Člověka od ostatních živých bytostí (zvířat) odlišuje mj. řeč, artikulovaná myšlenka. Ta se zhmotňuje přes mluvidla*A, zevně viditelná jako ústa (včetně zubů, případně jazyka).

O oku se říká, že je do duše okno. S ústy (v kterých jsou také zuby a jazyk) je to složitější. Značně nejednoznačné.*C Ústy pronášíme myšlenky, ústy přijímáme potravu. Ústy chválíme, ale i hanobíme. „Svolal zástupy a řekl: Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ čteme Ježíšova slova v Matoušově evangeliu Mt, 15, 10-11. Ústy pronášíme prosby, ale i ceníme zuby, drtíme sousta.

Jelikož zuby slouží divokým zvířatům k lovu kořisti, k soubojům, k trhání (a také žvýkání, samozřejmě) potravy, symbolizují zvířecí sílu a agresivitu.

Buddhistická božstva mají obnažené zuby, pokud má být naznačena jejich bojovná a hněvivá stránka.

V některých kulturách zdobení zubu/zubů je součástí iniciačních rituálů; někde jsou dlouhé zuby symbolem vysokých ambicí.

Zuby v podobné perspektivě jsou zbraněmi v ústech, výrazem agrese, vitality, potence, ale i redukce a zvládání problémů. Zuby v případě afrických soch představují hrozivou schopnost zobrazeného tvora vše pozřít.*Z Mohou však být také symbolem síly a rostoucí moudrosti. Amulety se zvířecími zuby přinášely dobré vlastnosti dotyčného zvířete, většinou tedy sílu a odvahu.

Okolo úst a ve rtech samotných je množství mimických svalů, které se na bohatosti lidských projevů podílejí. Schematickou kresbou úst lze vyjádřit velké množství lidských emocí, jak to dokládá E. H. Gombrich ve své stále inspirativní knize Umění a iluze a potvrzuje existence a obliba smajlíků/emotikonů (více níže). Ústa jsou nejen centrálním vyjadřovacím orgánem řeči, jazykové komunikace, ale i sférou požitku; rovná nebo křivá ústa mají prozrazovat rovné či křivé úmysly; malá ústa mnozí považují za sladká, velká naopak za smyslná, spojená se sexualitou, jsou vchodem do těla a východem z něho.

Ústa jako orgán řeči a dechu ztělesňují sílu ducha a inspiraci duše, rozšířený stav vědomí, schopnost argumentovat a komunikovat. Kvůli souvislosti s jídlem jsou spojována také s ničením, například tlamou příšery. Tím, co a jak říkáme, se člověk může dostat do nebe i do pekel, hlásaly křesťanské autority. Proto se v křesťanské ikonografii používala symbolika úst s anděly a naopak brány pekel byly vyobrazeny jako zubatá tlama ďábla. Ve středověku bylo zvykem přimalovat tomu, kdo lhal nebo mluvil zle, před ústa malé vylétající čerty.

Bezzubost - absence/ztráta zubů - je symbolem stáří, ale i ztráty schopnosti bojovat a bránit se. Je tedy atributem slabosti a bezmoci. Zdravé dásně a silné zuby jsou na druhé straně znakem sebedůvěry a zdatnosti. Bezzubost se stala synonymem ztráty sil.

K ústům a zubům patří jak anatomicky tak významově a pro náš pohled i emblematicky čelist. Její historická hvězdná chvíle je zaznamenána ve starozákonní Knize Soudců (Sd 15, 15-17)*S, kdy se stala smrtící zbraní v rukou izraelského soudce a siláka Samsona, který oslí čelistí pobil celou armádu Pelištejců.

   

Ústa a zuby v heraldice

Pro svoji nejednoznačnost jsou ústa prakticky nepřítomna v heraldické praxi. Neuvádí je ani Seznam obecných figur na vlajkách obcí ČR. Ani zuby (a dásně a čelist) nefigurují ve zmíněném seznamu. Ani jinak výborně informovaný Erbovník a Panoptikum M. Myslivečka předmět naší procházky neuvádí. Respektovaný A Glossary of Terms used in Heraldry od J. Parkera (prvně vydán 1894 v Londýně) píše o zubech jako o very rarely referred to čili jako velmi vzácně zmiňovaných.
Výjimkou ve všech zmíněných pramenech jsou zuby vlčí, najmě tesáky, případně zuby jiných šelem/divokých zvířat, které jsou, jak již zmíněno, symbolem dravosti a síly. Rodové legendy si přibájily i zuby dračí, mnohé inspirované starořeckou dračí setbou.

Asi nejslavnější aplikací této figury nacházíme na erbu maďarského rodu Báthory, který je redukovanou figurou širšího rodu/klanu Gutkeleg, z kterého pochází vícero maďarských šlechtických rodů. „Báthoryovský erb je vynikajícím příkladem tzv. živé heraldiky*B - tři stříbrné klíny v červeném poli. Později klíny dostaly mírně oblý tvar, který se v heraldice nazývá vlčím zubem - z toho vyplynulo, že klíny v erbu se začaly pokládat za vlčí zuby.“ uvádí historicky.blog.cz.

Původ této figury erbu křesťanského šlechtického rodu je s největší pravděpodobností, dle skromného autorova mínění, stejný jako používání amuletů z vlčích tesáků (případně zubů jiných zvířat) v dobách a kulturách před a ne křesťanských, tzv. pohanských - víra v přenos síly zvířete na nositele talismanu. Když ne skutečné zuby, tak aspoň jejich emblémy a znaky. Že k vysvětlení použití figury byly vytvářeny bohatýrské rodové legendy*V, je v řádu věci.

Z českých šlechtických rodů s erbovním štítem nesoucím figuru vlčích tesáků zmiňme aspoň Kinské (dříve Vchynické).

Vlčí tesáky v české obecní symbolice nacházíme často u obcí, které bývaly v majetku podnikavých Kinských.

Vedle vlčích tesáků se v heraldice uplatnily také tesáky kančí*K a v příslušných oblastech (především afrických) i sloní kly.

Ústa a zuby v korporátním designu

Značky a loga si s fenoménem úst a zubů počínají již hravěji. Nevadí zde jistá anatomická choulostivost, ba v případě subjektů pohybujících se ve zdravotnické (stomatologické) branži to je přímo, skoro popisně využíváno, byť je to často na štíru s požadavkem distinktivnosti od značky požadovaným.

Pravděpodobně nejznámější, možno říci dokonce nejslavnější aplikací úst ve značce je logo rockové skupiny The Rolling Stones (pomiňme pro tentokrát, že v logu je významně, někdo by i řekl dominantně přítomen vyplazený jazyk). Tato ikonická značka doznala množství ne vždy zcela košer adaptací. Jak v původní stonovské značce, tak v odkazech se jednalo o určitou (původně značnou) míru provokace. Vypláznout na okolní společnost jazyk. Loga ostatně s určitou mírou provokace pracují z podstaty věci a dobří designéři neváhají tu více tu méně přitlačit na pilu.

Co se tedy cení

Proč si lupiči, teroristi, apod. zakrývají ústa šátkem, maskou? Aby nebylo vidět, jak divně melou ústy, když žvýkají? To asi ne, ale ústa jsou tvarově velmi osobitým, charakteristickým znakem každého jedince. Čili mohou být i znakem identifikačním.

Ústa však mj. vytváří úsměv. To je fenomén, který jsme zatím v této procházce pomíjeli, ačkoliv patří se symboly se vztahem k ústům pravděpodobně k nejvýznamnějším. Výše žvýkající lebka se jakoby usmívá, ačkoliv nemá rty. Ty jsou u živých tváří dost podstatné, jak uvidíme níže.

Heraldika klasická i moderní figuru úsměvu nezná. O to rázněji se jí chopilo výtvarné umění a posléze grafický design. „Tajemný“ úsměv Mona Lisy byl znám globálně dřív než byl zaveden elektrický proud střídavý, střídavý.

Mezi namalováním Jocondy a leninskou elektrifikací spisovatel a politik V. Hugo napíše v emigraci román „Muž, který se směje“ (1869) a matematik a spisovatel L. Carroll dílo „Alenka v říši divů“ (1865), kde Alenka potkává zubící se cheshirskou kočku*H (v českém překladu ne zcela nejšťastněji pojmenovanou Šklíba).

Hláška „keep smiling“ (vždy s úsměvem) slovem ale i obrazem jako „smajlík“*X má úspěch tak výrazný, že se jako znak, grafém, stává součástí znakových sad pro tisk ať už na obrazovce nebo na papíře, aj. Používání takovýchto sad emotikonů*E je již celosvětovým jevem.

<

A něco rtů:

Ústa a zuby ve společnosti a kultuře

Obdobným tvořivým způsobem jako u některých korporátních designů se s motivem úst podařilo pracovat i v několika případech veřejných sochařských realizací.

Starší generace bude asi znát reliéf Ústa pravdy (Bocca della Verità), který si „zahrál roli“ ve filmu „Prázdniny v Římě“, oceněném třemi Oskary. Zmíněný mramorový reliéf z 1. stol. n. l. se nalézá v předsíni barokního kostela Santa Maria in Cosmedin v Římě. Maska na reliéfu má pootevřená ústa a podle legendy, kdo do otvoru vloží ruku a pronese nepravdu či lež, o ruku přijde. Romantika a brnkačka na nervy stoprocentní, možná vydírání, prostě oskarovské. Každopádně římský reliéf, dodnes ne zcela jasného původu a účelu, je velkým turistickým magnetem, tajemno stále táhne.

Je potěšitelné, že zajímavou sochu s motivem úst lze najít i v Česku. Svým názvem (i námětem) je dílo volně inspirováno výše popsanou římskou plastikou.

Bluetooth

Lehce utajeně provokativní je také logo otevřeného standardu pro bezdrátovou komunikaci propojující dvě a více elektronických zařízení*T - Bluetooth. Logo spojuje dvě písmena mladšího futharku (runového písma) - Bjarkan (Berkana) a Hagall. Název Bluetooth je odvozen z iniciál anglického jména dánského krále Haralda I. Modrozuba (angl. Harald Bluetooth) vládnoucího v 10. století. Ten využil svých diplomatických schopností k tomu, aby spolu válčící skandinávské kmeny přistoupily k diskusi a ukončily vzájemné rozepře. Právě této analogie bylo využito pro název technologie Bluetooth, která podobně jako kdysi král Harald slouží k usnadnění vzájemné komunikace. Šikovná historka!

Závěr

Motiv úst (zubů, rtů, jazyka, úsměvu, apod.) je pro svou neheraldičnost báječně demokratický. Je už jen na designérkách a designérech, aby jejich výtvory vždy „podporovaly úsměvy a laskavost po celém světě.“

Poznámky:

*A  Artikulační orgány rozdělujeme na aktivní (dolní a horní ret, dolní čelist, jazyk, měkké patro s čípkem, hlasivky) a pasivní (horní a dolní zuby, dáseň, tvrdé patro).

*B  Původní podoba erbu z dob tzv. „živé heraldiky“ - kdy se na štítech objevovaly pouze barvy a kovy, což sloužilo k rozlišení bojujících v přímém boji. Barvy a kovy byly kombinované do čistých geometrických tvarů (v heraldice je pět barev - modrá, červená, fialová, černá a zelená a dva kovy - stříbrná = bílá a zlatá = žlutá).

Erb z tzv. úpadkového období heraldiky - zde jsou dračí zuby už spolu s vyobrazením draka, tento obraz je i na zlatém forintu (tolaru) raženém za Gabriela Báthoryho v roce 1611.

*C  http://citaty.net/klicova-slova/usta/?page=5

*E  Existují i neevropské emotikonové sady, např. japonské emodži, kaomodži, atd.

*G  

 
*H  Podle Slovníku lidového jazyka, 1788, Francis Grose, Londýn: "Cheshirská kočka. Usmívá se jak cheshirská kočka; se říká o člověku, který při smíchu ukazuje zuby a přežvykuje."

*K  O fenoménu divokého prasete, zvláště kance, viz příslušný oddíl v kapitole PRASE

*KS  Kočka Šklíba se umí objevit a zmizet podle libosti, čímž vzbuzuje veselost Alice. Tato schopnost kočky byla inspirována tradicí kravského sýru z Cheshire, který měl podle legendy formu usmívající se kočky. Sýr měl být pojídán od „ocasu“, takže nakonec zbyla jen „hlava“.

*S  Bible 21. stol.: 15 Našel čerstvou oslí čelist, popadl ji a pobil s ní tisíc mužů.
16 Samson tehdy řekl: „Čelistí osla oslům jsem čelil, čelistí osla tisíc jich skolil!“
17 Když domluvil, čelist odhodil a nazval to místo Ramat-lechi, Čelistní vrch.

*T  Například mobilní telefon, PDA, osobní počítač nebo bezdrátová sluchátka. Vytvořen byl v roce 1994 firmou Ericsson jako bezdrátová náhrada za sériové drátové rozhraní RS-232.

*U  Ústa pravdy jsou součástí Národního památníku odposlechu. Památník tvoří dále reliéfy „Zlaté oči“ a „Bretschneidrovo ucho“. Reliéf byl odhalen 7. září 2006 v zatopeném lomu asi 1 km západně od Lipnice nad Sázavou. Na realizaci se vedle autora, sochaře R. Dvořáka, podíleli i žáci Kamenosochařského střediska Lipnice nad Sázavou. Výška reliéfu činí zhruba 3 m.

*V  Předek Vchynských z Vchynic a Tetova měl - dle romantické středověké legendy - získat titul i erb za záchranu královské dcery před vlčí smečkou, uvádí nezdrojovaný text na en.wiki.

*X  Autorem žlutého Smajlíka (Smiling Face) je Harvey Ball, profesionální voják a reklamní grafik. Nakreslil ho v roce 1963 jako součást kampaně pro pojišťovací společnost ve Worcestru (cílem měla být podpora morálky zaměstnanců). Ball inicioval vznik Světového dne úsměvu, který je pořádán Nadací světového úsměvu H. Balla od roku 1999 každý rok první pátek v říjnu ve Worcesteru, Massachusetts. Cílem nadace je podporovat „podporovat úsměvy a činy laskavosti po celém světě.“

*Z  Z českých luhů a hájů můžeme ilustrovat známým „Babičko, proč máš tak velké zuby?“

Původní text byl napsán v roce 2017, publikován ve Fontu č. 153/3/2017 (téma: Žvýkačky).

Zde uvedený text je jeho rozšířenou verzí. Obrazový doprovod je doplněn reprodukcemi v různých částech článku.

Rozšířená verze vznikla v letních prázdninových měsících roku 2017, mezi senem, kvetoucími lípami a sběrem lesních plodin v krkonošském zákoutí.