![]() | ||
![]() ![]()
Astronomicky je voda reprezentována souhvězdím Vodnáře (Aquarius). Chaldejci toto seskupení hvězd nazývali Daulo. V babylonském seznamu hvězd a souhvězdí je Vodnář označen jako „Ten
Velký“, představuje boha Ea, boha vody, moudrosti a země a je zobrazován s přetékajícím džbánem vody. Pod znamením Vodnáře v období mladší doby bronzové probíhal zimní slunovrat.*1
Aquarius je někdy identifikován jako Ganymed, což byl rozkošný mladíček, kterého podle řecké mytologie do něj zamilovaný Zeus v podobě orla (vedle souhvězdí Vodnáře je souhvězdí Orel-Aquila) unesl na Olymp, aby bohům naléval víno. Podobnost obou figur je věru nápadná.*2 Podle astrologů, theosofů apod. lidstvo před pár desetiletími (plus minus) vstoupilo do Věku Vodnáře*3 (skončil Věk Ryb), který potrvá následujících cca dva tisíce sto padesát let.*4 ![]() ![]() ![]()
Filosofy starověku a alchymisty všech dob byl vodní živel vnímán jako „prima materia“ - prvotní látka. Symbolismus vody má univerzální podtón čistoty a plodnosti.
Voda je považována za pramen života samého a mytologie celého světa nabízí množství legend o životě vytrysklém z prvotních vod. Jen se začtěte třeba do prvních veršů První
Mojžíšovy (Gn 1, 1-2): „..nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel duch Boží.“ ![]() Pro starověké Egypťany byla řeka Nil spřízněna/spojena s porodními cestami jejich existence. ![]() ![]() ![]() ![]() Staří Řekové vypozorovali schopnost vody předávat energii při změnách skupenství. Voda byla pro ně symbolem proměnlivosti a filosofického recyklování. V taoistické tradici je voda považována za aspekt moudrosti. Voda přijímá tvar formy, v které je obsažena, a pohybuje se směrem nejmenšího odporu. ![]() ![]() V mnoha původních společenstvích byla voda považována za ceněnou komoditu, obzvlášť v suchých oblastech, kde to byla otázka života a smrti. Tento vztah ostatně nepozbyl platnosti dodnes a leckde je stále voda příčinou katastrof (epidemie, povodně) a válek (při jejím nedostatku). *5 V esoterickém symbolismu lze nalézt mnohá spojení s vodou v rámci zodiakálních znamení: hlavním vodním znamením je Rak/Krab - označuje čistotu, jasnost a osvěžení; pevné vodní
znamení Štír vypovídá o mystériu, tichu a reflexe; pohyblivé znamení Ryby označuje hloubku, pohyb a život.
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Výklad karet s vodou: Umírněnost - cyklická harmonie ; Hvězda - intuice; Měsíc - podvědomí. Umírněnost, tarotová karta č. XIV s motivem vody, tarot marseilleský, cca 1710, FR • Tarotová karta č. XVII s motivem Vodnáře a č. XVIII, tarot Rider-Waite, 1909, Anglie V keltské kultuře uctívání stromů jsou s vodou spojovány především tyto rostliny/stromy: rákos, olše, vrba.
Voda zaujímá ústřední místo v mnoha rituálech a náboženstvích světa ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé voda očisťuje, smývá špínu a nečistotu. Může omytý objekt učinit jako nový. Nejenom že omytý je očištěn pro rituální účel, ale čistý vnitřně i duševně je připraven vstoupit do přítomnosti předmětu uctívání. Za druhé, voda je základní stavební blok života. Voda má moc nejen stvořit, ale i zničit. Jsme vydáni na milost vodě, tak jako jsme vydáni na milost boha či bohů. Legendy a mýty o potopě v sobě pochopitelně prvek očistění a znovuoživení také zahrnují. Asyrsko-babylonský mýtus říká, že bohové a následovně všechny bytosti vzešli ze spojení slané vod Tiamat a sladké vody Apsu. Apsu je vtělení propasti čerstvé vody, která leží blízko Země. Z vod Tiamat vznikají mraky a a její slzy tvoří řeky Eufrat a Tigris. Starověcí Mezopotámci viděli vodní hlubinu jako symbol neprozkoumatelné, absolutní Moudrosti. Ištar, babylonská měsíční bohyně, byla spojována s posvátnými prameny, a její chrámy byly často umístěny v jeskyních s pramenem vody. Anahita, starověká perská bohyně vody a plodnosti, je spojována jak s řekami a jezery, tak s plodovou vodou. Starověký egyptský heliopolitský příběh o stvoření vypráví o bohu Slunce Atumovi (Re), který odpočíval v prvotním oceánu. Svaté knihy hinduismu vysvětlují, jak všichni obyvatelé země se zrodili z prvotního moře. Řecký mýtus vypráví, jak Kronus vykastroval svého otce Urana a hodil jeho genitálie do oceánu, který začal pěnit. Řecký výraz pro mořskou pěnu je Aphros. Tak se zrodila Afrodíté, bohyně lásky. V centru zoroastrismu je víra v čistotu a znečistění. Znečistění je ďábelské, zatímco čistá voda je posvěcená. Je zakázáno plivat, močit do nebo se omývat v řekách z obavy, aby nebyla poskvrněna posvátnost vody. V Číně je voda považována za zdroj všeho života a zvláštní skrýš draka. V judeo-křesťanské kultuře*6 je Bůh nazýván „studnice vody živé“ (Jr 2, 13). V chvalozpěvu slunci František z Assisi velebí Boha za vodu: „Buď veleben, Pane, za sestřičku vodu,
která je velmi užitečná, skromná, drahocenná a cudná“. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Korán cituje slova: „Stvořili jsme všechen život z vody.“ Když se ptali proroka Mohameda, co je nejcennější skutek, podle Hadith-Koranu odpověděl: „Dát vodu k napití.“ Korán je pln výroků o hodnotě vody a její hojnosti v ráji. V islámu je rituální očista (tahara) vyžadována před prováděním pobožnosti, modlitby. Každá mešita má nějaký zdroj tekoucí vody, kde věřící mohou rituální omytí provést. Islám má i řešení pro případ absence vody: v tomto případě lze použít čistý písek. Korán 5: 7/8: „Ó, vy, kteří věříte, když se připravujete k modlitbě, omyjte svou tvář a své ruce k loktům; otřete svou hlavu a své nohy po kotníky“. O rituálním omytí lze mluvit i v křesťanství: pokřižovat se prsty smočenými v kropence při vstupu do domu Božího (kostela) je praxe prováděná jak křesťany tak i mnohými nevěřícími, které k tomuto úkonu přivede prostá nápodoba a pocit slušnosti hosta v cizím domě. Židé používají vodu k rituální očistě pro obnovení nebo uchování stavu neposkvrněnosti; mytí rukou před a po každém jídle je v judaismu povinné. I my, ateisté považujeme za vhodné a zdraví prospěšné před jídlem si ruce omýt, tak jako po použití záchodu. V šintoismu, původním japonském náboženství, jsou vodopády posvátné a stát pod ním vede k očistění. V Indii většina chrámů hodných toho jména má ve své bezprostřední blízkosti vodní nádrž, rybníček, který slouží ke koupeli věřících před vstupem do chrámových prostor. Poskytnout pitnou vodu je považováno v mnoha kulturách a náboženstvích za akt nejvyššího milosrdenství. ![]() (více v hesle JEZDEC NA KONI, kapitola Pomníky-komu?)
Voda - jako tekutina, led a pára, tedy ve skupenství pevném, kapalném a plynném, je až na výjimky obrazově svázána s něčím, co jí „dává tvar“, co jí vymezuje ať to jsou přírodní fenomény jako pramen, potok, řeka, jezero, moře, vodopád apod. nebo spojení s lidským faktorem - předmětem nebo činností např. nádrž/bazén, studna, džbán - vylévání z něj (obraz Vodnáře), vana/koupel. Některé pojmy s vodou jednoznačně spojené, např. pramen, studna*7, vodotrysk aj. mají svojí symboliku i samostatně. Vodotrysky jsou v mnoha kulturách symbolem života a též znakem ženského principu.*8 V egyptské mytologii představuje vodu symbol bazénu. Je jím ležatý obdélník s několika (většinou sedmi) souběžnými cikcak čarami uvnitř. Oproti ostatním předmětům a osobám
(schématizovaně) zpodobovaných v bočním pohledu, vodní bazén byl vždy zobrazován v pohledu z výšky. ![]() ![]() ![]() Mayský/Aztécký piktogram/glyf pro vodu byl zároveň symbolem pro jeden ze dnů aztéckého 20denního zemědělského kalendáře. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Voda jako živel je předmětem/námětem mnoha zobrazovacích metod. Z těch výsostně výtvarných a stylizovaných zmiňme aspoň vodu v čínském a japonském malířství, grafice, oděvním aj. uměleckém řemesle, jmenovitě třeba Hokusai (1760-1849), který namaloval mj. Velkou vlnu v Kanagawě nebo sérii Okružní cesta po vodopádech napříč provinciemi (1827-1830). ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
Laskavý čtenář si jistě vzpomene, kterak v pohádkách se občas objevuje živá a mrtvá voda. Obě mají svoji roli, obě jsou důležité. Mrtvá neznamená špatná nebo neštěstí přinášející. Tento tzv. pohádkový fenomén má, jako většina obsahu pohádek, zcela reálný základ. Tzv. živá voda je zásaditá, s pH 9. Má hojivé, vysoušecí, stimulativní účinky, prokrvuje tkáně a organismus. Voda tzv. mrtvá je kyselá, pH 3. Její účinky jsou dezinfekční, protizánětlivé, protiotokové a sedativní. Všechny symptomy stárnutí jsou způsobeny pomalým odvodňováním (dehydratací) buněk. Někteří vědci mají za to, že degenerativní choroby objevivší se s industrializací jsou spojeny se znečištěním vody v celosvětovém měřítku.*10 Vědec Victor Schauberger začal na počátku 20. století používat termín „živá voda“, poté, co objevil, že přírodní šestiúhelníky, vločky jako vodní klustry se nacházejí v léčivé vodě
po celém světě a že tato geometrická struktura je to, co dává vodě její hojivé vlastnosti. Některé ze slavných léčivých pramenů jako jsou Lurdy, Vichy, Evian či Perrier ve Francii
mají pozoruhodný účinek na činnost srdce, jater, ledvin, kožní neduhy, astma, zažívací potíže a jiné poruchy. Dlouhověkost se zachovalým zdravím některých populací pijících vodu z
ledovců je někdy vysvětlována mj. i tím, že zmrazování, které je jedním z přírodních regenerativních mechanismů, činí z vody ze sněhu a ledovců jednu z nejzdravějších forem vody s
přirozenými vitálními vlastnostmi, jsou v ní ony šestiúhelníkové klustry. ![]() ![]() ![]() ![]()
V klasických středověkých a renesančních erbech se voda objevuje především ve formě jedné či více vlnovek (symbol pro řeku, tok řeky, případně vodní hladinu obecně, také moře) a kapky, která měla horní - užší - část vlnitou; kapka se později stala samostatnou heraldickou figurou.*11 V novodobé heraldice k vlně, mnohdy velmi dekorativně pojednané, přibývají přírodní a umělé objekty spojené s vodou (kaskády, gejzíry, vodopády, prameny, studny, nádoby s vodou aj.). Formálně i obsahově je velmi zajímavá kolekce městských znaků v Mexiku, jejichž symbolika vychází z mayských a aztéckých kořenů. Loga zemí, oblastí a měst pak rozšiřují škálu s vodní symbolikou do zcela volné grafické roviny, viz např. loga francouzských departementů vůbec (na sedm desítek z nich má také
název podle vodní formace - řeky, průlivu, apod.). ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() • Erb sasko-slezského rodu von Sack, 16.stol.*12 ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() • Znak departementu č. 26 La Drome, Francie ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]()
Význam vody pro člověka se odráží i jako téma různých světových výstav, stačí chvíli gůglovat... I v letošním roce (2012) se má uskutečnit několik veletrhů s tématem Voda. ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Motiv vody - oproti jiným motivům, např. rybě - je používán zřídkakdy v jiné souvislosti, metaforicky; alegorie, přenesená symbolika se také vyskytuje, ale nakonec se dostáváme zase k vodě, viz. např. firma aquis, zubní kosmetika,
tedy také, mj. i ústní voda, na kterou značka zřetelně odkazuje. Nebo je využita některá z vlastností vody, třeba tekutost, jak vidíme u loga mezinárodní konference auditorů, které se inspirovalo heslem konference „Get into the flow“,
tedy proudění, tok, což opravňuje použití motivu/symbolu vln.
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() Podrobnější pohled na loga s motivem vody ukazuje prakticky totální preferenci modré barvy. Ne že by takovou nebylo v přírodě vidět, ale kolikrát jste natrefili na opravdu
modrou vodu? Schválně si zajděte k řece či k rybníku, taky otočte kohoutkem nad umyvadlem. Taková škála barev! Všimněte si výše barvy proudu vody Vodnáře na středověké vitráži ze
Chartres: jemně tyrkysová! Osobitě se s fenoménem barvy vody vypořádalo logo muzea vody Agbar. Barva vody je dána tím, co je do ní přimíšeno, vlastně tedy tím, čím je její čistota porušena; ale i příměsí obarvená voda je stále průsvitnou a reflexní
matérií, takže to, co vnímáme jako její barvu, je světlo zdroje, které vodu prostupuje nebo se v ní odráží. Kéž i voda v nás - a my s ní - podává co nejvěrnější obraz/odraz zázraku světa kolem nás. Poznámky: ![]() ![]() ![]() (Směs obecností, naivní ušlechtilosti a byrokratického dirigismu, jejíž idealismus až nereálnost jsou těžko přehlédnutelné. Takový bod 11. svým kondicionálem je přímo esencí podobných proklamací. Skutečnost se ubírá, bohužel, jinými cestami.) Původní text byl napsán v březnu roku 2012 a publikován ve Fontu č. 123/3/2012 (téma: Lázeňství). Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku. Rozšířená verze vznikla v březnu a dubnu roku 2012, během jarních prací v krkonošském zákoutí. |