •  Afrodita Mélská (známější jako Venuše Mélská), Alexandr z Antiochie (někdy je zmíněn Praxiteles), kopie, asi 130 – 100 př. l., GR


Zde je namístě zmínit důležitý řecký pojem kalokagathia, který vyjadřuje antické řecké přesvědčení, že krásné a dobré (to je také doslovný překlad onoho řeckého pojmu), krása a ctnost patří k sobě a mají mnoho společného. Co není zároveň dobré, nemůže být krásné a naopak. Aplikován na člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. V klasické době se používal jako označení dokonalého aristokrata, řeckého gentlemana.*F

Kalokagathia je důležitým prvkem novodobé olympijské myšlenky, jak je ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti zformuloval baron Pierre de Coubertin, rodák z Paříže.

Kalokagathia byla také ideovou základnou sokolského hnutí. Miroslav Tyrš (narozen jako Friedrich Emmanuel Tiersch) byl velkým obdivovatelem antiky, především řecké, hellénské. Jím stanovené sokolské zásady: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů.

***

Lidské tělo je v tradicích mnoha kultur malým obrazem vesmíru a vše, co lidská bytost obsahuje, je nějakým způsobem vyjádřeno i ve větším celku. Každá část těla tak měla v různých kulturách daný význam a symboliku, která překračuje prostou biologickou funkci. Tuto myšlenku ilustrují astrologické figury napříč časem a kulturami. V Evropě se jim říká astrologičtí nebo zodiakální muži.



Tabule pro výuku akupunkturních tras, stará čínská malba  •  Astrologická figura z azteckého manuskriptu  •  Astrologický/zodikální muž (Člověk jako mikrokosmos), Johannes de Ketham, Fasciculus Medicinae, 1493, Benátky, IT


Postava je mnohde přisuzována bohům a je nositelem posvátna. Proto se také bohové objevují v lidské podobě a Starý Zákon praví, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému.



Venuše vystupující z vln na svatojakubské lastuře, detail obrazu Zrození Venuše, Andrea Botticelli, 1485, Florencie, IT




Stvoření Adama, detail fresky na klenbě Sixtinské kaple, Michelangelo B., 1511, Řím, VA


Lidské tělo ve středo a novověku

V „temných staletích“ středověku bylo zobrazení částečné či úplné nahoty v oficiálním církevním umění spojeno s tématem hříchu, utrpení, připomínkou nedokonalosti a smrtelnosti člověka. Poměrně vzácná zobrazení nahých figur se pojí s úzkým okruhem témat - Adam a Eva v ráji před pojedením plodu ze stromu poznání*AE, Job, malý Ježíšek, Kristovo utrpení, případně kající se Magdalena či kojící Madona.



Adam a Eva u Stromu poznání, reliéf 5.–6. stol., Kartágo, dnešní TN/center>




Adam a Eva, detail ze scény Posledního soudu, tympanon hlavního portálu katedrály Panny Marie, cca 1220, Štrasburk, FR


Vrcholný středověk a především (italská) renesance znamenaly opětovný zájem o lidskou figuru ve všech jeho aspektech, včetně anticky heroických, viz David dále.
K ikonickým zobrazením lidské postavy patří dozajista kresba Leonarda da Vinci - tzv. Vitruviánský muž. Postava v několika různých postojích je vepsána do kruhu a (mírně protaženého) čtverce. Je doprovázena textem, který komentuje myšlenky a teorie Marka Vitruvia, římského stavitele prvního století a autora Deseti knih o architektuře, jež tvořily základ teorie renesančního umění a architektury.



L'Uomo Vitruviano (Vitruviánský muž), prototyp, kresba Giacomo Andrea de Ferrara, před 1490, IT  •  L'Uomo Vitruviano, kresba Leonardo da Vinci, kol. 1490  •  Francesco di Giorgio, Antropomorfní plán kostela, 1470


Leonardova kresba vyjadřuje přesvědčení, že na proporcích lidského těla je založena harmonická krása člověka i světa. Byla pokusem o analogii mezi strukturou lidského těla a strukturou kosmu. Kresba měla různé předchůdce, Leonarda patrně inspiroval jeho přítel a znalec Vitruvia, architekt Giacomo Andrea z Ferrary a možná i rukopisné Pojednání o občanské i vojenské architektuře sienského architekta Francesca di Giorgio z roku 1470.

Matematickými proporcemi lidského těla se podle Vitruviova příkladu zabývali později i další, např. švýcarský architekt Charles-Édouard Jeanneret (Le Corbusier) na toto téma vydal roku 1948 knihu Le Modulor.



Modulor je systém, který vymyslel Le Corbusier v polovině 40. let 20. století a popsal ho jako „soubor harmonických proporcí vhodných pro lidské měřítko, univerzální aplikovatelný pro architekturu a mechaniku“.


V další generaci Michelangelův David*D byl výrazem sebedůvěry bohatnoucího nejen obchodního měšťanstva.



David, bronz, Donatello, 1432, Florencie, IT




David, mramor, Michelangelo, 1504, Florencie, IT


Michelangelův Poslední soud s jeho nahými svatými je poselstvím o konci všech věků; říká, že svět opustíme bez jakéhokoliv majetku a před tvář nejvyššího soudce předstoupíme zcela nazí.



Sv. Bartoloměj drží staženou kůži s tváří Michelangela, detail fresky na čelní, oltářové stěně Sixtinské kaple, chelangelo Buonarroti, 1541, Řím


Epochální a ve své době kontroverzní Michelangelova freska ve vatikánské Sixtinské kapli byla po Mistrově smrti na popud několika pohoršených*T církevních hodnostářů*B přemalována, naštěstí poměrně citlivě, Michelangelovým obdivovatelem a spolupracovníkem Danielem z Volterry; stejně ho pak posměšně nazvali il Braghettone, kalhotář. Zamalovávání „pohoršujících“ míst pokračovalo i později, dokonce ještě ve 20. století za pontifikátu papeže Pia XI. Dnes je freska nahotu zakrývajících přemaleb - až na výjimky - zbavena. Jan Pavel II. prohlásil, že Michelangelův Poslední soud je „svatostánkem teologie lidského těla“.
V Biblickém slovníku na naše téma čteme také: „Znakem tělovosti je pomíjitelnost, ale i nesvatost a hříšnost (Genese)“. A u evangelisty Jana 1, 14: „Slovo to tělo učiněno jest“.

Z recenze knohy Čas zdravého ducha v zdravém těle: Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století - Dagmar Blümlová, Petr Kubát a kol.:
Kniha přichází s historickou reflexí „věčně“ aktuální problematiky oscilující mezi klíčovými pojmy lidské existence, zdravím a nemocí. Je to jedno z mála kulturněhistorických témat, které žije v lidském světě - tedy i v historikově světě - zcela nezávisle na vědeckém uchopení. Závěr devatenáctého století přinesl také nové koncepce turismu a lázeňství, jakési přechodné, většinou příjemné a nadějeplné zóny posouvající člověka blíže k bílému pólu zdraví. Vrátíme-li se k lícové straně vstupního hesla, nelze opomenout rozvoj nových pohybových aktivit, jež vytčené období přineslo, první lyžníky, místo ženy v sportovních aktivitách a nový kult silného muže. Gustav Frištenský byl kupříkladu dalším z erbovních znamení doby, o níž kniha hovoří. Nechybí zde ani další významné osobnosti, jež svým oborem či životním příběhem dotvořily reliéf těla i ducha jednoho z nejinspirativnějších období našich dějin.





Gustav Frištenský jako Diskobolos  •  Gustav Frištenský: hold mužné kráse na fotografii z roku 1904 (FOTO: Ditrych, B., S pozdravem, síle zdar, Gustav Frištenský, Euromedia Group 2003)


Postava v heraldice*X

Postava, v našem případě nahá postava, se v heraldice používá velmi vzácně. Početnější výskyt registrujeme u figury zvané divý muž, zarostlý hromotluk většinou s bederní rouškou z listí; Figura je podvojným symbolem dobré i zlé přírodní síly (jako je i třeba Krakonoš). V Čechách nositelem tohoto znamení byl např. rod Vančurů z Řehnic. Z obcí/měst/městeček s touto figurou na znaku jmenujme třeba Bílé Podolí a Žehušice.





Baja, HU (Adam a Eva, scéna svedení hadem)  •  Bílé Podolí, Znojmo, CZ (divý muž)  •  Caldes deMalavella, Katalánsko, ES (symbol lázní)  •  Corps-Nude, Ille-et-Vilaine, FR (mluvící znamení, corps nudes=nahá těla)




Kostelec nad Černými lesy, Praha-Východ, CZ (divý muž s růží)  •  Lappeenranta, FI (divý muž s kyjem)  •  Norma, Lazio, IT (Afrodíta?)  •  Oslo, NO (nahá žena je podle legendy bezejmenná oběť starodávného zločinu)




Pičín, Příbram, CZ (dva diví muži, praporečníci)  •  Piešťany, Trnava, SK (uzdravený muž láme berlu)  •  San Casciano dei Bagni, Toskansko, IT  •  Ziano di Fiemme, Trentino, IT (Afrodité-Venuše)  •  Žehušice, Čáslav, CZ (divý muž klasy a kyjem)


Postava korporátní a informační



Obr u Cerne Abbas (drzý chlap), Dorset, Anglie - největší geoglyf, zde negativní geoglyf, v Británii. 55 m na výšku, jeho falus a kyj symbolizují plodnost a nový život. Doba vzniku dodnes nejasná, první zmínky koncem 17. století.



Oblastí, kde se od jisté doby grafický design na lidské figuře vždy vyřádí, jsou piktogramy olympijských sportů. Již jsme se o některé olympijské piktogramy při našich procházkách otřeli, připomeňme si tedy aspoň sadu piktogramů, která lidské tělo pojala asi nejklasičtějším, hellénským Řekům nejbližším způsobem - formou celkem realistických, byť v siluetě pojednaných nahých postav - na XXVI. letní olympijské hry Atlanta, Georgia, USA.*O





Piktogram zápasnických soutěží, XXVI letní olympijské hry Atlanta 1996, US  •  Pamětní 1 R ukrajinská mince k 26. LOH 1996 Atlanta, UA  •  Pamětní 1 R ukrajinská mince k 26. LOH 1996 Atlanta, UA




Česká nadace sportovní reprezentace, CZ (použita Štursova socha Vítěz)  •  Body Shape, depositphotos  •  Activa Travel Istra, cestovní kancelář, Pula, HR  •  Adam a Eva, mražené míchané ovoce, AU




Body balance, masážní terapie, New York, US  •  Body bar, Toronto, CA  •  Bodymaster, CA  •  bodyperfect_com_my (lady beauty and slimming haven)




Klinika pro úpravu těla a tváře, Londýn, UK  •  Nové míče, prosím; logo-persifláž s použitím geoglyfu Obra z Cerne Abbas, UK




Leonardův Vitruviánský muž na logu Skylab II, US (ve skutečnosti použito až na Skylab III, 1973)  •  Studio pro tělesnou kondici, UK  •  thehappybody.com, PL




Divý muž, tolar, 1713, Braunschweig L.C.Hannover, Jiří I., Německo  •  Pamětní mince ke 100. narození architekta, obvers, 1987, CH  •  Leonardův Vitruviánský muž, dvoueurová mince, 2002, IT




Total-Body, osobní trénink a sportovní terapie, Burton-on-Trent, UK  •  Joga, kursy cvičení, AU (zadek, noha a ruka vytváří obrys australského kontinentu)


Postavičky bez sexy triček

Je jich po světě mnoho, podporuje to turismus, takže snad bude stačit připomínka bruselského Manneken-Pis Čůrajícího chlapečka, s hrdinskou legendou*MP, kterou by mu mohl závidět i florentský David, věkem i původem starší.



Manneken Pis (Čůrající chlapeček), Jerôme Duquesnoy starší, 1619, Brusel, Vlámsko  •  Jaenneke Pis (Čůrající holčička), Denis-Adrien Debouvrie, 1985, Brusel, BE


I Praha má něco podobného, shodou náhod taky David, sochař Černý, a jeho Čůrající postavy:



David Černý Čůrající postavy, Čůrající fontána či jen Proudy je kinetické sousoší dvou mužských bronzových postav močících před sebe do jezírka ve tvaru České republiky. Vznikla v roce 2004, nachází se v areálu Hergertovy cihelny na Malé Straně v Praze 1. Mechanismus natáčí boky a zvedá penis tak, aby proud na hladinu vody psal písmena. Běžně jsou zde nápisy citující okolní prostředí, ty divák může přerušit napsáním SMS, přičemž sochy následně text z SMS „napíšou“ na hladinu.


Sošku nahého Chlapce s rybou zná většina (neplodných) návštěvnic západočeských Františkových Lázní. Pacientky se dotýkají Františka všude možně, ale zázrak má fungovat jen u palce levé či pravé nohy.



Chlapec s rybou, 1924, Adolf Mayerl, Františkovy Lázně, CZ
Socha malého chlapce s rybou je symbolem Františkových Lázní. Původně parková plastika z roku 1924 od františkolázeňského sochaře Adolfa Mayerla byla přenesena po válce před Společenský dům, kde se s ní s oblibou fotografovaly pacientky. Lázeňský fotograf pan Škarda pro zvýšení popularity Františka vymyslel jednu z nejmilejších legend v Čechách - podle ní každá pacientka, která se dotkne palce levé (pravé?) nohy sochy otěhotní


Nahých postav na kašnách jsou na všech kontinentech, s výjimkou Antarktidy, tisíce. Jmenujme aspoň jednu líbeznou ženskou zvanou Terezka na pražském Vackově náměstí.





Kašna s alegorickou sochou Vltavy, nazývaná také Kašna Terezka, Václav Prachner, podle návrhu Josefa Berglera, 1812, Mariánskénáměstí, Staré Město, Praha, CZ




Mozart, Kurt Gebauer, 2008, Brno, CZ




Vitruviánský muž, Pocta Leonadordovi da Vinci, Enzo Plazzotta, 1982, London, UK




Vítěz, 1921, Jan Štursa, před gymnáziem v Hradci králové, CZ


Závěr

Nazí jsme na svět přišli (byť někteří se stříbrnou lžičkou v ústech), nazí z něj odejdeme. Tak mezitím aspoň pár hezkejch designů!









Poznámky:

 
*1  Decimus Iuniius Iuvenalis, česky Juvenál, římský satirik, 60-140 n. l. Originální znění zmíněného verše je „Optandum est ut sit mens sana in corpore sano.“, tedy „Je žádoucí, aby byl ve zdravém těle zdravý duch“. Kniha čtvrtá Satira desátá o zvrácenostech lidských přání. Druhá část citátu prezentována jako „v zdravém těle zdravý duch“, je ale značné posunutí smyslu římského originálu.

*AE  Adam a Eva částečně se našeho tématu dotýká text ve Fontu č. 129/3/2013 (téma: Oděvy) o fíkovém (a jiném) listu

*B  Není ostatně divu, vždyť jeden z nejhorlivějších kritiků nahoty na fresce, papežův vrchní ceremoniář Biagio da Cesena, byl naštvaným Michelangelem za to namalován na fresce mezi zatracenci jako král Minos, soudce mrtvých v podsvětí, navíc s oslíma ušima značícíma pošetilost. A had ho kouše do rozkroku...

*C  Obyvatelé Číny spatřovali v lidském těle principy jing a jang, a bylo pro ně tedy symbolem dokonalé rovnováhy a celistvosti.

*D  Vzhledem k povaze hrdiny, kterého socha představovala, se socha brzy stala symbolem obhajoby občanských svobod ztělesněných ve Florentské republice, nezávislém městském státě ohroženém ze všech stran silnějšími rivaly, městskými státy a hegemonií rodiny Mediceů . Oči Davida s varovným pohledem se obrátily k Římu.

*F  Friedrich Nietzsche označil tento klasický pohled za „apolinský“ (podle boha Apollóna) a proti němu postavil pohled „dionýský“ (podle boha Dionýsa), vášnivý a temný, k němuž měli blízko romantici.

*MP  Legenda o vévodovi Godfriedovi II. Brabantském: V roce 1142 ozbrojené oddíly tohoto dvouletého vévody bojovaly proti oddílům Berthoutů, pánů z Grimbergenu. Ozbrojenci dali malého vévodu do košíku, který pověsili na strom, což jim mělo dodávat odvahu. Malý vévoda ze stromu močil na oddíly Berthoutů, kteří nakonec bitvu prohráli. Další legenda praví, že ve 14. století byl Brusel obléhán cizími vojsky. Město velmi dlouho úspěšně vzdorovalo. Útočníci proto vymysleli plán na umístění výbušnin u městských hradeb. Při přípravách je náhodou špehoval malý bruselský chlapec, který se jmenoval Juliaanske. Vyčural se na hořící zápalnou šňůru a tak město zachránil.

*O  S těmito piktogramy měli pořadatelé OH jisté potíže. Prudérní společnosti a státy odmítali zveřejňovat nahé postavičky. Samotná koncepce pak musela být u některých sportů porušena, aby neztratily piktogramy smysl, např. judo bez šatů jistě lze „nějak“ provozovat, je to však ještě judo? I tak působí některé piktogramy, hlavně u tzv. moderních sportů, trochu nepatřičně.

*X  Ke skoronahým postavám bychom mohli počítat i další jako sv. Šebastiána či motiv Ecce homo a Ukřižovaného, ale tyto postavy mají svojí vlastní konkrétní symboliku, odlišnou od našeho tématu.

*T  Tridentský koncil konaný čtyři roky po dokončení Michelangelovy fresky vyslovil zákaz zpodobování nahoty v církevním umění





 
Zdroje:
Čas zdravého ducha v zdravém těle: Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století - Dagmar Blümlová, Petr Kubát a kol.



Původní text byl napsán v adventu roku 2018, publikován ve Fontu č. 165/3/2019 (téma: Fitness).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla na přelomu jara a léta roku 2019, v horkém a suchém podletí během senoseče v krkonošském zákoutí.