Ptáci jsou neobyčejně různorodá a početná podtřída obratlovců třídy plazů*0. S některými členy této rozvětvené rodiny jsme se již setkali - např. s orlem, kachnou, vránou; najdeme je pod vlastními hesly. Posledně jmenovaný pták je příslušníkem skupiny, bez které si pořádná hudební skupina ani nezazpívá. Ano, tentokrát se podíváme za zpěváky.

Pěvci (Passeriformes) jsou nejpočetnější (cca 6 000) řád živočišné podtřídy Ptáci (Aves) (10 000). Dělí se na dva podřády, z nichž zpěváčky-neřády podřádu Křikaví (Tyranni) necháme stranou a budeme se věnovat podřádu Zpěvní (Passeri). Ti zahrnují většinu moderních druhů (v současné době kolem 4 000 druhů). Od skupiny křikavých se liší lépe vyvinutým hlasovým ústrojím, které jim umožňuje dokonale zpívat, a to i a cappella - bez doprovodu hudebních nástrojů. I díky schopnosti vytvářet složité hlasové projevy jsou pěvci považováni za nejvyvinutější řád ptáků.

Pěvci v historii a symbolice

Podle paleozoologů i podle svatých písem existence ptactva, včetně zpěvavého, předchází existenci tvora rodu Homo o desítky až stovky miliónů let. Člověk se tedy musel srovnávat s realitou velmi diverzifikovaných živočišných projevů a nějak si ji vysvětlovat, i kdyby jen proto, aby ji mohl využít ku (svému) prospěchu*B.

  

  

Pochopitelně, různé podmínky a okolnosti vedly často k rozdílné reflexi okolního světa, a tak vznikly odlišné interpretace toho samého jevu, tentýž stává symbolem rozdílných vlastností. Ukažme si to na figuře slavíka (respektive jeho zpěvu, neboť samotný slavík je drobný nenápadný, kterého lze jen obtížně zahlédnout): již v řecké a latinské poezii byl zpěv slavíka vnímán paterým způsobem: 1. prismatem mýtu o šílené matce-vražednici vlastního syna, slavíkův zpěv je vnímán jako nářek nešťastnice (více níže); 2. slavík je prezentován jako symbol poezie a básníků samotných; 3. slavík je vykreslen jako obraz šťastného pěvce jara a (ideální) lásky; 4. krásný zpěv slavíka je formou velebení boha; 5. přístup k vokálnímu projevu našeho opeřence zdůrazňuje pouze virtuozitu slavičího zpěvu.*A Slavík je tedy zároveň symbolem lásky i smrti. Identifikace slavíka s nostalgií a smutkem není však všeobecná; navíc falešně interpretuje to, co ukazuje objektivní pozorování živočicha: výrazný slavičí „zpěv“ (hlavně v noci, kdy jiní ptáci obvykle nezpívají) je volání tokajícího slavičího samce; po naplnění instinktu brzy ustává. Pohled na slavíka se měnil od antické tragédie zmíněné Homérem (kterou Graves ve svých Řeckých mýtech odhaluje jako nepochopení/mylnou interpretaci thrácko-pelasgických (předklasických) maleb v chrámu v Daulidě, Bojótie, kde bylo středisko ptačího kultu) po skorokýč romantismu, který, jak to vypadá, nebyl cizí ani antické kultuře.

A tak si lidský rod vytvořil z pestré ptačí říše pestrou škálu symbolů asi tak, jak fungují lidová rčení a pranostiky - najdete v nich tvrzení různá, i zcela opačná, tak jak mohly být různé zkušenosti a záměry lidí.
•  Staří Řekové kosa považovali za ptáka posvátného, byť ničivého. Přes svoji černou barvu není obecně považován za symbol neštěstí. Kos je však symbolem lsti a bdělosti. • Vlaštovka*4 znamená dobré zprávy, má být znamením šťastného osudu. Je také nazývána „ptákem svobody, volnosti“, protože nesnáší zajetí a páří se jen ve volné přírodě.

• Vrabec je symbol nevázanosti a života ze dne na den. Ve staroegyptském umění jsou vrabci zobrazeni velmi vzácně, ale egyptský hieroglyf G37 je založen na figuře vrabce domácího. Symbol nemá fonetickou hodnotu, byl používánjako determinant ve slovech označujících něco malého, úzkého nebo špatného.

Vrabec v rukou mladé ženy znamená volnou lásku. V křesťanské interpretaci je naopak symbolem skromnosti a pokory. V antice byl také symbolem plodnosti a byl atributem řecké bohyně lásky Afrodíty. V Japonsku vrabec značí loajalitu. • Straka je podle mýtů Austrálců symbolem štěstí a nadšení, v Číně její jméno doslova znamená „pták radosti“. • Sojka pro některé indiánské kmeny je ptákem - stvořitelem světa. Také chytrákem, ale i strážcem, jehož hlas varoval před blížícím se nebezpečím. My v Čechách si připomeneme sojku-bonzačku z Krakonošova hájemství. • Stehlík*1 je v křesťanském umění symbolem utrpení Krista, protože je spojován s bodláky a trním, které odkazuje k trnové koruně, kterou Pilátovi římští vojáci Ježíšovi před popravou nasadili na hlavu. Jinde zase stehlík symbolizuje plodnost a je symbolem ochrany proti moru.

  

  

• S Ukřižováním je ve středověké legendě spojován hýl obecný (jindy červenka obecná) a jeho červená náprsenka s krůpějí Kristovy krve odkazuje k momentu, kdy hýl vytahoval zobáčkem hřeb z kříže.

  

• V západní Evropě je červenka oblíbený vánoční symbol, Keltové ptáka spojovali se zimním slunovratem, kdy jako představitel Nového roku zabíjel střízlíka, který představoval Starý rok. • Maličký střízlík je symbolem duše a v evropské lidové tradici bývá nazýván „král ptáků“*5. Pro americké Indiány symbolizuje střízlík radost.

Pěvci v literatuře

Homér ve svém monumentálním básnickém opusu Odysseia*H zmiňuje historku později rozvedenou v podobně velkolepém díle Proměny římského básníka Ovidia Naso: za hrůzné činy (znásilnění, zmrzačení, vraždu a synovraždu, aj.) jsou tři osoby královského původu olympskými bohy proměněny v ptáky - athénská královská dcera Filoméla ve slavíka, thrácký král Téreus v dudka a králova žena Prokné byla proměněna ve vlaštovku, ženami zavražděný a uvařený a Téreem nevědomky částečně snědený nevinný synek Itys byl proměněn v čížka. Opravdu historka jen pro otrlé ornitology!

Buddhistická tradice nám nabízí příklad proměny ne lidské bytosti v ptáka, ale opačně: Osvícený odměnil slavíka za jeho krásný zpěv tím, že ho proměnil v básníka Matrcetu (1. stol. n l., Indie)
Catullus ve svých básních používá vrabčáka jako erotický symbol. V Máji K. H. Mácha: „svou lásku slavík růži pěl“, obraz*K, který se objevuje mj. v perské literatuře od 14. století.

  

Motiv ptáků nalézali uměnovědci aj. v blízkovýchodní a islámské kultuře/civilizaci i v důležité součásti tamního života jakou jsou koberce. Oponenti tohoto výkladu tvrdí, že figura „pták“ je geometrizujícím způsobem provedený květinový dekor listů spojených v růžici.

Císařův slavík H. Ch. Andersena z roku 1843 patří ke klenotům pohádkářské literatury, figurují v něm dokonce dva slavíci - živý a mechanický; myšlenka, že si nelze (beztrestně) přivlastnit talent druhého je nadčasová. O mnohovrstevnatosti pohádkového příběhu svědčí i současné úvahy nad mechanickou, umělou inteligencí. V době snadného nahrávání a reprodukce hudby (a vlastně obrazu také) je to téma stále aktuální.

Pěvci v hudbě

A. Vivaldi složil Koncert D-dur pro flétnu „Il Gardellino (Stehlík)“ (RV 428, Op. 10 No. 3), v kterém zpěv stehlíka je imitován flétnou. Kdo má rád tohoto Benátčana, si skladbu užije.
W. A. Mozart byl velkým milovníkem a chovatelem zpěvavých ptáčků. Traduje se, že na trhu koupil drozda, který cvrlikal melodii, kterou Mozart zkomponoval již dříve, ale nikdy ji veřejně nehrál. Překvapený skladatel se do drozda přímo zamiloval a když drozd po třech letech pobytu u Mozartů zemřel, komponista mu vystrojil slavnostní pohřeb a uložil ho pod náhrobní kámen ve své domácí zahradě.
Skladatel Antonín Dvořák si svého oblíbeného drozda zpěvného vezl s sebou na cestu do Ameriky.
Zpěvaví ptáci v kleci jsou doloženi už odedávna.

   

Mezi ornitology, hudebníky ba i lidem laickým obecným není jednota, kdo ze zpěvavých opeřenců vydává lahodněji znějící zvuky. Jedni, podepřeni už starověkými básnickými eposy (např. Homér) i filosofickými traktáty (např. Aristotelés) tvrdí, že slavík „Má neobyčejně bohatý hlasový fond. Při svém zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i kloktá.“*M (Znalci slavičího zpěvu tvrdí, že nejkrásněji zpívají slavíci z Kurské oblasti.) Druzí konstatují, že „kos ovládá více melodií a harmonií než slavík.“ Někdo rád holky, druhý vdolky...

Pěvci v heraldice

V české erbové a znakové krajině poletují podle REKOSu a vexi.info následující druhy zpěvních ptáků (bez bližšího určení binomického jména): brhlík, čížek, drozd, havran, hýl, kavka, kos, krkavec, kvíčala, ořešník, skřivan, skorec, slavík, stehlík, vlaštovka, vrabec, vrána. V těchto seznamech chybí např. kanár, sojka, straka, sýkory, špaček*2 Krkavcovití - resp. krkavec, havran, kavka, vrána - jsou předmětem samostatného hesla (VRÁNA), zde je zmiňujeme kvůli úplnosti, že jsou to taky zpěvní ptáci, věřte nevěřte...
Kos černý je národním ptákem Švédska.

Vlaštovka obecná po kampani ornitologů v roce 1960 se stala národním ptákem Estonska. V témže roce se volbou (opakovanou se stejným výsledkem 2015) stala národním ptákem v Británii červenka obecná.

A v civilní/obecní heraldice:

Pěvci v rčeních

Na Hromnice skřivan musí vrznout, i kdyby měl zmrznout. I malý skřivánek, když zpívá, pracuje a svým zpěvem sedláka oblažuje.

Jedna vlaštovka jaro nedělá.*3 Švitořit jak vlaštovky. Krade jak straka (v němčině kradou havrani). Každá straka od svého jazyka hyne. Slavík tluče na pěkné počasí. Těžkoť i ve zlaté kleci slavíku, lépe mu v zeleném lesíku. Hašteří se jak vrabci. Cvrlikat jak vrabci. Rozčepýřený jako vrabec. Malý ptáček mívá křiklavý zobáček. Do vrabců jak když střelí. Věšet lidem hejly na nos. Funguje jak kanár v dole. Podle nosa poznáš kosa. Nadávat jako špaček. Nevysedí vrána slavíka. Hlásek jako konipásek.

Pěvci korporátní

Křehkost zjevu ptačích zpěváčků dost omezuje širší použití této figury v korporátním designu. Starší logo baseballového týmu Orioles (Žluvy) Baltimore je spíš výjimkou. Červenka obecná, která se objevuje v přezdívkách, ale i logách několika britských fotbalových týmů, je poctou srdnatosti a až sebeobětovné neohroženosti, s jakou chrání své hnízdní teritorium. Logo kanadského výrobce sedacího nábytku Nightingale má se slavíkem společné jen pojmenování. Servis na opravu elektrospotřebičů má aspoň literární vtip - slavík zpívá hlavně v noci. Ptáčka-zpěváčka najdeme častěji v oblasti kultury (a zábavy): v logách „lidušek“ a folklorních sdružení. Český (do 1991 Zlatý) slavík - anketa popularity (za bolševické normalizace i falšované) zpěváků a zpěvaček ostatně patří stejné oblasti.

     

Pěvci i jinak

Straka obecná se vyznačuje vysokou inteligencí. Je údajně jedním z nejinteligentnějších živočichů vůbec, jako jediný nesavec úspěšně prošla zrcadlovým testem sebeuvědomění.
Slavík byl název 5. dne měsíce floréal (duben-květen) francouzského (revolučního) republikánského kalendáře (1792-1802).

Pěvci na závěr

Tato stať je jen letmé pêle-mêle nahlédnutí do pestrého světa obrazů zpěvného ptactva. Každý pták zpívá, jak mu zobák narostl, jeho hlas je jedinečný. Kéž bychom totéž mohli říci o světě grafického designu!

Poznámky:

 
*0  Archosauři (Archosauria) jsou skupina živočichů náležících do třídy plazů (Reptilia). Z žijících živočichů sem patří krokodýli (Crocodilia) a ptáci (Aves). Výraz ptakoještěři je jistě čtenářstvu povědomý.

*1  Stehlík na obraze „Madona z Veveří“ vyzobává trny z ruky malého Ježíška jako symbol budoucího utrpení Spasitele.

*2  O špačkovi se zmiňuje zpráva arabsko-židovského cestovatele Ibrahíma íbn Jákuba, který roku 966 navštívil Prahu a popsal mnoho zdejších zajímavostí: „V zemi Slovanů se vyskytuje podivný pták, který je na hřbetě zelený a který opakuje všechno co slyší z hlasů lidí a zvířat; někdy se ho podaří chytit a podnikají na něj lov. Ve slovanském jazyce se nazývá sbá.“

*3  Skoro totožné znění mělo již starořecké přísloví.

*4  Heraldická figura „martlet“ - vlaštovka bez nohou - je zoologická podivnost, vysvětlovaná tím, že vlaštovky nevidíme sedět na zemi

*5  Střízlíkovo holandské pojmenování winterkoningen znamená zimní král. Co na to orel? že prý císař a bůh ptactva, to znamená víc.... Legenda (známá již Aristotelovi) tradovaná v Irsku vypráví o soutěži ptáků, kdo dolétne nejvýše, ten bude ptačí král. Vítězící orel nakonec trochu odpočívá a v tu chvíli zpod jeho křídla vylétá střízlík a popoletí ještě výš a získává královský titul. Legenda mluví o střízlíkově metodě jako o zrádcovství. Od těch dob se slaví Den střízlíka zvaný též Den honu na střízlíka, který připadá na sv. Štěpána. Jiná legenda spojuje zmíněný svátek s vílou, která mámila muže/námořníky do vody; za trest byla posléze proměněna ve střízlíka. Původ tradice je prý také pomsta hlučnému střízlíkovi za prozrazení sv. Štěpána, který se skrýval v křoví před pronásledovateli. Legenda také mohla vysvětlovat porážku irských obránců vikingskými útočníky - skryté Iry prozradil hluk střízlíka. Stále ten motiv zrady! Je možné, že kdysi bylo tolik střízlíků a v zimě hlasitě zpívali?

*A  Zpěv slavíka v řecké a latinské poezii, Albert R. Chandler, 1934, Ohio State Univerzity:

*B  Genesis 1, 28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

*H  Homér, Odysseia, Zpěv XIX, 418; Ovidius, Proměny, VI, 426. Osoby a jejich proměny nejsou u jednotlivých antických (ostatně ani pozdějších) autorů stejné. Filoméla, jejíž jméno se ve francouzštině stává druhovým názvem slavíka obecného - rossignol philomèle - byla ve většině verzí proměněna ve vlaštovku. Aby to nebylo tak jednoduché francouzský druhový název slavíka tmavého je - rossignol progné, což má ke jménu druhé vražednice Prokné, fr. Procné, velmi blízko.

*K  Známější „Hrdliččin zval ku lásce hlas“ je sice také Mácha, také Máj, (dokonce již ve třetím verši básně, slavík je až v sedmém) ale hrdlička nepatří do řádu Pěvci, ale do řádu Měkkozobí

*M  „Slavík převyšuje všechny ostatní ptáky kvalitou a silou svého hlasu, krásou svého tónu, virtuozitou a především zázračným uměním přecházet z jednoho tempa do dalšího, z odstínu do odstínu, z jednoho nasílení do druhého, snadností kontrapunktu: z pomalého do rychlého, z pianissima do fortissima, ze staccata do legata.“ Olivier Messiaen, Traité de rythme, de couleur, et d'ornithologie, Leduc, Paris, 1994-2002

 
Zdroje: Bc. Václav Hovorka, Ptáci v ruském a českém frazeologickém obrazu světa, magisterská diplomová práce, 2014, Olomouc

Původní text byl napsán na jaře roku 2018, publikován ve Fontu č. 162/6/2018 (téma: Hudební skupiny).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze byla dokončena v prvních podzimních dnech roku 2018, kdy chladno a déšť nahradilo dosavadní horké a suché letní počasí v krkonošském zákoutí.